Dá sa Láska definovať?

Filozofia = fileo sophiam (milujem múdrosť).
Prvým predpokladom filozofie je zvedavosť. Bez zvedavosti by človek nemal potrebu objavovať a skúmať, hľadať odpovede. Je to tá najprirodzenejšia hlbinná vlastnosť človeka. Bez nej by ani človekom nebol.
S múdrosťou neprestáva byť človek zvedavý, len dáva svojej zvedavosti čoraz zmysluplnejšiu formu: nehľadá bezhlavo, nezodpovedne, nehľadiac na následky, ale koná čoraz viac rozvážnejšie a zodpovednejšie, aby výsledkom jeho činnosti bola harmonia v ňom aj okolo neho. Aby nebol slonom v obchode s porcelánom.
Klásť si otázky, dokonca aj také, ktoré majú ťažko uchopiteľný charakter, je pre človeka prirodzené...
Nie len to. Ako hovori ludova mudrost: Nebud zvedavy budes skoro stary. Hlavne detom sa to hovorieva a znie to ako pokarhanie. Ale nie. Ma to v sebe racio. Byt stary v zmysle tohoto prislovia je myslene ako skor dospely a cloveku zacnu starosti. Vedomosti totiz priamo zavazuju cloveka sa urcitym sposobom spravat. Inak kona vedome zlo a mozu nastupit kozekvencie.
 
excitovana Milka Vasariova v novembri 89 na namesti do mikrofonu bliakala nech zije laaaaaaaaska...
Jardob pre potreby tohoto fora by sa laska mohla zadefinovat aby sme vedeli o com sa bavime. Myslim tym ani nie tak presnu definiciu ale najst nejaku zakladnu zhodu nazvyme to na danu chvilu dostatocne vseobecnu definiciu. Skus prosim. Alebo iny niekto. Ja si pamatam z KSB toto...to iste konanie niekedy laskou je, inokedy nie je.
 
To je opravdu gól :))
A co profesionální učebnice? Tam to není? Kdo má opravdový zájem už to hned na začátku psal Jox a dával jsem info kousek výše konkrétně o Sociologii 4 = Téměř celá kniha o Lásce.
vyborne tak napis ako si to pochopil, ja som sociologiu 4 este necital
 
Či nejaká úplná a univerzálna definícia lásky existuje s ktorou by boli všetci spokojní. Či to nie je len naháňanie sa za pokladom na konci dúhy, keď sa môžeme spoločne a každý zvlášť kochať na jej pohľade.
Ale tak... aj ja hodím do pľacu svoju, ďalšiu nedokonalú definíciu lásky, ktorá sa mi páči najviac.
Láska je to, keď je srdce a rozum v rovnováhe a ty pri tom nemyslíš na seba.
 
vyborne, .................... ja som sociologiu 4 este necital
Tak se na to mrkni, je to v CZ, 144 stran ( od str. 17 do str. 161 )
Jelikož jsme každý originál řeší se dorozumívání mezi lidmi navzájem s tím, že omezit na minimum:
> chybovost v předávaní in_formací k druhým
> chybovost v přijímání in_formací od druhých
> chybovost přijímání/předávání info architektury - monumenty kultury
> obecně chybovost vysílač / příjímač
Jelikož vždy rozhoduje úroveň kolektivní / individuální mravnosti.
Cílem vyspělé mravnosti je telepatie + osvojení si základních dovedností mikrosvěta, jelikož slova, texty a architektura (makrosvět) jsou proti ní velmi slabé.
 
Naposledy upravené:
excitovana Milka Vasariova v novembri 89 na namesti do mikrofonu bliakala nech zije laaaaaaaaska...
Davu, který žere tyhle mentální opady z úst héreček, definice lásky nepomůže, ten dav potřebuje "bít a stříhat", aby získal rozlišení. Mimoto kvalitní zestručněná definice lásky pomůže všem nelidem ji lépe imitovat. Nicméně co filozofické cvičení nebo modlitba je mluva o lásce velmi užitečná a užitečné je i vytváření definic-nedefinic a mluvit o tom s přáteli, aby se nám láska nevypařila ze životů je dobré o ní mluvit.
 
Naposledy upravené:
Ano takto nejak to chapem aj ja
Ještě doplním to co považuji na lásce tak naplňující je, že mizí rozpory v mysli (velice osvobozující pocit) a strach (že udělám něco nesprávně nebo o něco přijdu nebo dojdu k úhoně apod.). Láska se považuje za protiklad strachu (který vždy plyne ze sobectví, čili láska je nesobecká).
 
