Načítání SVATÉHO VÁCLAVA, jeho BRATRA BOLESLAVA a popis toho, co se tehdy SKUTEČNĚ STALO ve Staré Boleslavi
Jsem rád, že jsem svůj příspěvek publikoval 28.9.2023, zatímco ten vhled na fb byl publikován (až) 2.10.2023.
Zároveň říkám, že toto fórum je zatím jediné místo, kde jsem příspěvek zveřejnil. A autorku toho vhledu, ani její fb, neznám, jiné její příspěvky jsem nečetl. Tedy pracuji s variantou, že jsou naše příspěvky nezávislé. Což pravděpodobně neznamená, že jsou nezávislé i >všechny< zdroje těchto příspěvků. Každý sice vznikl pomocí jiné metodologie, ale autorka kromě vhledu hledala i v písemných zdrojích, jak sama píše. Takže metodologie není zcela nezávislá.
Pokud si odmyslíme autorčiny ezo-sladkosti, všimneme si určitých významných shod v ozvučení, významných neshod v zamlčení a některé zajímavosti. Zájemce si je může spolu se mnou spočítat.
…navštívila kapli sv. Václava ve Znojmě, o které jsem měla echo, že tam napojení na Václava skutečně je. A bylo. Celá přízemní kaple má krásné energie…
Mno, shodou okolností o minulosti znojemské kaple sv. Václava něco vím. Je to objekt, který má svoje speciality. A proto počítám s tím, že se autorka v tomto konkrétním případě dopouští klasické ezo-chyby, kdy každou “silnou energii” považuje automaticky za “krásnou energii”.
Měl grálové energie. Stejně jako Karel IV. a mnoho dalších v Přemyslovském rodě.
Existují názory, které poměrně neurčitý pojem “grál” (a z něho odvozená přídavná jména) dávají do souvislosti s pokrevními liniemi.
Sice naše země pak musela odvádět tribut, ale byla zároveň uznána jako svébytné území s křesťanským knížetem v čele a Václav dostal darem ostatek sv. Víta pro nově založený hlavní kostel na Pražském hradě.
Jak je to s (ne)placením tributu a co tribut ve skutečnosti (ne)znamená, jsem rozebral ve svém příspěvku.
Nerozebíral jsem ostatkový dar. A to je škoda, protože tento akt na politické (hrubohmotné) úrovni znamená signál “ty pán - já pán” a uznání státní suverenity. Ano, na duchovní (jemnohmotné) úrovni to znamená posílení vazby na křesťansko-latinský (západní) egregor.
A stojí za připomenutí, že i Karel IV. dostal darem ostatky od francouzského krále (doručené kralevicem). A nikdo nehovoří o nějakém vazalském vztahu Karla IV. k Francii. (Vazby tam byly, vzhledem k tomu, že byl Karel IV. - mimochodem původním jménem Václav - vychován na francouzském dvoře.)
Pikanterie č. 1
Kníže Václav dostává ostatkový dar od saského vévody Heinricha I. Ptáčníka (tzv. “Jindřicha”) po své - údajné - porážce roku 929. Zajímavé. Jak často dávají vítězové poraženým dárky? A dozvídáme se o této “porážce” i z jiných primárních zdrojů než ze saských/německých?
https://cs.wikipedia.org/wiki/Svatý_Václav
Pikanterie č. 2
Rozeberme si pár citátů z
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jindřich_I._Ptáčník .
