• Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz
  • Oznam: na fore bol spustený nový režim moderácie. Viac o to je napísané v tomto článku.

Peniaze


Poznamenal, že Rusko urobilo 13. júna malý, ale symbolicky dôležitý krok týmto smerom – Moskovská burza zastavila všetky obchody denominované v dolároch.

Pomaly ale isto sa svet zbaví dolára a tým aj pánov čo doláre tlačia. Peniaze sú jedným s najväčších nástrojov riadenia. Veď to aj vidíme na Slovensku - Príde si lipšic z rakúska s kufríkom dolárov a oranžové revolúcie a hulákanie na námestiach sa hneď začína.
 

Kartou levněji než hotově. Dopravci tak motivují cestující kvůli rychlosti​


Někteří tuzemští dopravci účtují zákazníkům platícím hotově více než při platbě kartou. Rozdíl se většinou pohybuje kolem osmi korun. Důvodem je rychlost odbavení. Česká obchodní inspekce s touto praxí nemá problém.
S platební kartou za 12 Kč, bez ní za 20 Kč. Platba v hotovosti se tak může u některých českých dopravců prodražit. Rozdílnou cenou se totiž snaží motivovat cestující k bezhotovostní platbě.
Jiné ceny při platbě v hotovosti a kartou si účtují hlavně městští hromadní dopravci. Například i v Novém Jičíně. „Pokud cestující platí u řidiče kartou, zaplatí 10 Kč, v hotovosti je to 18 Kč. Tento ceník a možnosti platby schválili radní města koncem minulého roku,“ říká Marie Machková, tisková mluvčí Městského úřadu Nový Jičín.

Zvýhodněné platby hotově jsou od roku 2022 také v písecké městské hromadné dopravě. Při platbě bankovní kartou stojí obyčejné jízdné 12 Kč a při platbě v hotovosti 20 Kč.
Důvodem je podle dopravců právě hlavně rychlejší odbavování cestujících platících kartou. Když u řidiče většina platila hotově, projevovalo se to častým zpožďováním některých hodně vytížených spojů. „Cílem zvýhodnění platby kartou bylo motivovat cestující, aby tento způsob více využívali a ke zpožďování tak nedocházelo,“ zdůvodňuje tisková mluvčí města Písek Petra Měšťanová.

Cenový rozdíl funguje i v dopravě Ústeckého kraje, kde je bezhotovostní platba o deset procent levnější. „Hotovost při odbavení v dopravě přináší celou řadu nevýhod, především pomalejší prodej a odbavení nebo i bezpečnostní rizika pro řidiče a průvodčí, ale i nutnost dalšího zpracování a nákladů zpravidla s mincemi,“ říká Magdalena Fraňková z odboru informatiky a organizačních věcí Krajského úřadu Ústeckého kraje.
To platí i pro většinu městských dopravců, kteří jsou na dopravu Ústeckého kraje napojeni, včetně města Děčína. „Když platím hotově, stojí mě obyčejná jízdenka 24 Kč, když platím kartou (či mám předplaceno), platím 20 Kč,“ popisuje mluvčí Děčína Luděk Stínil.

Kdysi se běžně u městských dopravců jízdenky kupovaly jen u řidiče a platilo se pouze hotově. Dopravu to však zpomalovalo, a proto se v dnešní době upřednostňuje platba kartou.
„V Břeclavi se do autobusů MHD nastupuje pouze předními dveřmi. Pokud má řidič vyřizovat platbu v hotovosti, zdržuje to odbavení cestujících. Nicméně platbu v hotovosti už dnes využívá naprosté minimum cestujících,“ říká Ivana Solaříková, mluvčí úřadu v Břeclavi, kde při platbě kartou dospělý zaplatí za jízdenku 12 Kč místo 20 Kč.

Podle České obchodní inspekce jsou však rozdílné ceny v pořádku. „S ohledem na fakt, že platební kartu si může pořídit každý spotřebitel, nespatřujeme při předběžném posouzení v dané věci porušení ust. § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, jež se týká zákazu diskriminace spotřebitele,“ vysvětluje mluvčí České obchodní inspekce František Kotrba.

Z diskuse:

"
No o rychlosti... Prodávám v busu jízdenky taky a někdy karta načte hned, některé trvají dlouho a stalo se mně že karta vyřadila pokladnu z činnosti a musel jsem ji tři minuty restartovat.
To je pak zdržení 😀."

"Dovolím si to popsat. Pokud má cestující předplacený kupon nebo čip, je proces odbavení rychlejší oproti hotovosti nebo platbě kartou. Platba kartou je z časového hlediska jednoznačně delší, než platba v hotovosti. Řidič musí navolit cíl cesty nebo částku, přepnout terminál na platbu kartou. Cestující přikládá kartu, nebo si připravuje k platbě mobil (hledá a aktivuje aplikaci) nebo hodinky. To je oproti předání hotovosti první zdržení. Nastává okamčik napětí, za jak dlouho systém v daném místě platbu akceptuje a vytiskne jízdenku. To trvá několik sekund až několik desítek sekund. Pokud je systém zaneprázdněn, neodpovídá či hlásí neznámá karta, začne dohadování s cestujícím, jak zaplatí. Cestující argunentuje, že není jeho problém, že systém je nefunkční, nemá hotovost a jede zdarma..... Z platby kartou je navíc odváděn obolus příslušné bance. Navíc u takto malých částek v autobuse jde bance jako poplatek nepoměrně vysoké procento z platby, tzv. minimální částka. Snaha o platby kartou je jednoznačně zájem bankovní lobby."

"Ze strany řidiče, jelikož jezdím s autobusem je to lež, nejrychlejší je platba v hotovosti,platba kartou zdržuje,ale chápu, že cestujícím se to líbí."

"Nevím kde vzali, že platba kartou je rychlejší. Předpokládám, že na to přišel někdo kdo autobusem v životě nejel."

"Při tom opak je pravdou. Když u pokladny ČD platíte kartou je to vždy delší doba než když totéž platíte hotově. Je to čistě propagace karetních společností a jejich zisk."

"Nehoráznost, nehoráznost a ještě jednou nehoráznost. Takže za chvíli mě chleba bude stát kartou 50,- a hotově 100,- ? To je fakt na hlavu 🤮😡🤮"
 
Dovolím si to popsat. Pokud má cestující předplacený kupon nebo čip, je proces odbavení rychlejší oproti hotovosti nebo platbě kartou.
Přeplacený čip si může každý koupit za hotovost a nemusí se otravovat s platební kartou. Karta jednoznačně zdržuje výrobce nebo prodejce ve všech mě známých případech z praxe. Jenže pro zákazníka je to pohodlné, v kapse pouze malou kartičku a nebo mobil a nebo hodinky (to docela frčí) a nemusí se řešit případy, kdy nejsou po ruce drobné (pozor na tento faktor je v neprospěch hotovosti).

