Ale o to tady vůbec nejde. Dnes už skoro nikdo neví co to ten marxismus vlastně je a když lidem nakukáš, že je to pro ně dobré, tak za tím půjdou (na porážku). Svět se řídí symboly a když lidi vidí jen povrch, tak dovnitř nacpeš cokoliv co se ti zachce, bez ohledu na to zda je to dobré či nikoliv.
-
Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz
Globální politika
- Thread starter Irena Aneri
- Start date
Kdo chce vědět, co to ten marxismus je, tak ho může studovat. A konfrontovat s praxí. Nikoli poslouchat různé chytráky, kteří o tom marxismu žvaní, přitom ví houbeles. Literární zdroje k tomu dostupné stále jsou. Je to stejné jako s KSB, kdo chce o ní něco vědět, tak si musí přečíst alespoň její základní díla. Tomu, kdo to čte, pak těžko lze nakukat něco, co tam vůbec není.
Jde právě o to nevidět jen ten povrch a jít do hloubky. K tomu je třeba lidi vést. Není to zas až tak těžké. A ne se smířit s tím, že to tak je a vždycky bude (ano, když se o změnu nikdo ani nepokusí, tak to tak zůstane), že lidi vidí jen povrch, a ještě se tomu povrchnímu náhledu přizpůsobovat a omezovat se jen na symboly - to je cesta do pekel.
Naposledy upravené:
strýc Teremtete
Člen
Hmm.... ano, vnější síly mohou společenský projekt cíleně oslabovat, využívat jeho chyby a prohlubovat vnitřní rozpory. Moje úvaha tuto možnost nevylučuje. Potřebuji ale rozlišit, kdy někdo změnu vyvolal, kdy ji usměrnil a kdy pouze využil její následky. To nejsou stejné situace.
U destalinizace zatím nacházím vysvětlení ve vnitřních zájmech sovětského vedení. Potřebovalo se vyrovnat s minulostí, omezit riziko opakování represí a současně si zachovat moc. Tím lze vysvětlit přípravu změny, její řízené šíření i zásahy proti kritice, která překročila povolené hranice. Pokud k tomu přidám místní GP, nebo "buržoazní třídu", měli by jste ukázat, co dalšího jejich působení vysvětluje a podle čeho je poznáváte. Jestliže tím lze vysvětlit každý výsledek, ztrácíte možnost zjistit, kdy se v tomto výkladu mýlíte.
Po Stalinově smrti byla některá bezpráví pojmenována a napravována. Právo určovat směr společnosti však zůstávalo soustředěné ve stranickém vedení. Když se kritika obrátila od mrtvého vůdce k samotnému rozdělení moci, narazila na odpor. Právě zde vidím otázku důležitou i z hlediska DVTR: dokázal systém opravovat vlastní chyby, pokud zároveň trestal ty, kteří je pojmenovali jinak, než si vedení přálo? Jak spolehlivá může být zpětná vazba, když je bezpečnější potvrzovat očekávání nadřízených?
Proto mi nepřipadá, že úvaha o přežívání institucí ztrácí smysl, ale naopak se zpřesňuje. Nestačí, aby instituce přežily svého zakladatele. Záleží také na tom, jestli dokážou přijímat nezávislou kritiku a měnit vlastní rozhodování. A právě tato schopnost je podstatná i pro odolnost vůči vnějšímu zásahu, o kterém se tu píše.
Naposledy upravené:
Irena Aneri
Známy člen
Napřed si zjistěte fakta, jaké zásadní změny v řízení byly provedeny s dlouhodobým destrukčním dopadem, a potom vyprávějte o "napravených bezprávích" a vyrovnání se s minulostí. Přestaňte prázdně teoretizovat a trochu do toho zahrňte i realitu. Tím "napravením bezpráví" zřejmě máte na mysli to, jak Chruščov pustil benderovce? Nenechte se vysmát!
