• Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz

Nemoc X

Z tu uvedeného zároveň plynie, aké dôležité je, aby sa matkou žena stala nenáhodne ale cielene, a aby minimálne počas celého tehotenstva mala zabezpečené podmienky na svoj kompletný pokoj. A to koľko je tehotných žien, ktoré sami seba vystavujú denne stresom a ešte chodia do určitého mesiaca tehotenstva stále do práce ... namiesto toho, aby si užívali tehotenstvo, a nový človek mal tak zabezpečenú komplet stabilitu na to, aby sa mohol vyvíjať a narodiť zdravý.
urcite to co pises je super ale tam v rodinnych konstalaciach ide o troska ine trapanie nie bezny zivot.
 
Pani v FB skupine s názvom "Germánska nová medicína" zadala nasledovnú otázku:

1741114408322.webp

Administrátor skupiny Vladimír Bartoš jej v komentári odpovedal nasledovným spôsobom:


Většina lidí je odmala učena, že za podobné symptomy lidí v podobném čase jsou zodpovědné údajné “patogenní mikroby” a takzvaná “nákaza”. Tento koncept je kompletně pseudovědecký a nikdy nebyl prokázaný vědeckou metodou a kontrolovanými vědeckými experimenty! V historii existovaly mnohé “nemoci” (soubor symptomů), které se vyskytovaly ve stejnou dobu na stejných místech u mnoha lidí (kurděje, beri-beri, pelagra, ...) a přesto se prokazatelně nejednalo o “nákazu”. Pozorovatel si však mohl myslet, že se nemoc nějak “přenáší” z jednoho člověka na druhého...
Skvělým svědectvím o tom, že koncept “nákazy” je zcela nevědecký, je např. Kniha Daniela Roytase: Je nachlazení nakažlivé?, ve které Daniel shromáždil většinu dostupných vědeckých experimentů, které byly provedeny a které prokazují, že žádná “nákaza” neexistuje. Více v tomto článku: https://resetheus.org/je-nachlazeni-nakazlive/
GNM je naproti tomu 100% přírodní věda, které je ověřitelná a reprodukovatelná.
Optikou GNM je vysvětlení výskytu podobných symptomů v podobnou dobu velmi dobře pochopitelné a to jak v užších rodinách nebo třeba i ve společnosti. Stručně řečeno, rodiny sdílejí stejné kulturní a společenské podmínky, stejnou indoktrinaci, stejnou víru atd., často zažívají stejný typ konfliktů, které způsobují stejné „nemoci“.
Každou “nemoc” neboli biologický speciální program (SBS), spouští biologický konfliktní šok DHS). Pokud tedy má více lidí v rodině stejné symptomy, museli v podobnou dobu předtím zažít tuto spouštěcí událost. Každý ji však mohl vyřešit v jinou dobu a proto se i symptomy fáze hojení objevily u každého v jiný den.
Ne všichni lidé reagují na stejnou situaci stejně. Pro některého to může být nečekaný šok, který spustí SBS, pro jiného ne. Proto v rodinách je někde se symptomy jen jeden člověk a ostatní žádné symptomy nemají, jinde je lidí se symptomy více.
Pěkný článek na téma “Proč jsou lidi nemocní” a “Proč lidé (zdánlivě) onemocní ve stejnou dobu?” sepsala zdravotní sestra U. Stoll. Mám ho přeložený, ale ještě jsem nestlhnul ho revidovat, chystám se na to. Nicméně i tak může být užitečný a pomocný v porozumění: https://www.symbiozazivota.cz/corona_fakten-kolektivni.../
Co se týče rýmy, tak tady jsou dva články optikou GNM:
https://lenkabednarova.cz/.../kubikova-ryma-aneb-neco-mi.../
https://www.symbiozazivota.cz/sbs-nos-a-dutiny/

Pozn.: Odporúčam i tie linky si preštudovať. Nie sú tam nadarmo.
 
Dočasné vzdanie sa smartfónu môže omladiť mozog až o 10 rokov, dokázali vedci

Ak sa vzdáte internetu na 2 týždne, môžete si pridať 10 rokov života.


"Účastníci experimentu si nainštalovali aplikáciu obmedzujúcu prístup k mobilnému internetu, t. j. účastníkom pokusu ostala možnosť telefonovať a odosielať SMS. Po uplynutí danej doby všetci účastníci informovali o zlepšenej nálade. Takéto zmeny sa dajú porovnať s efektami kognitívnо-behaviorálnej terapie a spomalením vekových kognitívnych obmedzení. Dodatočne účastníci vykazovali zlepšenú koncentráciu a demonštrovali lepšie výsledky v testoch pozornosti, čo je možné porovnať s efektom spomalenia kognitívneho starnutia o 10 rokov."

Временный отказ от смартфона может омолодить мозг на 10 лет, доказали учёные | Русская весна
 
Naposledy upravené:

HOVORY ZE ZEMĚ - Nejste modifikované kukuřice - David Šubík​



Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=0Rmxjs9uAAI


Priamo k veci (Kotlár, Peková, DNA, MRNA atď.) sa to začína cca od 24 - 25 minúty. Ale pozrite si to celé. Toto video v mnohých veciach už len zhŕňa to, čo sme sa (tí čo chceli) naučili za obdobie 2020 - 2025, preto môže byť mnohým mnoho nezrozumiteľného. Čo však je spôsobené nie slabosťou vášho chápania, ale tým, že podstata týchto veci nezapadá do okruhu vám známych pojmov.
 
Naposledy upravené:

Koncept „viru“​


Autor: Mike Stone
26. 11. 2023


virus-concept-768x511.jpg


Překlad

Eva Mertlíková
|
Zdroj

VIROLIEGY


Když nemůžete najít viníka, na kterého byste mohli svalit vinu, tak si ho prostě vymyslete.


„Snadno procházejí keramickými filtry s úzkými póry, které zadržují všechny bakterie, a zatím se je nepodařilo zviditelnit ani těmi nejlepšími mikroskopy, včetně ultramikroskopu. Na jejich existenci musíme usuzovat, protože způsobují různé nemoci lidí, zvířat a také rostlin. Je velmi zvláštní, že s těmito mikroorganismy, které jsou pro nás zcela neviditelné, můžeme pracovat úplně stejně jako s čistými kulturami bakterií.“

– Robert Koch

https://tinyurl.com/yth9wx87
Výše uvedený citát byl převzat z inauguračního projevu německého bakteriologa Roberta Kocha na Akademii věd dne 1. července 1909, který byl jedním z jeho projevů posledních. Zemřel téměř o rok později 27. května 1910. Koch tehdy přiznal své přesvědčení, že existují entity, které nejsou viditelné ani těmi nejlepšími mikroskopy. Protože byly neviditelné a údajně způsobovaly určité nemoci, bylo třeba jejich existenci odvodit z důkazů, které byly podobné těm, jež byly pozorovány při studiu bakterií. Jinými slovy, pokud se hledala bakterie a nepodařilo se ji identifikovat jako původce nemoci, bylo přijatelné obvinit viníka neviditelného. Mezi nemoci, které nebylo možné spojit s bakteriemi a které vyžadovaly neviditelného obětního beránka, aby se teorie choroboplodných zárodků udržela při životě, patřily spalničky, spála, pravé neštovice, vzteklina, chřipka, žlutá zimnice a mor skotu. Podle publikace Fields Virology se koncept neviditelného „viru“ zrodil poté, co si vědci uvědomili, že nejsou schopni splnit Kochovy postuláty, tedy kritéria, která byla považována za naprosto nezbytná k tomu, aby bylo možné prokázat, že mikrobi způsobují nemoci:

„Tyto studie formalizovaly některé z původních myšlenek Jacoba Henleho, které jsou dnes označovány jako Kochovy postuláty pro určení, zda je organismus skutečně původcem nemoci. Tyto postuláty říkají, že a) organismus se musí pravidelně vyskytovat v lézích nemoci, b) organismus musí být izolován v čisté kultuře, c) inokulace takové čisté kultury organismů do hostitele by měla iniciovat nemoc a d) organismus musí být z lézí tohoto hostitele znovu získán. Do konce 19. století se tyto koncepty staly dominantním paradigmatem lékařské mikrobiologie. Nastínily experimentální metodu, která se měla používat ve všech situacích. Koncept viru se zrodil teprve když tato pravidla selhala a původce se nepodařilo najít.“
filters.jpg