Problém s platební kartou je přímo klasická ukázka našeho zotročení skrze požitky, krátkodobé pohodlí za malou nemravnou úplatu (každá platba kartou bere zhruba procento a půl) a navíc je zátěž přenesená na výrobce, takže zákazník to nevidí a má kolikrát i výhodu.

Takže parazité pomalu požírají výrobu a všem je to jedno, u nás se snažíme na to apelovat, sem tam někoho přesvědčíme, aby neplatil kartou. Ale poměr plateb kartou se zvyšuje. Poznámka: pozor musí se apelování dělat citlivě, výrobce nebo prodejce si těžko může dovolit neumožnit zákazníkovi platit.

Nezájem obyvatelstva (nemravnost) je přitom do nebe volající - je to naprostá "všivárna". Nejde o platbu hotovostní nebo bezhotovostní, ale že si za každou transakci někdo bere výpalné. Jde hlavně o karty, proto jsou tlačeny horem i dolem. Kdyby obyvatelstvo řeklo ne platit kartou nebudeme za těchto podmínek, pak by parazité by byli nahraní.

Řešení je jednoduché, toto musí zařídit stát z daní, pro všechny karta nebo jiná bezhotovostní platba bez jakýkoliv poplatků. Krev organismu (u společenství informace o cenách zdrojů na daný proces) musí proudit bez překážek. Bez výpalného - co pak za kraviny s tou zadrženou krví upíři dělají, to je šílené (nějaký zbohatlík si nechal na zahradě postavit desítky metrů hluboký bazén, aby se mohl potápět a v okolí má dost míst kde to u nás v Čechách lze - oni pak mají problém co s tou zadrženou krví/zdroji dělat).

A dostáváme se ke kořenům našeho zotročení. V kultuře v každé druhé v pohádce nebo dobrodružném filmu jde o poklad o bezpracné získání zdrojů, s kterým nikdo neví co dělat jde pouze o to hloupé "wauuu" a "joóó máme poklad". No v pohádkách na rozdíl od dobrozdružných filmů (pohádkách pro dospělé) bývá alespoň s užitím pokladu spojen morální problém. Zajímavé stáří je vlastně v satanském světě morální úpadek, mládí bývá ještě plné ideálů spravedlivosti (dnes už ale morálně rozkládají elity na západě i mladí).
 
Naposledy upravené:

Po tom čo Elon Mask na twiteri napísal, že sa mu zdá cena spoločnosti Tesla na burze príliš vysoká, jej cena spadla o 13 miliárd.

A tu sa chcem opýtať erudovaných ekonómov - A kde sa tých 13 miliárd vyparilo? Azda si ich požičala planéta Jupiter na stavbu vodovodu? Ako je vlastne možné, že z ničoho sa vytvára akási hodnota a potom tá hodnota sa zo sekundy na sekundu stratí?
Ahaaaaa, to je tá kapitalistická koncepcia a Brettonwoodská menová sústava, ktorá si hodnotu objektov vycucáva z prsta a tiež aj peniaze tlačí na základe toho ako sa kto vyspí. Je to totálne tupý systém nevhodný pre ľudskú evolúciu.
Len pripomeniem, že peňazí má byť v ekonomike toľko, aká je hodnota tovarov a služieb dokopy. Hodnota tovaru sa má udávať podľa množstva energie - ľudskej a elektrickej, spotrebovanej na výrobu tovaru alebo služby. V takejto koncepcii, neexistuje aby niečo zo sekundy na sekundu stratilo hodnotu 13 miliárd. To by sa musel vynájsť zdroj energie, 100000 X silnejší ako to čo je k dispozícii.
 
Naposledy upravené:
Súhlas. Iba doplním.
Cenu každého výrobku tvorí jediné: práca (človeka alebo stroja). A konkrétne sa jedná o súhrn prác všetkých subjektov v celom reťazci výrobného procesu (od ťažby surovín, cez výrobu polotovarov, až po výrobu konečného produktu). Všade je to len o cene práce a ničom inom.
(Na to upozornil už Adam Smith a Engels sa mu to snažil vyvrátiť - neúspešne! Logika nepustí.)

Jedinú výnimku z tohto pravidla tvorí "cena pozemkov a to čo tieto pozemky obsahujú". Ide o to, že príroda dáva všetko zadarmo a vyžaduje iba jediné - prácu. Dáva zadarmo úrodu aj nerastné zdroje. Človek si to len musí prácne vyzdvihnúť.
No človek v peňažnom systéme príde, pozemok si privlastní (či už niekomu patril alebo nie), vyhlási ho za svoj, a za používanie si pýta od iných peniaze. To zvyšuje cenu produktov, ktoré s tým súvisia.
(O tom je aj predávanie pozemkov na Mesiaci, ktoré reálne nepatria a nepatrili nikomu, sú zadarmo. Ale niekto si ich svojvoľne privlastnil a chce ich predávať)

Späť k práci. No keďže práca sa dá vyjadriť aj energeticky. Tak prácu, najmä strojovú, možno vyjadriť v KW. No sú aj druhy prác, ktoré sú ťažko oceniteľné - tvorivé, vývojárske práce. Nápady s vynálezmi nechodia na povel. Niekedy to ide rýchlo, niekedy pomaly.
To ale súvisí s poslaním človeka v budúcnosti. Tie najhlavnejšie potreby by mali byť zadarmo a človek tak uvedomelý, že nimi nebude plýtvať (ako nás rodičia učili, že je hriech hodiť chlieb do koša)... (spoplatnené by mali byť len degradačné potreby/produkty) A tak isto aj práca: výrobnej práci sa budú venovať stroje a tvorivej práci ľudia. Ľudia nebudú odmeňovaní peniazmi, ale odmenou im bude radosť z práce a vlastnej tvorivej realizácie.
Takže nebude si treba lámať hlavu nad tým, že vývoj toho a toho bol príliš drahý. Nebudú peniaze, len evidencia práce a energie (kvôli efektívnemu riadeniu spoločnosti). Ľudia budú mať prístup k akýmkoľvek informáciám a budú si môcť lámať hlavy nad čím budú chcieť a koľko budú chcieť. Nápady sa budú posudzovať a prírodné zdroje sa budú využívať len na materializáciu zmysluplných nápadov. Budú sa vyberať tie najoptimálnejšie riešenia, z hladiska určitých stanovených kritérií. Nápady a riešenia ľudí budú v informačnom poli voľne dostupné (ľudia budú svojimi nápadmi prispievať do elektronického informačného poľa). Umelá inteligencia bude pomáhať sa prehrňať v tom množstve nápadov a hľadať optimálne riešenia. (samozrejme, že tu sa predpokladá, že už bude po informačnej vojne a globalizácia bude za nami. Teda nebude sa predpokladať sabotáž zo strany GP). No ľudia budú mať možnosť vždy všetko revidovať a kontrolovať (čo je pochopiteľne pomalší proces, než ten strojový). Dôveruj ale vždy preveruj. Bezhlavá dôvera v autority (či dokonca stroje) je prejav stádovitosti.
 
