Nastal čas o knížeti Václavu pohovořit...
- Thread starter Počtář
- Start date
Předmluva
Chodil jsem na základní školu. Byl tam předmět dějepis. V dějepise nám vykládali historii. V historii byly historické osobnosti. Některé z nich jsem měl rád. Některé z nich jsem měl nerad. Svatého Václava jsem měl nerad. Ale přece byl rozdíl mezi ním a ostatními ve škatulce "nemám rád".
U knížete Václava mi >vadilo<, že ho mám nerad.
Čas plynul.
Jednou jsem si na starém fóru vyměňoval názor s nickem jpavel. A jedna z jeho odpovědí (z 14.10.2022) zapůsobila jako startér.
Rozběhl se mi výpočet, který zůstal nedokončen, i když mnoho už nechybělo.
Dnes, skoro po 1 roce, byl výpočet dokončen.
Chodil jsem na základní školu. Byl tam předmět dějepis. V dějepise nám vykládali historii. V historii byly historické osobnosti. Některé z nich jsem měl rád. Některé z nich jsem měl nerad. Svatého Václava jsem měl nerad. Ale přece byl rozdíl mezi ním a ostatními ve škatulce "nemám rád".
U knížete Václava mi >vadilo<, že ho mám nerad.
Čas plynul.
Jednou jsem si na starém fóru vyměňoval názor s nickem jpavel. A jedna z jeho odpovědí (z 14.10.2022) zapůsobila jako startér.
Rozběhl se mi výpočet, který zůstal nedokončen, i když mnoho už nechybělo.
Dnes, skoro po 1 roce, byl výpočet dokončen.
Naposledy upravené:
Startér
link na původní příspěvek na starém fóru
https://ksbforum.info/discussion/comment/10254/#Comment_10254
pro jistotu uvedu citaci zmíněného příspěvku v nezměněné podobě:
ad počtář:
Kosmas byl, chtějte či nechtějte, jedním z "konstruktérů" českého státu a českého étosu. ani tady bych mu nedával za vinu, že leccos popletl. zabýval jsem se tím. četl starší práce od Balbína, přes Václava Vladivoje Tomka, Palackého, až po Františka Grause, Rostislava Nového, a nově právě Dušana Třeštíka, jehož pojetí mě přivedlo na jiné "kalibry" typu Petra Šimíka a dnes Jana Cinerta. Mimořádně zajímavá čtení, která mimo jiné poodkrývají, že historik to nemá jednoduché, že mnohdy "fabulovat nechce" (netrpím stihomamem a myslím, si, že tu druhou chronologickou prioritu právě tito pánové úmyslně nezkreslovali); zkrátka jen neměli podstatná data k dispozici. Kosmas neznal kupříkladu starší minulost Velké Moravy a dokonce i Čech, neb neznal texty starých letopisů ve Fuldě a jinde...) dnes je máme k dispozici, můžeme revidovat. a kombinovat s archeologickými nálezy, řečí jazyka, atd. atd.) nezazlívám kupříkladu Kosmovi, že uvedl jako otce "českého Achilea" Břetislava knížete Oldřicha a že to je dodnes v učebnicích dějepisu. Oldřichovi bylo tehdy asi sotva deset... nezazlívám Kosmovi ani spoluutvoření legendy sv. Václava, byť ta jeho lebka zkoumaná prof. Emanuelem Vlčkem je lebkou čtyřicátníka a ne hošíka... právě tak nezazlívám, že on se pokusil fabulovat české dějiny tak, jak to udělal. Vždyť ten člověk kupříkladu vůbec nezapřel - a pochopitelně mohl - že naši předci byli pohany. zapřel naopak význam Moravy, což jistě stojí za zmínku... ale to je, počtáři, na jinou debatu.
chci ale reagovat na Vaše tvrzení, že Masaryk, Palacký i Komenský nejsou "napůl" Slováci. Dobře, dám to do uvozovek. ať se nechytáme za slova. Mě při tom psaní zase vůbec nenapadlo, že začnete spekulovat o původu Masaryka, myslel jsem to jinak. Palacký byl léta v tehdejším Prešpurku na studiích a pak si ještě předtím, než zmizel v Praze, přivydělával jako vychovatel hornouherské šlechty, a zase, ne každý byl tehdy již přesvědčený "Maďar". Ostatně o rozdílu mezi "uherským" a "maďarským" se na tomto fóru také dlouhodobě píše... tuším také, že Palacký měl četné kontakty ke slovenským obrozencům, Pavlu Hviezdoslavovi, atp.
a dva další, Komenský a Masaryk, ti zase byli z té oblasti Moravy, která se zve Slovácko. Dříve "Moravské Slovensko". Vygooglujte si tento pojem třeba na wikipedii... Takže kdo jiný než tihle dva (všichni tři) mohou být "spojovacími články" dvou národů, které chtějí na základě nějaké pozitivní "tradici", "zkušenosti", atd., být spolu.
a poslední, dokud se mi děti nevrátí z kroužků..., nerozumím poznámce, že nemusí být "Slované". Počtáři, trochu se bojím s Vámi diskutovat. Nechci jet podle "etnického klíče", můj děd se narodil ještě jako "Rakušan", a měl to specifikum, že byl "česky mluvící Rakušan", neboť tak jako v Čechách, Moravě, Slezsku se hovořilo často německy, pak zase v Dolních Rakousích byly regiony mluvící češtinou jako rodným jazykem. Je to špatně? Nebýt celým Slovanem? Zase budeme dělat kategorie "z osminy Rakušan", "z šestnáctiny Polák", ze "dvaatřicetiny Francouz", nebo nedej Bože "Žid"? Počtáři, zkusme to jinak. Děkuju.
link na původní příspěvek na starém fóru
https://ksbforum.info/discussion/comment/10254/#Comment_10254
pro jistotu uvedu citaci zmíněného příspěvku v nezměněné podobě:
ad počtář:
Kosmas byl, chtějte či nechtějte, jedním z "konstruktérů" českého státu a českého étosu. ani tady bych mu nedával za vinu, že leccos popletl. zabýval jsem se tím. četl starší práce od Balbína, přes Václava Vladivoje Tomka, Palackého, až po Františka Grause, Rostislava Nového, a nově právě Dušana Třeštíka, jehož pojetí mě přivedlo na jiné "kalibry" typu Petra Šimíka a dnes Jana Cinerta. Mimořádně zajímavá čtení, která mimo jiné poodkrývají, že historik to nemá jednoduché, že mnohdy "fabulovat nechce" (netrpím stihomamem a myslím, si, že tu druhou chronologickou prioritu právě tito pánové úmyslně nezkreslovali); zkrátka jen neměli podstatná data k dispozici. Kosmas neznal kupříkladu starší minulost Velké Moravy a dokonce i Čech, neb neznal texty starých letopisů ve Fuldě a jinde...) dnes je máme k dispozici, můžeme revidovat. a kombinovat s archeologickými nálezy, řečí jazyka, atd. atd.) nezazlívám kupříkladu Kosmovi, že uvedl jako otce "českého Achilea" Břetislava knížete Oldřicha a že to je dodnes v učebnicích dějepisu. Oldřichovi bylo tehdy asi sotva deset... nezazlívám Kosmovi ani spoluutvoření legendy sv. Václava, byť ta jeho lebka zkoumaná prof. Emanuelem Vlčkem je lebkou čtyřicátníka a ne hošíka... právě tak nezazlívám, že on se pokusil fabulovat české dějiny tak, jak to udělal. Vždyť ten člověk kupříkladu vůbec nezapřel - a pochopitelně mohl - že naši předci byli pohany. zapřel naopak význam Moravy, což jistě stojí za zmínku... ale to je, počtáři, na jinou debatu.
chci ale reagovat na Vaše tvrzení, že Masaryk, Palacký i Komenský nejsou "napůl" Slováci. Dobře, dám to do uvozovek. ať se nechytáme za slova. Mě při tom psaní zase vůbec nenapadlo, že začnete spekulovat o původu Masaryka, myslel jsem to jinak. Palacký byl léta v tehdejším Prešpurku na studiích a pak si ještě předtím, než zmizel v Praze, přivydělával jako vychovatel hornouherské šlechty, a zase, ne každý byl tehdy již přesvědčený "Maďar". Ostatně o rozdílu mezi "uherským" a "maďarským" se na tomto fóru také dlouhodobě píše... tuším také, že Palacký měl četné kontakty ke slovenským obrozencům, Pavlu Hviezdoslavovi, atp.
a dva další, Komenský a Masaryk, ti zase byli z té oblasti Moravy, která se zve Slovácko. Dříve "Moravské Slovensko". Vygooglujte si tento pojem třeba na wikipedii... Takže kdo jiný než tihle dva (všichni tři) mohou být "spojovacími články" dvou národů, které chtějí na základě nějaké pozitivní "tradici", "zkušenosti", atd., být spolu.
a poslední, dokud se mi děti nevrátí z kroužků..., nerozumím poznámce, že nemusí být "Slované". Počtáři, trochu se bojím s Vámi diskutovat. Nechci jet podle "etnického klíče", můj děd se narodil ještě jako "Rakušan", a měl to specifikum, že byl "česky mluvící Rakušan", neboť tak jako v Čechách, Moravě, Slezsku se hovořilo často německy, pak zase v Dolních Rakousích byly regiony mluvící češtinou jako rodným jazykem. Je to špatně? Nebýt celým Slovanem? Zase budeme dělat kategorie "z osminy Rakušan", "z šestnáctiny Polák", ze "dvaatřicetiny Francouz", nebo nedej Bože "Žid"? Počtáři, zkusme to jinak. Děkuju.
Díl 1
Mám déjà vu. Nebo spíš déjà čtu.
Dám link, k čemu se můj následující propočet bude vztahovat.
> [jpavel povedal/-a](/discussion/comment/10254/#Comment_10254): ad počtář:
Nejde o diskusi s autorem příspěvku, jde o rozbor toho textu.
---
"Kosmas byl, chtějte či nechtějte, jedním z "konstruktérů" českého státu a českého étosu."
Že konstruoval, tak to je nepochybné, otázkou je ale v čí prospěch.
Kosmas nebyl žádný dobromyslný dědula, který si na stará kolena uvědomil, že něco pamatuje, tak se ve volném čase naučil latinsky a hodil to na pergamen.
Bylo to vysoký hodnostář latinské (západní) křesťanské církve. Od mládí předlouho studoval (i “v cizině”), pravděpodobně celkem více, než 30 let, a setkával se s všelikými papaláši, domácími i západními. A jak to chodí i dnes, když se vrátil ze “západních studií” do Prahy, dostal lukrativní funkci v tehdejší církevní mafii (viz v linku níže “...tato skupina propojena nejen přátelskými, ale také příbuzenskými vazbami.”).
O tom, že Kosmas byl "kovaným" Čechem, svědčí:
i. že si zvolil latinský pseudonym (tím skryl svoje pravé jméno, tudíž nyní už nelze spolehlivě vypátrat jeho původ a tedy se obtížně určuje, pro zájmy koho konkrétně pracoval)
ii. kronika je napsána latinsky (přitom Cyril a Metoděj už tu byli, takže už bylo čím psát ;-)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kosmas
Taky mu moc nešly pod fousy křesťanské bohoslužby ve Slovanském jazyce a tak “Podporoval biskupa Jaromíra v boji proti bohoslužbě ve slovanském jazyce...”, viz zde
https://ru.wikipedia.org/wiki/Козьма_Пражский
---
"...ani tady bych mu (myšleno Kosmovi - pozn. Počtář) nedával za vinu, že leccos popletl."
Sorijako, jaké popletl? Kompletně si z prstu vycucal (on nebo jeho kurátoři) “Praotce Čecha” a 7 následníků “Přemysla Oráče”, tedy osoby jménem Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít.
A proč je to problém? Protože slovo "Boemus" je hodně odlehlé od slova "Čech". Jak to myslím? Protože když se do latiny překládá nějaké "domorodé" jméno, je tam určitý souzvuk. Příklad: Polsko ~ Polonium, Rusko ~ Ruthenium, (vojvoda) Krok ~ Crocco, atd. Takže jak ze slova "Čech" mohlo vzniknout v latině úplně jinak znějící "Boemus"? Počítám, že nemohlo.
Někdo může namítnout, že pravidlo souzvuku latinského slova s domorodým slovem neplatí vždy. Ano, jsou situace, kdy cizinec zcela odmítne domorodé názvosloví. Příklad: Německo ~ latinsky Alamania/Germania. Němci přitom sami sebe nazývají "Deutsche". Ani tato varianta problém neřeší. Protože Kosmas tvrdí, že souputníci "Praotce Boemuse" (Čecha) nazvali novou zemi z vděčnosti >podle praotcova< jména. >Latinsky< "Boemia”. A to je rozpor. Protože podle https://cs.wikipedia.org/wiki/Bójové "...střední a severozápadní území Čech, začaly být později nazývány >římskými< historiky zemí Bójů, >latinsky< Boiohaemum...", z čehož podle https://cs.wikipedia.org/wiki/Čechy vzniklo finální >latinské< "Bohemia". Takže Praotce Boemuse pojmenovali podle >latinského< jména nově objevené země? Prostě to nesedí ani jedním směrem.
Navíc: šablona “Praotec” byla použita i na další Slovanské národy - máme “Praotce Lecha” (pro Poláky) a dokonce i “Praotce Rusa”.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Praotec_Čech
(Pravda ovšem je, že zde panuje jistá dvojkolejnost: vím, že v některých starých latinských textech se používá slovo “Boemia”, místo “Bohemia”. Pátrání ohledně toho, jestli je to jinými autory převzatá kosmasovština nebo je to něco staršího, je mimo moje možnosti.)
Dále: postava “Přemysla” se objevuje i ve starší tzv. “Kristiánově legendě”, která hovoří o “...muži, jenž se jenom orbou zabýval, jménem Přemysl...”.
Slovní spojení “Přemysl Oráč” počítám, že musí být vynález někoho jiného a mladšího původu.
Kosmas to poněkud přehnal, když ústy Libuše hlásí: "Muž má jméno Přemysl, ten na vaše hrdla a hlavy přimyslí mnohá práva.". Tím se dopouští výkladu/rozboru jména Přemysl, což počítám, že je indicie umělého původu osoby Přemysla. (Dělá něco podobného s jinými jmény?)
https://service.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zliteratury/VZCL3/12.pdf
Oráč ~ ten, který provádí orbu ~ (i) rituální/posvátná zakladatelská orba (orba první obvodové brázdy při zakládání města), (ii) orba “božím slovem”, tj. “radlicí [Božího] slova zúrodňují úhory srdcí pohanských” (tak symboliku orby vysvětluje Kosmas); dodnes se v naší řeči uchoval termín “přeorat” pro vyjádření, že chci něco zásadně změnit; zde nutno podotknout, že symbolika “oráče/orby” je ve skutečnosti ještě složitější, což zájemce může zjistit např. zde
http://www.moraviamagna.cz/symbolika/s_orac.htm
Kromě toho, Oráčové se vyskytují nejen v České mytologii, ale i u Poláků, Gótů a i u tzv. “Římanů” (Romulus a Remus).
https://cs.wikipedia.org/wiki/Přemysl_Oráč
Archetyp “Oráče” byl a dosud je oblíbený u katolické církve, počítám, že zejména v německém prostředí.
https://www.ackermann-gemeinde.cz/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Přemyslovci
Všichni si myslí, že “Přemyslovci” jsou (jeden) rod. Proč ale toto slovo nefiguruje ve jménech příslušníků tohoto “rodu”?
Já počítám s tím, že nejde o jméno rodu. Ale o přízvisko, které dostali jenom někteří jednotlivci.
https://www.nechybujte.cz/slovnik-soucasne-cestiny/přízvisko
Tedy něco jako slovo “pobožný” v pojmenování “Boleslav II. Pobožný”.