Vědci začali tvrdit, že když používají filtry, které jsou dostatečně malé na to, aby zadržely známé bakterie, a výsledné tekutiny po filtraci mají za následek příznaky onemocnění u zvířat, je to důkaz, že v tekutinách existuje něco menšího než bakterie, co způsobuje onemocnění. Z toho vznikl termín „filtrovatelné viry“. Publikace Fields Virology dále vysvětluje, že jakmile byla tato myšlenka „filtrovatelných virů“ přijata, byl vytvořen postup, jak je najít. Jedná se o techniku známou jako kultivace na buněčných kulturách, kterou zavedl John Franklin Enders v roce 1954, tedy téměř 60 let poté, co myšlenka „filtrovatelného viru“ vznikla. Virologové se museli spoléhat na takové faktory, jako je velikost pórů filtrů, zda došlo k reakci na chemické látky (alkohol a éter) a zda pozorovali cytopatický efekt (CPE) v buněčné kultuře jako nepřímý důkaz (tj. důkaz, který nedokazuje skutečnost, ale lze z něj vyvodit, že skutečnost existuje), aby mohli tvrdit, že neviditelné entity jsou v tekutinách přítomny. Jelikož virologové nemohli entity, o nichž předpokládali, že jsou přítomny, vidět, museli se spoléhat na víru, že tam jsou:

„Jakmile se koncept filtrovatelného viru prosadil, byl tento experimentální postup použit na mnoho nemocných tkání. Byla nalezena filtrovatelná agens, která není možné vidět pod světelném mikroskopem a která se replikují pouze v živé živočišné tkáni. Došlo k několika opravdovým překvapením, jako je virus – virus žluté horečky – přenášený komáry, specifická viditelná patologická inkluzní tělíska (viry) v infikované tkáni, a dokonce virová agens, která mohou ‚způsobit rakovinu‘. V průběhu tohoto raného období (1900-1930) byla nalezena široká škála virů, které byly charakterizovány s ohledem na jejich velikost (pomocí filtrů s různou velikostí pórů), odolnost vůči chemickým nebo fyzikálním činidlům (např. alkohol, éter) a patogenní účinky. Právě na základě těchto vlastností se ukázalo, že viry jsou velmi různorodou skupinou původců. Některé z nich byly dokonce pozorovatelné pod světelným mikroskopem (virus vakcinie při pozorování v temném poli). Některé byly inaktivovány éterem, zatímco jiné nebyly. Škála virových onemocnění postihovala všechny typy tkání. Viry vyvolávaly chronická nebo akutní onemocnění; byly přítomny trvale nebo způsobovaly periodicky se opakující onemocnění. Viry mohly způsobit buněčnou destrukci nebo indukovat buněčnou proliferaci. Pro první virology, kteří nemohli své původce vidět pod světelným mikroskopem a často byli touto velkou rozmanitostí zmateni, musel být v jejich výzkumu přítomen prvek víry. V roce 1912 americký patolog S. B. Wolbach poznamenal: ‚Je docela možné, že až budou naše znalosti o filtrovatelných virech úplnější, naše pojetí živé hmoty se podstatně změní a přestaneme se pokoušet klasifikovat filtrovatelné viry jako živočišné nebo rostlinné‘.“
Koncept neviditelného „viru“ byl použit k vysvětlení jakýchkoli důkazů, které byly v rozporu s myšlenkou, že mikrobi jsou příčinou nemocí, jakmile se zjistilo, že Kochovy logické požadavky nemohou být splněny. Virologové byli povzbuzeni k ohýbání pravidel, protože tak pravidelně činil i sám Koch. Věděl, že je často nemožné vyvolat onemocnění u zvířat, aby bylo možné tvrdit, že původcem je mikrob, jak dokládají jeho potíže v případě cholery. Bohužel místo toho, aby si Koch uvědomil, že jeho postuláty fungují tak, jak byly navrženy, čímž tvrzení o mikrobech jako původcích nemocí vyvrátily, dovolil ohýbat logiku, aby udržel teorii choroboplodných zárodků při životě. To přiznal Alfred Grafe ve své knize „A History of Experimental Virology“:

„Protože Koch po svých zkušenostech s cholerou v roce 1884 věděl, že je často nemožné vyvolat nemoc experimentálně u zvířat a přitom nemít o teorii choroboplodných zárodků sebemenší pochybnosti, tak tyto zásady rozšířil. Jeho myšlenky o důsledcích pravidelného a výhradního výskytu bakterií u infekčních onemocnění bez možného experimentálního pokusu na zvířatech se odrazily v jeho vlastních slovech:

‚Naše tvrzení je pravděpodobně oprávněné dokonce i v tomto bodě, že pokud jsou splněny pouze první dva požadavky na důkaz… je kauzální vztah parazita k nemoci platně prokázán.‘

Nicméně je nezbytné vysvětlit, jak bylo možné dospět ke Kochovým postulátům způsobem, který byl v rozporu se samotným Kochem.“

Jak přiznal Grafe, Koch si zcela protiřečil, když připustil, že mikrob může být prohlášen za původce i v případě, že nemoc nebyla experimentálně znovu vyvolána. Předtím Koch tvrdil, že je to jediná možnost, jak poskytnout přímý důkaz kauzality:


„Jedinou možností, jak poskytnout přímý důkaz, že čárkovité bacily způsobují choleru, jsou experimenty na zvířatech. Je třeba prokázat, že cholera může být experimentálně vyvolána čárkovitými bacily.“

– Robert Koch

Koch, R. (1987). Přednáška Otázka cholery [1884]. V Esejích Roberta Kocha. Praeger.

Koch nakonec připustil, aby byl mikrob identifikován jako původce i v případech, kdy se nemoc nevyskytla (tj. u zdravých jedinců). Koch tedy v závislosti na situaci opustil a popřel své vlastní logické postuláty, aby přizpůsobil důkazy teorii choroboplodných zárodků a udržel ji tak nad vodou tváří v tvář protichůdným důkazům a nemožnosti splnit jeho kritéria. Vytvoření neviditelného „viru“ bylo poslední snahou pokusit se zalepit díry v potápějící se lodi teorie choroboplodných zárodků.

O vytvoření konceptu „filtrovatelného viru“ se zasloužili především tito tři badatelé: Dmitri Ivanovski, Martinus Beijerinck a Friedrich Loeffler. První dva jmenovaní se podíleli na „objevu“ prvního „viru“, který byl kdy identifikován a který je znám jako „virus“ tabákové mozaiky postihující některé rostliny, zatímco třetí jmenovaný se podílel na „objevu“ prvního „viru“ obratlovců, kterým byl „virus“ slintavky a kulhavky. Pojďme prozkoumat práci těchto mužů, která vedla k vytvoření konceptu „filtrovatelného viru“, a podívejme se, zda tato myšlenka vznikla na základě vědeckých metod, či nikoli.


ivanovski-beijerinck.jpg


Virus tabákové mozaiky​

„Virus“ tabákové mozaiky je považován za první „virus“, který byl kdy objeven a který oficiálně zahájil éru virologie. Tabáková mozaika je onemocnění, které má mít za následek skvrnité zbarvení listů rostlin. Příznaky, které se u rostliny projevují (skvrnitost, žloutnutí, kroucení listů, zakrnělý růst a nekróza), však údajně velmi závisí na hostitelské rostlině, stáří infikované rostliny, podmínkách prostředí, a dokonce i na genetickém původu rostliny. Tyto vlivy na průběh choroby byly při hledání specifického mikroba odsunuty do role kofaktorů. Vzhledem k nemožnosti kultivovat bakteriální agens, které by s chorobou mohlo být spojeno, objevila se myšlenka, že existuje neviditelná entita, původně považovaná spíše za jed než za skutečné částice, která prochází filtry dostatečně malými na to, aby nepropouštěly bakterie.