Naposledy upravené:
Po asi 2 rokoch čítania rôznych kníh som začal chápať peniaze úplne inak.
Na čo slúžia peniaze v našej spoločnosti? Na to aby ste si mohli dačo kúpiť, aby ste mohli dačo predať. Ľudia chápu peniaze ako vec, za ktorú dostanú inú vec, ktorú potrebujú.
Ale to je len tá najjednoduchšia funkcia.

Dajme tomu, že na planéte máme nekonečné množstvo zdrojov.
Dajme tomu, že na planéte máme nekonečné množsatvo produktov.
Dajme tomu, že na planéte máme konečné množstvo kupujúcich (5 miliárd).

Ktokoľvek bude môcť prísť do obchodu a zobrať si čo potrebuje. Lebo všetkého je dostatok. Vyrába sa tovarov nekonečno, lebo zdrojov je nekonečno. Peniaze v takej spoločnosti ani nie sú potrebné.

Lenže naše zdroje nie sú nekonečné. Ich produkcia stojí čas. Napríklad vyťažiť železnú rudu stojí čas. Niekedy môžeme mať vyťaženej rudy viac v zásobe, inokedy menej.

Na začiatku, keď fungoval výmenný obchod, tak sa vyrobilo len toľko produktov, koľko bolo potrebných. Nikto nevyrábal veľa do zásoby, lebo ak by nejakého produktu bolo veľa, tak trh by sa presýtil a výrobca by musel prejsť na výrobu iného produktu. Takže sa vyrábalo určité množstvo + určité percento do zásoby.

Po nástupe peňazí sa tento princíp zmenil.
Koľko železnej rudy sa vyťaží, ak miliardár bude mať 500 triliónov dolárov a tie bude pumpovať do ťažby? Presne tak - vyťaží sa aj celé množstvo na planéte. Prečo? Lebo to tak miliardár chce. Miliardár riadi koľko sa bude ťažiť.

Iný príklad. Dajme tomu, že v malom sebestačnom mestečku, kde je pekáreň aj obchod, aj poľnohospodár, spravíme revolúciu a donútime / nalákame všetkých ľudí k tomu aby si za peniaze kúpili listy so "svätého stromu". V meste po čase nastane nedostatok peňazí, lebo všetky peniaze budú v našom vrecku. Nastane hladomor. Ale veď mesto má všetko, má aj zrno, aj mlyn, aj pekára, aj obchod, aj kupujúceho. Prečo je hladomor, keď je v meste všetko potrebné na to aby sa ten hladomor poriešil? No lebo ľudia sú zvyknutí na peniaze, že farmár dostane za zrno paniaze a nie chlieb. A pekár zase chce za panieze, a nie za chlieb, kúpiť múku. Nikomu nepríde na um začať výmenný obchod, lebo o takom dačom nepočuli a učili sa to len v učebniciach.

Takto banka v meste určuje ako sa ľudia budú v meste mať. Či bude peňazí dostatok alebo bude ich málo. Keď ich bude dostatok, tak ľudia začnú využívať viac zdrojov mesta ako aj prírody. Ak ich bude nedostatok, tak sa tovarová výmena zmenší a bude bieda. A bieda nastane aj napriek tomu, že je v meste všetkého dostatok. Probléme je v tom, že nie je dostatok peňazí na výmenu tovarov. Banka vyvolala umelý nedostatok.

Vzhľadom na to všetko, čo vlastne znamená emisia peňazí? Dajme tomu, Fico odklepne 2 miliardy na dialnicu. Znamená to, že niekto postavený v spoločnosti na hierarchicky vyššej priečke dal povolenie na čerpanie prírodných a ľudských zdrojov pre vytvorenie nejakej veci. On reálne riadi / schvaľuje zámer. On povie, či sa dačo robiť bude alebo nie. Cementu má štát dostatok, pracovnej sily tiež. Aj železa má dosť. Keď by nebolo peňazí, tak by sa možno niekde ľudia dohodli na výmenných vzťahoch ako si budú počas roka bez peňazí vymieňať cement, chlieb, železo ... kým nepostavia most. Ale to je dosť nepravdepodobné.

Z toho princípu je aj zaujímavý peňažný systém založený na hotovostnej výmene medzi ľudmi ale na bezhotovostnej výmene medzi podnikmi. Za Stalina to tak fungovalo. Ľudia dostávali výplatu reálne v peniazoch, ale firmy len v bezhotovostnej forme. Prečo tak? Prečo by mal kameňolom dostávať peniaze za vyťažený kameň? Je to vlastníctvo kameňolomu? No nie. Kameň je vlastnícvo ľudu. Ale aj ťažbu kameňa je potrebné rozdeliť na rôzne kameňolomy a tak podniky pomocou bezhotovosných platieb - ktoré nie sú zameniteľné za hotovostné, zobrazujú ako využívajú zdroje. Tie bezhotovostné platby sú na to aby riadiaci člen dokázal správne prerozdeliť využívanie zdrojov a zaťaženie podnikov. To aj dáva logiku, pretože platy ľudí kameňolomu sú väčšinou len veľmi malou čiastkou peňazí, ktorými kameňolom disponuje.

Takže z pohľadu obyčajného občana, sú peniaze len platidlom.
Ale z pohľadu riadiaceho človeka, sú peniaze nástrojom na riadenie využívania zdrojov.

A keď napríklad západom založená MMF bude chcieť zničiť vašu krajinu, tak najprv vám na hlavu nasype úroky do neba, prestane vám dávať / požičiavať peniaze a v konečnom dôsledku celý váš štát skrach**e a to aj napriek tomu, že zrna máte dosť, že mlynov je dosť, že pekárov je dosť.

Nabudúce ak budete počuť niečo ako
USA investovali na Ukrajine miliardu dolárov do ťažby dreva. (USA poslali miliardu na ukrajinu)
Tak je to potrebné chápať ako
USA schválili ťažbu dreva v obrovských objemoch na Ukrajine.
A hneď na to príde myšlienka - A ako môžu USA niečo povoľovať alebo zakazovať na ukrajine? Veď ukrajina nie je majetkom USA. Presne tak. Tu je hneď vidno reálnu funkciu peňazí - určovanie využívania prirodných a iných zdrojov.


Ďalší príklad sú soroš organizácie na Slovensku. Tie dostávajú peniaze zo zahraničia na to aby tu robili bordeľ. Takže niekto v zahraničí vytlačí peniaze, ktoré my máme akože akceptovať, a tými peniazmi určí ako budú využívané ľuskdé zdroje mimovládok na Slovensku. Určí, že mimovládky budú likvidovať štátnosť. Preto aj v USA je na to zákon, zakazujúci takéto zahraničné riadenie na USA území. Na Slovensku sa boja takýto zákon schváliť.
Ale princíp je stále ten istý, ten kto má peniaze určuje ako budú využívané zdroje. Lebo zdrojov je stále dosť. Len ich organizácia a využívanie sa upravuje zámerom, zámerom toho čo má peniaze.
 