Proč je zde Rudolf Habsburský, Jan Lucemburský, ale není zde Karel IV. Přemyslovský? Atd. atp.
Pokud chce někdo poukázat na 2 výjimky ve formě “Přemysla Otakara I.” a “Přemysla Otakara II.”, tak toho musím zklamat. Je to jen další argument ve prospěch mého výpočtu. Jmenovali se totiž “Otakar I. Přemysl” a “Otakar II. Přemysl”. Byli to Otakarové.
Počítám s tím, že celý tento “přemyslovský rod” před Bořivojem I. je smyšlený vláček, jehož cílem je zakrýt pravý rodový původ Bořivoje I. Tj. jeho Velkomoravský rodový původ: z Mojmírovců a z jim následných Vršovců.
Dovolím si zde uvést v latince můj soukromý výpočet staršího data, jak počítám, že se tato jména vyslovovala ve Slovanském jazyce: Krok, Kaži, Tiěťja, Ljubuša.
Všimněme si u “Ljubuša” pozoruhodného souzvuku s Kosmovou latinskou formou "Lubossa". (souzvuku jsem si všiml až při psaní tohoto příspěvku)
A ještě jeden pozoruhodný pohled na možný původ těchto jmen:
“Podle historika Vladimíra Karbusického pocházejí bájná česká jména (Krok, Kazi, Teta, Libuše, Přemysl, Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít) z úryvku staroslověnského textu adresovaného v 9. století Frankům (Teutonům). Text zní: Krok’ kazi (Tetha), lubo premyšl, nezamyšl m’nata voj’n u‘ni zla, kr’z my s‘ neklan (am), gosti vit, což se vykládá jako: Zastav své kroky, Tetha (oslovení tehdejšího vůdce Franků, popřípadě západních sousedů obecně) a raději přemýšlej, nezamýšlím na tebe vojnu ani zla, kříži my se neklaníme, hosty vítáme.”
https://cs.wikipedia.org/wiki/Krok_(vojvoda)
“Podle jiné teorie, kterou navrhl Petr Šimík, měl být Bořivoj I. původem z Velké Moravy. Měl být synem Rostislava Velkomoravského. ... Tato teorie byla často podporována >kosterními pozůstatky< pod podlahou svatovítské rotundy v hrobu K1. Tyto pozůstatky byly často považovány za tělo knížete Bořivoje. Lebka tohoto těla sdílí s lebkou z hrobu 12/59 v Sadech u Uherského Hradiště, považovaného za hrob knížete Svatopluka, >ojedinělou anomálii zvukovodu<; obě kostry mají také stejnou, byť tehdy běžně rozšířenou krevní skupinu.”.
Zajímavé je, že dokud Šimík nepřišel s touhle “rouhačskou” myšlenkou, nikdo nezpochybňoval, čí ty lebky jsou. A potom najednou: “Ukázalo se však, že lebka z hrobu K1 není z doby Bořivojovy, ale z doby o století mladší.”.
(A jak “se to ukázalo”? Ano, nemýlíte se: byli to mýtičtí “vědci”, v tomto případě ne američtí, ale čeští, v roce 2019.
https://ct24.ceskatelevize.cz/domac...knize-borivoj-reporteri-ct-zjistovali-kdo-tam
A jako závěrečná třešinka na dortu: “Přemyslovci v sobě měli keltsko-germánské kořeny“. Moment, a kde jsou Slované? Nebojte se, ani na Slovany vědci nezapomněli. V článku jsou k nim dohromady tyto 3 věty: “Co se týče zastoupení haploskupiny R1B v české populaci, tak je druhá nejpočetnější. Větší zastoupení má jen skupina východoevropská, které se někdy říká slovanská. Tu má přibližně 37 % lidí v Česku.”. Správně jste pochopily, milé děti, tzv. “Přemyslovci” byli v podstatě Němci ;-)
Ale Šimík nebyl jediný: “Existují i jiné teorie původu dynastie Přemyslovců. Jednou z možností je jejich moravský původ. Podle teorie historika Lubomíra E. Havlíka, podporované J. Zástěrou a částečně také L. Galuškou, byl kníže Bořivoj synem moravského knížete Rostislava, přičemž tamní dynastie (Mojmírovci) mohla pocházet až od prvního slovanského vladaře Sáma, který je ztotožňován někdy také s Přemyslem jako zakladatelem státu.“.
(Sámo a nebo Samoslav/Soběslav? Ale tutově ne “franský kupec”. Už vidím, jak si Slované volí za knížete cizince, navíc ze země svých nepřátel, čili Franků. Vždyť tak daleko se to západníkům ještě nepodařilo dotáhnout ani dnes!)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bořivoj_I.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rastislav
https://cs.wikipedia.org/wiki/Přemyslovci
Cituji: “...čtenářská obec, které je kronika určena. Vedle vzdělaného kléru se jedná především o velmožskou elitu, která spolutvořila politické dějiny přemyslovského státu. Nedá se předpokládat, že by tito Čechové uměli číst, spíše se v literatuře naznačuje, že měli patřit k posluchačům Kosmovy kroniky.“.
A jak dlouho to trvalo? Celá staletí. Z kroniky čerpali mnozí sepisovatelé a další kronikáři. Počítám s tím, že “Kosmova kronika” řídila nejen na 2. (chronologické) prioritě zobecněných prostředků řízení, ale že zde byl přesah i do 1. (světonázorové) priority.
Na podporu této teze může posloužit indicie napovídající, že “Kosmova kronika” mohla být součástí nadnárodního seriálu kronik psaných západními cizinci pro Slovanské země - viz “V přibližně stejné době (konkrétně v letech 1112–1116) vznikla také první Polská kronika Cronicae et gesta ducum sive principum Polonorum, nazývaná polsky Kronika polska, a také psaná latinou, od >neznámého autora< z dvora mazovských Piastů, zvaného Gallus Anonymus.“. (zde stojí za připomenutí, že “Kosmova kronika” bývá též zvána “Kronika česká”; polsky “Kronika polska” znamená česky “Kronika polská”)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kosmova_kronika
https://cs.wikipedia.org/wiki/Gallus_Anonymus
---
"...četl starší práce od Balbína, přes Václava Vladivoje Tomka, Palackého, až po Františka Grause, Rostislava Nového, a nově právě Dušana Třeštíka, jehož pojetí mě přivedlo na jiné "kalibry" typu Petra Šimíka a dnes Jana Cinerta."
Impozantní výpočet jmen, za který by se nemusel stydět ani Počtář. No a? Čím víc pruhů, tím víc adidas? A nebo “tak dlouho jsem četl, až jsem všemu uvěřil”? A nebo jde o výčet těch, kteří to dělali dobře? A odkud se teda vzaly deformace našich dějin? A která jména se na deformacích podílela? A nebo jako že žádné deformace nejsou? (vím, Šimíka zmiňuju taky)
---
"...že historik to nemá jednoduché, že mnohdy "fabulovat nechce" (netrpím stihomamem a myslím, si, že tu druhou chronologickou prioritu právě tito pánové úmyslně nezkreslovali);"
Hmm, ...mnohdy fabulovat nechce... :- ) ...nechce, ale musí, chudák jeden malý, musí...
fabulovat ~ politicky korektní název pro lhaní
https://cs.wiktionary.org/wiki/fabulovat
netrpím stihomamem ~ děkuji za velejemnou osobní rovinu č.1, všichni víme, že Počtář stihomamem trpí...
...úmyslně nezkreslovali... - kdepak úmyslně, jedině neúmyslně nebo náhodou nebo se spletli, nevěděli, neznali, neuvědomili si, chybička se vloudila, žádný záměr... :- )
---
"Kosmas neznal kupříkladu starší minulost Velké Moravy a dokonce i Čech, neb neznal texty starých letopisů ve Fuldě a jinde...)"
Tak Kosmu je možné obviňovat z ledasčeho, ale pouze velmi obtížně z neznalosti. Protože velmi dlouho studoval, i na kvalitních západních školách. A taky to prokázal. Ona ta jeho kronika je po literárně-formální stránce opravdu extrém. Je totiž doslova prošpikovaná takovým množstvím (nepřiznaných) citací, narážek, frází, přirovnání atd. z bible, z velkého množství děl antických autorů, ze starořecké a starořímské mytologie, až to skoro vypadá (s určitou nadsázkou), jakoby Kosmas sestavil požadovaný příběh bez pomoci vlastních slov. To svědčí, že buď byl Kosmas extrémně sečtělý (protože vybírat z tak velkého množství zdrojových textů pro kroniku použitelné pasáže počítám, že muselo být velice náročné) nebo Kosmas byl tým. Každopádně už se nedivím, že o “Kosmově kronice” lze psát monografie.
Viz poznámky pod čarou zde
https://service.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zliteratury/VZCL3/12.pdf
Kosmas znal takové množství >antických< děl, studoval na západě velmi dlouho, byl kronikářem a přitom by neznal tehdy jenom cca 400 let staré letopisy? S tím nepočítám. Nicméně je otázka, jak moc na tom záleží. Už jsem si zvykl, že čím hlouběji do naší historie, tím více platí, že k dispozici jsou pouze “prameny” sepsané našimi nepřáteli. V případě tzv. Fuldských letopisů tedy Franky.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Fuldské_letopisy
Mám déjà vu. Nebo spíš déjà čtu.
Dám link, k čemu se můj následující propočet bude vztahovat.
> [jpavel povedal/-a](/discussion/comment/10254/#Comment_10254): ad počtář:
Nejde o diskusi s autorem příspěvku, jde o rozbor toho textu.
---
"Kosmas byl, chtějte či nechtějte, jedním z "konstruktérů" českého státu a českého étosu."
Že konstruoval, tak to je nepochybné, otázkou je ale v čí prospěch.
Kosmas nebyl žádný dobromyslný dědula, který si na stará kolena uvědomil, že něco pamatuje, tak se ve volném čase naučil latinsky a hodil to na pergamen.
Bylo to vysoký hodnostář latinské (západní) křesťanské církve. Od mládí předlouho studoval (i “v cizině”), pravděpodobně celkem více, než 30 let, a setkával se s všelikými papaláši, domácími i západními. A jak to chodí i dnes, když se vrátil ze “západních studií” do Prahy, dostal lukrativní funkci v tehdejší církevní mafii (viz v linku níže “...tato skupina propojena nejen přátelskými, ale také příbuzenskými vazbami.”).
O tom, že Kosmas byl "kovaným" Čechem, svědčí:
i. že si zvolil latinský pseudonym (tím skryl svoje pravé jméno, tudíž nyní už nelze spolehlivě vypátrat jeho původ a tedy se obtížně určuje, pro zájmy koho konkrétně pracoval)
ii. kronika je napsána latinsky (přitom Cyril a Metoděj už tu byli, takže už bylo čím psát ;-)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kosmas
Taky mu moc nešly pod fousy křesťanské bohoslužby ve Slovanském jazyce a tak “Podporoval biskupa Jaromíra v boji proti bohoslužbě ve slovanském jazyce...”, viz zde
https://ru.wikipedia.org/wiki/Козьма_Пражский
---
"...ani tady bych mu (myšleno Kosmovi - pozn. Počtář) nedával za vinu, že leccos popletl."
Sorijako, jaké popletl? Kompletně si z prstu vycucal (on nebo jeho kurátoři) “Praotce Čecha” a 7 následníků “Přemysla Oráče”, tedy osoby jménem Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít.
- Je zde problém se jménem Praotce Čecha.
A proč je to problém? Protože slovo "Boemus" je hodně odlehlé od slova "Čech". Jak to myslím? Protože když se do latiny překládá nějaké "domorodé" jméno, je tam určitý souzvuk. Příklad: Polsko ~ Polonium, Rusko ~ Ruthenium, (vojvoda) Krok ~ Crocco, atd. Takže jak ze slova "Čech" mohlo vzniknout v latině úplně jinak znějící "Boemus"? Počítám, že nemohlo.
Někdo může namítnout, že pravidlo souzvuku latinského slova s domorodým slovem neplatí vždy. Ano, jsou situace, kdy cizinec zcela odmítne domorodé názvosloví. Příklad: Německo ~ latinsky Alamania/Germania. Němci přitom sami sebe nazývají "Deutsche". Ani tato varianta problém neřeší. Protože Kosmas tvrdí, že souputníci "Praotce Boemuse" (Čecha) nazvali novou zemi z vděčnosti >podle praotcova< jména. >Latinsky< "Boemia”. A to je rozpor. Protože podle https://cs.wikipedia.org/wiki/Bójové "...střední a severozápadní území Čech, začaly být později nazývány >římskými< historiky zemí Bójů, >latinsky< Boiohaemum...", z čehož podle https://cs.wikipedia.org/wiki/Čechy vzniklo finální >latinské< "Bohemia". Takže Praotce Boemuse pojmenovali podle >latinského< jména nově objevené země? Prostě to nesedí ani jedním směrem.
Navíc: šablona “Praotec” byla použita i na další Slovanské národy - máme “Praotce Lecha” (pro Poláky) a dokonce i “Praotce Rusa”.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Praotec_Čech
(Pravda ovšem je, že zde panuje jistá dvojkolejnost: vím, že v některých starých latinských textech se používá slovo “Boemia”, místo “Bohemia”. Pátrání ohledně toho, jestli je to jinými autory převzatá kosmasovština nebo je to něco staršího, je mimo moje možnosti.)
- U “Přemysla Oráče” je situace o něco méně okatá.
Dále: postava “Přemysla” se objevuje i ve starší tzv. “Kristiánově legendě”, která hovoří o “...muži, jenž se jenom orbou zabýval, jménem Přemysl...”.
Slovní spojení “Přemysl Oráč” počítám, že musí být vynález někoho jiného a mladšího původu.
Kosmas to poněkud přehnal, když ústy Libuše hlásí: "Muž má jméno Přemysl, ten na vaše hrdla a hlavy přimyslí mnohá práva.". Tím se dopouští výkladu/rozboru jména Přemysl, což počítám, že je indicie umělého původu osoby Přemysla. (Dělá něco podobného s jinými jmény?)
https://service.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zliteratury/VZCL3/12.pdf
- Rozbor slov “Přemysl Oráč”.
Oráč ~ ten, který provádí orbu ~ (i) rituální/posvátná zakladatelská orba (orba první obvodové brázdy při zakládání města), (ii) orba “božím slovem”, tj. “radlicí [Božího] slova zúrodňují úhory srdcí pohanských” (tak symboliku orby vysvětluje Kosmas); dodnes se v naší řeči uchoval termín “přeorat” pro vyjádření, že chci něco zásadně změnit; zde nutno podotknout, že symbolika “oráče/orby” je ve skutečnosti ještě složitější, což zájemce může zjistit např. zde
http://www.moraviamagna.cz/symbolika/s_orac.htm
Kromě toho, Oráčové se vyskytují nejen v České mytologii, ale i u Poláků, Gótů a i u tzv. “Římanů” (Romulus a Remus).
https://cs.wikipedia.org/wiki/Přemysl_Oráč
Archetyp “Oráče” byl a dosud je oblíbený u katolické církve, počítám, že zejména v německém prostředí.
https://www.ackermann-gemeinde.cz/
- Přemyslovci pochází od Palackého.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Přemyslovci
Všichni si myslí, že “Přemyslovci” jsou (jeden) rod. Proč ale toto slovo nefiguruje ve jménech příslušníků tohoto “rodu”?
Já počítám s tím, že nejde o jméno rodu. Ale o přízvisko, které dostali jenom někteří jednotlivci.
https://www.nechybujte.cz/slovnik-soucasne-cestiny/přízvisko
Tedy něco jako slovo “pobožný” v pojmenování “Boleslav II. Pobožný”.
Proč je zde Rudolf Habsburský, Jan Lucemburský, ale není zde Karel IV. Přemyslovský? Atd. atp.