Irena Aneri
Známy člen
K tématu:
nabojpravdy.cz
nabojpravdy.cz
Megaprojekty Stalinovy epochy - Jak sovětskému národu ukradli světlou budoucnost Titulky CZ - Náboj Pravdy
Titulky: Irena Aneri
nabojpravdy.cz
Každý v míře svého chápání pracuje pro sebe a v míře své nevědomosti na toho, kdo toho ví a chápe více – část I. - Náboj Pravdy
Autorka: Irena Aneri, 24.3.2024, Zdroj. Část II zde.
nabojpravdy.cz
Tady máte stručné přehledy toho, co dělal Chruščov prakticky ihned po Stalinově smrti. Je to přehled od dvou lidí, kteří ho dělali nezávisle na sobě, a ani jeden není konceptuál. Myslím, že jim tam ještě z těch velkých věcí chybí roztržka s Čínou, o kterou se postaral, čímž zcela přesměroval její další rozvoj a zabránil masovému úzkému styku lidí, aby si nepředávali zkušenosti. Spojení těchto dvou celků na bolševickém základě by bylo fakticky neporazitelné.
Jestliže kdokoliv mluví o bezpráví či represích v souvislosti s činností jakéhokoliv politika, tak je to důkaz toho že politice a boji o moc nerozumí a má o tom dětinské, absurdní a hloupé představy. Je to absolutní nepochopení politiky jako takové. Politika bez bezpráví a represí není možná. Že byly za Stalina represe ? Ano byly. A to k politice patří a je to normální. A bylo to nutné. Politiku nelze dělat v bílých rukavičkách bez ztráty kytičky. Politika byla je a vždy bude svého druhu špinavá záležitost. Jinak to nejde. Děje se to všade na celém světě. Jestliže některá tzv. bezpráví po Stalinovi byla napravována, tak zase vznikala nová bezpráví na jiných skupinách obyvatel. Politik se musí hodnotit podle výsledků své práce. A tyto výsledky se mohou projevit i dlouho po jeho smrti. Právě Stalin je učebnicovým příkladem. V dějinách Ruska a nejen Ruska byli panovníci, kteří byli bratrovrahy, otcovrahy apod. A přesto někteří byli svatořečeni. Proč ? Protože v dané době zachránili Rusko a jeho populaci před zánikem. A o tom to je. Je zarážející, že někteří protagonisté a studenti KOB/KSB toto nechápou.
Popolvár
Známy člen
Takže “účel svätí prostriedky”? A kto a ako určí, kde je to bezprávie ešte v medziach normy? A dá sa vôbec v súvislosti s bezprávím hovoriť o nejakej norme?
Popolvár
Známy člen
A aká je to myšlienka človeko-centrizmu? Čo to je? Kto je to človek? Čo a v akej miere ho definuje, že je to človek a nie človekupodobný?
Takže zase útok na ústrednú myšlienku KSB?
Ty kokso…, ale sa to tu zvrhlo…
Ano s tím souhlasím. Zastánci tzv. Boho-centrismu štěpí společnost a odrazují tak případné stoupence z řad řekněme ateistů. V konečném důsledku to může vést k celkové diskreditaci KSB jako takové. Tzv. morální a mravní nadřazenost Boho-centristů je cítit z mnoha jejich příspěvků. Tímto způsobem si podporu mas lidu nezískají, zvláště v podmínkách ČR, která je historicky spíše ateistická vzhledem k zkušenostem s církví a jejich restitucemi apod. A nikdo to pak už nedokáže vysvětlit. Lidi prostě to nebudou poslouchat. A bude vymalováno. Další zásadní chybou je kopání do marxismu. Na to neustále upozorňuje paní Irena. Na co se pak bude navazovat ? Společnost je třeba spojovat a ne rozdělovat a vytvářet nové nepřátele. To je jedna ze základních myšlenek bolševismu.
Naposledy upravené:
Kdo to určí ? Nakonec masy lidu. Jako v případě posledního cara v Rusku. Tam ho chtěli popravit úplně všichni, včetně pravoslavné církve. Dokonce byl popraven jeden jeho vzdálený příbuzný, který pracoval kdesi v archívu a neměl politické ambice, ale z hlediska politické logiky mohl teoreticky pretendovat na trůn. Tak šel taky. Na Západě ta samá situace, například ve Francii či Anglii. Dobrý politik je jako surfař, který se dokáže dlouhodobě udržet na vlně. To znamená, že dokáže odhadnout nálady lidu a podle toho politiku korigovat. Vynikajícím surfařem byl například Lenin. No a ten kdo to nedokáže je smeten.