Naposledy upravené:

Úpadek SWIFTu: Jak se globální mocnosti vymaňují z dolarové pasti...​

Tato image byla pošramocena v roce 2006, kdy vyšlo najevo, že SWIFT tajně přenášel údaje o transakcích CIA a americkému ministerstvu financí v rámci Programu pro sledování financování terorismu (TFTP). Toto sledování pokračuje a Národní bezpečnostní agentura USA (NSA) nyní monitoruje zprávy SWIFT.
Pak přišel rok 2012, kdy dvoustranní jestřábi z hnutí United Against Nuclear Iran (UANI) tlačili na SWIFT, aby přerušil vztahy s Teheránem, a obvinili ho z porušování sankcí USA a EU. SWIFT rychle vyhověl. Ale když palestinští aktivisté požadovali, aby Izrael učinil totéž pro válečné zločiny, kampaň byla ignorována. S tímto precedentem SWIFT v roce 2017 vyloučil Severní Koreu a v roce 2022 Rusko.
Zpráva byla jasná: SWIFT již není neutrální. Byl to nástroj ekonomické války.

Vzniká nová architektura
Zbavení se SWIFTu může přes noc ochromit ekonomiku. Banky jsou izolované a již nemohou odesílat ani přijímat platby, a to ani od partnerů mimo západní Evropu. Obchod je paralyzovaný. Ale tato taktika se ukazuje jako sebedestruktivní.

Poté, co Západ pohrozil ukončením spojení po anexi Krymu v roce 2014, Rusko vyvinulo vlastní platformu: Systém pro přenos finančních zpráv (SPFS), který byl spuštěn v roce 2017. Dnes SPFS sdružuje 177 zahraničních institucí z 25 zemí.
Írán, který v roce 2023 začal s integrací mezibankovních komunikačních a převodních systémů s Ruskem, pracuje na vlastní infrastruktuře finančních zpráv, známé jako Automated Currency Management and Exchange Reporting (ACUMER).

Největší výzvou pro SWIFT však nepředstavují sankcionované státy, ale rozvíjející se mocnosti, které očekávají v budoucnu nepřátelství ze strany Spojených států.

Čína spustila systém přeshraničních mezibankovních plateb (CIPS) v roce 2015. I když pro mnoho transakcí nadále používá SWIFT, CIPS má vlastní vrstvu pro zasílání zpráv, která umožňuje bezproblémový obchod s Ruskem a dalšími partnery.
Systému CIPS se nyní účastní téměř 4 800 bank, což je zhruba polovina celkového počtu bank v systému SWIFT, a to i přesto, že systém je starý méně než deset let.
Blok BRICS si uvědomil potřebu jednotné přeshraniční alternativy a v roce 2018 začal s vývojem systému „BRICS Pay“. Země BRICS, které v současnosti dosahují vyšších ekonomických výsledků než země G7, tvoří více než třetinu světové ekonomiky. Společnost BRICS Pay zahájila pilotní platby v roce 2019 a plnou čínskou podporu získala v říjnu 2024. Projekt je stále v pilotní fázi, ale jeho potenciální rozsah z něj dělá dosud nejvážnějšího konkurenta SWIFTu.
Rychlé opuštění dolaru
Ale opuštění SWIFTu se již neomezuje pouze na americké protivníky...
 
Ale princíp je stále ten istý, ten kto má peniaze určuje ako budú využívané zdroje.
Ano mezi lidem v mém okolí se říká a stalo se z toho rčení: "kdo má peníze rozhoduje" (jak se budou používat zdroje). Má to však své limity, musí to lidé alespoň nějak používat, jinak se výrobní toky zastaví a vše spadne a když se to nebude líbit vyššímu řízení, tak ty toky zastaví. Ty výrobně-spotřební toky řízené penězi musí být dostatečně nemravné (podmínka nutná daná nejvyšším řízením společnosti, velice důsledně hlídaná jakmile je ekonomický tok většího rozsahu - alkohol, cigarety, porno průmysl jsou vítány a mají maximální podporu), to je také ochrana před tím, aby se do řízení ekonomických toků dostali mravní lidé.

Peníze (zlatá tele), tak jak jsou používány, je způsob našeho zotročení (zotročení pomocí peněz).

Základní kámen tohoto parazitismu je v rozšířeném bludu, že peníze umožňují vše-dovolování. A většina se tím bludem opájí (žije v naději, že je získá), až budu mít peníze budu si moci konečně žít, jak si přeji a bude to nádherné. Jenže čím více peněz kdo má tím větším je "otrokem", protože ty peníze chce každý a čím více jich je, musí se o ně více bojovat až na život a na smrt a nebo se úplně podvolit poradcům (GP) a ani to není jistota, že daný člověk nebude použit co obětní beránek. Peníze (nadměrné množství) nelze získat mravným způsobem (jedině okradením většiny, zcela logické), po Stalinovi zůstali čtyři kopějky, protože hájil zájmy většiny a pro nadměrnou osobní spotřebu mu byli k ničemu, protože měl jiné cíle (svůj plat dával na podporu vzdělání).

Důkazem toto co říká V.A.Jefimov: "Nadměrné množství peněz ještě nikomu štěstí nepřineslo" je výrok boháče, který na sklonku života na dotaz novináře: "Čím by chtěl být v příštím životě ?" odpověděl: "Chtěl bych být smrtelným virem, který vyhubí lidstvo".

První krok jak z toho ven je přijmutí odpovědnosti (pro odpovědné jednání potřebujeme znalosti na prvním místě), kdo má peníze nesmí potlačit velký vnitřní tlak svědomí (být psychopat) a dobře přemýšlet jak peníze správné využít (do čeho investovat), nehromadit je a použít na vytváření blahodárných jevů. Když je ta zodpovědnost odmítnuta, nositele nakonec dožene (ve velkém psychickém diskomfortu) a následky jsou strašně tragické (dříve třeba vyvraždění rodin následníku, dodnes vyvražďování obyvatelstva, dodnes války ...).

Přijmutí zodpovědnosti funguje statisticky i při malých tocích peněz (dobře se postarat o rodinu, kvalitně dělat svoji práci). Není malých lidí, jsou jen malé a nemravné cíle. Usilujme o společné blaho (bolševismus) tam, kde stojíme, a ani nekonečné množství peněz s tím nic nenadělá a sociálně spravedlivá společnost vznikne úsilím většiny.
 