Pokud chce někdo poukázat na 2 výjimky ve formě “Přemysla Otakara I.” a “Přemysla Otakara II.”, tak toho musím zklamat. Je to jen další argument ve prospěch mého výpočtu. Jmenovali se totiž “Otakar I. Přemysl” a “Otakar II. Přemysl”. Byli to Otakarové.
Počítám s tím, že celý tento “přemyslovský rod” před Bořivojem I. je smyšlený vláček, jehož cílem je zakrýt pravý rodový původ Bořivoje I. Tj. jeho Velkomoravský rodový původ: z Mojmírovců a z jim následných Vršovců.
- Další jména jsou Krok, Kazi, Teta a Libuše.
Dovolím si zde uvést v latince můj soukromý výpočet staršího data, jak počítám, že se tato jména vyslovovala ve Slovanském jazyce: Krok, Kaži, Tiěťja, Ljubuša.
Všimněme si u “Ljubuša” pozoruhodného souzvuku s Kosmovou latinskou formou "Lubossa". (souzvuku jsem si všiml až při psaní tohoto příspěvku)
A ještě jeden pozoruhodný pohled na možný původ těchto jmen:
“Podle historika Vladimíra Karbusického pocházejí bájná česká jména (Krok, Kazi, Teta, Libuše, Přemysl, Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít) z úryvku staroslověnského textu adresovaného v 9. století Frankům (Teutonům). Text zní: Krok’ kazi (Tetha), lubo premyšl, nezamyšl m’nata voj’n u‘ni zla, kr’z my s‘ neklan (am), gosti vit, což se vykládá jako: Zastav své kroky, Tetha (oslovení tehdejšího vůdce Franků, popřípadě západních sousedů obecně) a raději přemýšlej, nezamýšlím na tebe vojnu ani zla, kříži my se neklaníme, hosty vítáme.”
https://cs.wikipedia.org/wiki/Krok_(vojvoda)
- Je tady něco, co usvědčuje ze lži každého, kdo šíří narativ “Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít“.
“Podle jiné teorie, kterou navrhl Petr Šimík, měl být Bořivoj I. původem z Velké Moravy. Měl být synem Rostislava Velkomoravského. ... Tato teorie byla často podporována >kosterními pozůstatky< pod podlahou svatovítské rotundy v hrobu K1. Tyto pozůstatky byly často považovány za tělo knížete Bořivoje. Lebka tohoto těla sdílí s lebkou z hrobu 12/59 v Sadech u Uherského Hradiště, považovaného za hrob knížete Svatopluka, >ojedinělou anomálii zvukovodu<; obě kostry mají také stejnou, byť tehdy běžně rozšířenou krevní skupinu.”.
Zajímavé je, že dokud Šimík nepřišel s touhle “rouhačskou” myšlenkou, nikdo nezpochybňoval, čí ty lebky jsou. A potom najednou: “Ukázalo se však, že lebka z hrobu K1 není z doby Bořivojovy, ale z doby o století mladší.”.
(A jak “se to ukázalo”? Ano, nemýlíte se: byli to mýtičtí “vědci”, v tomto případě ne američtí, ale čeští, v roce 2019.
https://ct24.ceskatelevize.cz/domac...knize-borivoj-reporteri-ct-zjistovali-kdo-tam
A jako závěrečná třešinka na dortu: “Přemyslovci v sobě měli keltsko-germánské kořeny“. Moment, a kde jsou Slované? Nebojte se, ani na Slovany vědci nezapomněli. V článku jsou k nim dohromady tyto 3 věty: “Co se týče zastoupení haploskupiny R1B v české populaci, tak je druhá nejpočetnější. Větší zastoupení má jen skupina východoevropská, které se někdy říká slovanská. Tu má přibližně 37 % lidí v Česku.”. Správně jste pochopily, milé děti, tzv. “Přemyslovci” byli v podstatě Němci ;-)
Ale Šimík nebyl jediný: “Existují i jiné teorie původu dynastie Přemyslovců. Jednou z možností je jejich moravský původ. Podle teorie historika Lubomíra E. Havlíka, podporované J. Zástěrou a částečně také L. Galuškou, byl kníže Bořivoj synem moravského knížete Rostislava, přičemž tamní dynastie (Mojmírovci) mohla pocházet až od prvního slovanského vladaře Sáma, který je ztotožňován někdy také s Přemyslem jako zakladatelem státu.“.
(Sámo a nebo Samoslav/Soběslav? Ale tutově ne “franský kupec”. Už vidím, jak si Slované volí za knížete cizince, navíc ze země svých nepřátel, čili Franků. Vždyť tak daleko se to západníkům ještě nepodařilo dotáhnout ani dnes!)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bořivoj_I.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rastislav
https://cs.wikipedia.org/wiki/Přemyslovci
- Kosmovo egregoriálně-matriční řízení a programování vládnoucích elit v Čechách.
Cituji: “...čtenářská obec, které je kronika určena. Vedle vzdělaného kléru se jedná především o velmožskou elitu, která spolutvořila politické dějiny přemyslovského státu. Nedá se předpokládat, že by tito Čechové uměli číst, spíše se v literatuře naznačuje, že měli patřit k posluchačům Kosmovy kroniky.“.
A jak dlouho to trvalo? Celá staletí. Z kroniky čerpali mnozí sepisovatelé a další kronikáři. Počítám s tím, že “Kosmova kronika” řídila nejen na 2. (chronologické) prioritě zobecněných prostředků řízení, ale že zde byl přesah i do 1. (světonázorové) priority.
Na podporu této teze může posloužit indicie napovídající, že “Kosmova kronika” mohla být součástí nadnárodního seriálu kronik psaných západními cizinci pro Slovanské země - viz “V přibližně stejné době (konkrétně v letech 1112–1116) vznikla také první Polská kronika Cronicae et gesta ducum sive principum Polonorum, nazývaná polsky Kronika polska, a také psaná latinou, od >neznámého autora< z dvora mazovských Piastů, zvaného Gallus Anonymus.“. (zde stojí za připomenutí, že “Kosmova kronika” bývá též zvána “Kronika česká”; polsky “Kronika polska” znamená česky “Kronika polská”)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kosmova_kronika
https://cs.wikipedia.org/wiki/Gallus_Anonymus
---
"...četl starší práce od Balbína, přes Václava Vladivoje Tomka, Palackého, až po Františka Grause, Rostislava Nového, a nově právě Dušana Třeštíka, jehož pojetí mě přivedlo na jiné "kalibry" typu Petra Šimíka a dnes Jana Cinerta."
Impozantní výpočet jmen, za který by se nemusel stydět ani Počtář. No a? Čím víc pruhů, tím víc adidas? A nebo “tak dlouho jsem četl, až jsem všemu uvěřil”? A nebo jde o výčet těch, kteří to dělali dobře? A odkud se teda vzaly deformace našich dějin? A která jména se na deformacích podílela? A nebo jako že žádné deformace nejsou? (vím, Šimíka zmiňuju taky)
---
"...že historik to nemá jednoduché, že mnohdy "fabulovat nechce" (netrpím stihomamem a myslím, si, že tu druhou chronologickou prioritu právě tito pánové úmyslně nezkreslovali);"
Hmm, ...mnohdy fabulovat nechce... :- ) ...nechce, ale musí, chudák jeden malý, musí...
fabulovat ~ politicky korektní název pro lhaní
https://cs.wiktionary.org/wiki/fabulovat
netrpím stihomamem ~ děkuji za velejemnou osobní rovinu č.1, všichni víme, že Počtář stihomamem trpí...
...úmyslně nezkreslovali... - kdepak úmyslně, jedině neúmyslně nebo náhodou nebo se spletli, nevěděli, neznali, neuvědomili si, chybička se vloudila, žádný záměr... :- )
---
"Kosmas neznal kupříkladu starší minulost Velké Moravy a dokonce i Čech, neb neznal texty starých letopisů ve Fuldě a jinde...)"
Tak Kosmu je možné obviňovat z ledasčeho, ale pouze velmi obtížně z neznalosti. Protože velmi dlouho studoval, i na kvalitních západních školách. A taky to prokázal. Ona ta jeho kronika je po literárně-formální stránce opravdu extrém. Je totiž doslova prošpikovaná takovým množstvím (nepřiznaných) citací, narážek, frází, přirovnání atd. z bible, z velkého množství děl antických autorů, ze starořecké a starořímské mytologie, až to skoro vypadá (s určitou nadsázkou), jakoby Kosmas sestavil požadovaný příběh bez pomoci vlastních slov. To svědčí, že buď byl Kosmas extrémně sečtělý (protože vybírat z tak velkého množství zdrojových textů pro kroniku použitelné pasáže počítám, že muselo být velice náročné) nebo Kosmas byl tým. Každopádně už se nedivím, že o “Kosmově kronice” lze psát monografie.
Viz poznámky pod čarou zde
https://service.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zliteratury/VZCL3/12.pdf
Kosmas znal takové množství >antických< děl, studoval na západě velmi dlouho, byl kronikářem a přitom by neznal tehdy jenom cca 400 let staré letopisy? S tím nepočítám. Nicméně je otázka, jak moc na tom záleží. Už jsem si zvykl, že čím hlouběji do naší historie, tím více platí, že k dispozici jsou pouze “prameny” sepsané našimi nepřáteli. V případě tzv. Fuldských letopisů tedy Franky.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Fuldské_letopisy
Naposledy upravené:
Díl 2
---
"...nezazlívám Kosmovi ani spoluutvoření legendy sv. Václava..."
https://cs.wikipedia.org/wiki/Svatováclavské_legendy
Kníže Václav, našimi nepřáteli zvaný svatý.
Knížete Václava z rodu Vršovců nezabil jeho polorodý (tj. nevlastní) bratr Boleslav. Měli společného otce, knížete Vratislava I., ale různé matky. Kníže Vratislav I. měl 2 manželky: jednu oficiální světskou (politickou) manželku Drahomíru, s níž měl syna Boleslava, a druhou neoficiální ("duchovní") manželku neznámého jména, s níž měl syna Václava. V žádném případě se nejednalo o nějakou povrchní sexuální avantýru typu vysoce postavený šlechtic a prostá žena-božena "z lidu". Šlo o řízenou genetiku. Pravou matkou knížete Václava byla šlechtična, nositelka žádoucí pokrevní linie, maskovaná/skrytá v některém z center Slovanské vzdělanosti (podobného typu jako např. Budeč) nebo v některém z center původní Slovanské víry (kde zastávala významnou pozici). Později roli "úkrytu" plnily ženské kláštery a tyto ženy se stávaly významnými členkami církevní hierarchie, např. abatyše (nešlo o řadové jeptišky). Právě popsaný "mechanismus levobočků" nebyl žádnou českou specialitou – uplatňoval se i jinde za podobných okolností. Navíc nebyl to výhradně mužský model typu "kníže/král + abatyše". Fungoval i ženský model "kněžna/královna + světsky nižší šlechtic/ale nositel významné pokrevní linie", pokud oficiální (politický) manžel nesplňoval pokrevní předpoklady. Ano, utajení takové operace pak bylo složitější, ale bylo možné a k uplatnění mechanismu "levobočka manželky" došlo i v Čechách. Levoboční potomci pak zaujímali významná místa ve světské nebo církevní hierarchii, často i ta nejvyšší. A hlavně byli pokračovateli žádoucí pokrevní linie. Z důvodu zachování pokrevní linie docházelo v nouzových situacích i k incestním spojením.
Tato utajená "duchovní" manželka knížete Vratislava I. byla nositelkou pokrevní linie. Té správné a "elitní" pokrevní linie a příslušné genetiky, tedy Přemyslovské (ano, pro jednoduchost se držme neadekvátního pojmu "Přemyslovci"). Navíc platí, že ne každá osoba oficiálně označovaná jako "Přemyslovec" či "Přemyslovna", byla 100-procentním nositelem pravé přemyslovské pokrevní linie.
Drahomíra nebyla Přemyslovna. Jak píše wiki: "Drahomíra pocházela z knížectví Stodoranů (Stodorané neboli Havolané byl pohanský kmen Polabských Slovanů náležící ke kmenovému svazu Luticů).".
Fantazíruji? S tím nepočítám. Ve wiki heslu k Drahomíře se dočteme: "Drahomíra ze Stodor byla manželkou českého knížete Vratislava I., matkou Boleslava I. >a snad i< sv. Václava a českou kněžnou.". Zajímavé, že?
Jaký byl vztah mezi údajnou matkou Drahomírou a jejím údajným synem Václavem? Spíše jako mezi macechou a nevlastním synem. Především: Drahomíře nebylo umožněno Václava vychovávat. Byl svěřen jeho babičce, Ludmile, která byla našimi nepřáteli zvaná svatá. A dále: v jednom období dokonce Václav Drahomíru "vyhnal" ode dvora. Je toto chování adekvátnější modelu "matka + syn" nebo "macecha + nevlastní syn"?
Jako matka se k Václavovi chová spíše jeho babička Ludmila. Ano, je zde i tato méně pravděpodobná varianta, Ludmila měla dle wikipedie nejméně 6 dětí a v okamžiku narození Václava jí bylo 47 let. Nicméně za pravděpodobnější počítám variantu, že tak, jak Ludmila řídila výchovu knížete Václava, řídila i okolnosti jeho početí, takže pravou matkou mohla být jedna z jejích společnic v rodící se církevní hierarchii.
Ještě k pokrevním liniím. Dá se vysledovat, že "Přemyslovny" byli v zahraničí Českého království vyhledávanými a žádanými nevěstami. Mnohé západoevropské šlechtické rody se kupodivu nestydí uvádět ve svých rodokmenech předky s přemyslovskou krví, včetně malobritské královské rodiny. Zajímavé, že?
Kdo tedy zabil knížete Václava? Kdo spáchal tento atentát? Tento egregoriálně-matriční úder do základů novodobé České státnosti – nebo černomagickou operaci, chcete-li – fyzicky provedly (dnes bychom řekli) tajné služby Sasů. Ano těch Sasů, z nichž se postupně vyvinuli dnes tolik oblíbení Anglo-Sasové. I z tohoto pohledu zaujme níže linkovaný rozhovor Petra Bahníka na ProtiProudu, kde zaznělo, že v době vraždy Václava byl Boleslav chlapcem, který "stěží uzvedl meč", zatímco Václav byl dospělým mužem.
Minimálně informačně se na této vraždě podíleli Bavorové, kteří zařídili svatořečení zavražděného Václava. Čechy totiž církevně spadaly pod arcibiskupství v bavorském Řeznu.
(Sasové svaly, Bavoři mozek?)
Proč musel být zabit kníže Václav? Protože v jeho osobě měl nově se formující Český stát >státníka< mimořádných fyzických a duševních kvalit, mimořádně vzdělaného, navíc příslušníka (evropsky) významné pokrevní linie. Ano, byl to sice stát davo-elitární, navíc oficiálně latinsko-křesťanský, ale pořád to byl stát. A pokud bychom se drželi VVPj (parafrázuji), tak stát je nástroj pro přežití, zachování a rozvoj národa bez ztráty jeho kulturní identity.
Sasům ani Bavorům nebylo potřeba mocného a suverénního souseda za humny, což v jisté podobě trvá dodnes.
(Jak později říkal jistý Adolf: "Československo je dýka v boku Říše".)
(Možná se někomu zdá, že na pokrevní linii kladu přehnaný důraz. Je ovšem jedno, jestli důvody pro držení pokrevní linie jsou objektivní nebo pouze iluzorní. Každopádně naši předkové důraz na pokrevenství objektivně dávali. A jak známo, i iluze řízení má reálné důsledky.)
Drahomíra nemůže být "za" vraždou knížete Václava, protože Sasové byli úhlavními nepřáteli Luticů.