Naposledy upravené:
Ještě doplním to co považuji na lásce tak naplňující je, že mizí rozpory v mysli (velice osvobozující pocit) a strach (že udělám něco nesprávně nebo o něco přijdu nebo dojdu k úhoně apod.). Láska se považuje za protiklad strachu (který vždy plyne ze sobectví, čili láska je nesobecká).
Protikladem strachu je nebojacnost. Láska je tryskajici pramen energie, kdy milujete dotyčné více jak sebe sama. Je to nevysvetlitelne, protože jsou milováni mnohdy i darebaci.
 
Ještě doplním to co považuji na lásce tak naplňující je, že mizí rozpory v mysli (velice osvobozující pocit) a strach (že udělám něco nesprávně nebo o něco přijdu nebo dojdu k úhoně apod.). Láska se považuje za protiklad strachu (který vždy plyne ze sobectví, čili láska je nesobecká).
Já bych neřekla, že strach plyne ze sobectví. Myslím, že strach plyne z traumatu. Pokud by dítě vyrůstalo v ideálním prostředí, nebylo lámáno systémem, dozrálo by zřejmě v Lidskou bytost beze strachu.
Strachu předchází bolest/úzkost. To je podle mne jeho spouštěč.
 
Protikladem strachu je nebojacnost. Láska je tryskajici pramen energie, kdy milujete dotyčné více jak sebe sama. Je to nevysvetlitelne, protože jsou milováni mnohdy i darebaci.
Protikladem strachu je nebojácnost.
Jen myslím, že zdravý stav není milovat druhé více než sebe. Pokud není dostatek sebelásky, není bezpečné směřovat lásku k druhým.
 
@Daniela a @Lena, aj ja som si niekedy mýlne myslel, že opakom lásky je nenávisť. Nie, opakom skutočnej lásky v jej komplexnosti je strach.
Protiklady: láska-nenávisť, strach-nebojácnosť - to sú protiklady k láske len v čiastkových prejavoch jej absencie, t.j. nelásky…
Já souhlasím. Láska a strach jsou dvě základní emoce. Podle mne všechny další už jsou jen odvozené od těchto dvou.
Láska je pro mne tvořivost, čistota, otevřené prožívání a strach je pravým opakem ten sevře, zabraňuje, poškozuje, netvoří je spíše destrukcí.
 
Teplota vo vesmire ma rozpatie od absolutneho plus po absolutne minus. Ludia priradili na zaklade pocitovosti a schopnosti zit v nejakom teplotnom rozmezi teplotam pomenovanie ze su prijemne alebo priaznive. Vesmir vsak nepozna chlad alebo teplo vesmir pozna len teplotu. Ked pouzijeme paralelu lasky a teploty tak ludia si milne predstavuju lasku ako tu priaznivu teplotu kde sa citime prijemne. Laska je vsak ako teplota. Obsahuje celu skalu od absolutneho plus po absolutne minus. Ci sa prejavi - chlad alebo teplo, ci zamrznes alebo zhoris, zalezi od toho co a ako konas.
 
Ještě jsem si vybavil obyčejný příběh ze života. Když jsem brzo po škole a po vojně nastoupil do práce, pracovala tam mladá maminka a vyprávěla tento příběh:

Dala jsem svého syna na pískoviště a nechala ho tam s ostatními dětmi a z blízkého okna jsem pozorovala co se děje. Děti začali synu ubližovat, házet písek apod. Moc jsem chtěla jít ho ochránit, ale věděla jsem, že by ho pak děti nepřijali. A skutečně už druhý den si všichni hráli společně.

Chtěla jsem ho jít ochránit (strach, sobectví - můj syn trpí)
Věděla jsem (láska je vědoucí, a když způsobuje námahu a potíže je to kvůli růstu).

Strach a sobectví je já-centrické.
Láska je boha-centrická (Čapek napsal příběh Matka nechce dát svého posledního syna, ale když se dozví, že existují nelidské stvůry, které zabíjejí děti, dá sama pušku synu do ruky, aby chránil život co celek - boha-centrismus překonal já-centrismus).

Se strachem je spojem ještě jeden kořenový algoritmus a to ochrana, rodič chrání dítě, základní princip života, ale jak roste stávají se ochranné síly překážkou a stanou se tyranií a vězením. Každá mafie, když přijde vybírat výpalné, neřekne jdu tě okrást, ale řekne platíš si za ochranu.
 
Naposledy upravené:
Naspäť
Top Bottom