Naposledy upravené:
Jenže čím více peněz kdo má tím větším je "otrokem"
Toto ma docela zaujalo, pretože systém si pre človeka vybral toľko ciest, ktorými ho môže pomocou peňazí zotročiť.
Napríklad si človek kúpi ojazdené auto za 8 tis jewur. Dobre, potreboval ho na cestu do práce, kúpil si. Ale po čase vidí, že kolega má nové auto za 20 tis jewur. Tak začne náš opantaný jedinec šetriť a zháňať peniaze, aby si mohol kúpiť auto, trochu lepšie, ale za dvojnásobnú cenu. Po čase si ho kúpi. Je zase chvíľu šťastný. Ale potom uvidí, že manažér má auto za 50 tis jewur. To auto je určené na dlhé trate, je komfortné. Samozrejme, že náš jedinec také auto nepotrebuje, lebo dlhé trate nejazdí, ale chce! A tak už hľadá aj menej mravné cesty ako na to auto našporiť. Skúša okrádať podriadených a podobne. Nakoniec si našporí aj na to auto. Ale potom uvidí, že šéf má auto za 100 tis jewur ... a už ma nový cieľ - nahrabať / nakradnúť 100 tis jewur. A takto systém vytvára možnosť úplne pohltiť človeka honbou za peniazmi, pretože najnovšie Bugatti Chiron stojí 3,3 milióna jewur. A načo vlastne systém vyrába autá s cenou nad 100 tis jewur? Načo vyrába autá s cenou nad 50 tis jewur? Azda odvezú inak človeka? No nie. Systém ich vyrába na to, aby mohol vysať z človeka peniaze. Napríklad takto sa vysáva kapitál z predražených futbalistov. Ale tiež cieľom je nachytať na pascu honby za peniazmi čo najviac ľudí.
 
Po asi 2 rokoch čítania rôznych kníh som začal chápať peniaze úplne inak.
Na čo slúžia peniaze v našej spoločnosti? Na to aby ste si mohli dačo kúpiť, aby ste mohli dačo predať. Ľudia chápu peniaze ako vec, za ktorú dostanú inú vec, ktorú potrebujú.
Ale to je len tá najjednoduchšia funkcia.

Dajme tomu, že na planéte máme nekonečné množstvo zdrojov.
Dajme tomu, že na planéte máme nekonečné množsatvo produktov.
Dajme tomu, že na planéte máme konečné množstvo kupujúcich (5 miliárd).

Ktokoľvek bude môcť prísť do obchodu a zobrať si čo potrebuje. Lebo všetkého je dostatok. Vyrába sa tovarov nekonečno, lebo zdrojov je nekonečno. Peniaze v takej spoločnosti ani nie sú potrebné.

Lenže naše zdroje nie sú nekonečné. Ich produkcia stojí čas. Napríklad vyťažiť železnú rudu stojí čas. Niekedy môžeme mať vyťaženej rudy viac v zásobe, inokedy menej.

Na začiatku, keď fungoval výmenný obchod, tak sa vyrobilo len toľko produktov, koľko bolo potrebných. Nikto nevyrábal veľa do zásoby, lebo ak by nejakého produktu bolo veľa, tak trh by sa presýtil a výrobca by musel prejsť na výrobu iného produktu. Takže sa vyrábalo určité množstvo + určité percento do zásoby.

Po nástupe peňazí sa tento princíp zmenil.
Koľko železnej rudy sa vyťaží, ak miliardár bude mať 500 triliónov dolárov a tie bude pumpovať do ťažby? Presne tak - vyťaží sa aj celé množstvo na planéte. Prečo? Lebo to tak miliardár chce. Miliardár riadi koľko sa bude ťažiť.

Iný príklad. Dajme tomu, že v malom sebestačnom mestečku, kde je pekáreň aj obchod, aj poľnohospodár, spravíme revolúciu a donútime / nalákame všetkých ľudí k tomu aby si za peniaze kúpili listy so "svätého stromu". V meste po čase nastane nedostatok peňazí, lebo všetky peniaze budú v našom vrecku. Nastane hladomor. Ale veď mesto má všetko, má aj zrno, aj mlyn, aj pekára, aj obchod, aj kupujúceho. Prečo je hladomor, keď je v meste všetko potrebné na to aby sa ten hladomor poriešil? No lebo ľudia sú zvyknutí na peniaze, že farmár dostane za zrno paniaze a nie chlieb. A pekár zase chce za panieze, a nie za chlieb, kúpiť múku. Nikomu nepríde na um začať výmenný obchod, lebo o takom dačom nepočuli a učili sa to len v učebniciach.

Takto banka v meste určuje ako sa ľudia budú v meste mať. Či bude peňazí dostatok alebo bude ich málo. Keď ich bude dostatok, tak ľudia začnú využívať viac zdrojov mesta ako aj prírody. Ak ich bude nedostatok, tak sa tovarová výmena zmenší a bude bieda. A bieda nastane aj napriek tomu, že je v meste všetkého dostatok. Probléme je v tom, že nie je dostatok peňazí na výmenu tovarov. Banka vyvolala umelý nedostatok.

Vzhľadom na to všetko, čo vlastne znamená emisia peňazí? Dajme tomu, Fico odklepne 2 miliardy na dialnicu. Znamená to, že niekto postavený v spoločnosti na hierarchicky vyššej priečke dal povolenie na čerpanie prírodných a ľudských zdrojov pre vytvorenie nejakej veci. On reálne riadi / schvaľuje zámer. On povie, či sa dačo robiť bude alebo nie. Cementu má štát dostatok, pracovnej sily tiež. Aj železa má dosť. Keď by nebolo peňazí, tak by sa možno niekde ľudia dohodli na výmenných vzťahoch ako si budú počas roka bez peňazí vymieňať cement, chlieb, železo ... kým nepostavia most. Ale to je dosť nepravdepodobné.

Z toho princípu je aj zaujímavý peňažný systém založený na hotovostnej výmene medzi ľudmi ale na bezhotovostnej výmene medzi podnikmi. Za Stalina to tak fungovalo. Ľudia dostávali výplatu reálne v peniazoch, ale firmy len v bezhotovostnej forme. Prečo tak? Prečo by mal kameňolom dostávať peniaze za vyťažený kameň? Je to vlastníctvo kameňolomu? No nie. Kameň je vlastnícvo ľudu. Ale aj ťažbu kameňa je potrebné rozdeliť na rôzne kameňolomy a tak podniky pomocou bezhotovosných platieb - ktoré nie sú zameniteľné za hotovostné, zobrazujú ako využívajú zdroje. Tie bezhotovostné platby sú na to aby riadiaci člen dokázal správne prerozdeliť využívanie zdrojov a zaťaženie podnikov. To aj dáva logiku, pretože platy ľudí kameňolomu sú väčšinou len veľmi malou čiastkou peňazí, ktorými kameňolom disponuje.

Takže z pohľadu obyčajného občana, sú peniaze len platidlom.
Ale z pohľadu riadiaceho človeka, sú peniaze nástrojom na riadenie využívania zdrojov.

A keď napríklad západom založená MMF bude chcieť zničiť vašu krajinu, tak najprv vám na hlavu nasype úroky do neba, prestane vám dávať / požičiavať peniaze a v konečnom dôsledku celý váš štát skrach**e a to aj napriek tomu, že zrna máte dosť, že mlynov je dosť, že pekárov je dosť.