Nedá. To nakonec určí lid na základě situace, která může být pro lid nesnesitelná. A ta nesnesitelnost nakonec určí tu tzv. normu.
Jestliže dogmaticky budete trvat na tom, že Boho-centrismus ústřední myšlenkou KSB, tak automaticky ztratíte podporu těch, kteří zastávají spíše ateistické pozice. A v podmínkách ČR je to většina. Ale mělo by jít přeci o to získat masy lidu na svoji stranu. A dále mé životní zkušenosti jsou spíše takové, že ti kteří věří v Boha/Bohu vykazují výrazně menší míru tolerance vůči například tzv. ateistům či jinověrcům. Mám to v rodině. Tak vím o čem mluvím. Pak se nelze divit, že v historii lidstva bylo zlikvidováno neuvěřitelné množství lidí v důsledku náboženských válek. Já osobně nejsem ateista, spíše agnostik. Nepochybuji o tom, že je cosi jak se říká něco mezi nebem a Zemí, a to i na základě osobních zkušeností. Ale tento dogmatismus mě vadí. Měl by se klást důraz na sociální spravedlnost. To je dostatečně široký pojem.
Naposledy upravené:
Irena Aneri
Známy člen
S touhle interpretací nesouhlasím. Z toho se absolutně vytrácí idea a jako cíl řízení zůstává udržet se na vlně za každou cenu. S tím bolševismem to bylo tak, že se bránil velice zákeřnému nepříteli, a občas skutečně bylo velice těžké rozpoznat, kdo je nepřítel. A všem tam šlo neustále o život. Ti lidé to dobře věděli, a někdy i ze strachu mohli páchat bezpráví a jindy zase sami podlehli, protože nebyli ostražití dost. Například v tom roce 1937. Ta situace se občas stávala skutečně nepřehlednou. Ale vinu za to nelze připisovat bolševikům, kteří se snažili ty věci napravovat, viz Béria, ale těm, kteří to zabíjení vyvolávali zcela programově a účelově, viz atentát na Lenina, vražda Kirova. On je každý po boji generál. Důležité je, že to bolševici ukočírovat dokázali. Přes občanskou válku, přes intervence, přes neuvěřitelnou zaostalost. To si ti dnešní dobroserové, a jiné slovo pro ně nemám, vůbec nedokážou představit. Ale zkuste vysvětlit třeba v diskusi u Vidláka, že šarašky často těm lidem zachránily život, protože šlo o odborníky, které se nepřátelé bolševismu, ať už otevřeně bělogvardějsky či skrytě trockisticky pokoušeli zlikvidovat v první řadě. To je přesně to nepochopení ze strany lidí, proti čemu stojí a kudy vede ta hranice boje, která se rozmývá často ideologicky, řízeně, aby ti lidé nezjistili, že vlastně mají zájmy společné, a dokonce i většinu hodnot. Postavte ty dnešní dobrosery do situace lidí v East Endu v roce 1902 a sledujte, jak se okamžitě radikalizují a jak se jim hned změní žebříčky hodnot. Dneska se ještě těší mnoha plodům krvavě vybojovaným bolševiky, a přitom nad nimi velkopansky ohrnují nos, nu, jedním slovem dobroserové. Proto je tím základním cílem lidi neustále rozdělovat, což nakonec vedlo speciálně u nás v Československu k tomu, že se tu jednotnou frontu, ke které celé předválečné období vyzývali komunisté, povedlo zorganizovat, až když lidé ochutnali medu fašistické okupace. Zřejmě se ta situace bude opakovat, otázkou je, zda pak zbyde dost sil tu jednotnou frontu vytvořit.
strýc Teremtete
Člen
Hmm… požadavek „nejdřív si zjistěte fakta“ by měl platit pro oba. Vy totiž vnější účelové řízení předkládáte jako vysvětlení předem. Já se ptám, podle čeho je v konkrétním případě poznáme.K tématu:
Megaprojekty Stalinovy epochy - Jak sovětskému národu ukradli světlou budoucnost Titulky CZ - Náboj Pravdy
Titulky: Irena Aneri
Každý v míře svého chápání pracuje pro sebe a v míře své nevědomosti na toho, kdo toho ví a chápe více – část I. - Náboj Pravdy
Autorka: Irena Aneri, 24.3.2024, Zdroj. Část II zde.