Drahomíře je rovněž připisována organizace vraždy Ludmily. "Naši" h-iz-tóry-kové se nám snaží podsunout, že šlo o vyvrcholení sporu, kdy Ludmila upřednostňovala orientaci "na Bavorsko" (lež 1) a Drahomíra orientaci "na Sasko" (lež 2). Český národní zájem? Nikde. Pouze souboj "orientalistů".
"Hodná" (protože údajně horlivá křesťanská konvertitka) Ludmila proti "zlé" Drahomíře (křesťance "na oko", či dokonce odpůrkyni křesťanství).
Ono to s tou horlivostí Ludmily nebude tak horké, když zajistila vzdělávání Václava i ze Slovanských knih. A se saskou orientací Drahomíry to je ještě horší, protože jak jsem uvedl výše, Sasové byli úhlavními nepřáteli Luticů. A pak je tu ještě jedna okatá věc: křesťanka "na oko" Drahomíra, byla nějakým zázrakem natolik znalá křesťanské víry, že ve své "slovanské zákeřnosti" zařídila, že Ludmila byla zabita uškrcením, tedy >bez prolití krve<, aby se zkomplikovalo její případné budoucí svatořečení :- ) (Křesťané, zejména západní, vůbec kladou rituální důraz na krev, ostatky apod.)
Podivné chování vykazuje Drahomíra i po smrti Ludmily. Protože nad místem smrti Ludmily vybudovala chrám sv. Michala. Podle legend proto, aby "...zázraky, které se po smrti Ludmily na místě skonu děly, nebyly přičítány Ludmile, ale světci, kterému byl chrám zasvěcen...".
Velmi "podivné" je i následné chování "vraha" knížete Václava, kdy Boleslav svoji údajnou oběť cca po 3 letech nechává vyzvednout z hrobu ve (Staré) Boleslavi, nechává ho převést na Pražský hrad a pohřbít v rotundě, na jednom z aktuálně nejposvátnějších míst knížectví. Na místě rotundy stojí dnešní kaple svatého Václava ve Svatovítské katedrále. To je výrazem úcty a prvním krokem ke svatořečení. Vrahové toto se svými oběťmi obvykle nedělají. Směšný je i výklad tohoto kroku. Wikipedie tvrdí, že je to akt pokání Boleslava. Kosmas zase, že se nad hrobem světce děly ve Staré Boleslavi zázraky a Boleslav se snažil o přemístění hrobu na místo, kde jsou pohřbeni i jiní svatí, aby případné pokračující zázraky bylo možno připsat jim, místo svatému Václavu. Vykladači by se měli dohodnout, jestli tedy šlo o pokání nebo o maskování. A taky by nemuseli furt dokola používat stejnou šablonu – viz výše u Drahomíry.
Zajímavé je i (nejen) wikipedické zpochybňování roku vraždy knížete Václava. Že prý legendy neuvádí rok, ale pouze den, 28.9. Protože např. v Kosmově kronice letopočet uveden je: je tam rok 929 - v kapitole XVII, viz pdf linkované v poslední poznámce pod čarou, strana 51. To je pozoruhodné, protože jinak tytéž zdroje považují Kosmovu kroniku v jiných ohledem za důvěryhodnou… :- ) Ale v otázce roku vraždy preferují "jiné" prameny a rok 935 a tím dochází k zamlžení celé události. (Jde o "postaršení" údajného "vraha" Boleslava, který se narodil v roce 915. Je totiž rozdíl, jestli Boleslav "zabije" dospělého muže Václava v roce 929, tedy ve svých 14 letech nebo v roce 935, tedy ve svých 20 letech, že?)
Kníže Václav musel být zabit 1x fyzicky a mnohokrát byl zabíjen informačně. Do základů naší státnosti byla položena mina či spíše jedová kapsle s pomalu a dlouhodobě se uvolňujícím účinkem. Došlo k narušení egregoru Českého národa zakomponováním bratrovraždy (tedy vnitřního sporu nejbližších, řešeného krvavým násilím) do samotných jeho základů.
Pokud bych měl spočítat informační zabití knížete Václava, tak bez nároku na úplnost jsou to tyto:
* platil poplatek (tribut) nejprve Bavorům, později Sasům
tento narativ byl "přišit" knížeti Václavu mimo jiné i historikem Františkem Palackým, který touto záměrnou manipulací/lží, mínil podpořit jím prosazovanou ideu austro-slavismu; tuto záležitost rozebírá i Petr Bahník v níže linkovaném rozhovoru na ProtiProudu; tento poplatek nebyl zaveden knížetem Václavem; poplatek buď existoval už před Václavem nebo byl zaveden až později; dokonce se ukazuje, že v jistých dobách i samotná "Říše" platila tribut takzvaným Maďarům, aby si zajistila klid zbraní v době, kdy pro ni nebyla válka výhodná, kupodivu přitom nikdo netvrdí, že šlo o výraz politicko-mocenské podřízenosti "Říše" tehdejším "Maďarům" :- )
* korouhev svatého Václava
o korouhvi svatého Václava pohovořím v samostatné příspěvku, který se bude týkat egregoriálně-matriční události z 16.8.2023, kdy blesk udeřil do tzv. "morového sloupu" v horní části Malostranského náměstí v Praze
* jeho vrahové z něho udělali západokřesťanského svatého (kuciakizace)
tím pádem se nás tímto mechanismem snaží napojit na jiné/cizí kořeny (a egregory)
* medaile sv. Václava
využita za německého protektorátu pro oceňování kolaborantů, jakožto následníků prvního/nejstaršího (údajného) kolaboranta (mechanismus "už svatý Václav…")
cs.wikipedia.org
cs.wikipedia.org
cs.wikipedia.org
Rozhovor Petra Hájka (ProtiProud) s Petrem Bahníkem (historikem, který stojí za pozoru-hodným seriálem dramatizovaných dokumentů "Utajené příběhy českých dějin" – že by už běželo "Národní obrození 2.0"?) je zde
video zde
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=uEGUBfogLZc
(časové rozčlenění obsahu videa je jak v článku, tak pod videem na TyTrubce, kdo chce ušetřit čas, doporučuji od 30. minuty)
---
"...nezazlívám Kosmovi ani spoluutvoření legendy sv. Václava..."
https://cs.wikipedia.org/wiki/Svatováclavské_legendy
Kníže Václav, našimi nepřáteli zvaný svatý.
Knížete Václava z rodu Vršovců nezabil jeho polorodý (tj. nevlastní) bratr Boleslav. Měli společného otce, knížete Vratislava I., ale různé matky. Kníže Vratislav I. měl 2 manželky: jednu oficiální světskou (politickou) manželku Drahomíru, s níž měl syna Boleslava, a druhou neoficiální ("duchovní") manželku neznámého jména, s níž měl syna Václava. V žádném případě se nejednalo o nějakou povrchní sexuální avantýru typu vysoce postavený šlechtic a prostá žena-božena "z lidu". Šlo o řízenou genetiku. Pravou matkou knížete Václava byla šlechtična, nositelka žádoucí pokrevní linie, maskovaná/skrytá v některém z center Slovanské vzdělanosti (podobného typu jako např. Budeč) nebo v některém z center původní Slovanské víry (kde zastávala významnou pozici). Později roli "úkrytu" plnily ženské kláštery a tyto ženy se stávaly významnými členkami církevní hierarchie, např. abatyše (nešlo o řadové jeptišky). Právě popsaný "mechanismus levobočků" nebyl žádnou českou specialitou – uplatňoval se i jinde za podobných okolností. Navíc nebyl to výhradně mužský model typu "kníže/král + abatyše". Fungoval i ženský model "kněžna/královna + světsky nižší šlechtic/ale nositel významné pokrevní linie", pokud oficiální (politický) manžel nesplňoval pokrevní předpoklady. Ano, utajení takové operace pak bylo složitější, ale bylo možné a k uplatnění mechanismu "levobočka manželky" došlo i v Čechách. Levoboční potomci pak zaujímali významná místa ve světské nebo církevní hierarchii, často i ta nejvyšší. A hlavně byli pokračovateli žádoucí pokrevní linie. Z důvodu zachování pokrevní linie docházelo v nouzových situacích i k incestním spojením.
Tato utajená "duchovní" manželka knížete Vratislava I. byla nositelkou pokrevní linie. Té správné a "elitní" pokrevní linie a příslušné genetiky, tedy Přemyslovské (ano, pro jednoduchost se držme neadekvátního pojmu "Přemyslovci"). Navíc platí, že ne každá osoba oficiálně označovaná jako "Přemyslovec" či "Přemyslovna", byla 100-procentním nositelem pravé přemyslovské pokrevní linie.
Drahomíra nebyla Přemyslovna. Jak píše wiki: "Drahomíra pocházela z knížectví Stodoranů (Stodorané neboli Havolané byl pohanský kmen Polabských Slovanů náležící ke kmenovému svazu Luticů).".
Fantazíruji? S tím nepočítám. Ve wiki heslu k Drahomíře se dočteme: "Drahomíra ze Stodor byla manželkou českého knížete Vratislava I., matkou Boleslava I. >a snad i< sv. Václava a českou kněžnou.". Zajímavé, že?
Jaký byl vztah mezi údajnou matkou Drahomírou a jejím údajným synem Václavem? Spíše jako mezi macechou a nevlastním synem. Především: Drahomíře nebylo umožněno Václava vychovávat. Byl svěřen jeho babičce, Ludmile, která byla našimi nepřáteli zvaná svatá. A dále: v jednom období dokonce Václav Drahomíru "vyhnal" ode dvora. Je toto chování adekvátnější modelu "matka + syn" nebo "macecha + nevlastní syn"?
Jako matka se k Václavovi chová spíše jeho babička Ludmila. Ano, je zde i tato méně pravděpodobná varianta, Ludmila měla dle wikipedie nejméně 6 dětí a v okamžiku narození Václava jí bylo 47 let. Nicméně za pravděpodobnější počítám variantu, že tak, jak Ludmila řídila výchovu knížete Václava, řídila i okolnosti jeho početí, takže pravou matkou mohla být jedna z jejích společnic v rodící se církevní hierarchii.
Ještě k pokrevním liniím. Dá se vysledovat, že "Přemyslovny" byli v zahraničí Českého království vyhledávanými a žádanými nevěstami. Mnohé západoevropské šlechtické rody se kupodivu nestydí uvádět ve svých rodokmenech předky s přemyslovskou krví, včetně malobritské královské rodiny. Zajímavé, že?
Kdo tedy zabil knížete Václava? Kdo spáchal tento atentát? Tento egregoriálně-matriční úder do základů novodobé České státnosti – nebo černomagickou operaci, chcete-li – fyzicky provedly (dnes bychom řekli) tajné služby Sasů. Ano těch Sasů, z nichž se postupně vyvinuli dnes tolik oblíbení Anglo-Sasové. I z tohoto pohledu zaujme níže linkovaný rozhovor Petra Bahníka na ProtiProudu, kde zaznělo, že v době vraždy Václava byl Boleslav chlapcem, který "stěží uzvedl meč", zatímco Václav byl dospělým mužem.
Minimálně informačně se na této vraždě podíleli Bavorové, kteří zařídili svatořečení zavražděného Václava. Čechy totiž církevně spadaly pod arcibiskupství v bavorském Řeznu.
(Sasové svaly, Bavoři mozek?)
Proč musel být zabit kníže Václav? Protože v jeho osobě měl nově se formující Český stát >státníka< mimořádných fyzických a duševních kvalit, mimořádně vzdělaného, navíc příslušníka (evropsky) významné pokrevní linie. Ano, byl to sice stát davo-elitární, navíc oficiálně latinsko-křesťanský, ale pořád to byl stát. A pokud bychom se drželi VVPj (parafrázuji), tak stát je nástroj pro přežití, zachování a rozvoj národa bez ztráty jeho kulturní identity.
Sasům ani Bavorům nebylo potřeba mocného a suverénního souseda za humny, což v jisté podobě trvá dodnes.
(Jak později říkal jistý Adolf: "Československo je dýka v boku Říše".)
(Možná se někomu zdá, že na pokrevní linii kladu přehnaný důraz. Je ovšem jedno, jestli důvody pro držení pokrevní linie jsou objektivní nebo pouze iluzorní. Každopádně naši předkové důraz na pokrevenství objektivně dávali. A jak známo, i iluze řízení má reálné důsledky.)
Drahomíra nemůže být "za" vraždou knížete Václava, protože Sasové byli úhlavními nepřáteli Luticů.
Drahomíře je rovněž připisována organizace vraždy Ludmily. "Naši" h-iz-tóry-kové se nám snaží podsunout, že šlo o vyvrcholení sporu, kdy Ludmila upřednostňovala orientaci "na Bavorsko" (lež 1) a Drahomíra orientaci "na Sasko" (lež 2). Český národní zájem? Nikde. Pouze souboj "orientalistů".
"Hodná" (protože údajně horlivá křesťanská konvertitka) Ludmila proti "zlé" Drahomíře (křesťance "na oko", či dokonce odpůrkyni křesťanství).
Ono to s tou horlivostí Ludmily nebude tak horké, když zajistila vzdělávání Václava i ze Slovanských knih. A se saskou orientací Drahomíry to je ještě horší, protože jak jsem uvedl výše, Sasové byli úhlavními nepřáteli Luticů. A pak je tu ještě jedna okatá věc: křesťanka "na oko" Drahomíra, byla nějakým zázrakem natolik znalá křesťanské víry, že ve své "slovanské zákeřnosti" zařídila, že Ludmila byla zabita uškrcením, tedy >bez prolití krve<, aby se zkomplikovalo její případné budoucí svatořečení :- ) (Křesťané, zejména západní, vůbec kladou rituální důraz na krev, ostatky apod.)
Podivné chování vykazuje Drahomíra i po smrti Ludmily. Protože nad místem smrti Ludmily vybudovala chrám sv. Michala. Podle legend proto, aby "...zázraky, které se po smrti Ludmily na místě skonu děly, nebyly přičítány Ludmile, ale světci, kterému byl chrám zasvěcen...".
Velmi "podivné" je i následné chování "vraha" knížete Václava, kdy Boleslav svoji údajnou oběť cca po 3 letech nechává vyzvednout z hrobu ve (Staré) Boleslavi, nechává ho převést na Pražský hrad a pohřbít v rotundě, na jednom z aktuálně nejposvátnějších míst knížectví. Na místě rotundy stojí dnešní kaple svatého Václava ve Svatovítské katedrále. To je výrazem úcty a prvním krokem ke svatořečení. Vrahové toto se svými oběťmi obvykle nedělají. Směšný je i výklad tohoto kroku. Wikipedie tvrdí, že je to akt pokání Boleslava. Kosmas zase, že se nad hrobem světce děly ve Staré Boleslavi zázraky a Boleslav se snažil o přemístění hrobu na místo, kde jsou pohřbeni i jiní svatí, aby případné pokračující zázraky bylo možno připsat jim, místo svatému Václavu. Vykladači by se měli dohodnout, jestli tedy šlo o pokání nebo o maskování. A taky by nemuseli furt dokola používat stejnou šablonu – viz výše u Drahomíry.
Zajímavé je i (nejen) wikipedické zpochybňování roku vraždy knížete Václava. Že prý legendy neuvádí rok, ale pouze den, 28.9. Protože např. v Kosmově kronice letopočet uveden je: je tam rok 929 - v kapitole XVII, viz pdf linkované v poslední poznámce pod čarou, strana 51. To je pozoruhodné, protože jinak tytéž zdroje považují Kosmovu kroniku v jiných ohledem za důvěryhodnou… :- ) Ale v otázce roku vraždy preferují "jiné" prameny a rok 935 a tím dochází k zamlžení celé události. (Jde o "postaršení" údajného "vraha" Boleslava, který se narodil v roce 915. Je totiž rozdíl, jestli Boleslav "zabije" dospělého muže Václava v roce 929, tedy ve svých 14 letech nebo v roce 935, tedy ve svých 20 letech, že?)