V případě „viru“ tabákové mozaiky se objev prvního „viru“ často připisuje dvěma mužům, kterými jsou výše zmínění Dmitrij Ivanovski a Martinus Beijerinck. V roce 1892 se Ivanovski pokusil odhalit mikrobiální příčinu onemocnění tím, že rozdrtil listy nemocných rostlin a vzniklou šťávu z listů nechal projít přes různé filtry. Tvrdil, že přefiltrované šťávy po inokulaci zdravých rostlin vyvolávají stejnou chorobu, jakou lze pozorovat v přírodě. To obvykle zahrnovalo poškrábání nebo injekční aplikaci do rostlin a/nebo listů (přičemž došlo k jejich poškození), nanesení přefiltrované šťávy na listy a následné sledování listů, zda se na nich objevila skvrnitá choroba. Za první zprávu o filtrovatelnosti „virů“ se považuje Ivanovského práce „Considering the Tobacco Mosaic Disease in Plants“ z roku 1892. V práci však nejsou uvedeny žádné podrobnosti o jeho experimentálních metodách a jediné, co je v ní uvedeno, je jeho vlastní tvrzení, že šťáva z rozdrcených listů rostlin po průchodu přes Chamberlandův filtr, který údajně zadržuje bakterie a houby, přesto vyvolala onemocnění:

„… šťáva z listů napadených mozaikovou chorobou si zachovává své infekční vlastnosti i po filtraci přes Chamberlandovy filtrační svíčky.“

Podle knihy Alfreda Grafeho „A History of Experimental Virology“ dospěl Ivanovski k závěru, že původcem musí být buď specifická bakterie, nebo specifický toxin, přestože se mu nepodařilo najít ani jedno z nich. I po dalších Ivanovského pokusech v roce 1903 a po vyhodnocení výsledků jeho experimentů s původcem tabákové mozaiky dospěl Grafe k závěru:

„není možné nalézt důkazy o povaze původce. Ivanovski ve svých experimentech ani ve svých ilustracích neposkytl důkaz, že původcem byla bakterie. Navíc nic nenasvědčuje tomu, že by měl podezření na nový typ původce.“

Je tedy evidentní, že Ivanovski nedokázal identifikovat žádného původce – bakterii, plíseň ani „virus“ – a spoléhal se na laboratorně vytvořené experimentální efekty, jako je filtrovatelnost, aby mohl tvrdit, že je přítomno neviditelné „infekční agens“. Navzdory neschopnosti vykultivovat jakoukoli bakterii a opakovaným neúspěchům při získávání důkazů byl nadále přesvědčen, že původcem je nekultivovatelná bakterie, která je příliš malá na to, aby byla zadržena Chamberlandovými filtry nebo aby ji bylo možné detekovat světelnou mikroskopií. Pokud jde o myšlenku, že by původcem mohlo být něco jiného než bakterie, Ivanovski prohlásil, že:

„se podařilo vyvolat nemoc inokulací bakteriální kultury, což posílilo mou naději, že se celý problém podaří vyřešit i bez tak odvážné hypotézy.“

Ivanovsky, D. 1899 Über die Mosaikkrankheit der Tabakspflanze. Centbl. Bakteriol. 5, 250^254

To byla Ivanovského odpověď na myšlenku, kterou o několik let později v roce 1898 navrhl Martinus Beijerinck, že „filtrovatelným původcem“ tabákové mozaiky není bakterie, ale spíše něco podobného tomu, co dnes považujeme za „virus“, co nazval Contagium vivum fluidum, tj. nakažlivá živá tekutina. Beijerinck ve své práci zopakoval podobný postup jako Ivanovski a pokusil se filtrovat šťávy nemocných rostlin a poté inokulovat zdravé rostliny prostřednictvím injekcí přefiltrovaných tekutin. Listy, které byly „infikovány“, se vyskytovaly přímo nad „ránou“ vytvořenou injekční stříkačkou, což není přirozená cesta expozice nebo „infekce“. K urychlení onemocnění stačilo vytvořit hlubší ránu a vložit do ní nemocný materiál. Zajímavé je, že Beijerinck se zmínil o tom, že formalín používaný ke sterilizaci injekčních stříkaček je pro tabákovou rostlinu velmi toxický a že je třeba zajistit, aby ve stříkačce používané k experimentům nezůstaly žádné stopy formalínu. Zmínil se dokonce o tom, že onemocnění z umělé inokulace se liší od onemocnění, které se u rostlin vyskytuje přirozeně:


O Contagium vivum fluidum jako původci skvrnitosti listů tabáku​

„Množství filtrátu potřebné k infekci je velmi malé. Malá kapka vpravená do správného místa v rostlině pomocí Pravazovy injekční stříkačky může infikovat mnoho listů a odnoží. Pokud jsou tyto nemocné části extrahovány, může být z této mízy inokulováno a infikováno nekonečné množství zdravých rostlin, z čehož vyvozujeme závěr, že se ‚contagium‘, ačkoli je tekuté, v živé rostlině samo reprodukuje.“

„Často (možná vždy) se list, který onemocní jako první, nachází přímo nad ranou, kterou zanechala infikující jehla. Pokud bylo místo infekce úzce ohraničeno, například na jediný mělký vpich jehly Pravazovy injekční stříkačky, může být druhý nemocný list, v poloze 3/8 listu, přesně devátý nad prvním, který onemocněl.“

„Pokud se chceme v co nejkratší době přesvědčit o virulenci ‚contagia‘, je nejlepší hluboce poranit nožem nejmladší část stonku pod terminálním pupenem, který lze ještě snadno ošetřit bez poranění, a do rány vložit kousek čerstvé nemocné tkáně. Na nově vytvořených listech se pak po deseti až dvanácti dnech zřetelně projeví první stopy choroby; po třech týdnech je příznak choroby jasně rozeznatelný i pro laika.“

„V každém případě je třeba se před dalším použitím ujistit, že se z injekční stříkačky zcela odpařily poslední zbytky formalínu, protože se ukázalo, že formalín je pro tkáně tabákové rostliny velmi jedovatý, a to mnohem více než pro samotný virus.“

„Ačkoli většina skvrn s odumřelou tkání vzniká popsaným způsobem v blízkosti nebo v tmavě zelených polích v blízkosti žilek, původ některých z nich zůstává nejistý; zřejmě mohou vznikat i ve žlutých skvrnách. Příznaky na tabákových polích obvykle nejsou tak intenzivní jako při umělé infekci, zejména zcela chybí puchýřovité výrůstky na tmavě zelených částech na listové čepeli. Na rozdíl od toho u některých skleníkových rostlin nebyly pozorovány nekrózy a zasychání listových skvrn.

Při umělé injekční aplikaci čerstvé extrahované mízy nebo při inokulaci nemocnou tkání může choroba dosáhnout vyššího stupně intenzity, než jsem dosud pozoroval v přirozených podmínkách. Mám na mysli abnormální pletiva nově vytvořených listů (tab. I b, c, d, tab. II, obr. 4 a 5). To nepochybně souvisí s množstvím infekčního materiálu použitého k experimentu. Proto je mnohem snazší vyvolat monstrozity listů pomocí čerstvé extrahované šťávy než pomocí filtrátu, protože, jak již bylo dříve zmíněno, k dosažení stejného účinku je třeba vstříknout větší množství tohoto filtrátu, což je jistě pozoruhodné u ‚contagia‘, které se zvětšuje růstem.“

BeijerckSpotDiseaseTobaccoLeaves.PDF (apsnet.org)
tobacco-mosaic-disease-1024x683.jpg


Neschopnost vyvolat chorobu přesně tak, jak je vidět v přírodě, spolu s nepřirozeným způsobem „infikování“ poraněním rostlin a aplikací injekční stříkačkou by měly stačit k diskvalifikaci výsledků a závěrů Beijerinckových experimentů. Stejně jako v případě následných virologických prací Beijerinck nikdy neprovedl žádné řádné kontrolní experimenty s tekutinami ze zdravých rostlin, které by byly ošetřeny a inokulovány stejným způsobem, což jeho závěry dále diskvalifikuje. Podle Grafeho byly Beijerinckovy myšlenky o původci, kterého považoval spíše za tekutý toxin než za infekční částice, ignorovány, odmítány a v té době se o nich již nediskutovalo:

„Beijerinckovy koncepty byly rovněž ignorovány! Již v roce 1898 ve svých úvahách o koloidní chemii předpokládal, že ‚virus‘ by mohl být živé, tekuté ‚contagium‘, a poznamenal, že bylo pravděpodobně přijato živou buňkou, v níž se pak rozmnožuje. Přestože krystaly podobné proteinům, tj. organizovaný biologický materiál, byly známy již od Hartigova popisu v roce 1856, tekuté ‚contagium‘ do tehdejšího pojetí infekčního patogenu sotva zapadalo. Beijerinckova myšlenka se zkrátka setkala s odmítnutím a o jeho modelu množení se již dále nediskutovalo.“
Zajímavé je, že Grafe při pokusu o určení „zakladatele virologie“ zmínil, že i když se Beijerinckovy myšlenky blížily konceptu „viru“, jak jej známe dnes, nepokusil se teoreticky ani experimentálně prokázat, nebo dokonce obhájit svou hypotézu, že infekčním agens je nakažlivá živá tekutina. Jinými slovy, jediné, co Beijerinck měl, byla neprokázaná hypotéza, tj. předpoklad, což ho v podstatě diskvalifikuje. Stejně tak Grafe zpochybnil Ivanovského jako „zakladatele virologie“, protože aby se o něm vůbec mohlo uvažovat, bylo by třeba ignorovat všechny Ivanovského publikované poznatky. Grafe uvedl, že Ivanovski se neřídil zavedenými pravidly etiologických experimentů a dospěl k chybným závěrům. Oba muži, kterým je nejčastěji připisován objev prvního „viru“, jsou tedy zcela zdiskreditováni, protože ani jeden z nich nebyl schopen identifikovat žádného původce:

„V literatuře je často někdo uváděn jako ‚zakladatel‘ virologie. Jelikož je zvykem – z nevědeckých důvodů – spojovat slovo ‚zakladatel‘ s jednou konkrétní osobou, lze v případě virologie takové tvrzení obhajovat jen povrchně. Když se mluví o Beijerinckovi, misky vah se přiklánějí v jeho prospěch, protože jeho myšlenky na konci 19. století nám znějí tak moderně. V jeho neprospěch hovoří skutečnost, že se ani teoreticky, ani experimentálně nepokusil prokázat, nebo dokonce obhájit svou hypotézu o Contagium vivum fluidum a jeho nitrobuněčném rozmnožování. Prohlásit Ivanovského za ‚otce virologie‘ může být věrohodné pouze tehdy, když pomineme jeho publikace. Nedodržoval zavedená pravidla pro etiologické experimenty, a v důsledku toho dospěl k chybným závěrům. Podle jeho názoru byla původcem tabákové mozaiky bakterie, kterou bylo možné vyfotografovat. Na druhou stranu nikdo nemůže popřít, že jako první filtroval původce onemocnění rostlin, nepočítáme-li Mayerovo použití filtračního papíru v roce 1880.“
loeffler-koch-1024x838.jpg

Loeffler se svým mentorem Robertem Kochem. Skrytá ruka ukazuje, pro koho skutečně pracují.

Pozn.:
Toto je len polovica článku. Druhú polovicu uvádzam v téme SLAK.
 

Dr. Stefan Lanka: Vývoj medicíny a lidstva​



V minulém čísle 5/2015 časopisu WissenschafftPlus jsme podrobně popsali, jak se medicína zvrtla a ukázali, proč od roku 1858 státní medicína a z ní vzniklé vědy o životě ztratily kontakt s reálným životem. V tomto roce Virchow zpopularizoval plagiátorské poznatky. Přitom byly potlačeny zásadní poznatky, které jsou nezbytné pro pochopení života, jeho vývoje, nemoci a uzdravení.


Od té doby existuje dogma, že veškerý život vznikl vznikl z buňky. Buňkám byla přisuzována všemoc nad životem. Z toho byl vyvozen závěr, že v buňce musí existovat genová substance, která obsahuje konstrukční a funkční plán života. Tento předpoklad však byl již v době jeho formulace vyvrácen pozorováními.


Dogma se vyvinulo z oblíbeného, ale nepravdivého tvrzení, že každý organismus vznikl z buňky a že příčina všech nemocí spočívá v buňkách samotných. Tvrdilo se, že buňky produkují toxiny nemocí (latinsky viry). Tyto předpokládané chorobné jedy by vyvolávaly nemoci lokálně, na dálku i mimo tělo.


Tato teorie byla nazvána buněčnou patologií a stala se základem infekčních, imunitních, genových a nádorových teorií, antibiózy, ozařování a chemoterapie. Pod tlakem lékařského zisku se tato opatření rozšiřují a zvyšují, což způsobuje zbytečné utrpení a smrt, ohrožuje lidstvo a poškozuje ekonomiku.


Na druhou stranu, na základě pozorování a v pozitivním smyslu vědeckého experimentování lze ukázat a pochopit, jak se život vyvíjí z velmi zvláštní povrchové vrstvy vody. Další procesy sebeorganizace života zároveň vysvětlují, proč a jak vznikají nemoci a jak jim lze racionálně předcházet a řešit je.


Důležitým poznatkem je pochopení, že pod určitým tlakem naše jednání a vnímání není a nemůže být objektivní. Díky tomuto poznání lze snížit individuální i kolektivní konfliktní potenciál. V následujícím článku si ukážeme cesty k deevoluci medicíny a lidstva, které spolu úzce souvisejí.


Skutečná věda jako příležitost


Stejně jako dramatický a významný chybný vývoj medicíny má i chybný vývoj infekčních, imunitních, genetických a onkologických teorií svou pozitivní stránku. Umožňuje zásadní nový začátek a rozvoj skutečné vědy. Až si lidé uvědomí rozsah dnešních mylných interpretací v medicíně a vědě, kterým věří stejně jako obsahu náboženství, zbaví se falešných předsudků a vytvoří si čas, prostor a motivaci pro poznání pravdivých poznatků.

ZTMBtQ_RGrbhvB9KI4SWq-ANnYAaEqt4VXQp9GU7Rlla0SOqpuEbw6SW8kgkfPa7Va2HofR1yuDp5fZn3ZwOo9W9va2csqvAbDTDjrVqnbdnmNVSQ-z2iPvnjrXiuxLJcAGPR7kwVe60A0ztojdILN4

Obr. 1: Virchowovo buněčné patologické dogma zmodernizovalo starou představu, že nemoci se šíří uvnitř i vně těla prostřednictvím choroboplodných zárodků, lat. virů.


Většina zúčastněných se zatím domnívá, že to, co dělají, je vědecké, protože pracují v institucích, které předstírají, že jsou vědecké a používají vybavení, s nímž by se věda skutečně dělat dala. Většina zúčastněných však ani nezačala chápat smysl toho, co je věda a co věda dokáže. Vědeckými metodami lze přistupovat k jevům života. Ale pouze tehdy, pokud položíte správné otázky, máte šanci získat správné odpovědi.


Vědecká práce vyžaduje neustálé zpochybňování, zejména věcí, které se vám staly drahými. To slouží k tomu, abyste se vyhnuli chybnému vývoji a odhalili ten stávající. Je důležité ověřovat, zda je aplikovaný způsob myšlení, aplikovaný pohled na svět, nazývaný také paradigma, správný a sám o sobě vědecky prokázaný. Často tento pohled určuje, jak jsou pozorování a výsledky interpretovány. Proto se každý, kdo vědecky pracuje a vědecky argumentuje, musí vždy snažit vyvrátit vlastní názor a interpretaci, jak na to upozornil sir Karl Popper ve svém díle „Logika výzkumu“. Neméně důležité je, zejména když člověk experimentálně pracuje, používat metodický přístup, který spočívá v kontrole všech kroků a metod experimentu pomocí kontrolních pokusů, nazývaných také negativní kontroly nebo slepé vzorky. Teprve tehdy, když lze s naprostou jistotou vyloučit, že experimenty a metody samy o sobě výsledek nezpůsobily, lze výsledkům přisoudit význam a hodnotu. Jak lze doložit z celé literatury tvrzení o infekcích a ortodoxních teoriích rakoviny, dodnes se tak nestalo. Žádné kontrolní experimenty nebyly a nejsou prováděny. Uvedená tvrzení proto nelze vydávat za vědecká, za fakta a za prokázaná.


Protože kontrolní experimenty nebyly nikdy provedeny, zúčastněné osoby si nevšimly, že způsob provádění experimentů předurčuje jejich výsledky. Tímto způsobem se staré představy o chorobných jedech proměnily v dnešní představy o metastázách, virech, chorobných genech a bojujícím imunitním systému, přestože takové věci nebyly u člověka nikdy pozorovány, ale pouze interpretovány do procesů ve zkumavce. Dotyční tak svými výroky o infekcích, očkování, rakovině a její léčbě klamali sami sebe i veřejnost.


Fáze špatného vývoje


Tvrzení, že existují nakažlivé a zhoubné nemoci, proti kterým se tělo nemůže bránit jinak než přísným vnějším zásahem, se zakládají na historicky vypěstovaných mylných představách. Vycházejí z neznalosti, ale také z neochoty poznat skutečné příčiny a z neochoty přiznat si chyby. Virchowovo tvrzení, že všechny nemoci vznikají v buňkách, které nebylo možné odvodit a které nebylo od počátku vyvráceno, dalo moderní podobu falešné historické humorální teorii, podle níž nemoci vznikají z choroboplodných zárodků.