Tady máte stručné přehledy toho, co dělal Chruščov prakticky ihned po Stalinově smrti. Je to přehled od dvou lidí, kteří ho dělali nezávisle na sobě, a ani jeden není konceptuál. Myslím, že jim tam ještě z těch velkých věcí chybí roztržka s Čínou, o kterou se postaral, čímž zcela přesměroval její další rozvoj a zabránil masovému úzkému styku lidí, aby si nepředávali zkušenosti. Spojení těchto dvou celků na bolševickém základě by bylo fakticky neporazitelné.
Celiny přijímám jako konkrétní příklad. Odborné práce potvrzují nedostatečnou přípravu i poškozování půdy. Spor tedy není o to, zda Chruščovovo řízení mohlo způsobit dlouhodobé škody. Spor je o váš další závěr: že tyto škody byly zamýšlené a řízené ještě nad úrovní sovětského vedení. Čím tuto možnost odlišujete od politického kariérismu, špatně nastavených plánů a potlačené odborné kritiky? Výzkum hospodářských a ekologických důsledků celinné kampaně.
Celinná kampaň umožňuje položit konkrétní otázku: nebyl ukazatel úspěchu nastaven tak, že aparát plnil plán rozorávání, zatímco zhoršoval dlouhodobé podmínky produkce?
To je hypotéza, kterou lze ověřovat. Potřebujeme zjistit, za co byli funkcionáři hodnoceni, jaká data dostávalo vedení, jaká varování zaznívala a zda se podle nich měnily postupy. Nestačí sledovat samotný rozsah rozorané půdy. Musíme porovnat také výnosy, jejich kolísání, náklady a dlouhodobou úrodnost.
Stejným způsobem přistupuji k videu o megaprojektech Stalinovy epochy. Zastavení velkých staveb po Stalinově smrti je doložené a zaslouží si rozbor. Jenže zastavení projektu, jeho škodlivost a úmysl poškodit stát jsou tři různá tvrzení. Každé potřebuje vlastní důkazy.
U transpolární železnice například nestačí říci, že už se mnoho postavilo a později by se trať hodila. Potřebujeme znát její skutečnou připravenost, zbývající náklady, náklady na provoz a údržbu i tehdy očekávané využití. Ruská archivní studie uvádí podle jedné rekonstrukce 3,3 miliardy rublů vynaložených na celou trasu a dalších 2,9 miliardy nevyčerpaných projektových prostředků. To samo neurčuje cenu dokončení, ale tvrzení, že zbývalo investovat už jen málo, tím rozhodně není doloženo. Studie současně potvrzuje ztráty při opouštění stavby. Je tedy třeba oddělit otázku, zda pokračovat, od otázky, jak hospodárně se postupovalo při jejím zastavení. J. Vorobjovová: změna stavebního programu roku 1953.
U zastavených megaprojektů je potřeba zohlednit ještě jednu okolnost: část z nich využívala nucenou práci vězňů. Jejich budoucnost proto nelze posuzovat odděleně od proměny táborového systému. Pokud se změnila dostupnost a způsob přidělování pracovní síly, muselo vedení řešit také nové podmínky výstavby. Nabízí se tedy ověřitelná otázka: které projekty byly zastaveny kvůli změně priorit, které kvůli problémům zděděným z předchozího období a které proto, že se nepodařilo zajistit jiný způsob jejich realizace?
Tím není prokázána správnost jejich zastavení. Mohlo dojít k nehospodárnosti, ztrátě využitelných investic nebo chybnému opuštění perspektivního projektu. Abychom ale doložili záměrnou destrukci, musíme tyto možnosti rozlišit. Zachování původního projektu totiž nelze samozřejmě ztotožnit se zachováním původního pracovního a represivního uspořádání. Schopnost systému změnit způsob realizace a přitom uchovat smysluplný cíl je sama důležitým měřítkem kvality řízení.