Kníže Václav musel být zabit 1x fyzicky a mnohokrát byl zabíjen informačně. Do základů naší státnosti byla položena mina či spíše jedová kapsle s pomalu a dlouhodobě se uvolňujícím účinkem. Došlo k narušení egregoru Českého národa zakomponováním bratrovraždy (tedy vnitřního sporu nejbližších, řešeného krvavým násilím) do samotných jeho základů.
Pokud bych měl spočítat informační zabití knížete Václava, tak bez nároku na úplnost jsou to tyto:
* platil poplatek (tribut) nejprve Bavorům, později Sasům
tento narativ byl "přišit" knížeti Václavu mimo jiné i historikem Františkem Palackým, který touto záměrnou manipulací/lží, mínil podpořit jím prosazovanou ideu austro-slavismu; tuto záležitost rozebírá i Petr Bahník v níže linkovaném rozhovoru na ProtiProudu; tento poplatek nebyl zaveden knížetem Václavem; poplatek buď existoval už před Václavem nebo byl zaveden až později; dokonce se ukazuje, že v jistých dobách i samotná "Říše" platila tribut takzvaným Maďarům, aby si zajistila klid zbraní v době, kdy pro ni nebyla válka výhodná, kupodivu přitom nikdo netvrdí, že šlo o výraz politicko-mocenské podřízenosti "Říše" tehdejším "Maďarům" :- )
* korouhev svatého Václava
o korouhvi svatého Václava pohovořím v samostatné příspěvku, který se bude týkat egregoriálně-matriční události z 16.8.2023, kdy blesk udeřil do tzv. "morového sloupu" v horní části Malostranského náměstí v Praze
* jeho vrahové z něho udělali západokřesťanského svatého (kuciakizace)
tím pádem se nás tímto mechanismem snaží napojit na jiné/cizí kořeny (a egregory)
* medaile sv. Václava
využita za německého protektorátu pro oceňování kolaborantů, jakožto následníků prvního/nejstaršího (údajného) kolaboranta (mechanismus "už svatý Václav…")
Svatý Václav – Wikipedie
Svatá Ludmila – Wikipedie
Drahomíra ze Stodor – Wikipedie
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=uEGUBfogLZc
(časové rozčlenění obsahu videa je jak v článku, tak pod videem na TyTrubce, kdo chce ušetřit čas, doporučuji od 30. minuty)
Naposledy upravené:
Díl 3
---
"...právě tak nezazlívám, že on se pokusil fabulovat české dějiny tak, jak to udělal."
Zazlívat/nezazlívat. Je třeba si to zvědomit a dále s tím při tvorbě celkového obrazu počítat. Rozlišení musí pracovat na maximum. Ale i ve lži (tedy ve fabulaci), pokud si ji uvědomíme, je skrytá užitečná informace.
---
"Vždyť ten člověk kupříkladu vůbec nezapřel - a pochopitelně mohl - že naši předci byli pohany."
Naši předci ale nebyli pohané. Tím slovem byli naši předci pouze nálepkováni od kolonizátorů/dobyvatelů/nepřátel, aby bylo jasno, že (i) jde o ne-křesťany a (ii) tím pádem jde o “podřadné domorodce/divochy/barbary”. Proto to Kosmas “nezapíral”. (tehdy šlo o křesťanství, dnes jde o tzv. euro-hodnoty)
---
"...zapřel naopak význam Moravy, což jistě stojí za zmínku... ale to je, počtáři, na jinou debatu."
Ó nikoliv. Není to na jinou debatu. To je totiž podstatou mých poznámek.
Akorát mi není jasné, jestli teda Kosmas “zapřel” nebo (jak stojí psáno na jiném místě téhož zde rozebíraného příspěvku) “neznal” ;- )
---
"...nerozumím poznámce, že nemusí být "Slované". Počtáři, trochu se bojím s Vámi diskutovat. Nechci jet podle "etnického klíče"..."
Napadá mne verš: “Boj se a nediskutuj.”.
Nechci jet podle "etnického klíče" ~ děkuji za velejemnou osobní rovinu č. 2, všichni víme, že Počtář je kryptorasista...
Nejde o klíč. Stanovení původu umožňuje odhadovat kdo pracuje v zájmu koho. Protože kupodivu např. Němci málokdy pracují v zájmu Čechů. A taky ne každý, kdo mluví Česky a se v Čechách narodil, je Čech. Jsou tady s námi (a teď nehovořím o Němcích), počítám, že 1000 - 1500 let. Naše vztahy jsou ambivalentní. Avšak počítám, že možná je to i jejich zásluha, že tady stále jsme i my - navzdory všem těm tlakům.
---
Poznámky pod čarou
i. Kristiánova legenda
“Kristiánova legenda” deklaruje sebe samu jako pocházející z 10. století, zatímco “Kosmova kronika” je z 12. století. Ale je zde problém. Nezachoval se originál “Kristiánovy legendy”. Jsou k dispozici pouze její úryvky vyskytující se v jiných rukopisech, či opisy - všechno mladší než “Kosmova kronika”.
Je zde ale něco, co hovoří ve “prospěch” tzv. “Kristiánovy legendy”:
a) “...jedná se o nejstarší ucelený náčrt českých dějin, ve kterém počátky českého křesťanství autor líčí jako pokračování velkomoravské cyrilometodějské tradice.“ - tedy “připouští” Velkou Moravu, pokud jsem pochopil správně, na rozdíl od “Kosmovy kroniky”
b) někteří "naši" historikové, speciálně ti s "německým pozadím", považují “Kristiánovu legendu” za falsum, protože jim "...byla svým rozsáhlým cyrilo-metodějským exkurzem podezřelá" a datují ji do období 12. - 14. století (proč by se ale někdo namáhal dělat takové falsum zrovna v tomto období? komu by bylo v období 12. - 14. století zapotřebí pomocí falsa přiživovat Velkomoravskou/Slovanskou myšlenku? možná resp. maximálně tak Karlovi IV.?; nedivil bych se, kdyby takové falsum vzniklo v době např. Národního obrození, ale tehdy?)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kristiánova_legenda
ii. Pozorný čtenář si všimne, že sice zdroje v tomto příspěvku uvádím, ale ne vše, co jsem napsal, je těmito zdroji podloženo. Něco je totiž (na wikipedii zakázaný) tzv. “vlastní výzkum” - můj i cizí. Uvádění zdrojů je důležité, sám ho na tomto fóru často vyžaduju, ale je to důležité jen do určité míry a je třeba používat rozlišení. Někdy si pisatel uvedením zdroje pouze staví alibi, že nelže on, ale někdo jiný.
A ještě návod, jak “legalizovat” tzv. “vlastní výzkum”. Vzpomněl jsem si na to, když jsem si v úvodu článku zde https://cs.wikipedia.org/wiki/Přemysl_Oráč všiml, že je použita citace Jana Kozáka. [Pozor - zde ponechávám na čtenářově rozlišení, aby si sám vyhodnotil, na koho pasuje nebo nepasuje zbytek této poznámky (ii)! Popisuji obecnou metodu.] Stačí napsat knihu (lépe více knih), vydat vlastním nákladem a začít prodávat (pro začátek známým, pak - třeba i se ztrátou - přes malá nebo alternativní, kamenná či internetová, knihkupectví). Když vytrvám dost dlouho a kniha zaujme, stanu se “zdrojem”. Do knihy mohu napsat cokoliv, ale nesmím zapomenout to smíchat s něčím, co už je napsané někde jinde, citovat, odkazovat se na zdroje a na konci knihy uvést seznam použité literatury. Ano, až tak jednoduché to je. Stačí nějaké peníze a trochu vytrvalosti.
iii. Palacký, Dobrovský, Jungmann, Čelakovský, Šafařík
Tito naši národní obrozenci by si zasloužili hlubšího studia. Abychom si uvědomili, odkud pocházeli, kde (u koho) studovali, kdo vlastně byli a jakým způsobem vykládali naši historii a tím formovali naši budoucnost.
Ostatně počítám, že tzv. "Národní obrození" bylo jednou z fází budování Československa.
iv. Je užitečné zmínit Kosmovo “vyloučení/zřeknutí se odpovědnosti”.
Dnes bychom řekli “disclaimer”, viz zde https://cs.wikipedia.org/wiki/Disclaimer . Ano, i toto je v “Kosmově kronice” obsaženo: “A poněvadž se tyto věci prý zběhly za starodávna, ponecháváme čtenáři k posouzení, zda se opravdu staly, či jsou smyšlené. Nyní chceme své pero, byť tupé, přece však zbožné, nabrousit, abychom vypsali ty věci pamětihodné, jež zaručuje pravdivé podání hodnověrných lidí.”. Tímto “karmickým disclaimerem” končí text kroniky, kde Kosmas neuvádí letopočty a začíná text obsahující letopočty. Prvním rokem je rok 894 a píše o knížeti Bořivojovi, “prvním křesťanském českém knížeti”.
v. Opičí pracka “Kosmovy kroniky”.
Co tím myslím? Byla napsána někým, nějak, s nějakým záměrem a účelem, viz text výše. Ale ouha. Čas, potvora, se nezastavil. Plynul a plynul a “Kosmova kronika” byla starší a starší. Až byla tak stará, že začala prokazovat více než tisíciletou historii našeho národa, státnosti a Slovansva ve Střední Evropě vůbec. Mrzuté, což? V této souvislosti si vybavuji, že se mi kdysi dostala do ruky pozvánka na výstavu. A tam stálo (parafrázuji): “...výjimečná příležitost vidět originály falz Rukopisu královédvorského a zelenohorského”. Takže “originály falz” - milé, že ano? (Mimochodem, tyhle Rukopisy: je fuk, jestli jsou pravé nebo podvrhy. V obou případech posilují egregor Českého národa. Protože pokud jsou pravé, tak tím, že jsou pravé. A pokud pravé nejsou, tak svojí mimořádnou kvalitou technologického zpracování a uměleckou úrovní. Vlastně pokud jsou falešné, tak jsou možná ještě silnější, než kdyby byly pravé...)
vi. odřezávání kořenů, technologie překrývání, technologie míchání
technologie používané k manipulaci dějin, neboť kdo ovládá současnost, ten řídí historii a kdo řídí historii, formuje budoucnost
vii. Nakonec, abych nezapomněl, zde text “Kosmovy kroniky” v překladu Hrdina/Bláhová/Moravcová
Kdo to dočetl až sem, má u mne…
No, spíš má sám u sebe možnost porovnat, který z obrazů je pravdě-podobnější: ten oficiální nebo ten mnou vypočtený.
Korekcím se nebráním.
A jak praví klasik, souhlasu netřeba.
---
"...právě tak nezazlívám, že on se pokusil fabulovat české dějiny tak, jak to udělal."
Zazlívat/nezazlívat. Je třeba si to zvědomit a dále s tím při tvorbě celkového obrazu počítat. Rozlišení musí pracovat na maximum. Ale i ve lži (tedy ve fabulaci), pokud si ji uvědomíme, je skrytá užitečná informace.
---
"Vždyť ten člověk kupříkladu vůbec nezapřel - a pochopitelně mohl - že naši předci byli pohany."
Naši předci ale nebyli pohané. Tím slovem byli naši předci pouze nálepkováni od kolonizátorů/dobyvatelů/nepřátel, aby bylo jasno, že (i) jde o ne-křesťany a (ii) tím pádem jde o “podřadné domorodce/divochy/barbary”. Proto to Kosmas “nezapíral”. (tehdy šlo o křesťanství, dnes jde o tzv. euro-hodnoty)
---
"...zapřel naopak význam Moravy, což jistě stojí za zmínku... ale to je, počtáři, na jinou debatu."
Ó nikoliv. Není to na jinou debatu. To je totiž podstatou mých poznámek.
Akorát mi není jasné, jestli teda Kosmas “zapřel” nebo (jak stojí psáno na jiném místě téhož zde rozebíraného příspěvku) “neznal” ;- )
---
"...nerozumím poznámce, že nemusí být "Slované". Počtáři, trochu se bojím s Vámi diskutovat. Nechci jet podle "etnického klíče"..."
Napadá mne verš: “Boj se a nediskutuj.”.
Nechci jet podle "etnického klíče" ~ děkuji za velejemnou osobní rovinu č. 2, všichni víme, že Počtář je kryptorasista...
Nejde o klíč. Stanovení původu umožňuje odhadovat kdo pracuje v zájmu koho. Protože kupodivu např. Němci málokdy pracují v zájmu Čechů. A taky ne každý, kdo mluví Česky a se v Čechách narodil, je Čech. Jsou tady s námi (a teď nehovořím o Němcích), počítám, že 1000 - 1500 let. Naše vztahy jsou ambivalentní. Avšak počítám, že možná je to i jejich zásluha, že tady stále jsme i my - navzdory všem těm tlakům.
---
Poznámky pod čarou
i. Kristiánova legenda
“Kristiánova legenda” deklaruje sebe samu jako pocházející z 10. století, zatímco “Kosmova kronika” je z 12. století. Ale je zde problém. Nezachoval se originál “Kristiánovy legendy”. Jsou k dispozici pouze její úryvky vyskytující se v jiných rukopisech, či opisy - všechno mladší než “Kosmova kronika”.
Je zde ale něco, co hovoří ve “prospěch” tzv. “Kristiánovy legendy”:
a) “...jedná se o nejstarší ucelený náčrt českých dějin, ve kterém počátky českého křesťanství autor líčí jako pokračování velkomoravské cyrilometodějské tradice.“ - tedy “připouští” Velkou Moravu, pokud jsem pochopil správně, na rozdíl od “Kosmovy kroniky”
b) někteří "naši" historikové, speciálně ti s "německým pozadím", považují “Kristiánovu legendu” za falsum, protože jim "...byla svým rozsáhlým cyrilo-metodějským exkurzem podezřelá" a datují ji do období 12. - 14. století (proč by se ale někdo namáhal dělat takové falsum zrovna v tomto období? komu by bylo v období 12. - 14. století zapotřebí pomocí falsa přiživovat Velkomoravskou/Slovanskou myšlenku? možná resp. maximálně tak Karlovi IV.?; nedivil bych se, kdyby takové falsum vzniklo v době např. Národního obrození, ale tehdy?)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kristiánova_legenda
ii. Pozorný čtenář si všimne, že sice zdroje v tomto příspěvku uvádím, ale ne vše, co jsem napsal, je těmito zdroji podloženo. Něco je totiž (na wikipedii zakázaný) tzv. “vlastní výzkum” - můj i cizí. Uvádění zdrojů je důležité, sám ho na tomto fóru často vyžaduju, ale je to důležité jen do určité míry a je třeba používat rozlišení. Někdy si pisatel uvedením zdroje pouze staví alibi, že nelže on, ale někdo jiný.
A ještě návod, jak “legalizovat” tzv. “vlastní výzkum”. Vzpomněl jsem si na to, když jsem si v úvodu článku zde https://cs.wikipedia.org/wiki/Přemysl_Oráč všiml, že je použita citace Jana Kozáka. [Pozor - zde ponechávám na čtenářově rozlišení, aby si sám vyhodnotil, na koho pasuje nebo nepasuje zbytek této poznámky (ii)! Popisuji obecnou metodu.] Stačí napsat knihu (lépe více knih), vydat vlastním nákladem a začít prodávat (pro začátek známým, pak - třeba i se ztrátou - přes malá nebo alternativní, kamenná či internetová, knihkupectví). Když vytrvám dost dlouho a kniha zaujme, stanu se “zdrojem”. Do knihy mohu napsat cokoliv, ale nesmím zapomenout to smíchat s něčím, co už je napsané někde jinde, citovat, odkazovat se na zdroje a na konci knihy uvést seznam použité literatury. Ano, až tak jednoduché to je. Stačí nějaké peníze a trochu vytrvalosti.
iii. Palacký, Dobrovský, Jungmann, Čelakovský, Šafařík
Tito naši národní obrozenci by si zasloužili hlubšího studia. Abychom si uvědomili, odkud pocházeli, kde (u koho) studovali, kdo vlastně byli a jakým způsobem vykládali naši historii a tím formovali naši budoucnost.