Současně byly zahrnuty do teorie i teologické výklady, podle nichž jsou příčiny nemocí silnější než síly, které vyvolávají život. To se dodnes používá k ospravedlnění podávání nebezpečných až život ohrožujících protilátek a přijímání protiopatření. I zde bylo přijato heslo, že je lepší zemřít v boji než se bezbranně vzdát nepříteli. Zde je třeba poznamenat, že Virchow, který položil tyto základy a vydal příslušná hesla, jež byla použita k ospravedlnění eutanazie, se ve skutečnosti chtěl stát teologem, ale jeho otec mu v tom zabránil, protože potřeboval, aby jeho syn mohl financovat jeho nákladný životní styl. Rudolf Virchow měl stejně jako jeho otec na svědomí extrémní životní lež. Obviňoval svou ženu z nepořádného vedení domácnosti, aby měl obětního beránka pro své krach**ící zemědělské podnikání, které po manželčině smrti pokračovalo stejně beze změny, protože si chtěl užívat vlastního života bez omezení a v nerozvážném požitkářství. Také plagioval vědecké poznatky jiných, potlačoval jejich jména a jejich další plodné postupy, což vedlo k přímému zkreslení univerzitní medicíny, aby se mohl oddávat vlastní moci.1


Současně nebyly dosud objeveny žádné viry, patogeny ani geny pro choroby. Bylo třeba předpokládat, že v buňkách vznikl plán života jako výsledek buněčné patologie, aby bylo možné na jedné straně tvrdit, že se z buněk vyvinul život, ale také nemoci.

cNwYnakHJBANGl7kdfrncY3I4kt1nLVXd4DhfUosCzhVrjKS9UvXS1-A1VxCBd5E5D9U8pGEKDpY42Da18t7NTcGC1w_9F1bkzrNXu1odgH4TfqtDhBJ2atsT8pl_tUufH3dPlOo0ha5ANfg9i8qHJM

Obr. 2: Díky Virchowovi a po něm byl potlačen poznatek, že nemoc je vždy omezena pouze na jednu ze čtyř vrstev tkání, které tvoří všechny orgány. Tím byly vyvráceny spekulace o chorobných jedech. Proto Virchow tento poznatek potlačil.
 

Dr. Stefan Lanka: Vývoj medicíny a lidstva (pokračovanie)​



Díky potlačení Virchowem bylo později také přehlédnuto, že život se nevyvíjí z buněk, ale z tkání.


Teprve když se tyto tkáně zformují, spojí a vytvoří soustavy orgánů, buňky se dělí a diferencují a vykonávají v nich určité funkce. Nejprve byl tedy prostor, pak příslušné prostředí a pak buňka. Vajíčko také není buňka, ale teprve po interakci s mnoha spermiemi nejprve prostor a pak buněčné struktury, které pomáhají prostor vyplnit a diferencovat se.


Předpoklad dědičné substance v buňkách byl také od počátku vyvrácen, protože bylo pozorováno, ale zamlčeno, že se tato látka neustále mění. Pokud se něco neustále mění, nemůže to být dědičná látka. To ukazuje, že bylo osudné nebrat vyvrácení a rozpory vážně, protože jinak by se genetika, která vedla i k eutanazii, nikdy nemohla vyvinout. I dnes, desítky let po vyvrácení myšlenek o genech, je stále možné vidět, že mnoho žen si například preventivně amputuje oba prsy, protože věří, že existují geny pro rakovinu prsu a že jsou jejich nositelkami. Ve skutečnosti se jedná o normální změny v této látce buněčného jádra a více než tisíc různých patentových přihlášek.2


Další mylný předpoklad, mylný předpoklad v mylné představě s dramatickými důsledky, vznikl v důsledku toho, že způsob, jakým byly a jsou buňky vnímány a studovány, vedl k nesprávnému modelu buněk. Jedním z důvodů je to, že mrtvé buňky a buňky z odumírajících tkání vypadají zásadně jinak než živé buňky a buňky usazené ve fungujících tkáních.3 Dalším důvodem je to, že buňky pozorované pod elektronovým mikroskopem nemohou nikdy vypadat jako živé buňky, protože z nich musí být odstraněna veškerá voda, aby byly pod elektronovým mikroskopem viditelné. Kromě toho jsou organické struktury v elektronovém mikroskopu prokazatelně zničeny silou zde používaného elektronového svazku. Výsledkem je vždy stejná a podobně vypadající destrukce, která byla mylně interpretována jako obrazy buněk a jejich struktur.


Existují dva komplikující faktory. Názoroví vůdci, podle nichž jsou buňky počátkem a koncem života a jeho vývoje, byli a jsou patologové, tj. lidé, kteří se zajímají o mrtvé a nemocné. Snaží se vysvětlit nemoci, ale i život jako takový, studiem tkání, které odumřely a změnily se. Přitom se dopustili další velké chyby. Ničí buňky, přisuzují jednotlivým částem narušených buněk určitou roli a používají k tomu nesprávná zobrazení buněk v elektronovém mikroskopu. Výsledkem je, že obraz buněk z hlediska jejich funkcí je také nesprávný. Dnešní biologie a medicína proto nedokáže popsat ani vysvětlit jevy života a nemoci, s výjimkou několika procesů metabolismu.


Prof. Harold Hillmann a jeho kolegové mimo jiné na tento chybný vývoj a jeho vyvrácení upozorňovali již od 70. let 20. století.4 Přestože tyto informace prokazatelně vnímaly tisíce profesorů, chybné modelové představy o buňkách neopravili. Částečně proto, že jen několik vědců skutečně jedná vědecky a zodpovědně a také proto, že dosud nebyl k dispozici žádný jiný model nebo nový rámec pro pochopení života, jeho složek a mechanismů. Zúčastnění se příliš vzdálili od reality, než aby sami našli cestu zpět k výchozímu bodu.


Výchozím bodem této aberace je brutální plagiát Virchowa z roku 1858. Většina zúčastněných tuto aberaci dosud nevnímá, protože sahá daleko do minulosti, protože rozsah tohoto chybného vývoje je obrovský, protože je obtížné rozpoznat omyl a především proto, že není známo, že existuje vědecky správné vysvětlení jevů života a nemocí. Jedním z opatření k řešení situace je aplikace mezinárodně publikovaných a závazných pravidel vědecké práce z roku 1998. Aplikace těchto pravidel na jedné straně zviditelňuje chybný vývoj a na druhé straně ukazuje, jaká jsou skutečná vědecká tvrzení a poznatky. Pravidla vědecké práce, jak a proč byla dána na papír, jsou uvedena na stranách 3 až 6 prohlášení ze dne 2. 2. 2015 u soudu týkajícího se viru spalniček.5


Význam vědeckosti


Pravidla, která platí na mezinárodní úrovni a ve všech oblastech vědy od roku 1998, jsou jednoduchá a důmyslná. Pravidlo „lege artis“, povinnost pracovat podle pravidel oboru, vyžaduje, aby vědec znal VŠECHNA tvrzení a vývoj ve svém oboru.


Musí sám používat aktuální a vhodné metody, aby dosáhl nových poznatků a ověřil ty staré. Pokud se s daným tématem seznámíte, velmi rychle zjistíte, zda je metoda vhodná a aktuální, abyste dosáhli požadovaných výsledků.


Druhé pravidlo „poctivosti“, upřímnosti, předpokládá, že člověk musí vždy o všem pochybovat, zejména o svých vlastních představách. To pomáhá vyhnout se nežádoucímu vývoji a rozpoznat existující nežádoucí vývoj. Z toho vyplývá požadavek, aby všechny kroky experimentu byly kontrolovány kontrolními experimenty, aby se vyloučila možnost, že experiment sám nezpůsobil pozorovaný výsledek. Pokud v publikaci není uvedeno, že platnost použité metody byla ověřena kontrolními pokusy a pokud tento údaj chybí v první publikaci, v níž byla tato metoda představena, nelze výsledky získané touto metodou označit za fakta a za vědecké. Stejně tak kritérium poctivosti znamená, že VŠECHNY náznaky toho, že vlastní úvahy nejsou správné nebo je třeba je rozšířit, musí být vždy pojmenovány a zohledněny v diskusi o výsledcích.


