Převzato odjinud:
Já na ten summit NATO pojedu, pojedu a pojedu! A to jako generál-velitel delegace, sděluje veřejnosti prezident Pavel a hrozí i kompetenční žalobou.
Inu, kulové. V prezidentských systémech vede delegaci na summit NATO prezident, ale v parlamentní demokracii rozhoduje o delegaci vláda, která je zodpovědná za zahraniční politiku. A co když se vláda s prezidentem na složení delegace nedohodne, zeptal jsem se mé umělé inteligentní přítelkyně. A ta mi sdělila, že:
Pokud v České republice panuje rozpor mezi prezidentem a premiérem ohledně zastupování na summitu NATO, rozhodující slovo má z ústavního hlediska vláda. Premiér jako hlava vlády má pravomoc navrhnout, kdo bude zemi reprezentovat, a toto rozhodnutí stvrdit. Prezident má právo se summitu účastnit z titulu své funkce, ale nemůže vystupovat v rozporu se zahraniční politikou určenou vládou. V ideálním případě by mělo dojít k dohodě mezi ústavními činiteli. Pokud k ní nedojde, fakticky rozhoduje vláda, protože ta ovládá prostředky k zajištění cesty (vládní letka, finance, podklady od ministerstev).
Takže bude záležet na Babišovi. Ten bude zřejmě lavírovat jako obyčejně, ale na rozdíl od jmenování Turka ministrem (což bylo Babišovi víceméně šumafuk) je tohleto jiné kafe. Dovede si někdo představit, že na summitu bude prezident zpochybňovat oficiální vládní politiku a podrážet Babišovi a Macinkovi nohy? Vždyť ho jenom pusťte kousek za hranice a už prodává armádní letadla Ukrajině…
Babiš má jedinou možnost: účast Pavla striktně odmítnout s odůvodněním, že se prezidentovy názory diametrálně rozcházejí s oficiální zahraniční politikou vlády, a proto nepojede nikam ani náhodou. Nicméně jelikož jsem Babiše nevolil ani náhodou, je mi v podstatě jedno, jak to nakonec dopadne. Navíc, představa Babiše s Pavlem, jak si vjedou před papaláši z NATO do vlasů, má své určité kouzlo a potenciál dostat se na první stránky světového mainstreamu jako absurdní drama hodné literárního odkazu Václava Havla
Já na ten summit NATO pojedu, pojedu a pojedu! A to jako generál-velitel delegace, sděluje veřejnosti prezident Pavel a hrozí i kompetenční žalobou.
Inu, kulové. V prezidentských systémech vede delegaci na summit NATO prezident, ale v parlamentní demokracii rozhoduje o delegaci vláda, která je zodpovědná za zahraniční politiku. A co když se vláda s prezidentem na složení delegace nedohodne, zeptal jsem se mé umělé inteligentní přítelkyně. A ta mi sdělila, že:
Pokud v České republice panuje rozpor mezi prezidentem a premiérem ohledně zastupování na summitu NATO, rozhodující slovo má z ústavního hlediska vláda. Premiér jako hlava vlády má pravomoc navrhnout, kdo bude zemi reprezentovat, a toto rozhodnutí stvrdit. Prezident má právo se summitu účastnit z titulu své funkce, ale nemůže vystupovat v rozporu se zahraniční politikou určenou vládou. V ideálním případě by mělo dojít k dohodě mezi ústavními činiteli. Pokud k ní nedojde, fakticky rozhoduje vláda, protože ta ovládá prostředky k zajištění cesty (vládní letka, finance, podklady od ministerstev).
Takže bude záležet na Babišovi. Ten bude zřejmě lavírovat jako obyčejně, ale na rozdíl od jmenování Turka ministrem (což bylo Babišovi víceméně šumafuk) je tohleto jiné kafe. Dovede si někdo představit, že na summitu bude prezident zpochybňovat oficiální vládní politiku a podrážet Babišovi a Macinkovi nohy? Vždyť ho jenom pusťte kousek za hranice a už prodává armádní letadla Ukrajině…
Babiš má jedinou možnost: účast Pavla striktně odmítnout s odůvodněním, že se prezidentovy názory diametrálně rozcházejí s oficiální zahraniční politikou vlády, a proto nepojede nikam ani náhodou. Nicméně jelikož jsem Babiše nevolil ani náhodou, je mi v podstatě jedno, jak to nakonec dopadne. Navíc, představa Babiše s Pavlem, jak si vjedou před papaláši z NATO do vlasů, má své určité kouzlo a potenciál dostat se na první stránky světového mainstreamu jako absurdní drama hodné literárního odkazu Václava Havla