Ostatně počítám, že tzv. "Národní obrození" bylo jednou z fází budování Československa.
iv. Je užitečné zmínit Kosmovo “vyloučení/zřeknutí se odpovědnosti”.
Dnes bychom řekli “disclaimer”, viz zde https://cs.wikipedia.org/wiki/Disclaimer . Ano, i toto je v “Kosmově kronice” obsaženo: “A poněvadž se tyto věci prý zběhly za starodávna, ponecháváme čtenáři k posouzení, zda se opravdu staly, či jsou smyšlené. Nyní chceme své pero, byť tupé, přece však zbožné, nabrousit, abychom vypsali ty věci pamětihodné, jež zaručuje pravdivé podání hodnověrných lidí.”. Tímto “karmickým disclaimerem” končí text kroniky, kde Kosmas neuvádí letopočty a začíná text obsahující letopočty. Prvním rokem je rok 894 a píše o knížeti Bořivojovi, “prvním křesťanském českém knížeti”.
v. Opičí pracka “Kosmovy kroniky”.
Co tím myslím? Byla napsána někým, nějak, s nějakým záměrem a účelem, viz text výše. Ale ouha. Čas, potvora, se nezastavil. Plynul a plynul a “Kosmova kronika” byla starší a starší. Až byla tak stará, že začala prokazovat více než tisíciletou historii našeho národa, státnosti a Slovansva ve Střední Evropě vůbec. Mrzuté, což? V této souvislosti si vybavuji, že se mi kdysi dostala do ruky pozvánka na výstavu. A tam stálo (parafrázuji): “...výjimečná příležitost vidět originály falz Rukopisu královédvorského a zelenohorského”. Takže “originály falz” - milé, že ano? (Mimochodem, tyhle Rukopisy: je fuk, jestli jsou pravé nebo podvrhy. V obou případech posilují egregor Českého národa. Protože pokud jsou pravé, tak tím, že jsou pravé. A pokud pravé nejsou, tak svojí mimořádnou kvalitou technologického zpracování a uměleckou úrovní. Vlastně pokud jsou falešné, tak jsou možná ještě silnější, než kdyby byly pravé...)
vi. odřezávání kořenů, technologie překrývání, technologie míchání
technologie používané k manipulaci dějin, neboť kdo ovládá současnost, ten řídí historii a kdo řídí historii, formuje budoucnost
vii. Nakonec, abych nezapomněl, zde text “Kosmovy kroniky” v překladu Hrdina/Bláhová/Moravcová
Kdo to dočetl až sem, má u mne…
No, spíš má sám u sebe možnost porovnat, který z obrazů je pravdě-podobnější: ten oficiální nebo ten mnou vypočtený.
Korekcím se nebráním.
A jak praví klasik, souhlasu netřeba.
Naposledy upravené:
Boleslav
Člen
Zajímavé, s hypotézou, že legendární Přemyslovci před Bořivojem jsou větví Mojmírovců z Velké Moravy, jsem se už setkal. Je to možné, ale nedostatečně doložené, je to stále v rovině spekulací.
Co se týká genetiky a původu těch či oněch historických osobností, mně je úplně ukradená. Podstatné jsou činy, které vykonaly. (A kam ta jejich genetika vedla, v pozdější době se vyskytli degeneráti, ale hlavně že měli ten správný původ.) Je-li pravda to, co se o Václavovi ví, v čem spočívala ta jeho pobožnost (poslušnost vůči Svaté říši Římské, předchůdcům Němců), byla jeho vražda mým jmenovcem (pokud ji skutečně měl na svědomí) naopak státnickým činem. Boleslavové byli dva, jeden měl zavraždit Václava a druhý nechat vyvraždit tzv. Slavníkovce (kruté, ale rovněž státnický čin). Možná ten druhý v době vraždy Václava skutečně ten meč neunesl. Ale nevím, tu chronologii neznám.
Ty různé kulty svatého Václava a svatého Vojtěcha byly podporovány za protektorátu (náhoda?) a dnes se zase oživují (náhoda?), byť s nevalným úspěchem. Zrovna v mém okolí je na jedné skále obraz sv. Vojtěcha, který se měl zázrakem do té skály otisknout. Obraz byl obnoven v roce 1942, v době vrcholící poroby národa, a podruhé před několika lety. Nepodporujme tyto kulty, ať už to tehdy bylo tak nebo onak. Tím ale neříkám, že by se mělo v Praze přejmenovávat Václavské náměstí a demontovat socha Václava. Vůbec ne.
=====
A vůbec, nechme tohle být a ponechme to historikům. Koho to opravdu zajímá, ať se v tom klidně nimrá, ale bez ambicí činit z toho jakékoli závěry politického charakteru. Na dnešní dobu už to takový vliv nemá. Existence českého národa jakožto dalších národů je realitou bez ohledu na to, jak se vše přesně v historii událo. Pravdu se těžko dozvíme, uvědomme si, jak drze se dnes lže i o tom, co sami pamatujeme! A pramenů je málo, není z čeho čerpat, je jen málo střípků, ze kterých těžko sestavíme mozaiku. Ne všechno se zapisovalo do kronik (vysoce nákladné a každý opravdu psát neuměl), něco, o čem ani netušíme, že existovalo, mohlo být zničeno, ať už úmyslně nebo prostě zubem času. Z vykopávek asi také těžko něco nového objevíme.
Studujme spíše novodobé dějiny, tak je větší bohatost na prameny a hlavně se tam někde skrývají znalosti, jak vybudovat lidštější společnost a naopak jak tomu bránit. Proto o bolševicích a Stalinovi hovořme, ale knížete Václava nechme spát.
Co se týká genetiky a původu těch či oněch historických osobností, mně je úplně ukradená. Podstatné jsou činy, které vykonaly. (A kam ta jejich genetika vedla, v pozdější době se vyskytli degeneráti, ale hlavně že měli ten správný původ.) Je-li pravda to, co se o Václavovi ví, v čem spočívala ta jeho pobožnost (poslušnost vůči Svaté říši Římské, předchůdcům Němců), byla jeho vražda mým jmenovcem (pokud ji skutečně měl na svědomí) naopak státnickým činem. Boleslavové byli dva, jeden měl zavraždit Václava a druhý nechat vyvraždit tzv. Slavníkovce (kruté, ale rovněž státnický čin). Možná ten druhý v době vraždy Václava skutečně ten meč neunesl. Ale nevím, tu chronologii neznám.
Ty různé kulty svatého Václava a svatého Vojtěcha byly podporovány za protektorátu (náhoda?) a dnes se zase oživují (náhoda?), byť s nevalným úspěchem. Zrovna v mém okolí je na jedné skále obraz sv. Vojtěcha, který se měl zázrakem do té skály otisknout. Obraz byl obnoven v roce 1942, v době vrcholící poroby národa, a podruhé před několika lety. Nepodporujme tyto kulty, ať už to tehdy bylo tak nebo onak. Tím ale neříkám, že by se mělo v Praze přejmenovávat Václavské náměstí a demontovat socha Václava. Vůbec ne.
=====
A vůbec, nechme tohle být a ponechme to historikům. Koho to opravdu zajímá, ať se v tom klidně nimrá, ale bez ambicí činit z toho jakékoli závěry politického charakteru. Na dnešní dobu už to takový vliv nemá. Existence českého národa jakožto dalších národů je realitou bez ohledu na to, jak se vše přesně v historii událo. Pravdu se těžko dozvíme, uvědomme si, jak drze se dnes lže i o tom, co sami pamatujeme! A pramenů je málo, není z čeho čerpat, je jen málo střípků, ze kterých těžko sestavíme mozaiku. Ne všechno se zapisovalo do kronik (vysoce nákladné a každý opravdu psát neuměl), něco, o čem ani netušíme, že existovalo, mohlo být zničeno, ať už úmyslně nebo prostě zubem času. Z vykopávek asi také těžko něco nového objevíme.
Studujme spíše novodobé dějiny, tak je větší bohatost na prameny a hlavně se tam někde skrývají znalosti, jak vybudovat lidštější společnost a naopak jak tomu bránit. Proto o bolševicích a Stalinovi hovořme, ale knížete Václava nechme spát.
Popolvár
Člen
Áno, k tomu mám ešte nezverejnenú podrobnú analýzu v súvislosti s arpádovským Uhorskom
Atom
Člen
Vynikající výpočet. Který jde na to od lesa a sleduje primárně kdo ty dějiny tvoří a proč. Zde jenom malinko zabrousím více do hloubky, takovouto akci (stvoření mýtu kolem sv. Václava) nelze připsat přímo Sasům a Bavorům, zatím stojí (dle mě) zcela nepochybně GP.
Přemýšlím ještě na dalším výpočtem, jak ten proti nám (národu) používaný egergor, kolem mýtu okolo sv. Václava, zapřáhnout, aby nám sloužil. Jak tu pomluvu o bratrovraždě (jak biblické) odhalit před veřejností ?
Asi by chtělo nějakého šikovného spisovatele, který by napsal chytlavý příběh podle všech v současnosti dostupných fakt, kdyby to někdo uměl popsat poutavě, podle mě by to byl trhák.
(tajnými spolky ničená památka Velké Moravy, hrdina v době sv. Václava bojuje o holý život a nějak se mu podaří zmizet z dohledu vševidoucího oka a přenést šikovně informace co se skutečně stalo až do dnešních dnešních dní).
Naposledy upravené:
Lin
Člen
Nechci se pouštět do obsáhlého komentáře. Dám jen znovu odkaz na vzácné stránky Moravia Magna. Je tam mnoho velmi zajímavého a žádné "kecy". Vše je totiž podložené výzkumem - nejde o domněnky.
Jen se na těch stránkách trochu hůř hledá. Chce to ale vyzkoušet, kam který řádek čtenáře nasměruje.
O Kosmovi je tam toho dost. Byl to církevník, sluha z Říma. Kroniku bych nazvala beletrií. Nemá pravdivá dokonce ani jména...
Spojitost Mojmírovců a "Přemyslovců" je už, tuším, prokázaná. První "Přemyslovec" (Bořivoj I.) byl Mojmírovec z Velké Moravy.
Jen se na těch stránkách trochu hůř hledá. Chce to ale vyzkoušet, kam který řádek čtenáře nasměruje.
O Kosmovi je tam toho dost. Byl to církevník, sluha z Říma. Kroniku bych nazvala beletrií. Nemá pravdivá dokonce ani jména...
Spojitost Mojmírovců a "Přemyslovců" je už, tuším, prokázaná. První "Přemyslovec" (Bořivoj I.) byl Mojmírovec z Velké Moravy.
Naposledy upravené:
Já přidám jiný pohled na Drahomíru. V minulosti jsem hodně četl knihy od Zdeňka Patricka (občas přispíval i na Levanetu) a jeho exkurze do historie jsou mimořádně zajímavé.
Žádný levoboček, ale agentura příhraniční marky. Ve výpočtu je chyba.
http://smit.wz.cz/zrcadlo/view.php?cisloclanku=2006052001
Žádný levoboček, ale agentura příhraniční marky. Ve výpočtu je chyba.
http://smit.wz.cz/zrcadlo/view.php?cisloclanku=2006052001
Atom
Člen
Nerozumím. Je to naopak, článek správnost @Počtář(ova) výpočtu plně potvrzuje.
Řeč je o tom, že Václav byl levoboček a to z toho nevyplývá. Maximálně jde o pomluvu, hlavně Drahomíry, že nebyla dost urozená. Nicméně je to hodně dávno a toho, co se tam skutečně dělo se asi nedobereme.
Atom
Člen
To je, ale na tom výpočtu bezvýznamný a v současnosti asi neověřitelný detail (jak sám píšeš), nic to nemění na správnosti výpočtu - jehož výsledek čtu tak, že:
Mýtus (snůška pomluv) o sv. Václavovi je stvořen samotným GP pro podporu a realizaci biblického projektu zotročení lidstva. Většinou nám spíše škodí než pomáhá, trošičku pomáhá, protože GP potřebuje centrum židovského okultismu "nikomu nepatřící" a tak český stát(zemi) obnovil a mýtus o Václavovi k tomu používá - ale důsledkem je, že v České kotlině přežíváme díky švejkování a přidáváme se k tomu koho GP určil (dnes USA) nebo musel uznat (včera SSSR - ale Stalin stejně převzal již založený mraxistický projekt) jako vítěze, aby jsme se při první příležitosti otočili a po počáteční naději spadli do jiné louže (zítra, ale snad ne Čína: GP míní panbůh činí).
Naposledy upravené:
Jura
Člen personálu
Nestíhám číst reakce ... že je první doložený Přemyslovec z Moravské krve už jsem viděl napsané, říkala to už i moje učitelka dějepisu (v 80-tých letech).
Za vzor Přemysla oráče prý byla vzata kresba ve Znojemské rotundě, kde je kníže (nepamatuji který z Mojmírovců - snad děda Bořivoje) vyobrazen jak vyorává posvátnou brázdu.
(to by pak byl předobraz Přemysla oráče, což Kosmas zamlčel kvůli snaze zamlčet cyrilo-metodějský rit vůči nově prosazovanému západnímu)
Za vzor Přemysla oráče prý byla vzata kresba ve Znojemské rotundě, kde je kníže (nepamatuji který z Mojmírovců - snad děda Bořivoje) vyobrazen jak vyorává posvátnou brázdu.
(to by pak byl předobraz Přemysla oráče, což Kosmas zamlčel kvůli snaze zamlčet cyrilo-metodějský rit vůči nově prosazovanému západnímu)
O tomto tématu napsal knihu Josef Staněk: Falzifikace a falzifikátoři českých dějin
www.agapebrno.cz
Obsah kapitol: Sámo nebyl kupec! Přemysl nebyl zemědělec! Metoděj byl křesťan jiného než franského typu! Za vraždou Ludmily a Václava nestála Drahomíra! Zapomínaný mimořádný svatý Prokop. Zatajovaný rozměr Karla IV. Duchovní příčina husitství. Zasloužilý podivín Rudolf II. Bitva na Bílé hoře byla spíše vítězstvím českého národa. Národní obrození bylo skutečným zázrakem. Rakouskou monarchii zničil František Josef I. Československo nevzniklo v důsledku českého odboje v 1.světové válce. První republika byla duchovním krachem. Jen duchovní Češi vykonávali za okupace odboj! Padesáté roky, trest za ztrátu intuice českého národa. Rok 1968 – procítání duchaprázdných z nepříčetnosti! Konsolidace byla rozkladem duše českého národa! Rok 1989 nebyl revolucí, jen proměnou materialistické terminologie. Bude muset přijít velká krize konzumního člověka?
Průběh českých dějin je vyložen jako boj duchovního jádra českého národa, které se odvažuje mít Pravdu proti církvi, straně, většině a druhou „pragmatickou“ částí, která se chce „výhodně“ mýlit s většinou a momentální mocí.
Josef Staněk: Falzifikace a falzifikátoři českých dějin - Agape Brno
Sámo nebyl kupec! Přemysl nebyl zemědělec! Metoděj byl křesťan jiného než franského typu! Za vraždou Ludmily a Václava nestála Drahomíra! Zapomínaný mimořádný svatý Prokop. Zatajovaný rozměr Karla IV. Duchovní příčina husitství. Zasloužilý podivín Rudolf II. Bitva na Bílé hoře byla spíše...