Třetí kritérium, „zajištění kvality“, ukládá všem vědcům povinnost jasně zdokumentovat všechny kroky experimentu a kontrolních pokusů, aby každý, kdo je obeznámen s danou problematikou, mohl pochopit a zkontrolovat všechny kroky, výsledky a závěry. V publikacích musí být také přesně uvedeny zdroje publikované kritiky a vyvrácení vlastních výsledků. Stejně tak musí všichni vědci uchovávat všechny své původní údaje po dobu nejméně 10 let a poskytnout je každému, kdo si chce tvrzení ověřit nebo zopakovat. Pokud nejsou dodržována pravidla, která lze snadno a rychle zkontrolovat s ohledem na provádění a dokumentaci kontrolních experimentů, lze prokázat, je to vždy známkou toho, že tvrzení a výsledky nemohou být správné. Při troše obeznámenosti může i laik zjistit, zejména pokud se jedná o něco tak jednoduchého, jako je virus, zda byla existence viru skutečně prokázána, nebo, jako v případě všech tzv. lidských a zvířecích virů, že pouze typické složky a vlastnosti buněk ve zkumavce byly nesprávně interpretovány jako složky a vlastnosti virů.


Věda se díky těmto pravidlům stala jednoduchou a krásnou. Každý laik si může ověřit a rozpoznat, zda je vědec upřímný a poctivý a zda jeho tvrzení a závěry mohou být správné a důležité.


De-evoluce medicíny


Zásadní základy pro skutečné pochopení života a nemocí v pozitivním vědeckém smyslu byly položeny v letech 1981 a 1986. Poznatky a korelace zde objevené jsou vědecky prokázané v pozitivním smyslu a syntéza obou systémů poznání umožňuje hlubší poznání života a podstaty nemocí. Obraz, který se vynořuje, ukazuje, že život se organizuje z hmoty. Především atomy a z nich aktivní a vzájemně se ovlivňující molekuly, které tvoří tkáně. V tkáních se buňky diferencují a množí, aby plnily funkce v dříve vytvořených tkáních a vytvářely další struktury, které jsou na určitých místech a v určitém čase potřebné.


Čtyři různé typy tkání, které tvoří a vytvářejí všechny orgány, jsou umístěny vedle sebe a nazývají se zárodečné vrstvy. Systém poznání, jak všechny živé bytosti včetně rostlin vznikají vzájemným působením čtyř tkáňových vrstev, se nazývá embryologie. Jako první ji objevil Robert Remak a publikoval ji v roce 1855, ale Virchow ji aktivně potlačil.6 Takto se vyvíjí každé embryo, včetně embrya rostliny. Bylo jasné, že každý ze čtyř typů tkání vytváří a způsobuje funkce, struktury, orgány a také chování a vnímání, které slouží čtyřem základním principům života, trávení, ochraně, pohybu a kontaktu. Kvintesencí toho je, že všechny pozorované události slouží k udržení a zvýšení měřitelného a viditelného toku energie, z níž vzniká život.

zDHfvmqWb8sLHyZmjLupafGs6cFXRlzjOxzMdEa8E86jAUuMoj_ZUA3ZLsSicm3W0QHqOya446ilKRpoKHM_CKKzDKZQCtLds3rNIsusAo544Xip1L5MAcLA-kEoFS49UvCqP5SxZ5gmAD8KEr2LZbQ

Obr. 3: Dr. Hamer zjistil, že všechny tkáně a orgány, složené ze čtyř vrstev tkání, jsou prostřednictvím nervů propojeny se čtyřmi oblastmi mozku. Současně se změnou v tkáni nebo orgánu se vždy na stejném místě v mozku objeví signál.


V genezi a vývoji života vždy vidíme, jak se vrstvy tkání, vrstvy orgánů a orgány vyvíjejí, zvětšují, zmenšují, proměňují a také znovu rozpadají. Právě tyto procesy vedou při extrémním stresu k tomu, co dnes nazýváme nemocemi. Tyto procesy, které vedou k tělesným a duševním nemocem, jsou aktivovány skutečnými nebo informačními událostmi, které člověka nebo organismus nečekaně zasáhnou a zpochybní jeho existenci. Programy zvýšených nebo snížených funkcí, hromadění nebo rozpadu tkání, které jsou těmito událostmi spouštěny, slouží k udržení toku energie i v této extrémní situaci.


V takovém případě se metabolismus postiženého orgánu nebo vrstvy tkáně, stejně jako přidružené oblasti mozku, okamžitě přepne na vytrvalostní formu metabolismu fermentace, tj. metabolismus bez kyslíku. Bez kyslíku potřebuje tělo pro stejný výkon 16krát více cukru a uvolňuje velké množství metabolického produktu kyseliny mléčné, která překyseluje organismus. V mozku se proto na rentgenovém snímku počítačové tomografie vždy zobrazí černý kruh kolem postižené oblasti mozku, což naznačuje, že v těle může probíhat buď hromadění nebo odbourávání. 7


V roce 1981 to byl právě Dr. Hamer, kdo toto vše a význam tkáňových typů pro vysvětlení nemocí, které byly od roku 1858 Virchowem aktivně potlačovány a poté zapomenuty, znovu objevil. Před rokem 1858 se vědělo a učilo, že změny nazývané nemocemi se vždy omezují na jednu vrstvu tkáně.


Dr. Hamer rozpoznal, že nemoci vždy probíhají ve dvou fázích, v aktivní tzv. permanentní konfliktně aktivní fázi a ve fázi zotavení (hojení), poté, co se existenční událost fakticky vyřeší nebo se vztah k ní změní tak, že přestane být důležité, že se stala.


V této druhé fázi se tělo snaží obnovit původní stav. Teprve tato teplá fáze nemoci, kdy postižené tkáně a oblasti mozku opět využívají kyslík, při níž může být člověk velmi unavený, je obvykle vnímána jako nemoc, protože tehdy také obvykle začínají bolestivé příznaky. Pokud spouštěče působí příliš dlouho, příliš silně nebo příliš mnoho, mohou se příznaky překrývat, zesilovat a stát se nebezpečnými.


V roce 1986 to byl právě Dr. Augustin, kdo objevil, jak a proč vznikají toky energie a hmoty, z nichž se rodí, formuje a mění život. Jeho poznatky jsou zásadní pro pochopení toho, jak a proč se život chová tak, jak se chová a především co a proč je třeba terapeuticky udělat, aby se usnadnily a zlepšily procesy života a nemoci.8 Je fascinující, že jím objevená původní substance života, povrchové napětí, které vzniká z kapalné vody všude tam, kde se voda dotýká jiných látek nebo se dostává do pohybu a kontaktu sama se sebou (klíčové slovo vír), se v čínské medicíně nazývá čchi a vysvětlení starých Číňanů se shodují s ústředními poznatky doktora Hamera a potvrzují je.


De-evoluce lidstva


Pokud člověk zná biologii, může rozpoznat spouštěcí procesy, vyřešit je, omezit nebo terapeuticky podpořit, takže v mnoha případech lze snížit jejich potenciální nebezpečnost. Především člověk lépe rozumí sobě i druhým, protože od určité intenzity aktivit už nikdo nemůže kontrolovat své vnímání a chování a nemůže za ně nést odpovědnost. To osvobozuje lidstvo od dosavadních výkladových schémat, která reflexivně zařazují dosud nevysvětlitelné chování a vnímání do schématu dobro-zlo, což je zase příčinou zbytečného utrpení, mezilidských konfliktů a válek.


Tato zjištění jsou tak důležitá, protože jasně řeší i otázku viny za nemoci a chování: Nikdo není zodpovědný za to, co se mu stane, protože spouštěčem jsou vždy nečekané existenciální události, které nebylo možné předvídat ani plánovat. Stejně tak jsou konečně vysledovatelné, pochopitelné a předvídatelné i naše dějiny, protože mechanismy, které nás individuálně utvářejí, zjevně utvářely i běh dějin, jak ukázal Siegfried Mohr ve své knize „Die Quellen des Göttlichen“ (Zdroje božského) na základě 7000 let lidských dějin a kultur, které vznikly z náboženství.9


Předchozí představy lidí o dobru a zlu byly formovány především medicínou a teologií. Zde je třeba připomenout, že ve středověku byly univerzity převážně ve vlastnictví Vatikánu. Uchazeči o studium byli vybíráni církevními sponzory a před studiem medicíny museli absolvovat dva roky teologického studia. Proto se myšlenky a představy o dobru a zlu z teologické oblasti přenášely do oblasti medicíny. Tyto představy je třeba korigovat, aby se lidstvo mohlo vymanit z věčného dualismu dobra a zla a především ze sebedestruktivních mechanismů, které dosud zlikvidovaly všechny existující kultury, aniž by se zachovaly jejich cenné poznatky.