"Během své vlády se musel (Heinrich - pozn. Počtář) bránit ničivým nájezdům maďarských kmenů na území Východofranské říše." - tedy nájezdům tzv. "Maďarů";
"V roce 924 vpadli Maďaři přes slovanská území do Saska,..." - takže tito zlí divocí krvelační kočovní "Maďaři" v klidu projdou přes Slovanská území, a zadarmo (!), tribut pak později chtějí až po Heinrichovi; jestli to tedy nebyli spíše příslušníci spřátelených Slovanských Uherských kmenových svazů?;
"...ale Jindřichovi se podařilo zajmout jejich náčelníka a sjednat devítileté příměří, musel však Maďarům platit tribut." - aha, takže já zajmu náčelníka a ještě za to budu 9 let platit vysokou (viz zde
https://cs.wikipedia.org/wiki/Svatý_Václav) daň z míru? zajímavé;
"Získaný klid využil k opevňování měst, budování silné jízdní armády a k expanzi na území Polabských Slovanů. V zimě 928 napadl Stodorany (Havolany), poté se >krutě< vypořádal s Daleminci na středním Labi. Nakonec se v roce 929 J. Ptáčník spojil s bavorským vévodou Arnulfem a vytáhli do Čech, kde chtěl napadnout knížete Václava. Invazní proudy od severu a od jihozápadu se v létě 929 spojily před Prahou, >aniž by knížectví stihlo zorganizovat odpor<. ... Jejich pozdější vztahy byly podle kronikářů ovšem výborné. Císař na jednom říšském sněmu >věnoval knížeti Václavovi ostatek< sv. Víta." - tohle je dobré vědět; jinak wiki tam má chybu, Heinrich nebyl císařem, pouze vévodou a později králem; císařem se stal až jeho syn Otto I. der Große (tzv. Ota I.);
Pikanterie č. 3
Jestli ono to náhodou nebylo trochu jinak?
Jestli ono Heinrichovi ve skutečnosti tak trochu neteklo do bot? Na jihu konkurenční Arnulf, na severu bojovní Polabští Slované, na východě stabilní síla Českého knížectví a ještě víc na východě bojovní tzv. "Maďaři".
A tak začal Heinrich pojídat slona po kouskách.
Nejprve (921) se dohodl s Arnulfem, nepřítel mého nepřítele je můj přítel. ("Nové uspořádání musel přijmout i bavorský vévoda Arnulf, na němž si uznání královského titulu Jindřich vynutil vojenskou výpravou roku 921." - viz zde
https://cs.wikipedia.org/wiki/Svatý_Václav )
Potom (924 - 927) musel odklonit tzv. Maďary, zatím to bylo přece jen velké sousto. ("V roce 924 vpadli Maďaři přes slovanská území do Saska...") A tak aby získal čas, je nucen roku 927 uzavřít s "Maďary" příměří a platit jim tribut ("...kterým se za mír zavázal platit vysokou daň."). Tím získal možnost se vypořádat s Polabskými Slovany.
Následovala (928) genocida Polabských Slovanů metodou jeden po druhém, protože byli (pravděpodobně) nejednotní. ("V zimě 928 napadl Stodorany (Havolany), poté se >krutě< vypořádal s Daleminci na středním Labi.")
Potom (929) jsou na řadě Češi: "Nakonec se v roce 929 J. Ptáčník spojil s bavorským vévodou Arnulfem a vytáhli do Čech, kde chtěl napadnout knížete Václava. Invazní proudy od severu a od jihozápadu se v létě 929 spojily před Prahou, >aniž by knížectví stihlo zorganizovat odpor<." - jo, takže jsme nestihli zorganizovat odpor, Heinrich se >krutě< vypořádal s Polabskými Slovany, ale nám "uštědřil" porážku formou daru, dokonce daru ostatků, knížeti Václavovi. Takže pravděpodobně nešlo o porážku. Byl to úskok, kdy významný dar měl navodit atmosféru uznání suverenity našeho knížectví. Ve skutečnosti to umožnilo téhož roku zorganizovat úspěšný atentát na knížete Václava a tím knížectví na značný čas zbavit akceschopnosti zajištěním dostatku vnitřních problémů (řešení následnictví, příliš mladý Boleslav, pomluva o bratrovraždě).
Ostatkový dar (929) a atentát (09/929) se vejdou do nejvýše 9-ti měsíčního okna roku 929. Proto bylo nutné, aby "vědci" posunuli atentát na knížete Václava až do roku 935. Jednak
(Jde o "postaršení" údajného "vraha" Boleslava, který se narodil v roce 915. Je totiž rozdíl, jestli Boleslav "zabije" dospělého muže Václava v roce 929, tedy ve svých 14 letech nebo v roce 935, tedy ve svých 20 letech, že?)
a druhak se tím zamaskuje úskok s ostatkovým darem.