Nabudúce ak budete počuť niečo ako
USA investovali na Ukrajine miliardu dolárov do ťažby dreva. (USA poslali miliardu na ukrajinu)
Tak je to potrebné chápať ako
USA schválili ťažbu dreva v obrovských objemoch na Ukrajine.
A hneď na to príde myšlienka - A ako môžu USA niečo povoľovať alebo zakazovať na ukrajine? Veď ukrajina nie je majetkom USA. Presne tak. Tu je hneď vidno reálnu funkciu peňazí - určovanie využívania prirodných a iných zdrojov.


Ďalší príklad sú soroš organizácie na Slovensku. Tie dostávajú peniaze zo zahraničia na to aby tu robili bordeľ. Takže niekto v zahraničí vytlačí peniaze, ktoré my máme akože akceptovať, a tými peniazmi určí ako budú využívané ľuskdé zdroje mimovládok na Slovensku. Určí, že mimovládky budú likvidovať štátnosť. Preto aj v USA je na to zákon, zakazujúci takéto zahraničné riadenie na USA území. Na Slovensku sa boja takýto zákon schváliť.
Ale princíp je stále ten istý, ten kto má peniaze určuje ako budú využívané zdroje. Lebo zdrojov je stále dosť. Len ich organizácia a využívanie sa upravuje zámerom, zámerom toho čo má peniaze.
Trochu to doplním svojim pohľadom.
Peniaze sú užitočné hlavne na evidenciu, ako to aj naznačuješ. Aj keby fyzicky neexistovali žiadne papieriky, ale iba nuly a jednotky v počítači, tak vďaka evidencii, ktorú umožňujú, sa ľahšie riadi každý výrobný proces. Áno, dalo by sa riadiť aj v naturálnych jednotkách: kusoch cementu, piesku, zrna, hrncov... Ale tu je to o trošíčku zložitejšie, lebo potrebuješ mať zložitú konverznú tabuľku, aby si si overil, koľko treba jedného tovaru za nejaký iný tovar. Napr. koľko šišiek za múku.
Ale pri cenovej evidencii je to jednoduchšie, lebo máš tovar a vedľa neho cenu v nejakej univerzálnej peňažnej veličine.

Je to podobné ako pri riadení spoločnosti. Starosta malej osady môže byť aj negramotný, tak ako sú negramotní náčelníci indiánov. To preto, že ide o malý počet ľudí, jednoduchý spôsob života, jednoduché hospodárstvo. Ale keď chceš riadiť obrovskú spoločnosť so zložitým hospodárstvom, tak už nevyhnutne potrebuješ vedieť písať, čítať a počítať (a tiež riadiť). Riadiaci pracovníci si potrebujú evidovať množstvo vecí, zapisovať, aby neboli odkázaní na pamäť, ktorá by inak musela byť superpamäťou.

Výroba a celkovo hospodárstvo štátu slúži na uspokojenie potrieb ľudí. Lenže ľudia by si mali v prvom rade uvedomiť, že materiálne veci prinášajú len chvíľkové potešenie. Sú ako droga, dajú chvíľkovú radosť, vytvoria závislosť, a potom človek potrebuje viac a viac, aby dosiahol rovnaký pocit blaženosti. To je cesta do vývrtky. Ak by to vedeli, možno by opustili tieto krysie preteky.
Človek potrebuje uspokojiť hlavne svoje fyziologické a duchovné potreby. Piť a jesť, aby som mohol žiť. Mať slušné ošatenie, strechu nad hlavou a pocit bezpečia a životnej stability (necítiť sa existenčne ani fyzicky ohrozený). Môcť uspokojiť túžbu po tvorivosti, vzdelaní, po láske a rodine.
 
Peniaze, nôž, ľudské telo, hmota, dualita, to všetko sú nástroje na poznávanie individuálnej nehmotnej duchovnej bytosti (čiže našej podstaty, našeho skutočného JA), ktorá sa ergo, mi sami sme sa na základe slobodnej vôle dobrovoľne rozhodli, že sa ideme zahrať hru na pochopenie. V ktorej je vymyslené všetko možné a aj nemožné, lebo aj to je možné...

A keď pochopíme, tak sa posunieme ďalej, kde sa bude nejaká forma hodnoty tovaru používať na rozvoj a podporu bytosti ľudskej a nie na zotročovanie samých seba navzájom, lebo ako inak to môžeme pochopiť a zažiť, kým to nezažijeme a nepochopíme ? A hlavne dôsledky takého konania a žitia.

A ako stále vidieť na planéte 0, výučba prebieha aj momentálne vysoko efektívne (tak ako aj v minulosti) a položila aj omnoho vyspelejšie civilizácie (kde sme boli mi všetci zúčastnení, akurát sme mali iné role a obsadenia) a v čase sa znova ukáže, kto sa posunul a pochopil a ako to dopadne tentokrát...

Budúcnosť je otvorená a meniteľná, ako sa kto rozhodne "zamávať krídlami", či už individuálne, alebo aj možná spoločná, podľa množstva, kvality a intenzity všetkých individuálne zúčastnených.

Je to tak geniálne vymyslené, že až.
 
Naposledy upravené:
Světová ekonomika se dostává do paradoxní situace: celkový dluh roste rychleji než kdykoli předtím, přestože růst stagnuje a předchozí modely se vyčerpaly. Dluh ve výši 324 bilionů dolarů na konci prvního čtvrtletí roku 2025 není jen alarmující číslo, ale i příznak toho, že globální ekonomika žije z očekávání, která se nenaplňují, a utrácí zdroje budoucnosti bez jasné architektury pro současnost.

Na tomto pozadí Rusko vykazuje relativní odolnost - 2,2 bilionu dolarů v nominálním HDP a udržuje si 11. místo na světě, zatímco v paritě kupní síly je již čtvrté, předstihlo dokonce i Japonsko. To ilustruje nikoliv sílu modelu, ale změnu optiky: ve světě, kde se dluhová zátěž vyspělých ekonomik stává toxickou, vypadají surovinově-průmyslové velmoci s přísnou měnovou politikou předvídatelně.

V makropohledu jsou však důležitější posuny: Indie vytlačuje Japonsko a Německo z první trojky a stává se nejen demografickou, ale i ekonomickou velmocí. Během několika let se z cíle pomoci stala aktérem růstu, přičemž zůstává mimo formální bloky, jako je NATO nebo G7 - a právě to jí dává manévrovací svobodu.

V tomto souřadnicovém systému již postsovětský prostor není vnímán jako nezávislý hráč: Kazachstán (307 miliard dolarů), Ukrajina (190 miliard dolarů) a Uzbekistán (127 miliard dolarů) nejsou hospodářskými centry, ale periferiemi, jejichž osud bude určován toky surovin, migrací a subregionální logistikou. Ve starém modelu by tyto země byly „rozvojové“, v novém modelu se stávají platformami pro projekci zahraničního vlivu.

