O životě a společnosti

@Estryd
To je velice zajímavé. A řekla bych, že odpovídá i tomu, jak Puškina vnímám já. Je v něm něco jako "životní bolest". Jak se píše v tvém úryvku - "unavenost životem". Myslím si, že Puškin byl unavený tou prázdnotou šlechtického života, hodnotami tehdejších "elit" a vůbec - jejich vnímáním života. Proto taky ti "elitáři" Puškinovi zrovna nerozuměli - pokud to nebyly stati o lásce. No a možná právě proto se o pár let později objevil styl "ruského nihilismu" = bez víry nebo naopak - víru v to, že nic nemá cenu, protože život každého je předurčený.
Ten tvůj úryvek je moc zajímavý. Puškin svá nejlepší díla napsal ve vyhnanství - tj. mimo carský dvůr a městský "šlechtický život".
 
Lin, ďakujem za podnetný príspevok :)

a ak môžem, dovolím si sem prispieť z knihy МИРОУСТРОЙСТВО - čo o Puškinovi píše Boh Monoston - v druhej časti na str. 266 a 267


Пушкин: уникальный опыт воплощения

…Пушкин во дни жизни своей на Земле умел почувствовать мир Неба как диктующий ему. Не зная Меня напрямую, он воодушевлён бывал Мною через более низкочастотных созданий Моих. Он знал, что окружён некими эманациями Света, которые вызывали в нём слёзы потрясения, но для общения со Мною он был недостаточно стар. Его, вероятно, и пугала эта возможность — говорить со Мною как с Отцом, который рядом всегда.

Но его Я так опишу, чтобы вам стало понятным, что это такое — Пушкин.

Его душа воодушевлена бывала Мною потому, что в ней не утрачен был слой предшествующего воплощения. То есть душа сохранила духовный опыт так крепко, что и в ребёнке было знание того, что открывается лишь мудрым старикам. Он сам удивлялся своей способности «узнавать» какие-то вещи: его не оставляло ощущение, что, постигая мир земной, он просто «вспоминает» его и уже имеет некий духовный опыт.

Пушкин — это желание жить и усталость естественная от жизни, перенесённая из предшествующего земного воплощения, которые в душе вступили в противоречие.

Пушкин получил в жизни дар, который воплотил в стихах достойнейших, тонких, но душе его не было дано понять, что Небо поднимает его на новую высоту, давая дар. Противоречия ему не удалось одолеть. А если бы он сумел совместить в себе желание жить и обретать в жизни Небо — с той уже пройденной дорогой, от которой устал и которая приводит ко Мне за порогом жизни, то написал бы стихи небывалые. Этого не случилось, и потому в его поэзии осталось лишь предчувствие Меня и солнце земное светит. Это был великий опыт, коему не суждено было привести к небывалому результату. Вы узнали бы о воле Неба, которую являете собою и которую не исполняете по той причине, что, не понимая её, противопоставляете ей свою, человеческую волю.

Пушкин одолеваем был ощущением, что его дар не на то во многом был истрачен. Это и заставило его полдень жизни сделать её закатом.

Но вы имеете в его стихах тончайший, искуснейший образец понимания собственной души, на Землю явленной для обогащения её земными чувственными впечатлениями всякого рода. Эту миссию Пушкин исполнил. Но подняться до вершин духовных, недосягаемых для других, — то есть в поэзии отразить тонко и искусно возможность соединиться в жизни со Мною и эту связь бояться утратить, он не сумел. Естественная усталость от жизни, сплавленная с неукротимым желанием жить, не принесла желаемого результата. Пушкин просто ушёл от того, что называется жизнью, в то, о чём он думал как об исходе в обитель, где обретёт возможность отдохнуть. Слишком сильное желание жить невыносимо стало для него, ибо усталость стремилась увести в Небо. В одной душе две противоположные вещи оказались несовместимы. И Пушкин дом обрёл в покое, но не у Меня. Его душе достаточно того Света, который сейчас озаряет его. И он не пишет стихов, ибо избавили Мы его от дара, который не оказался столь могучим, чтобы получилось задуманное Нами.