Heinrichovi tím vznikne prostor pro přípravu a (932 - 933) následuje boj s tzv. "Maďary". ("Později, v roce 932, Jindřich platby Maďarům ukončil a jejich trestnou výpravu porazil 15. 3. 933 v bitvě na Riade, dnes neznámém místě pravděpodobně v povodí řeky Unstruty.")
Dále jsou na řadě (934) Dánové. ("V roce 934 napadl dánského krále Knuta I., kterého přinutil k platbě tributu a přijetí křesťanství.")
Víc toho Heinrich už nestihl, 935 měl mrtvici a 936 umírá.
Nastupuje (936) jeho syn Otto I. (tzv. Ota I.).
Proti Otto I. (936) ihned povstávají Polabští Slované, ale povstání není úspěšné resp. pravděpodobně nabylo formy partyzánské války.
Stejně toho ale využil (936–950) kníže Boleslav I. (bratr knížete Václava) a vede 14 let (!) válku se Sasy. Tato válka končí remízou, za kterou musel být Otto I. vděčný. (viz
https://cs.wikipedia.org/wiki/Boleslav_I )
Otto I. totiž musel (do roku 953) řešit i nějaké domácí problémy (jeden za všechny: vzpoura vlastního syna).
Potom (950 - 955) se znovu ozývají "Maďaři". ("Na začátku 50. let 10. století začali Maďaři útočit na střední a západní Evropu.") To bylo nepříjemné pro Otto I. , protože stále bojoval proti Polabským Slovanům.
Nakonec (955) Otto I. definitivně poráží tzv. "Maďary" v bitvě na řece Lech.
V témže roce (údajně zradou rujánských) poráží povstání Polabských Slovanů.
A zde bych svůj mezivýpočet ukončil.
Však uplynulo sotva pár let, co padla Velká Morava pod nájezdem Maďarů.
Toto tvrzení je krajně podezřelé, už kvůli použití pojmu “Maďaři”. Sám se do tak objemného tématu pouštět nebudu a spokojím se s odkazem, které v tomto vlákně měli Popolvár a Franta.
Ale plyne z toho, že s těmi autorčinými vhledy to nemusí být až tak spolehlivé.
…zapsal k roku 929 Widukind.
Citace od kronikáře Widukinda i rok jsou zajímavé samy o sobě.
Oficiálně je Widukind považován za mnicha a kronikáře, více viz zde
cs.wikipedia.org
Ovšem na základě jeho podobizny ve wikičlánku, na základě jeho jména (viz wikičlánek, kde se píše, kým byl jeho jmenovec) i na základě ve wikičlánku popsaném Widukindově “způsobu psaní” (tj. poněmčená latina s gramatickými chybami), musím počítat spíše s tím, že byl vojákem.
…Boleslavovi mohlo být tak 17-18 let, ve výjevu to byl k smrti vyděšený chlapec.
Nízký věk Boleslava, mně vyšlo ještě o něco méně.
Základní shody a základní odlišnosti mezi ”naciťovacím” příspěvkem autorky a příspěvkem mým:
i. shody: Václava nezabil Boleslav, ale Sasové; nízký věk Boleslava
ii. odlišnosti: svatý Václav (konal zázraky)/kníže Václav, Přemyslovec/Vršovec
Letem světem jsem si prošel i několik předchozích fb příspěvků autorky. Vypadá to, že se autorka zabývá geomancií “posvátných silových míst”. A dokáže naciťovat ledasco, třebas i místo v Praze na Malé Straně, kde spolu žili Libuše a Přemysl Oráč ;- )
Každopádně její texty jsou daleko čtivější, než můj příspěvek; je tam více emocí, místy jsem začínal mít náběh k dojetí.