K tématu jsem našla některé údaje v ruských zdrojích:
В статье на основе архивных и опубликованных документов анализируется участие Словакии в войне против СССР в 1941-1945 годы. Рассмотрены исторические условия и обстоятельства объявления Словацкой республикой войны США и Великобритании. Показана активная роль словацкого правительства в...
cyberleninka.ru
O vstupu Slovenské republiky (1939-1945) do války proti SSSR po tři čtvrtě století
Článek analyzuje účast Slovenska ve válce proti SSSR v letech 1941-1945 na základě archivních a publikovaných dokumentů. Zvažovány jsou historické podmínky a okolnosti vyhlášení války Slovenska a Velké Británie. Je
ukázána aktivní role slovenské vlády při připojení slovenské armády k německému útoku na SSSR.
Podrobně jsou zkoumány okolnosti přerušení diplomatických styků Slovenské republiky se SSSR a také zahájení válečných akcí proti SSSR ze strany Německa.
Za jednu z hlavních charakteristik Slovenské republiky (1939-1945) lze považovat skutečnost, že tento stát vyslal své vojáky do boje na straně wehrmachtu již 1. září 1939 brzy ráno. Své vojenské spojenectví s nacistickým Německem potvrdila Slovenská republika vstupem do války proti Sovětskému svazu v červnu 1941 a 12. prosince 1941, kdy byla vyhlášena válka Spojeným státům a Velké Británii.
Prezident Dr. Josef Tiso stavěl spojenectví s Velkoněmeckou říší do popředí ještě krátce před její definitivní porážkou. V armádním rozkazu který vydal
v březnu 1945 u příležitosti 6. výročí vzniku tehdejší Slovenské republiky, vyzval k tomu, abychom...
"věrností opláceli velkorysost a opravdové přátelství Velkoněmecké říši, která je nejen vedoucí mocností evropských velmocí, ale stojí i v čele států, které uznávají naši národní svébytnost a státní samostatnost.
Národní identitu a státní nezávislost. Přátelství, které vyrostlo z věrnosti, posvěcené krví našich hrdinů, je skutečným spojenectvím pro všechny nás žijící Slováky, kteří v boji proti bezbožnému a otrokářskému bolševismu prokázali vytrvalost, stáli pevně jako pevné skály a obětovali vše - životy i majetek - za konečné vítězství pod naším heslem 'Za Boha - za lid'
Vojenský historický archív Bratislava (VHA Bratislava). F. PS III. 1945. Šk. 1. Veliteľstvo technického zboru, dôverný rozkaz č. 19 z 10. marca 1945.
Vstup Slovenské republiky do války proti Sovětskému svazu byl v československé a po roce 1993 i ve slovenské historiografii interpretován především jako důsledek německého tlaku.
Díky práci ve slovenských a německých archivech v posledních letech se podařilo zjistit aktivní roli slovenské vlády při zapojení slovenské armády do německého útoku na SSSR.
Analýza rozkazu č. 21 (plán Barbarossa) jasně ukazuje, že
německé vedení zpočátku nepředpokládalo, že by se slovenská armáda aktivně zapojila do útoku na SSSR.
Slovensko bylo spíše vnímáno jako důležitý dopravní koridor pro přípravu ofenzivy proti SSSR.
To potvrzuje i slovensko-německá dohoda z 30. dubna 1941 o překročení hranic a pobytu německých vojsk na Slovensku, v níž byly projednány otázky spojené s pobytem německých jednotek převelených z Balkánu na východní Slovensko a dále do Generálního gouvernementu. Německý postoj se změnil krátce před útokem na Sovětský svaz. Předcházela tomu
iniciativa slovenského ministra národní obrany Ferdinanda Čatloše, který na přelomu dubna a května 1941 požádal německého vojenského atašé v Bratislavě podplukovníka Heinricha Beckera, aby Berlínu sdělil, že pokud se Maďarsko zúčastní německé vojenské operace proti SSSR, slovenská armáda by se k ní ráda připojila.
Becker o tom informoval generální štáb spojeneckého ministerstva války ve zprávě z 2. května 1941.