Пушкин теперь иное существо. Он спокоен и светел… Память утрачена, грядущее ему неведомо.

То, что свет разлился по лицу умирающего, — свидетельство обретённого им покоя. Пусть так и будет…



a doplním strojový preklad pre neruštinárov (bez korekcie)...​


Puškin: jedinečný zážitok z realizácie

...Puškin v dňoch svojho pozemského života cítil svet nebies ako diktát. Nepoznal ma priamo, ale inšpiroval som ho prostredníctvom mojich stvorení s nižšou frekvenciou. Vedel, že ho obklopujú isté emanácie Svetla, ktoré mu spôsobili slzy šoku, ale nebol dosť starý na komunikáciu so Mnou. Pravdepodobne sa zľakol tejto možnosti hovoriť so mnou ako s Otcom, ktorý je vždy nablízku.

Ale jeho opíšem takto, aby vám bolo jasné, o čom je Puškin.

Jeho duša bola inšpirovaná Mnou, pretože sa v nej nestratila vrstva predchádzajúcej inkarnácie. Duša si zachovala duchovnú skúsenosť tak pevne, že aj dieťa malo poznanie, ktoré mohlo byť odhalené len múdrym starším. Sám bol prekvapený svojou schopnosťou "rozpoznať" niektoré veci: mal pocit, že keď chápe pozemský svet, jednoducho si naň "spomína" a má už nejakú duchovnú skúsenosť.

Puškin je túžba žiť a prirodzená únava zo života, prenesená z predchádzajúceho pozemského vtelenia, ktoré sa v duši dostali do konfliktu.

Puškin dostal v živote dar, ktorý stelesnil v najdôstojnejších, najjemnejších básňach, ale jeho duši nebolo dané pochopiť, že nebesá ho darovaním pozdvihujú na novú úroveň. Rozpory sa mu nepodarilo prekonať. A keby sa mu podarilo spojiť v sebe túžbu žiť a nájsť v živote nebo - s cestou, ktorú už prešiel, z ktorej bol unavený a ktorá vedie ku mne za prah života, napísal by nevídanú poéziu. To sa nestalo, a preto v jeho poézii zostala len predtucha Mňa a pozemského slnka, ktoré svieti. Bola to veľká skúsenosť, ktorá však nemala viesť k nevídanému výsledku. Vedeli by ste o vôli nebies, ktorú sami prejavujete a ktorú nevykonávate, pretože jej nerozumiete a staviate sa proti nej svojou vlastnou, ľudskou vôľou.

Puškina premáhal pocit, že jeho nadanie bolo z veľkej časti premrhané na nesprávne veci. To spôsobilo, že sa jeho poludnie života zmenilo na západ slnka.

Ale v jeho básňach máte najjemnejší, najobratnejší príklad chápania vlastnej duše, ktorú predkladá Zemi, aby ju obohatil o pozemské zmyslové dojmy všetkého druhu. Puškin toto poslanie splnil. Nedokázal sa však povzniesť do výšin duchovnosti, pre iných nedosiahnuteľných, t. j. jemne a umne reflektovať vo svojej poézii možnosť spojiť sa v živote so Mnou a báť sa, že toto spojenie stratíme. Prirodzená únava zo života, spojená s nezlomnou túžbou žiť, nepriniesla želaný výsledok. Puškin jednoducho odišiel od toho, čo sa nazýva život, k tomu, čo považoval za odchod do príbytku, kde by našiel možnosť odpočinku. Príliš silná túžba žiť sa preňho stala neznesiteľnou, pretože únava ho chcela vziať do neba. V jednej duši boli dve protikladné veci nezlučiteľné. A Puškin našiel svoj domov v pokoji, ale nie vo mne. Jeho duša má už dosť Svetla, ktoré ho teraz osvecuje. A nepíše poéziu, lebo sme ho ušetrili daru, ktorý nebol taký mocný, aby vytvoril to, čo sme vymysleli.