V době, kdy dluhy téměř třikrát převyšují HDP, nejsou vítězi ti, kdo rychle rostou, ale ti, kdo ovládají základní procesy - energii, potraviny, infrastrukturu. V této logice se ekonomická hegemonie přesouvá od bank a burz k logistice a zdrojům. To znamená, že o nové hierarchii světa nebudou rozhodovat biliony na papíře, ale schopnost přežít opuštění dluhu jako univerzálního motoru.

Zdroj: https://t.me/politnext/239
 
De-dolarizace se zrychluje: Katar a Hongkong prosazují jüan jako alternativu k dolaru

Mary Huen Wai-yi, předsedkyně hongkongské bankovní asociace, prozrazuje: světové podniky utíkají od dolaru a vrhají se na čínský jüan.

Přední katarští hráči již využívají hongkongské finanční „nářadí“ k uzavírání obchodů, plateb a investic v RMB, píše South China Morning Post.

🔹 Rostoucí offshore trh s jüany a inovace v oblasti fintech dělají z Hongkongu hlavní globální centrum RMB.
🔹 Obchodní válka mezi USA a Čínou a nedávné snížení ratingu dluhu USA urychlují globální „de-dolarizaci“.
🔹 Přeshraniční zúčtování v jüanech dosahuje rekordních hodnot; jüan se blíží k tomu, aby v oblasti financování obchodu vyzval euro.

PROČ? Protože obchodní válka USA a rostoucí dluh učinily z dolaru TOXICKÉ aktivum.

Odborníci tvrdí, že jedinečná pozice Hongkongu a rozšiřující se produkty v jüanech vytvářejí obrovské příležitosti - zatímco dominance amerického dolaru vykazuje známky ústupu.

Zdroj: https://t.me/geopolitics_live/50408
 
Washington nestráca dolár – stráca svoj monopol na pravidlá. Správa Atlantickej rady znie ako priznanie: samotná logika globálnej dominancie USA nie je založená na sile ekonomiky, ale na umelo udržiavanom postavení dolára ako univerzálneho „kľúča k systému“. Ale tento kľúč čoraz častejšie neotvára, ale blokuje prístup – čo sa na globálnom Juhu čoraz viac vníma nie ako poriadok, ale ako finančná tyrania.

Keď sa účtovná jednotka stane nástrojom politického vydierania, jej status sa zmení z „neutrálneho benchmarku“ na ukazovateľ závislosti. USA používajú dolár ako obušok – a sú prekvapené, že čoraz viac krajín siaha po alternatívach: od juanu s digitálnym obalom až po multimenové platformy BRICS a EAEU, kde je urovnanie dohodou, nie príkazom.

Paradox: Amerika vidí hrozbu, ale nedokáže sa zmeniť. Štátny dlh je nezvládnuteľný, reformy sú toxické a elita je rozdelená. Ale v digitálnych pretekoch Washington nedoháňa, ale zaostáva. Čína už má CBDC v prevádzke. Rusko v testovacom režime. Spojené štáty - v konceptoch a debatách.

Rusko a jeho partneri nemusia čakať na pokles dolára. Všetko, čo musia urobiť, je začať s architektonickou montážou nového sveta výpočtov – s inštitucionálnym ukotvením, transparentnosťou, digitálnymi nástrojmi a minimálnou politickou toxicitou. Nie revolúcia, ale zmena centra: keď za transakciou nestojí hegemón, ale sieť rovnocenných účastníkov.

A toto je skutočná hrozba pre Washington: nie kolaps dolára, ale kolaps výnimočnosti.


Zdroj: https://t.me/polit_inform/38063
 
Zlato se vrací do světa peněz a je připraveno bojovat s americkým dolarem

Drahý kov od roku 2022 zrychluje svou akumulaci v rezervách centrálních bank
.
V minulosti byly doby, kdy zlato mělo ve světě peněz postavení krále. V 19. století se tak začal formovat tzv. zlatý standard. Emise mnoha známých peněžních jednotek byla vázána na zásoby drahého kovu centrálních bank. A papírové peněžní jednotky bylo možné vyměnit za zlato z rezerv centrální banky. První zemí, která po napoleonských válkách zavedla zlatý standard, byla Velká Británie. Zlatou měnou byla vyhlášena libra šterlinků.

Po prusko-francouzské válce v letech 1870-71 a sjednocení německých států v Německu zavedl zlatou marku kancléř Bismarck. Proto se „zlatou“ měnou staly francouzský a belgický frank, nizozemský gulden, italská lira atd. V roce 1897 byla v Rusku provedena měnová reforma, jejímž výsledkem byl vznik zlatého rublu. V roce 1900 byl na zlatý základ převeden americký dolar. Zlatý standard se vztahoval na celý svět.

Působení tohoto zlatého standardu bylo pozastaveno během první světové války.
Několik let po jejím skončení došlo k částečnému obnovení zlatého standardu ve Francii, Anglii a řadě dalších evropských zemí. Kvůli hospodářské krizi, která začala ve 30. letech 20. století, však musel být i tento omezený, částečný zlatý standard opuštěn.
V roce 1944 bylo obnoveno spojení světa peněz se světem zlata.
Na mezinárodní měnové a finanční konferenci v Bretton Woods hlasovalo 44 delegací pro zavedení zlatého dolarového standardu. Americké měně a žlutému kovu bylo svěřeno poslání plnit úlohu světových peněz (zajišťovat vypořádání obchodu, půjček, investic a dalších přeshraničních operací; působit jako prostředek tvorby mezinárodních rezerv).

Zlatý dolarový standard existoval necelá tři desetiletí. A v roce 1976 byl na mezinárodní měnové a finanční konferenci na Jamajce oficiálně nahrazen standardem papírového dolaru. Spojení mezi světem peněz a zlatem bylo přerušeno. Drahý kov byl degradován na komoditu obchodovanou na burze. Stejně jako pšenice, ropa nebo bavlna. Jednalo se však o čistý voluntarismus, o snahu zbavit americký dolar jakékoli konkurence,
o nastolení absolutního monopolu amerického dolaru ve světě.

- Dalším důvodem rychlého růstu podílu zlata na mezinárodních rezervách je růst ceny drahého kovu. V loňském roce zlato zdražilo o 30 %. Od začátku letošního roku se cena zlata zvýšila o dalších 27 % a dosáhla historického maxima 3 500 USD za trojskou unci.

- Dnes se podíl zlata na mezinárodních rezervách jednotlivých zemí se samozřejmě výrazně liší od celosvětového průměru, který činí 20 %. Uvedu několik zemí s mnohem vyšším podílem zlata (ke konci roku 2024, %):
USA - 74,97
Německo - 74,39
Itálie - 70,79
Francie - 72,27.
Podotýkám, že výše uvedené údaje jsou oficiální údaje příslušných zemí. V případě USA je podíl zlata velmi podhodnocen. Faktem je, že fyzické zlato v amerických rezervách je oceněno cenou, která byla stanovena v době zlatého dolarového standardu - před více než půl stoletím (v roce 1973). Tehdy byla zavedena oficiální pevná cena 42,22 USD za trojskou unci ryzího kovu. Přepočítáme-li podíl zlata na současné tržní ceny, dostaneme podíl blížící se 95 %. Mimochodem, americké úřady nikdy nevysvětlily důvod tak zvláštního přístupu k hodnocení zlatých rezerv. Zřejmě to bylo způsobeno tím, že USA naléhaly na ostatní země, aby se zbavily svých zlatých rezerv. A super vysoký podíl zlata ve zlatých rezervách samotných USA by vypadal příliš obscénně. Proto jej podhodnocovali, jak jen to šlo.