Naše myšlenka přeměnit stávající medicínu na vědeckou a zároveň napravit sebepojetí lidí vychází ze dvou důvodů. Stávající situaci je možné změnit rychle a bezbolestně, pokud za prvé nikdo ze zúčastněných neztratí tvář, ale dostane se mu uznání a respektu za jeho činy, a za druhé ekonomika nepřijde o příjmy, ale ty se udrží v jiné, snadno realizovatelné podobě, a dokonce se trvale zvýší.


Nikdo nemůže zúčastněným vytýkat, že rozhodující poznatky, které podávají ucelený obraz života a nemocí, bylo možné získat až syntézou dvou nových poznatků z let 1981 a 1986, které byly spojeny a pochopeny až od roku 2000. Pokud dotyčný nezná nedostatečný vývoj a zároveň skutečné vysvětlení života a nemocí, nikdo nemůže požadovat, aby se vzdal sám sebe a své existence. Tomu brání sama biologie prostřednictvím mechanismů, které poznal Dr. Hamer.

1rPK0DYy7LQxkh4ciE6F-eldfnQgZXlL2piRiqmJE5qzcm50gGxhIyhkiV1ZclqyZuHFtRJOf4cc0hdRq1VCg6hfavmJV8EoOGxSdxSF3X8vayTD0aDJQMGPSXZ8VgRZs1pi8jjPP5Bl7duVu31s_jc

Obr. 4: Pomocí těchto čtyř symbolů pro čtyři základní vlastnosti čtyř typů tkání, které tvoří všechny orgány, lze znázornit život, jeho funkce a nemoci. Pokud dojde k neočekávanému existenčnímu přetížení nebo k informaci, která je jako taková vnímána, tělo se snaží na událost reagovat zvýšením funkce postižené tkáně. Pokud zvýšení funkcí nestačí kompenzovat existenční ohrožení, organismus spustí programy, které vedou k příznakům, jež označujeme jako nemoci. Může jít o nárůst nebo degradaci tkání.


Nové poznatky ukazují možnost nové kvality lidské pospolitosti, která je podle mého názoru nezbytná a je předpokladem pro řešení problémů, s nimiž se lidé potýkají. V této souvislosti je také nutná realizace všech podstatných norem a hodnot kultur, náboženství a vývoje pozitivního práva v moderní době. Pozitivní právo a jeho význam pro svobodu a rozvoj stojí v popředí Kantova myšlení. Respektování a kultivace pozitivního práva je předpokladem toho, aby vývoj nebo extrémní situace nevedly k diktatuře.


Transformace dnešních lékařských a vědeckých aktivit ve vědeckou medicínu a vědu je možná, pokud budou k dispozici produkty a trh, které udrží dosavadní peněžní toky. Že a jak je to možné, si ukážeme v následujícím textu. Předpokladem pro to je, že všichni zúčastnění nemusí v tomto procesu ztratit tvář. To předpokládá, že kritici se především sami musí naučit myslet a jednat biologicky funkčním způsobem a dostat své emoce pod kontrolu. Jinak se z bludného kruhu nedostaneme. Vzít vážně a použít poznatky, které vyplynuly z náboženství, že pokání není možné bez odpuštění, je v tomto ohledu správné a důležité.


Zavedení nových poznatků o trhu


Vzhledem k Virchowovu dogmatu, zavedenému od roku 1858, že život vždy vzniká z buňky a všechny nemoci mají původ v buňkách, bylo nutné, jak jsem již řekl, připsat buňkám potenci, která se v nich skrývá v podobě konstrukce a funkčního plánu života. Když hledání údajných jedů nemocí zůstalo neúspěšné, rozvinuly se na tomto základě představy o dědičné substanci, o genech a zejména o genech nemocí. Z tohoto mylného předpokladu mezitím vychází většina úvah biologie, medicíny, diagnostiky i teologie s klíčovým slovem „personalizovaná medicína“.


Takzvané genetické myšlení a působení dominuje ve všech oblastech, ačkoli většině základních výzkumníků v oboru je jasné, že základní předpoklady genetiky jsou chybné. To se nyní přiznává a tvrdí se, že klíč k pochopení dědičnosti se nyní hledá v interakci genů s metabolismem a prostředím a že se to jistě podaří najít v příštích 30 letech. Klíčovým slovem pro předpokládanou interakci neustále se měnící tzv. dědičné látky s bílkovinami buněk a prostředím je epigentika. Přestože je to pozorné veřejnosti také již dlouho známo, stále více se kvůli tržním mechanismům používají genetické testy a genová terapie, které vyvolávají ještě větší a hlubší obavy než dřívější tvrzení o nevyléčitelných chorobách, infekcích a metastázách.


Poznatky vyplývající z poznatků Dr. Augustina, že buněčné jádro a jeho tzv. nukleové kyseliny slouží především k výrobě energie, naznačují, že práce genetiků má skutečné a důležité jádro. Látky v buněčném jádře neustále vytvářejí nové stavební a energetické látky života povrchovou tvorbou, která vzniká v buněčném jádře a uvolňuje se do buňky a okolních tkání. Objev a popis těchto vezikul byl v roce 2013 oceněn Nobelovou cenou za medicínu. Tento názor také vysvětluje skutečnost, že velkou část hmoty mozku, tzv. glie, tvoří volná jádra nukleové kyseliny, aniž by tato byla uspořádána do podoby buněk.10


Sekundární úloha nukleových kyselin spočívá v tom, že to, co je v metabolismu neustále a často potřeba, je uloženo ve formě hrubých šablon. Život a metabolismus na ní nejsou nutně závislé, ale pomáhá metabolismu za určitých okolností rychleji vykonávat jeho služby. Proto lze biochemické podrobnosti jednotlivých metabolismů odvodit ze znalosti složení neustále se měnící nukleové kyseliny. Současná biologie a medicína nemohou tyto poznatky využít, protože nemají pochopení pro nemoci a nemají prostředky, jak diagnostikovat, kde a v jakém procesu změn, v němž se nemoci projevují, se člověk právě nachází.


Z toho vyplývá, že v současné době mohou mít hodnotu tzv. genetických nálezů pouze přesné diagnózy založené na systému poznatků Dr. Hamera. Tyto nálezy jsou však nesmírně důležité, protože asi 80 % zátěže onemocnění v průmyslových zemích je způsobeno tím, že léčebné procesy ve druhé, teplé fázi onemocnění (hojivá fáze, pozn. překl.), nedojdou konce. Je zřejmé, že zde pomáhá hlubší znalost individuální metabolické situace. K pozvednutí tohoto pokladu, který ortodoxní medicína kvůli chybným předpokladům zatím není schopna rozpoznat, je třeba aplikovat Hamerovy poznatky. Vzhledem k tomu, že většina biologie a medicíny je založena na tomto vývoji, může zde začít transformace tím, že se poučíme ze skutečné biologie, která je prospěšná všem, nikomu neubližuje, nikoho nebolí a prospívá ekonomice.


Stejně jako se prostřednictvím obchodů se zdravou výživou popularizuje technika „Biozoom“, která pomáhá optimalizovat individuální stravu, pracujeme na vývoji techniky skenování mozku, která se obejde bez tvrdého rentgenového záření, ale analyzuje tepelné záření mozku. Tato technika pomáhá rozpoznat, zda hrozí infarkt, který se také ohlašuje s předstihem, zda a proč je člověk manický, depresivní, autistický nebo jinak změněný a především, zda se k sobě dva lidé v zásadě hodí a pokud by došlo ke změně, která by mohla vztah ohrozit, bylo by možné ji okamžitě rozpoznat a mohla by být zrušena.


Prezentace výsledků této skenovací techniky může být ukázána jednoduchým a srozumitelným způsobem. Tímto způsobem lze tyto nové poznatky o sociálních médiích a tržních mechanismech rychle představit, protože tyto znalosti poskytují osvobození se od strachu, bezpečí a nový postoj k životu, a sice opět mít vědomosti o fungování vlastního těla a jeho bytí a nemuset již přenechávat suverenitu výkladu a terapie jiným.


Jsme si jisti, že se nové poznatky prostřednictvím této techniky rychle rozšíří, protože vytvoří zcela nové možnosti a trhy. Další, již existující techniku, s níž lze bez poškození analyzovat nejen vnější, ale i vnitřní oblasti mozku, v nichž je zmapováno vše, co se děje v souvislosti s trávením, kůží a pohybovým aparátem a jeho funkcemi, je potřeba ještě dále rozvíjet.


O stavu věcí budeme informovat v dalších číslech WissenschafftPlus.
 