Puškin je teraz iná bytosť. Je pokojný a bystrý... Pamäť sa mu stráca, budúcnosť nepozná.

Svetlo na tvári umierajúceho muža svedčilo o jeho novom pokoji. Nech je to tak...
Prepáč, Estryd, budem asi trochu krutý, ale keby som dal povel umelej inteligencii (gpt chat) aby napísala oslavnú báseň na Puškina, tak by znela približne rovnako, ako tieto slová Monostona - veľa slov o ničom. Veľa hovoreného, ale pramálo povedaného.

Sledujem občas, čo na túto tému píšeš aj na starom fóre, a len ma to utvrdzuje v presvedčení, že entity, ktoré sa v posledných desaťročiach pripájajú na ľudí cez channeling, to robia len kvôli tomu, aby ľudí ešte viac rozdelili, než sú rozdelení... (v čom sa teda líšia od GP, ktorý pracuje podľa princípu "rozdeľuje a panuj"?!, žeby len v hierarchií tej istej štruktúry?) Tie ich učenia nie sú jednotné, nesmerujú k mozaike, ale všetky sa od seba líšia, každé je iné. Vzniká tak kaleidoskop v hlavách ľudí. Ľudia sa na tieto učenia viažu silnými egregoriálnymi väzbami a vierou, čo ľudí rozdeľuje, lebo každý si fanaticky háji svoj mýtus, ktorému verí...
Je to smutné...
 
Prepáč, Estryd, budem asi trochu krutý, ale keby som dal povel umelej inteligencii (gpt chat) aby napísala
Přiznám se, mně se četli velmi obtížně oba příspěvky, první z bulváru pro ženy, druhý z bulváru o esoterice. Ale díky nim, tak jak jsou po sobě, mi došlo, že Puškin, ač mimořádně nadaný, se zřejmě nedokázal (ale měl) posunout ještě výš, proto dopadl, jak dopadl. Na to mi chyběla představivost.
 
Naposledy upravené:
Přiznám se, mně se četli oba příspěvky velmi obtížně, první z bulváru pro ženy, druhý z bulváru o esoterice. Ale díky nim mi došlo, že Puškin, ač mimořádně nadaný, se zřejmě nedokázal (ale měl) posunout ještě výš, proto dopadl, jak dopadl. Na to mi chyběla představivost.
Je běžnou lidskou vlastností ( a nebo spíše vlastností davu), že si lidé zbožšťují legendy (významné postavy) minulosti a dávají jim auru bezchybnosti.
Nikdo není dokonalý.
 
@jardob
Já sice netuším, o jakém bohu M. to je (neznám to, nevím původ ani důvod), ale zaujalo mě to - viz
Puškin je túžba žiť a prirodzená únava zo života, prenesená z predchádzajúceho pozemského vtelenia, ktoré sa v duši dostali do konfliktu.
Protože si myslím, že tak to v Puškinově díle skutečně je. Ne ve všem, ale v tom, co já pokládám za skutečně dobré, tam ano. Vlastně i jeho "situační" básně tomu napovídají. On žil v rozporu - světa své vrstvy, kde byl připoutaný svým původem. Možná to špatně chápu já. Prostě - chtěl žít jinde a jinak.
„Však po salonu rozbíhá se jen tlach jak balet na ledě.“
 
Je běžnou lidskou vlastností ( a nebo spíše vlastností davu), že si lidé zbožšťují legendy (významné postavy) minulosti a dávají jim auru bezchybnosti.
Nikdo není dokonalý.
Děkuju - právě proto jsem vzpomínku na Puškina psala. Že to nebyl "pan dokonalý", ale obyčejný člověk neobyčejného nadání, plný temperamentu a zmítaný svými pochybami nebo tužbami. Také názory na život, které nemohl říct nahlas, proto je vkládal do své tvorby. Ostatně - ta hráčská vášeň sama svědčí o určité životní frustraci.
A já fakt nevím, jak to kdo posuzuje. Mně tyhle lidskosti člověka přibližují - a ač génius, je mi milejší a srdci bližší. Protože žil jako člověk a zažíval lidská trápení. Nebyla to socha na podstavci, o které píšou učebnice literatury.
 