A zde jsou některé přední země s podílem zlata, který je hluboko pod celosvětovým průměrem (%):
Čína - 5,53
Švýcarsko - 9,59
Indie - 11,35
Japonsko - 5,77.
Existují země, které nemají vůbec žádné zlaté rezervy. A nemusí se nutně jednat o některé malé země chudého jihu. Například Kanada, která mimochodem tradičně patří mezi pět zemí s největší těžbou zlata, nemá žádné zlaté rezervy.

Pokud jde o Rusko, jeho podíl zlata na mezinárodních rezervách je výrazně vyšší než světový průměr - 34,4 %.

Podle prognóz odborníků zůstanou v roce 2025 čisté nákupy zlata
(tj. nákupy minus prodeje) opět na úrovni přibližně 1 000 tun. A růst ceny drahého kovu nebude o nic menší než
v loňském roce (a s největší pravděpodobností i větší). V důsledku toho můžeme s jistotou tvrdit, že na konci letošního roku se podíl zlata na mezinárodních rezervách zvýší.
To vše je jedním z projevů sílící dedolarizace světového finančního systému.
 
FED ponechává úrokovou sazbu beze změny - v rozmezí 4,25-4,50 %
Regulátor očekává vyšší inflaci,
slabý růst HDP a rostoucí nezaměstnanost.

Kombinace těchto faktorů
- relativně vysoká inflace se slabým růstem a vyšší nezaměstnaností - způsobila rozkol v Radě guvernérů Fedu.
Z 19 členů bankovní rady jich 10 cílí na dvě po sobě jdoucí snížení sazeb ve druhé polovině
roku 2025, zatímco dalších sedm si myslí, že by sazby měly zůstat beze změny,
a 2 jsou pro jejich zvýšení.

Šéf Fedu Jerome Powell se také vyjádřil (https://www.reuters.com/business/fe...east-crisis-tariffs-cloud-outlook-2025-06-18/) negativně k dovozním clům uvaleným Trumpem.
Konkrétně Powell řekl: "Zvýšení cel v letošním roce pravděpodobně zvýší ceny a negativně ovlivní ekonomickou aktivitu.....
Všichni, které znám, předpovídají výrazné zvýšení cen kvůli clům, protože někdo je musí zaplatit."

Toto rozhodnutí jistě rozčílí Donalda Trumpa, který Powella opakovaně osobně i v nepřítomnosti vyzýval ke snížení sazeb. Inu, další rozčilení do prasátka neštěstí Donalda Fredoviče......

Zdroj: https://t.me/DDrobnitski/8234
 
Zlato signalizuje tektonický posun ve finančním systému
Drahé kovy se nedávno opět ocitly v centru pozornosti, protože jejich cena vzrostla
z 2300 dolarů za unci na přibližně 3500 dolarů za unci.

Navzdory veškeré kritice se zlato ukázalo jako jedno z nejlepších investičních aktiv za posledních 60 let – a dokonce předstihlo akcie.

Od poloviny roku 1967 zlato výrazně předstihlo S&P 500 a Dow Jones Industrial Average.
Za toto období:
• Zlato vzrostlo o více než 8300 %,
• S&P 500 přidal pouze 6600 %.

Tento příklad je obzvláště výmluvný, protože akcie jsou tradičně považovány za „rostoucí“ aktivum, zatímco zlato za „ochranné“. V dlouhodobém horizontu však zlato nejen zachovalo svou kupní sílu, ale dokonce překonalo mnoho „modrých čipů“.

To je vážný „signál“ od finančního systému. Jedna věc je růst zlata vůči americkému dolaru, ale jeho průlom vůči euru, jenu a dokonce i švýcarskému franku má systémový charakter.

Co to znamená?
Zlato pochopilo to, co politici nechtějí přiznat:
bez znehodnocení měn není žádná cesta vpřed.
Proč? Protože svět se topí v dluzích.

Jen v USA:
• 14 bilionů dolarů korporátního dluhu,
• 20 bilionů dolarů dluhů domácností,
• 37 bilionů dolarů státního dluhu.

A to je jen špička ledovce. Globální dluh (včetně skrytých závazků) již přesahuje 300 bilionů dolarů.
Co se stane, když ekonomika zkolabuje... s deficitem 8 %, 10 % nebo dokonce 12 % HDP?
To znamená, že státní dluh USA vzroste na 40–45 bilionů dolarů během pouhých několika let! Dokážete si představit, jak to zasáhne dolar?

Zdroj: https://t.me/finconsp/433
 
Naposledy upravené:
A dočasným šéfom svetového ekonomického fóra sa medzitým stáva Larry Fink, generálny riaditeľ Blackrocku.
 
Naposledy upravené:
Co se stane, když ekonomika zkolabuje... s deficitem 8 %, 10 % nebo dokonce 12 % HDP?
To znamená, že státní dluh USA vzroste na 40–45 bilionů dolarů během pouhých několika let! Dokážete si představit, jak to zasáhne dolar?
Soucasny financni globalni system je postaveny na dluhu, ale vubec neni postaven na nejakem splaceni tech dluhu. Dokud se tiskne (nicim nekryta mena) a splaci (treba jen castecne), tak system funguje. Problem (v soucasnosti) nastava, kdyz ten dluh jiz presahuje HDP ,pak uz splatky nestaci ani na uroky z dluhu a tim padem je nicena realna ekonomika.
Americky dolar je jen dluhovy nastroj, ktery muze (bude) byt nahrazen ,kdyz system narazi na sve limity.
Proto je pomalu a nenapadne uvaden do provozu novy digitalni system na zaklade DLT (distributed ledger technology) technologii, ktery neni inflacni jako soucasny system frakcniho reservniho systemu, ale deflacni, protoze pri kazde transakci je nepatrny zlomek te dane technologie spalen. Tim se hodnota tohoto noveho dig. systemu ( jednotlive technologie zajistujici chod systemu) bude postupne zvedat a zaroven do sebe nasavat hodnotu cele realne ekonomiky diky tokenizaci.
Takze se postupne prechazi ze systemu, ktery zde byl skoro 1 stoleti na novy system, ktery zde zase bude na nekolik dekad, nez se zase vymysli neco noveho. Ale ten prechod uz bezi a ten prestup Larryho Finka z Blackroku do WEF je toho soucasti.
 
Naspäť
Top Bottom