Popis knihy
Agape Brno na četné intervence vydalo znovu dotisk knihy Falsifikace a falsifikátoři českých dějin, tj. jiného výkladu některých událostí českých dějin než je běžně uváděn. Výklad je zaměřen na zamlčovaný duchovní rozměr historických událostí.Obsah kapitol: Sámo nebyl kupec! Přemysl nebyl zemědělec! Metoděj byl křesťan jiného než franského typu! Za vraždou Ludmily a Václava nestála Drahomíra! Zapomínaný mimořádný svatý Prokop. Zatajovaný rozměr Karla IV. Duchovní příčina husitství. Zasloužilý podivín Rudolf II. Bitva na Bílé hoře byla spíše vítězstvím českého národa. Národní obrození bylo skutečným zázrakem. Rakouskou monarchii zničil František Josef I. Československo nevzniklo v důsledku českého odboje v 1.světové válce. První republika byla duchovním krachem. Jen duchovní Češi vykonávali za okupace odboj! Padesáté roky, trest za ztrátu intuice českého národa. Rok 1968 – procítání duchaprázdných z nepříčetnosti! Konsolidace byla rozkladem duše českého národa! Rok 1989 nebyl revolucí, jen proměnou materialistické terminologie. Bude muset přijít velká krize konzumního člověka?
Průběh českých dějin je vyložen jako boj duchovního jádra českého národa, které se odvažuje mít Pravdu proti církvi, straně, většině a druhou „pragmatickou“ částí, která se chce „výhodně“ mýlit s většinou a momentální mocí.
Jura
Člen personálu
Našel jsem aktuální vhled na FB ohledně sv. Václava a Boleslava. Třeba to pomůže.
Zdroj: https://www.facebook.com/groups/1058962728334967/permalink/1513125219585380
Načítání SVATÉHO VÁCLAVA, jeho BRATRA BOLESLAVA a popis toho, co se tehdy SKUTEČNĚ STALO ve Staré Boleslavi
S energií svatého Václava jsem se poprvé setkala loni v létě, v maličkém kostelíku v Čerčanech. Byl to ohromující zážitek. Jeho duše zářila jako bílozlaté světlo. Onen kostelík nechal vystavět kouřimský kníže Radslav poté, co se stal svědkem jednoho z Václavových zázraků. (Odkaz na příspěvek, kde jsem to loni popsala dám dole do komentáře. )
Přála jsem si dozvědět se více o jeho životě a tak jsem při svých cestách navštívila kapli sv. Václava ve Znojmě, o které jsem měla echo, že tam napojení na Václava skutečně je. A bylo. Celá přízemní kaple má krásné energie a pokud budete ve Znojmě, rozhodně k návštěvě doporučuji.
Tady jsem jej v napojení spatřila, v době kdy vládl v Praze. Měl polodlouhé světle hnědé vlasy k ramenům. Byl vysoký a štíhlý a na velkého knížete působil nezvykle jemně a citlivě. A soucitně. Přesto bylo jasné, že v případě potřeby dokáže vytasit meč a bojovat na obranu své země. Odvaha ani síla mu nechyběla, jen založením byl spíš mírný a čestný. Znovu jsem také viděla jak zlatě září jeho vnitřní světlo. Měl grálové energie. Stejně jako Karel IV. a mnoho dalších v Přemyslovském rodě. Musel být ve své době úplným zjevením. Byl by i v té naší. A musel za tím být vyšší účel, že tu vůbec byl.
Cítila jsem jeho spojení s babičkou Ludmilou. On sám jí vnímal jako světici už za života. (O ní jsem vám už také psala.) Bylo mu sotva ke třiceti a spravoval malé území kolem Prahy.
Z kronik víme, že v době jeho vlády k nám vpadl s vojskem saský král Jindřich Ptáčník a protože nebylo možné jej pro velkou přesilu porazit, došlo ke smíru. V pravdě husarskému. Neboť tady se udál další z Václavových zázraků, kdy se mu po boku zjevili andělé na říšském sněmu. Sice naše země pak musela odvádět tribut, ale byla zároveň uznána jako svébytné území s křesťanským knížetem v čele a Václav dostal darem ostatek sv. Víta pro nově založený hlavní kostel na Pražském hradě.
Historikové často zmiňují odvádění tributu, tedy daně za mír, jako hlavní důvod k rozepři mezi Boleslavem a Václavem - ústící až k jeho následné vraždě. Pravda je ale jiná a mě při jejím načítání tuhla krev žilách.
Ráno 28. září 935 došlo ve Staré Boleslavi k velkému masakru, který přežil jen Boleslav. A abych mohla pochopit jeho roli v příběhu, musela jsem najít i jeho otisk. O to se ale postaral vesmír sám, než mě to vůbec stačilo napadnout. Při průzkumu maličkého hradiště v Dobříši, kde byl před časem učiněn nález první české mince, denáru, který nechal razit sám Boleslav I. Ukrutný. Ani ve snu by nenapadlo, na koho se doopravdy přes tento denár napojím.
Nejprve přišel obraz samotného hradiště. Jen tři hliněné domky, na nich rákosové střechy a celkový pocit každodenní všednosti. Kolem vysoká dřevěná hradba, aby se nikdo nemohl dostat dovnitř. Však uplynulo sotva pár let, co padla Velká Morava pod nájezdem Maďarů. A o pár let později, ještě za Boleslavova života, se budou pokoušet o vpád znovu. Zeptala jsem se na ten denár, kde se na hradišti vůbec vzal... Ukázal se měšec a pak muž v černém plášti na černém koni. Rytíř a zřejmě výběrčí daní. Šla z něj hrůza. To nám to pěkně začíná... ptala jsem se dál. Na to, komu denár doopravdy patří. Pomalu se začala ukazovat Praha. Na dřevěné židli v šerém kamenném sále seděl český kníže. Byl to Boleslav, mladý, zhruba pětadvacetiletý. Hnědé vlasy k ramenům. Měl hezkou tvář a bylo cítit, že je velmi chytrý a rozhodný. A na svůj věk působil až překvapivou autoritou. Jako opravdu důstojný vůdce své země. S ničím se moc nemazal, věděl, jak to má být dobře a jak vše zorganizovat, aby to fungovalo. Viděla jsem, že spravuje už o něco větší území než Václav, hlavně na východ ke Kouřimi. A pak přišel největší šok. Měl dobré srdce. A jistou mírnost, kterou měl i Václav... Schválně jsem se zeptala, jak vnímal svého bratra. A víte co? On k němu vzhlížel jako ke svému vzoru. A vší silou se mu snažil svou vládou vyrovnat. A také jsem cítila obrovskou bolest z jeho ztráty.
Tohle, že je ukrutný bratrovrah?
Co se to tu děje???
A pak přišel obraz dvou mužů, jak zabíjí Václava u dveří do kostela a k tomu strohá informace - Sasové. Víc nic.
Tak tady houstne atmosféra...
Začala jsem hledat v kronikách, kde se vlastně vzalo ono nařčení, že Václava zabil jeho bratr. Jenže... píše se to ve všech. Většina sice byla napsána až mnoho desetiletí po oné události, a navíc ty pozdější opisují předchozí.. Přesto i v té nejstarší, současné oné události, najdeme zmínku o bratrovraždě.
Ta nejstarší kronika je ovšem... Saská.
A píše se v ní toto:
„(Jindřich) potom přitáhl ku Praze, hradu Čechů, se vším vojskem a krále jejího vzal v poddanství; o něm se vyprávějí jakési zázračné věci, jež však, protože je nemůžeme ověřit, považujeme za vhodné přejít mlčením. Byl to však Boleslavův bratr, který pokud žil, císaři zůstával věrným a užitečným. Tak král, učiniv Čechy poplatnými, vrátil se do Saska,“ zapsal k roku 929 Widukind.
„Mezitím barbaři usilují o nové věci a řádí; a Bolizlav zavraždil svého bratra, muže křesťanského a jak se vypráví, nejoddanějšího službě Boží; a obávaje se sousedního knížátka, poněvadž prý poslouchal rozkazů Sasů, vypověděl mu válku…“
Obávaje se sousedního knížátka... aha...poněvadž prý poslouchal rozkazu Sasů. Hmmm. Pomalu začíná svítat. A zajímavé je rovněž i to, že v dalších kronikách už se ani tato informace nenajde.
Víme totiž bezpečně jednu věc. První, co Boleslav po nástupu na trůn udělal je to, že zaútočil na saské hradiště, které bylo ve vazalském vztahu s Jindřichem Ptáčníkem.
Bylo ráno, 28. září, den svatého Václava a já měla po dlouhé době první volné odpoledne. Chtěla jsem vám o Václavu už napsat, ale stále bylo v příběhu příliš mnoho bílých míst. Koukla jsem do mapy.... do Staré Boleslavi to mám 50 km. Zrovna dnes tam budou všechny kostely otevřené. To se hodí. Ty davy už ale méně... no... uvidíme. Jestli chci zjistit, co se skutečně tenkrát stalo, musím přijet na místo, kde byl Václav zabit. Sedla jsem do auta a jela.
Nejprve jsem vešla do krypty sv. Kosmy a Damiána, tady byla vystavena schránka s Václavovými ostatky. A znovu jsem mohla cítit tu jeho záři. Ale byla to taková síla, že se u nich nedalo načíst vůbec nic. Počkala jsem tedy do druhého dne a hned ráno, když byl všude ještě klid, usedla přímo na práh kostela, kde umřel. První obraz přišel rychle.
Malé hradiště, vystavěné úplně nově ze světlého pískovce. Krásné místo. Za hradbami však ještě široko daleko bujela po svém příroda. Velký dům, zřejmě knížecí palác a kousek vedle něj kostel. Ve výjevu bylo tak šest ráno. Byl jasný den, modré nebe a zářijové slunce. Václav vyšel z domu směrem ke kostelu. Kostel byl pro něj posvátným místem a zářil stejně jako Václav. V něm po ránu obnovoval své spojení nahoru, spojení s Bohem. Tady nacházel vnitřní klid. Ale to už za zdí paláce číhali dva nebo tři muži, ovšem zřetelně jsem viděla jen jednoho. Ten měl zelený plášť, límec lemovaný kožešinou, byl velký a mohutný a v ruce držel meč. Dostihl Václava a ve chvíli kdy sahal po dveřích kostela mu vrazil meč zepředu do hrudi.
A znovu přišlo označení těchto mužů - Sasové.
A kde je Boleslav? Tady se to celé zastřelo a informace náhle chodili strašně špatně a nejasně. Ale potřikrát se zopakoval výjev, jak mu někdo drží dýku pod krkem, on sám má ruce svázané za tělem a další muž mu dýkou ukazuje na břicho. A vyhrožuje mu, že ho vykuchá za živa, jestli něco řekne.
Boleslavi mohlo být tak 17-18 let, ve výjevu to byl k smrti vyděšený chlapec. Zeptala jsem se, co se s těmi muži stalo pak a viděla jsem, jak odjiždí vítězně nazpátek do své země severozápadním směrem, a rozhlašují, že Boleslav zabil svého bratra. A Boleslav se skutečně cítí nesmírně provinile, je uvnitř úplně zlomen a v duchu jim přísahá pomstu. Pak přišel jasný výjev, jak několik měsíců shromažďuje vojsko a vyjíždí směrem, kterým odjížděli.
Ač jsem se snažila sebevíc rozkrýt, jaká přesně byla Boleslavova role v tomto příběhu, nedařilo se mi to. Že by informační embargo? Podařilo se mi najít ale přesnou polohu, kde stávala budova knížecího paláce. V ní býval v přízemí malý sál s klenutými stropy. Ale sotva jsem se na něj naladila plně, ucítila jsem tak odporné energie, že se mi chtělo okamžitě zvracet.
A víc zase nic.
Pomohl až nový kamarád Jan, který mě nedávno prováděl Pálavou. Některé věci dokáže načíst přesněji než já. Hlavně mordy a nízké vibrace. Poslala jsem mu fotku kostela a místa, kde stával palác. A společnými silami se nám to podařilo rozmotat úplně. Tady je tedy celý obraz:
Den dva před vraždou přijímá Boleslav na svém hradišti saského velmože i s družinou. Ten mu navrhuje spojenectví jejich dvou knížectví. Zazní přitom slova, že Boleslav díky tomu bude mocným mužem a celá česká země nabude na významu. Mladému Boleslavu lichotilo, že přijeli za ním a že může o navrhovaném spojenectví povědět bratru právě on. A tak je na hradišti ubytoval, pak přijel Václav a večer se konala velká hostina. A šlo se spát. Co se stalo v šest hodin následující ráno už víme. Václav leží mrtev u dveří do kostela. Boleslav ještě spí. Jeho družina to hned vzápětí zjišťuje. Postupně dochází k masakru zhruba 15ti -20ti lidí. Tedy komplet celého osazenstva hradiště, včetně žen a dětí. Přežívá jako jediný Boleslav. Sasové přemýšlí, jestli ho zabít nebo ne. Zatím jim posloužil dobře. A šlo jim hlavně o likvidaci panovníka, který koná zázraky a začíná se o něm všude mluvit. Tma nesnese vedle sebe světlo. Drží mu nůž pod krkem a mluví o tom, že ho za živa vykuchají, pokud jim neslíbí věrnost. Ten v tu chvíli prožívá uvnitř sebe učiněné peklo. Byl to on, kdo je do hradiště vpustil, on naslouchal jejich řečem, on jim uvěřil. Jeho vinou teď leží Václav mrtev na zemi a s ním i všichni ostatní. Přemýšlí, co dělat. Když teď přežije, bude moci jejich smrt pomstít. A tak naoko slibuje věrnost. Nevím jak vy, ale já bych uvažovala stejně.
Oni odjíždí, rozhlašujíc v Sasku a okolí, že Boleslav zabil bratra, libujíc si, že to dopadlo ještě lépe, než čekali. On zase jde informovat o tom, co se stalo, další české rody a sbírá vojsko. Tady se já osobně domnívám, že tím pádem dochází k prvnímu velmi důležitému sjednocení rodů na našem území pod Boleslavovým vedením. Václavova smrt byla velmi silným pojítkem. Jindřich Ptáčník je tou dobou stižen mrtvicí a tak může naše vojsko plnou silou udeřit na ono sousední saské knížectví a pomstít smrt Václava, aniž by hrozila okamžitá odveta silného protivníkova spojence. Na trůn však usedá Jindřichův syn Ota a úder se po čase stejně vrací. Válka se Sasy nakonec trvá 14 let. Končí ve chvíli, kdy se Otovi podaří oblehnout hrad, ve kterém se ukrývá Boleslavův syn. Český kníže nemůže znovu dopustit, aby se situace opakovala a zemřela i jeho žena a syn, a tak nakonec domlouvá smír.
Během své vlády se Boleslav zařadí mezi nejschopnější vládce naší země. Zakládá města, staví hrady, razí mince. Po celý život však trpí obrovským pocitem viny. A po své smrti si přeje být pohřben pod podlahou kostela tak, "aby po něm přecházeli kajícníci." Nikdy se nesnažil svou vinu na bratrově vraždě veřejně vyvrátit. On se totiž cítí být vinen. Přestože nikdo z jeho okolí jej za to neviní a stává se důležitou postavou i v evropském měřítku.
To, že se celá pravda nedostala do kronik, beru jako obrovskou křivdu na jednom chlapci, který chtěl udělat dojem na slavného bratra a naletěl falešným slibům protřelého nepřítele.
Snad se mi podaří jeho ztracený hrob najít a jeho duši odpustit. Pokud se ke mně bude chtít někdo přidat, budu moc ráda. Velkou vinu a pocit hanby si totiž v sobě nese celý náš národ. Už víc jak tisíc let. A tyhle obrovské rány minulosti je načase zahojit.