@jardob
Já sice netuším, o jakém bohu M. to je (neznám to, nevím původ ani důvod), ale zaujalo mě to - viz
Puškin je túžba žiť a prirodzená únava zo života, prenesená z predchádzajúceho pozemského vtelenia, ktoré sa v duši dostali do konfliktu.
Protože si myslím, že tak to v Puškinově díle skutečně je. Ne ve všem, ale v tom, co já pokládám za skutečně dobré, tam ano. Vlastně i jeho "situační" básně tomu napovídají. On žil v rozporu - světa své vrstvy, kde byl připoutaný svým původem. Možná to špatně chápu já. Prostě - chtěl žít jinde a jinak.
„Však po salonu rozbíhá se jen tlach jak balet na ledě.“
To je v pohode Lin. A vďaka ti za tvoje doplnenie ohľadom Puškina.
Trochu som sa neovládol. Ten preklad naozaj pôsobil suchopárne, ako by ho písal nejaký literátny kritik, akademik. To ma dvihlo zo stoličky.
Keď som si pozrel ruský text, ten je o niečo prijateľnejší.

Ale čo sa týka tých channelingov, tak to naozaj platí, že zasierajú svojimi učeniami celú ezoscénu, vytvárajú desiatky protirečivých učení a rozdeľujú ľudí ako sklíčka kaleidoskopu. Akoby už aj tak nebolo dosť náboženstiev a filozofií, ktoré sa nijako overiť nedajú, pretože sú za hranicou pre človeka dosiahnuteľného a overiteľného... Ale ľudia majú tendenciu nekriticky upadať do viery a často až fanatizmu v náboženské vierouky, a keď sa do toho zamieša správny kozel, tak vznikajú aj bratovražedné vojny. Politika, náboženstvo a peniaze sú tie najohnivejšie témy debát medzi ľuďmi. Práve tu by ľudia mali metodologicky čerpať čo najviac nadhľadu a pozerať sa na veci globálne, aby neboli manipulovateľní...
 
Je běžnou lidskou vlastností ( a nebo spíše vlastností davu), že si lidé zbožšťují legendy (významné postavy) minulosti a dávají jim auru bezchybnosti.
Nikdo není dokonalý.
Keď bola pred pár rokmi televízna anketa o najväčšieho Slováka (vyhral to Štefanik; môj favorit bol Štúr - skončil na druhom mieste), tak tam bol aj Jánošík. A niektorí liberálni hnidopichovia sa snažili ho očierniť. Vraj niekoho zabil, či čo... Skrátka, snažili sa zbúrať naš slovenský symbol. Podobne ako majú v zuboch aj Štúra, lebo bol kritický ku Židom a o jeho knihe "Slovanstvo a svet budúcnosti" sa takmer vôbec nehovorí.

Každý môže spraviť chybu, ale dôležité je, čo v jeho živote prevažuje... Dôležité je to, čo zanechal, čo ovplyvňuje život ďalších generácií. Jánošík nemusel byť svätec, ale vzdoroval nespravodlivosti. Bral bohatým a chudobným dával... To možno desí dnešných kapitalistov a buržujov.

Hrdina, skoro rozprávkový, čo do poučnosti.
 
Je v něm něco jako "životní bolest". Jak se píše v tvém úryvku - "unavenost životem".
Vnímání umění je subjektivní, mám to zcela opačně. Neznám nikoho dalšího v jehož díle by bylo více činorodosti, neúnavnosti, vtipu a moudrosti, více radosti a oslavy života a přitom dobře zakomponoval i jeho stinné a nepěkné stránky, ale nikdy to nepůsobilo depresivně. I když psal o tragických věcech, vždy z toho šla radost z vnitřního pochopení a naplňující pocit - například tudy cesta nevede (Bratři loupežníci). Ta radost v jeho díle je plná ne plytká, ne povrchní, protože se živou nevyhýbá naopak se do něj plně noří.