Máme také Berijův návrh z března 1953, který omezení staveb zdůvodňoval jejich nižší naléhavostí pro tehdejší hospodářství. Nemusíme toto zdůvodnění přijímat jako pravdivé. Musíme je však porovnat s dalšími podklady. Které potřeby dostaly přednost? Kam přešly peníze, technika a pracovní síly? Co se tím získalo a co ztratilo? Bez toho ještě nemáme posouzení rozhodnutí. Berijův návrh z 21. března 1953.
U dalších tvrzení videa je potřeba nejprve zpřesnit samotný popis změny. Peněžní ukazatele průmyslové produkce se používaly již za Stalina; sám je uváděl ve zprávě z roku 1934. Nelze tedy vystačit s představou, že do jeho smrti se sledovaly výrobky a potom už jen peníze. Podstatné je, jakou váhu měly jednotlivé ukazatele při plánování a odměňování a jaké jednání podporovaly. To nás znovu vrací k problému pobídek a zpětné vazby. Stalinova zpráva XVII. sjezdu.
Podobně převod družstevních podniků pod stát není automaticky jejich uzavřením. Usnesení z dubna 1956 požadovalo při převodu zachovat výrobu a dodávky. Z toho samozřejmě neplyne, že centralizace byla prospěšná. Mohla oslabit samostatnost, pružnost a schopnost reagovat na místní potřeby. Právě takové následky ale potřebujeme doložit. Záměnou zániku družstevní formy za zánik výroby si jejich vysvětlení neusnadníme. Usnesení o reorganizaci výrobních družstev.
Použijeme-li pojmy DVTR, jednotlivé části systému mohou mít rozdílné vektory cílů. Místní vedení může usilovat především o splnění plánu, ústřední politik o rychlý veřejný úspěch a agronom o zachování úrodnosti. Ministr může prosazovat rozpočet svého resortu, zatímco vedení státu se snaží uvolnit prostředky pro jiné potřeby. Výsledná škoda může vzniknout právě konfliktem těchto cílů a způsobem, jakým se v systému rozhoduje. Takové selhávání nemusí být náhodné ani ojedinělé. Stejné pobídky mohou opakovaně vést ke stejným chybám.
Předpoklad společného destrukčního cíle by tento mechanismus mohl zakrýt. Jestliže tvrdíte, že i samotné pobídky někdo záměrně nastavil k poškození státu, potřebujeme doložit právě tento další krok. A pokud mělo řízení přicházet zvenčí, potřebujeme navíc určit, jak se do rozhodování sovětského vedení promítalo. To, že rozhodnutí prospělo zahraničnímu soupeři, ještě nedokazuje, že je tento soupeř řídil.
Stejně důležité je uplatňovat shodné měřítko na obě období. Stalinův projekt nemůžeme považovat za správný jen proto, že byl velký a sliboval budoucí přínosy. Rozhodnutí jeho nástupců nemůžeme považovat za správné jen proto, že mělo šetřit prostředky. V obou případech se musíme ptát, z jakých informací vedení vycházelo, jaké mělo alternativy a zda dokázalo reagovat na zjištěné problémy. Jinak porovnáváme skutečné chyby jedné politiky s ideální představou druhé.
Tím se odpovědnost vedení nezmenšuje. Ignorovat varování, zkreslovat výsledky nebo obětovat dlouhodobý zájem vlastnímu postavení je závažné i bez tajného zadavatele. Ani případná náprava konkrétního bezpráví nevyvrací škodlivost hospodářských rozhodnutí a škodlivá hospodářská rozhodnutí zase nevyvracejí, že nějaká bezpráví napravována byla.
Moje původní otázka proto zůstává a tyto příklady ji ještě zpřesňují: dokázal systém rozpoznat a napravit škodlivé rozhodování, pokud bylo pro podřízené bezpečnější vykázat úspěch než upozornit na chybu? Právě tady se otázka hospodářského řízení přímo spojuje s otázkou politické kritiky a institucí, které mají přežít svého vůdce.