PS:
Příště vám napíšu, co se stalo s Václavovou ženou a jejich synem. Oni dva totiž v den masakru na hradišti nebyli. A jejich následný příběh za vyprávění rozhodně stojí. I když z obavy o jejich bezpečnost, byl už tehdy částečně utajen. Samotným Boleslavem, který se jich ujmul a staral se o ně.
Zdroj: https://www.facebook.com/groups/1058962728334967/permalink/1513125219585380
Načítání SVATÉHO VÁCLAVA, jeho BRATRA BOLESLAVA a popis toho, co se tehdy SKUTEČNĚ STALO ve Staré Boleslavi
S energií svatého Václava jsem se poprvé setkala loni v létě, v maličkém kostelíku v Čerčanech. Byl to ohromující zážitek. Jeho duše zářila jako bílozlaté světlo. Onen kostelík nechal vystavět kouřimský kníže Radslav poté, co se stal svědkem jednoho z Václavových zázraků. (Odkaz na příspěvek, kde jsem to loni popsala dám dole do komentáře. )
Přála jsem si dozvědět se více o jeho životě a tak jsem při svých cestách navštívila kapli sv. Václava ve Znojmě, o které jsem měla echo, že tam napojení na Václava skutečně je. A bylo. Celá přízemní kaple má krásné energie a pokud budete ve Znojmě, rozhodně k návštěvě doporučuji.
Tady jsem jej v napojení spatřila, v době kdy vládl v Praze. Měl polodlouhé světle hnědé vlasy k ramenům. Byl vysoký a štíhlý a na velkého knížete působil nezvykle jemně a citlivě. A soucitně. Přesto bylo jasné, že v případě potřeby dokáže vytasit meč a bojovat na obranu své země. Odvaha ani síla mu nechyběla, jen založením byl spíš mírný a čestný. Znovu jsem také viděla jak zlatě září jeho vnitřní světlo. Měl grálové energie. Stejně jako Karel IV. a mnoho dalších v Přemyslovském rodě. Musel být ve své době úplným zjevením. Byl by i v té naší. A musel za tím být vyšší účel, že tu vůbec byl.
Cítila jsem jeho spojení s babičkou Ludmilou. On sám jí vnímal jako světici už za života. (O ní jsem vám už také psala.) Bylo mu sotva ke třiceti a spravoval malé území kolem Prahy.
Z kronik víme, že v době jeho vlády k nám vpadl s vojskem saský král Jindřich Ptáčník a protože nebylo možné jej pro velkou přesilu porazit, došlo ke smíru. V pravdě husarskému. Neboť tady se udál další z Václavových zázraků, kdy se mu po boku zjevili andělé na říšském sněmu. Sice naše země pak musela odvádět tribut, ale byla zároveň uznána jako svébytné území s křesťanským knížetem v čele a Václav dostal darem ostatek sv. Víta pro nově založený hlavní kostel na Pražském hradě.
Historikové často zmiňují odvádění tributu, tedy daně za mír, jako hlavní důvod k rozepři mezi Boleslavem a Václavem - ústící až k jeho následné vraždě. Pravda je ale jiná a mě při jejím načítání tuhla krev žilách.
Ráno 28. září 935 došlo ve Staré Boleslavi k velkému masakru, který přežil jen Boleslav. A abych mohla pochopit jeho roli v příběhu, musela jsem najít i jeho otisk. O to se ale postaral vesmír sám, než mě to vůbec stačilo napadnout. Při průzkumu maličkého hradiště v Dobříši, kde byl před časem učiněn nález první české mince, denáru, který nechal razit sám Boleslav I. Ukrutný. Ani ve snu by nenapadlo, na koho se doopravdy přes tento denár napojím.
Nejprve přišel obraz samotného hradiště. Jen tři hliněné domky, na nich rákosové střechy a celkový pocit každodenní všednosti. Kolem vysoká dřevěná hradba, aby se nikdo nemohl dostat dovnitř. Však uplynulo sotva pár let, co padla Velká Morava pod nájezdem Maďarů. A o pár let později, ještě za Boleslavova života, se budou pokoušet o vpád znovu. Zeptala jsem se na ten denár, kde se na hradišti vůbec vzal... Ukázal se měšec a pak muž v černém plášti na černém koni. Rytíř a zřejmě výběrčí daní. Šla z něj hrůza. To nám to pěkně začíná... ptala jsem se dál. Na to, komu denár doopravdy patří. Pomalu se začala ukazovat Praha. Na dřevěné židli v šerém kamenném sále seděl český kníže. Byl to Boleslav, mladý, zhruba pětadvacetiletý. Hnědé vlasy k ramenům. Měl hezkou tvář a bylo cítit, že je velmi chytrý a rozhodný. A na svůj věk působil až překvapivou autoritou. Jako opravdu důstojný vůdce své země. S ničím se moc nemazal, věděl, jak to má být dobře a jak vše zorganizovat, aby to fungovalo. Viděla jsem, že spravuje už o něco větší území než Václav, hlavně na východ ke Kouřimi. A pak přišel největší šok. Měl dobré srdce. A jistou mírnost, kterou měl i Václav... Schválně jsem se zeptala, jak vnímal svého bratra. A víte co? On k němu vzhlížel jako ke svému vzoru. A vší silou se mu snažil svou vládou vyrovnat. A také jsem cítila obrovskou bolest z jeho ztráty.
Tohle, že je ukrutný bratrovrah?
Co se to tu děje???
A pak přišel obraz dvou mužů, jak zabíjí Václava u dveří do kostela a k tomu strohá informace - Sasové. Víc nic.
Tak tady houstne atmosféra...
Začala jsem hledat v kronikách, kde se vlastně vzalo ono nařčení, že Václava zabil jeho bratr. Jenže... píše se to ve všech. Většina sice byla napsána až mnoho desetiletí po oné události, a navíc ty pozdější opisují předchozí.. Přesto i v té nejstarší, současné oné události, najdeme zmínku o bratrovraždě.
Ta nejstarší kronika je ovšem... Saská.
A píše se v ní toto:
„(Jindřich) potom přitáhl ku Praze, hradu Čechů, se vším vojskem a krále jejího vzal v poddanství; o něm se vyprávějí jakési zázračné věci, jež však, protože je nemůžeme ověřit, považujeme za vhodné přejít mlčením. Byl to však Boleslavův bratr, který pokud žil, císaři zůstával věrným a užitečným. Tak král, učiniv Čechy poplatnými, vrátil se do Saska,“ zapsal k roku 929 Widukind.
„Mezitím barbaři usilují o nové věci a řádí; a Bolizlav zavraždil svého bratra, muže křesťanského a jak se vypráví, nejoddanějšího službě Boží; a obávaje se sousedního knížátka, poněvadž prý poslouchal rozkazů Sasů, vypověděl mu válku…“
Obávaje se sousedního knížátka... aha...poněvadž prý poslouchal rozkazu Sasů. Hmmm. Pomalu začíná svítat. A zajímavé je rovněž i to, že v dalších kronikách už se ani tato informace nenajde.
Víme totiž bezpečně jednu věc. První, co Boleslav po nástupu na trůn udělal je to, že zaútočil na saské hradiště, které bylo ve vazalském vztahu s Jindřichem Ptáčníkem.
Bylo ráno, 28. září, den svatého Václava a já měla po dlouhé době první volné odpoledne. Chtěla jsem vám o Václavu už napsat, ale stále bylo v příběhu příliš mnoho bílých míst. Koukla jsem do mapy.... do Staré Boleslavi to mám 50 km. Zrovna dnes tam budou všechny kostely otevřené. To se hodí. Ty davy už ale méně... no... uvidíme. Jestli chci zjistit, co se skutečně tenkrát stalo, musím přijet na místo, kde byl Václav zabit. Sedla jsem do auta a jela.
Nejprve jsem vešla do krypty sv. Kosmy a Damiána, tady byla vystavena schránka s Václavovými ostatky. A znovu jsem mohla cítit tu jeho záři. Ale byla to taková síla, že se u nich nedalo načíst vůbec nic. Počkala jsem tedy do druhého dne a hned ráno, když byl všude ještě klid, usedla přímo na práh kostela, kde umřel. První obraz přišel rychle.
Malé hradiště, vystavěné úplně nově ze světlého pískovce. Krásné místo. Za hradbami však ještě široko daleko bujela po svém příroda. Velký dům, zřejmě knížecí palác a kousek vedle něj kostel. Ve výjevu bylo tak šest ráno. Byl jasný den, modré nebe a zářijové slunce. Václav vyšel z domu směrem ke kostelu. Kostel byl pro něj posvátným místem a zářil stejně jako Václav. V něm po ránu obnovoval své spojení nahoru, spojení s Bohem. Tady nacházel vnitřní klid. Ale to už za zdí paláce číhali dva nebo tři muži, ovšem zřetelně jsem viděla jen jednoho. Ten měl zelený plášť, límec lemovaný kožešinou, byl velký a mohutný a v ruce držel meč. Dostihl Václava a ve chvíli kdy sahal po dveřích kostela mu vrazil meč zepředu do hrudi.
A znovu přišlo označení těchto mužů - Sasové.
A kde je Boleslav? Tady se to celé zastřelo a informace náhle chodili strašně špatně a nejasně. Ale potřikrát se zopakoval výjev, jak mu někdo drží dýku pod krkem, on sám má ruce svázané za tělem a další muž mu dýkou ukazuje na břicho. A vyhrožuje mu, že ho vykuchá za živa, jestli něco řekne.
Boleslavi mohlo být tak 17-18 let, ve výjevu to byl k smrti vyděšený chlapec. Zeptala jsem se, co se s těmi muži stalo pak a viděla jsem, jak odjiždí vítězně nazpátek do své země severozápadním směrem, a rozhlašují, že Boleslav zabil svého bratra. A Boleslav se skutečně cítí nesmírně provinile, je uvnitř úplně zlomen a v duchu jim přísahá pomstu. Pak přišel jasný výjev, jak několik měsíců shromažďuje vojsko a vyjíždí směrem, kterým odjížděli.
Ač jsem se snažila sebevíc rozkrýt, jaká přesně byla Boleslavova role v tomto příběhu, nedařilo se mi to. Že by informační embargo? Podařilo se mi najít ale přesnou polohu, kde stávala budova knížecího paláce. V ní býval v přízemí malý sál s klenutými stropy. Ale sotva jsem se na něj naladila plně, ucítila jsem tak odporné energie, že se mi chtělo okamžitě zvracet.
A víc zase nic.
Pomohl až nový kamarád Jan, který mě nedávno prováděl Pálavou. Některé věci dokáže načíst přesněji než já. Hlavně mordy a nízké vibrace. Poslala jsem mu fotku kostela a místa, kde stával palác. A společnými silami se nám to podařilo rozmotat úplně. Tady je tedy celý obraz:
Den dva před vraždou přijímá Boleslav na svém hradišti saského velmože i s družinou. Ten mu navrhuje spojenectví jejich dvou knížectví. Zazní přitom slova, že Boleslav díky tomu bude mocným mužem a celá česká země nabude na významu. Mladému Boleslavu lichotilo, že přijeli za ním a že může o navrhovaném spojenectví povědět bratru právě on. A tak je na hradišti ubytoval, pak přijel Václav a večer se konala velká hostina. A šlo se spát. Co se stalo v šest hodin následující ráno už víme. Václav leží mrtev u dveří do kostela. Boleslav ještě spí. Jeho družina to hned vzápětí zjišťuje. Postupně dochází k masakru zhruba 15ti -20ti lidí. Tedy komplet celého osazenstva hradiště, včetně žen a dětí. Přežívá jako jediný Boleslav. Sasové přemýšlí, jestli ho zabít nebo ne. Zatím jim posloužil dobře. A šlo jim hlavně o likvidaci panovníka, který koná zázraky a začíná se o něm všude mluvit. Tma nesnese vedle sebe světlo. Drží mu nůž pod krkem a mluví o tom, že ho za živa vykuchají, pokud jim neslíbí věrnost. Ten v tu chvíli prožívá uvnitř sebe učiněné peklo. Byl to on, kdo je do hradiště vpustil, on naslouchal jejich řečem, on jim uvěřil. Jeho vinou teď leží Václav mrtev na zemi a s ním i všichni ostatní. Přemýšlí, co dělat. Když teď přežije, bude moci jejich smrt pomstít. A tak naoko slibuje věrnost. Nevím jak vy, ale já bych uvažovala stejně.
Oni odjíždí, rozhlašujíc v Sasku a okolí, že Boleslav zabil bratra, libujíc si, že to dopadlo ještě lépe, než čekali. On zase jde informovat o tom, co se stalo, další české rody a sbírá vojsko. Tady se já osobně domnívám, že tím pádem dochází k prvnímu velmi důležitému sjednocení rodů na našem území pod Boleslavovým vedením. Václavova smrt byla velmi silným pojítkem. Jindřich Ptáčník je tou dobou stižen mrtvicí a tak může naše vojsko plnou silou udeřit na ono sousední saské knížectví a pomstít smrt Václava, aniž by hrozila okamžitá odveta silného protivníkova spojence. Na trůn však usedá Jindřichův syn Ota a úder se po čase stejně vrací. Válka se Sasy nakonec trvá 14 let. Končí ve chvíli, kdy se Otovi podaří oblehnout hrad, ve kterém se ukrývá Boleslavův syn. Český kníže nemůže znovu dopustit, aby se situace opakovala a zemřela i jeho žena a syn, a tak nakonec domlouvá smír.
Během své vlády se Boleslav zařadí mezi nejschopnější vládce naší země. Zakládá města, staví hrady, razí mince. Po celý život však trpí obrovským pocitem viny. A po své smrti si přeje být pohřben pod podlahou kostela tak, "aby po něm přecházeli kajícníci." Nikdy se nesnažil svou vinu na bratrově vraždě veřejně vyvrátit. On se totiž cítí být vinen. Přestože nikdo z jeho okolí jej za to neviní a stává se důležitou postavou i v evropském měřítku.
To, že se celá pravda nedostala do kronik, beru jako obrovskou křivdu na jednom chlapci, který chtěl udělat dojem na slavného bratra a naletěl falešným slibům protřelého nepřítele.
Snad se mi podaří jeho ztracený hrob najít a jeho duši odpustit. Pokud se ke mně bude chtít někdo přidat, budu moc ráda. Velkou vinu a pocit hanby si totiž v sobě nese celý náš národ. Už víc jak tisíc let. A tyhle obrovské rány minulosti je načase zahojit.
PS:
Příště vám napíšu, co se stalo s Václavovou ženou a jejich synem. Oni dva totiž v den masakru na hradišti nebyli. A jejich následný příběh za vyprávění rozhodně stojí. I když z obavy o jejich bezpečnost, byl už tehdy částečně utajen. Samotným Boleslavem, který se jich ujmul a staral se o ně.
Naposledy upravené:
Franta
Člen
Máte mylné informace. Velká Morava nepadla pod nájezden Maďarů, ale padla přírodní katastrofou. Konkrétně přišla tisíciletitá povodeň. A ta přišla proto, že Francký císař zakázal vývoz železných zbraní na Velkou Moravu. Tak si je tedy musela Velká Morava vyrábět sama. protože na výrobu železných zbraní je potřeba kromě železa také uhlí, které tenkrát nebylo, tak se muselo používat dřevěné uhlí. Byly vykáceny lesy kolem řek na výrobu dřevěného uhlí a když přišla tisíciletitá povodeň, tak nebylo co by tu povodeň zastavilo. Na archelogických nalezištích moravských hradišť jsou 2 metrové nánosy písku a jílu. Kdyby padly pod náporem Maďarů, tak by tam byly stopy po ohni, což nejsou.
jardob
Člen personálu
Príspevky mimo tému boli presunuté: https://ksb-csr.net/threads/butlava-vrba.375/page-8#post-17396