A už vůbec neskončil špatně - že byl podle zavražděn, ale s jakou důstojností to nesl, velmi bolestivé zranění a vůbec to nedal najevo.

To, že v davo-elitární společnosti pro něj nebylo místo ho nezastavilo a jeho talent se prosadil naplno, každé jeho dílo bylo nové průkopnické. On byl šťastný, protože neustále tvořil a síla jeho talentu ho chránila, mnozí se přimlouvali u cara, že je pro Rusko cenný, ne však pro GP tomu byl trnem v oku a tak ho zavraždil, což je svým způsobem čest, dostal se tak daleko, že se postavil samotnému GP. Někdo kdo byl zcela mimo politiku a strukturní řízení, pouze vadil svým dílem.

Puškin:
Hluboké vody zřídka bouří,
tiše žijí lidé moudří.
 
Naposledy upravené:
Vnímání umění je subjektivní, mám to zcela opačně. Neznám nikoho dalšího v jehož díle by bylo více činorodosti, neúnavnosti, vtipu a moudrosti, více radosti a oslavy života a přitom dobře zakomponoval i jeho stinné a nepěkné stránky, ale nikdy to nepůsobilo depresivně.

A už vůbec neskončil špatně - že byl podle zavražděn, ale s jakou důstojností to nesl, velmi bolestivé zranění a vůbec to nedal najevo.

To, že v davo-elitární společnosti pro něj nebylo místo ho nezastavilo a jeho talent se prosadil naplno, každé jeho dílo bylo nové průkopnické. On byl šťastný, protože neustále tvořil a síla jeho talentu ho chránila, mnozí se přimlouvali u cara, že je pro Rusko cenný, ne však pro GP tomu byl trnem v oku a tak ho zavraždil, což je svým způsobem čest, dostal se tak daleko, že se postavil samotnému GP.

Puškin:
Hluboké vody zřídka bouří,
tiše žijí lidé moudří.
Lermontov mal tiež veľmi podobný osud. Zomrel 26 ročný. Puškin 37 ročný.
 
Poznámka k Puškinovi a Lermontovovi a jiným umělcům:
K jejich pochopení je potřeba pochopit jejich dílo a dobu, ve které žili. Životopisy psané třetí osobou nejdou často k podstatě, pak se dozvíte takové nedoložitelné podrobnosti, jako že na pohřbu někdo řekl "že si to zasloužil protože ...".

Jeden střípeček - doba Puškina a Lermontova je doba, kdy čest byla více než smrt a souboje mezi šlechtou velmi časté a žít potupen bylo horší než smrt. Ztratit čest by zničilo i dílo, které tvořili, získali by pověst zbabělců.

Poznámka:
Příspěvek jsem upravil, dostala se tam určitá moje emoční subjektivita a sice nelibost nad kritiky.
 
Naposledy upravené:
Poznámka k Puškinovi a Lermontovovi a jiným umělcům:
K jejich pochopení je potřeba pochopit jejich dílo a dobu, ve které žili. Životopisy psané třetí osobou nejdou často k podstatě, pak se dozvíte takové nedoložitelné podrobnosti, jako že na pohřbu někdo řekl "že si to zasloužil protože ...".
Samozřejmě, že dílo každého umělce je to, co bychom měli posuzovat - protože to dílo je umělcovým vyjádřením. A jestliže dílo zajímá a oslovuje lidi i po dvě stě, pětseti letech - to je jasný důkaz, že to dílo je kvalitní, nadčasové. To jediné o umělci rozhoduje - nic jiného.
Dneska píše kdekdo, ale pochybuju, že si na většinu z těch dílek někdo vzpomene už za pět let...