...Doktor Hamer měl jedinou možnost: musel svůj objev vyzkoušet na jednotlivých pacientech přímo na místě v přítomnosti představitelů univerzity ještě před vlastním habilitačním řízením. To si také stanovil jako podmínku. Dr. Hamer mě požádal, abych se vrátila do Trnavy a o této možnosti jednala.

Mezitím jsem byla několikrát na Slovensku a spřátelila se s Kati Bustinovou, sekretářkou doktora Mikloška. Toto přátelství se později ukázalo jako velmi užitečné.

Kati významně přispěla k tomu, že přírodní zákony objevené doktorem Hamerem byly v Trnavě skutečně ověřeny.

Se svolením doktora Mikloška mě Kati nejprve zkontaktovala s onkologem doktorem Krčmérym. Mohla jsem s ním hovořit na univerzitě. Protože dlouho pracoval na německé klinice v Bavorsku, mluvil plynně německy. Při přivítání mi řekl:

„Aha, to jste vy… Víme, že má (doktor Hamer) pravdu, ale je to o 50 let dříve“.

V srpnu 1998 pak Dr. Hamer osobně odcestoval na Slovensko, aby celou záležitost osobně uzavřel. Během tohoto pobytu jsme byli spolu s ním pozváni na večeři do domu prorektora Mikloška….. Byla to velmi vznešená a zbožná katolická rodina. Snem doktora Josefa Mikloška bylo stát se velvyslancem ve Vatikánu. A jaká pozoruhodná náhoda: po zamítnutí habilitační práce se prorektor Miklosko skutečně stal velvyslancem ve Vatikánu(!) Dr. Hamer o tom podrobně referuje ve své autobiografii.

Ověření na několika pacientech bylo úspěšně provedeno 8. a 9. září 1998. Bohužel jsem se nemohla osobně zúčastnit, protože jsem v té době ještě pracovala a nebylo mi uděleno volno.

Dne 10. září Dr. Hamer stále neměl k dispozici oficiální potvrzení s univerzitním razítkem, které by svědčilo o tom, že takové ověření proběhlo a že výsledek tohoto ověření byl pozitivní. Toho dne jsem byla také já sama opět na místě v Trnavě. Dr. Hamer, několik přátel a já jsme seděli v sekretariátu prorektora Mikloška. V jednu chvíli se ke mně Dr. Hamer obrátil a řekl:

„Prosím, jděte za Kati a požádejte o ověřovací list. Trvejte na tom, abyste takové potvrzení dostala“.

Obrátila jsem se na Kati Bustinovou, ale prorektor Mikloško byl ten den velmi „zaneprázdněn“. Výsledkem bylo, že jsme museli čekat několik hodin. Nebyli jsme si jisti: může Kati takový dokument získat? Byli jsme jako na jehlách!

Díky našemu přátelství byla Kati povzbuzena, aby ověřovací potvrzení vypracovala písemně a předložila ho doktoru Mikloskovi k podpisu, a doktor Miklosko ho skutečně podepsal.

Stále však chyběly podpisy ostatních lékařů přítomných na verifikaci: Pogady a Prof. MuDr DrSc Krcmery…

Kati se to nakonec také podařilo (po několika mých upomínkách).

Bez Kati Bustinové bychom dnes tuto konfirmaci neměli. Za to jsme jí velmi, velmi vděční!

Z univerzitní budovy jsme odcházeli s univerzitním certifikátem potvrzujícím platnost zákonů objevených doktorem Hamerem! Super úspěch!

Dr. Hamer si byl přesto jistý, že jeho habilitační práci zamítnou. Měl pravdu!

„Elita“ věděla již před habilitačním řízením, že bude neúspěšné, ale o úspěšném ověření se dozvěděla až dodatečně…., což nebylo podle jejich plánu.


 
Naposledy upravené:
„Aha, to jste vy… Víme, že má (doktor Hamer) pravdu, ale je to o 50 let dříve“.
Kto rozumie procesom prebiehajúcim v tele a svojmu zdraviu, ten nemá problém cez zväčšovacie sklo si tieto procesy aplikovať na náš kolektívny organizmus a pochopí veľmi veľa i v tom, ako prebieha riadenie v makromeradle. A samozrejme, teraz nehovorím iba o chápaní GNM. Celá technosféra je prakticky chabo fungujúcou barličkou - pokusom o napodobnenie božieho diela. Lenže kým to je samo osebe životaschopné a schopné okrem zanikania aj samo sa replikovať a rozvíjať sa/rásť pochopením a následným prekročením (resp. lepšie povedať zúročením alebo zohľadnením) ohraničujúcich faktorov, tak tá ľudská technosférna kópia je "schopná" iba zániku.
 

VšZP: Očkovať proti HPV je najlepšie pred začiatkom sexuálneho života​


Pozn.: Očkovanie (akékoľvek!), nikdy nemalo, nemá a nikdy nebude mať účinky, ktoré si pár šarlatánov vysnívalo. Jediný pozitívny účinok môže byť placebo efekt. ("Nech sa vám stane, ako ste uverili."). Ale to rovno môžem vypiť čaj, povedať si, že som vyliečený/chránený proti nemoci a sila môjho vedomia spraví to, že to tak bude. Pokiaľ nemáš podvedomie plné ploštíc, ktoré zariadia opak. Aby si pochopil, kto/čo tvoju nemoc riadi. Keby naše euro-americké vedomie nebolo tak odtrhnuté, žili by sme celkom inú kvalitu života.
 
Pozn.: Očkovanie (akékoľvek!), nikdy nemalo, nemá a nikdy nebude mať účinky, ktoré si pár šarlatánov vysnívalo. Jediný pozitívny účinok môže byť placebo efekt. ("Nech sa vám stane, ako ste uverili.").
Tí "šarlatáni" si vysnívali poškodenie zdravia detí i dospelých, a také účinky majú absolútne všetky očkovania, pretože ten nimi propagovaný mechanizmus tvorby imunity absolútne nikdy nefungoval. V prípade, že do tela vstrekli usmrtené/neškodné patogény, telo ich jednoducho odpratalo ako odpad (nepošle predsa elitné jednotky proti hnoju). Tak tam pridali jedovaté adjuvanty, ktoré zabezpečili "náležitú pozornosť" totálnou devastáciou buniek v mieste vpichu. Telo si prepočíta, že pri takej devastácii môže ísť o život, a tak hľadá čokoľvek cudzorodé - v lepšom prípade tak získame alergie na rôzne zložky požívatín či peľu, v horšom autoimunitné ochorenia. Plus ťažko rozložiteľné/odbúrateľné molekuly jedov, ktoré sa dlhodobo (u)držia v tele...
 

Opravdu zajímavé jak se ledy začaly hýbat, vše jde podle plánu (můj názor).

Předpokládám, že další plandémie bude souviset s použitím frekvenčních pásem nad 26,5 GHz a tímto projektem (povšimněte si Mjölniru v logu názvu s hexagonální strukturou místo "O" / velmi doporučuji si projít i odkazy na zde uváděný projekt Horizont 2020)


Jak zde před časem velmi trefně poznamenal Atom, nejkvalitnější výzkumy/ závěry byly vyvozeny již na samém počátku plandémie SARS-CoV 2 (myšleno La Quinta Columna / Dr. Ricardo Delgado). Doporučuji velmi vřele zájemcům k prostudování (pokud již neučinili). Přítomnost zmiňováného materiálu "GO" (v jeho transparentní formě / bez stechiometrického vzorce) byla potvrzena přesně téměr o 3 roky později splnomocněncem slovenské vlády.

 
Článok zo 04/05/25 prevzatý z webu OZ Dôstojné Slovensko - návrh zmluvy s WHO v EN originálne aj v SK plnom preklade - nikde inde na SK weboch som nenašla nikoho ďalšieho,kto sa danej téme takto obsiahlo venuje.

WHO bude túto zmluvu posudzovať na svojom zasadaní 19-27/05/25. Každá zúčastnená krajina sa k textu musí vyjadriť.

Táto zmluva ešte nie je schválená ani odsúhlasená všetkými zmluvnými stranami.
Stále je priestor.

V texte sú pasáže označené 3farbami - zelený je text o ktorom bola dosiahnutá počiatočná dohoda, žltý je text s dosiahnutou počiatočnou konvergenciou, a modrý je text s návrhmi predsedníctva.


Dopln.:

2 články zo 16/04/25 o dohode a koncepte tejto zmluvy /píše sa tam aj o začlenení "One Health" agendy do danej zmluvy/ - z webu UN a z webu WHO.



 
Naposledy upravené:
Naspäť
Top Bottom