Takže - u Puškina není pochyb, že jeho dílo je nadčasové a dodnes živé. Takže není pochyb o jeho kvalitě. A já právě z těchto důvodů nechtěla mluvit o Puškinově díle, ale o něm - jako o člověku. Proč? Protože v dnešní době, která zavrhuje všechno ruské a s Ruskem související, bych mohla vylíčením jeho nevšedního životního příběhu vzbudit aspoň zvědavost u těch, kteří od něj nic neznají. Přiblížení postavy autora vždy pomůže přiblížit i dílo - a lépe si ho zapamatovat.
Co se Lermontova týká, tak on sám se dostal do velkých problémů a následně do vyhnanství po zveřejnění svého díla Smrt básníka, kde se vysmívá ruské šlechtě za její chování vůči Puškinovi. Takže - skutečně mu smrt přáli a i po ní se mu vysmívali - a nejsou to žádné nedoložitelné podrobnosti - je to fakt. V tomto duchu (posměchu) psal i tehdejší petrohradský tisk - a právě proto napsal Lermontov svou obhajobu Puškina ve Smrti básníka.
A Puškin skutečně šťastný nebyl. Je o tom moc důkazů včetně jeho vlastních slov. To, že autor nevkládá do svých děl deprese či jiný pocit beznaděje, ještě neznamená, že je šťastný.
Puškinův smutek pramenil hlavně z poznání, že "elita národa" je prázdná a povrchní, bez budoucnosti - a jediný pramen živé vody je v těch vysmívaných a šlechtou pohrdaných nevolnících. Nevzdělaných chudých, udřených. Puškin také věděl, že se z nevolníků nikdy nemůže stát elita národa, pokud nebudou mít vzdělání. A v jeho době to bylo neřešitelné.
Puškin to viděl i na své ženě, do které vkládal naděje. Bral si ji jako mladinkou a "společensky" nezkaženou. Dívenka byla otevřená jeho rozmluvám a názorům na život. Ale to se velmi brzy změnilo. Jakmile se dostala do petrohradské "dvorské" společnosti, její pohled na život se s nimi "sesynchronizoval".
Puškin všechno to, co nemohl říkat ve své společenské vrstvě, vložil do svého díla. Takže dodnes musíme pátrat, "co tím chtěl básník říci".
To je vše - už nemám co víc dodat.
 
Naposledy upravené:
Trochu som sa neovládol. Ten preklad naozaj pôsobil suchopárne, ako by ho písal nejaký literátny kritik, akademik. To ma dvihlo zo stoličky.
Keď som si pozrel ruský text, ten je o niečo prijateľnejší.
jardob, som rád, že si si prečítal aj ruský originál, lebo ako som pri SK preklade uviedol, bol to strojový preklad bez ďalších úprav - lebo ten text ešte nemám preložený

učite nechcem nikoho úryvkami od Monostona nahnevať alebo uraziť, len keď mi nejaká téma (ako teraz Puškin) asociuje niečo z tej dvojknihy, tak to vypublikujem,
teraz som dosť váhal, či to vôbec vypublikovať, keďže toho textu bolo viac (nielen nejaká veta, či odstavec)

ak by si mal čas, veľmi by ma potešilo, keby si si práve Ty, jardob, prečítal aspoň knihu Потрясение od Евгений Савченко (cca 300 A5 strán) - Tvoj názor na obsah celej tejto knižky by som ozaj veľmi chcel počuť (na celú, nielen na úryvky), lebo čo sledujem Tvoje príspevky už od vodyKSB, tak si na to ten pravý človek (aj podľa toho, čím si si prešiel) :)

aj podobenstvá na tomto webe http://monoston.ru/ sú zaujímavé :)

za informácie od Monostona som už na druhom fóre písal, že ja verím, že to napísal Boh (Stvoriteľ väčšiny ľudských duší na Zemi), no isto to nepotrebujem silou do niekoho tlačiť ani nikoho presviedčať, lebo pokiaľ ide o vieru, tak je to výsostne osobná záležitosť a NIKTO nemá právo iného nútiť, aby niečomu veril či neveril,
čiže prepáčte prosím, ak som sa tým príspevkom niekoho dotkol
 
  • Súhlas
Reactions: Lin
K Puškinovi
To je vše - už nemám co víc dodat.
Děkuji za vyjádření, něco málo bych za sebe ještě dodal.

Nerozporuji pohled prezentovaný Lin, ale nejsem s ním vnitřně sladěn, každý ale reflektujeme pouze nějaký kousek skutečnosti, tak ještě dovysvětlím svůj přístup k Puškinu, aby jsme si rozuměli a měli komplexnější pohled podle různého vnímání.

Totiž když jsem četl nějaké vymyšlené příběhy a žil s literárními hrdiny ten příběh, tak vždy přišel takový po dočtení nepříjemný smutný pocit, že to krásné už skončilo - sen skončil - byla v tom jistá pachuť marnosti. Tohle se mi, ale neděje po přečtení Puškinových děl, vždy přišlo jakési prozření spojené s větším odhodláním a chutí do života a to i když je příběh tragický, vždy je tam nenápadně dosazeno mimo řádky rozřešení a život radostně i přes klopýtnutí pokračuje dál. Proto nechápu u sebe vnitřně nějaký "smutek", mimoto mám trochu smutek spojený se "zlomením" duše, ale to je to poslední co můžete o Puškinovi říci, neustále tvořil.

Půjčoval jsem si z knihovny různé souborné knihy jeho díla, kde jsou i dopisy, nějaké jeho kresby a dopisy přátel. Každý den něco stvořil a vhledy měl na cokoliv vždy velmi hluboké. Z těchto střípků hlavním dojmem je jeho téměř bezmezná upřímnost a důvěra, která se pak projevuje i v jeho dílech. Považován spíše za tichého, ale jakmile začal mluvit strhl posluchače a zvláště mladé lidi.

Samostatná kapitola je Puškin (umělci všeobecně) a ženy, zde je opět bezmezná upřímnost. Třeba běžel hodiny a hodiny do úplného vyčerpání po milostném nezdaru. Ta jeho krásná žena mu byla nalezena (těžko říci jestli přáteli nebo nepřáteli), mezi šlechtou se musí více sňatky domlouvat. Šel do toho upřímně naplno, což lze číst v úryvcích jeho dopisů svým přátelům - nemohl nevědět jak to dopadne, při jeho inteligenci a moudrosti, přesto nezapochyboval a důvěru si uchoval, že to nedopadlo jak v pohádce, ale to ani v příbězích Puškina (pokud to nebyla zrovna pohádka).

Při jeho tolik upřímné povaze musel si nějak chránit čest a tak se naučil velmi dobře střílet jinak by mezi šlechtou (která z velké části sloužila cizím mocnostem jako teď a vzhlížela se v západě) nemohl přežít. Naprosto v tom důvěřoval Bohu...
 
Naposledy upravené:
Totiž když jsem četl nějaké vymyšlené příběhy a žil s literárními hrdiny ten příběh, tak vždy přišel takový po dočtení nepříjemný smutný pocit, že to krásné už skončilo - sen skončil - byla v tom jistá pachuť marnosti. Tohle se mi, ale neděje po přečtení Puškinových děl
Prakticky stejně se někde vyjádřil Ignác z Loyoly při porovnání svých pocitů z četby rytířských románů a četby životopisů svatých. Nevím kde přesně, z celého sv. Ignáce mi utkvěla snad jen tato jediná myšlenka, ale ta podobnost je neuvěřitelná.
 
Zde je zajímavý rozbor otázky jedné novinářky budoucímu prezidentovi Pavlovi.
Novinářka se ptá, jak bude Pavel "bojovat s dezinformacemi". Už samotná ta otázka je velice divná a novináře nedůstojná - protože bychom v první řadě museli určit, co za dezinformaci pokládat a co ne.
Pán ve videu názorně rozebírá jak samotnou otázku, tak Pavlovu odpověď. A to velmi rozumným způsobem, na který jsme v tom běhu času už také pozapomněli...

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=VBz_CFhxjMc
 
И он не пишет стихов, ибо избавили Мы его от дара, который не оказался столь могучим, чтобы получилось задуманное Нами.
Podľa mňa zmes právd, poloprávd a lží.
Puškin je veľmi stará duša, z rodiny duší zrodených veľmi dávno, pradávno, majúcich vo vienku talent umelcov, poetičnosť, bezbrehú lásku a túžbu po skutočnej slobode a spravodlivosti. A táto duša, žijúca v danej dobe nielen pod menom A.S.Puškin, svoj talent, dar využila v danom živote naplno. Takejto duši a už vôbec nie po zanechaní takého diela, aké vytvorila pod menom A.S.Puškina sa to, čo si nesie v sebe od momentu svojho zrodu, neodoberá.
Keďže je kníh s názvom Miroustrojstvo viacero, tak neviem, z ktorej konkrétne, Estryd čerpala.
Zaujíma ma, kedy bola napísaná (pretože asi tuším, v reakcii na čo bola napísaná) a či je v nej konkrétna zmienka o Puškinovej smrti. Ak korešponduje s oficiálnou verziou jeho smrti, tak škoda času ju vôbec čítať.
 
Keďže je kníh s názvom Miroustrojstvo viacero, tak neviem, z ktorej konkrétne, Estryd čerpal
písal som to, ale dám ešte raz :)
МИРОУСТРОЙСТВО je dvojkniha (spolu vyše 1100 strán) a kapitolka o Puškinovi je v druhej časti na str. 266 a 267.
No ak si chce niekto spraviť seriózny názor na túto knihu, veľmi odporúčam si najprv prečítať knihu Потрясение (autor Евгений Савченко - ex-gubernátor za Belgorodskú oblasť) - táto kniha veľmi dobre popisuje, ako vzniklo celé МИРОУСТРОЙСТВО - bolo napísané/nadiktované v priebehu cca 10 rokov a zverejnené zhruba vtedy, keď aj kniha Потрясение.
Knihu МИРОУСТРОЙСТВО ešte nemám prečítanú celú - to sa nedá čítať ako beletria - ale som za polovicou druhej knihy. Ale predpokladám, že o Puškinovej smrti sa tam nepíše.
No sú tam spomenuté aj iné známe postavy z našej minulosti, či už bývalí vládcovia na Rusi, alebo známy umelci, svätci...
прочитайте :)

Puškin je veľmi stará duša
takúto istinnú znalosť by som chcel mať - vedieť, koho duša je aká stará :)
alebo to nie je znalosť, ale iba osobná viera v informáciu, ktorá sa k Tebe dostala, Popolvár?

lebo ja len verím, že dvojknihu МИРОУСТРОЙСТВО napísal/nadiktoval Boh Monoston, ale dôkaz o tom predsa z princípu nemôže existovať, dokonca, aj keby to priamo mne do ucha/rozumu diktoval, nemám ako iných donútiť mi uveriť :)
 
takúto istinnú znalosť by som chcel mať - vedieť, koho duša je aká stará
Istinná, precítená, krížovo preverená…
No nie aká stará, ale veľmi stará.
Až bude času, mrknem na tú knihu.
Ešte jedno, aby som ju nemusel zatiaľ sťahovať: kedy bola napísaná?
 
kedy bola napísaná?
v pdf, čo som stiahol, sa konkrétny dátum vydania neuvádza, ale Потрясение (autor Евгений Савченко) sa predáva od roku 2021,
V nej autor spomína knihu МИРОУСТРОЙСТВО - tak som sa k nej dostal, a kniha bola písaná približne 10 rokov, ale presný dátum prvého 'kontaktu' som nenašiel :)

ešte doplním, čo mi pomohol nájsť Bombulko (na https://ksbforum.info/discussion/452/ruska-kniha-o-usporiadani-sveta/p1) - link, kde sa aj МИРОУСТРОЙСТВО predáva (od r. 2020)

a teda, ak bolo МИРОУСТРОЙСТВО písané cca 10 rokov, tak prvý 'kontakt' by som predpokladal na rok 2010
 
Naposledy upravené:
Naspäť
Top Bottom