Becker v tomto sdělení mimo jiné zmínil, že podle Čatloše se na Slovensku hodně mluví o ruské otázce a že "se připouští možnost nějaké vojenské akce", do níž by byli pravděpodobně zapojeni i Rumuni a Maďaři. Dále sdělil, že ho Čatloš požádal, aby příslušným německým orgánům sdělil, "
že v tomto případě by slovenská armáda nechtěla zůstat pozadu a ráda by se akce zúčastnila". [6, s. 1078-1079].
Slovenská vláda musela na reakci Berlína čekat až do návštěvy náčelníka generálního štábu armády generála Franze Haldera v Bratislavě 19. června 1941. Tehdy Halder informoval náčelníka německé vojenské mise v Bratislavě generála Paula von Otta o "přání vůdce, aby se slovenská armáda zúčastnila nějaké případné akce".
Dne 21. června generál Otto informoval německého velvyslance v Bratislavě Hanse Elarda Ludina, který téhož dne podal zprávu do Berlína: "Neformálně jsem navštívil premiéra Tuku a prezidenta Tisa, abych se zeptal, zda v zásadě souhlasí s účastí slovenské armády na případné akci. Oba s tím jednoznačně souhlasili." [6. Dok. č. 400, s. 1093].
Následujícího dne, 22. června 1941, v 9 hodin ráno Ludin oficiálně informoval slovenskou vládu o zahájení války proti Sovětskému svazu.
Ani ne o dvě hodiny později poslal do Berlína telegram, v němž informoval, že V. Tuka byl seznámen s Ribbentropovým telegramem, který v souvislosti s vypuknutím války proti SSSR zaslal německý velvyslanec 12 evropským státům.
Současně oznámil Tukiho přání sdělit císařskému ministerstvu zahraničí, že:
"1. Slovensko chce okamžitě ukončit diplomatické styky se SSSR a očekává k tomu souhlas.
2.
Slovensko naléhavě žádá o povolení splnit přání německých vojenských úřadů a zúčastnit se boje proti SSSR určitým kontingentem". [1. Dok. č. 1, s. 96].
( Poté, co Ludin seznámil V. Tuku s citovaným telegramem, informoval německý vojenský atašé podplukovník G. Becker generální štáb, že nejen V. Tuka, ale i ministr obrany F. Čatloš a prezident J. Tiso "žádají, aby slovenské vojenské síly mohly okamžitě pozvednout zbraně" [9 s 550]. [9, s. 550]. )
V reakci na Tukiho žádost poslal Ribbentrop ještě téhož dne Ludinovi telegram. V něm říšský ministr zahraničí žádal velvyslance, aby Tukovi tlumočil jeho souhlas s tím, aby "Slovensko okamžitě přerušilo styky se SSSR", a také Hitlerův souhlas "s účastí slovenského kontingentu ve válce proti SSSR" [1. Dok.č. 2, s. 97].
Mezitím slovenský velvyslanec v Berlíně Matúš Černák navštívil státního tajemníka ministerstva zahraničních věcí Ernsta Weizsakkera, aby mu sdělil, že "
slovenská vláda si v současné situaci přeje spolupracovat s německou vládou ve vojenských záležitostech", přerušil diplomatické styky se Sovětským svazem a požádal švédskou vládu, aby zastupovala slovenské zájmy v SSSR [1. Dok. č. 3, s. 98].
Večer 22. června se Černák znovu sešel s Weizsackerem, aby ho informoval, že "slovenská vláda v nejbližších hodinách vstoupí do války se SSSR" [1. Dok. č. 4, s. 99].
Přání slovenské vlády okamžitě zahájit vojenskou spolupráci s Německem při ofenzivě proti SSSR konkretizuje deníkový záznam náčelníka generálního štábu F. Galdera z téhož dne:
"Slovensko nabízí, že nám dá okamžitě k dispozici jednu mobilní skupinu ve složení posíleného pluku, která se do večera 23. 6. soustředí v Prešově. Německé velení vyjádřilo souhlas s účastí této skupiny v ofenzívě.
Skupina bude převelena k 17. armádě. Dále budou do 25.6 připraveny dvě narychlo mobilizované divize, které budou rovněž převedeny k 17. armádě " [5, c. 59]
Rozkaz k tajné mobilizaci a vytvoření Rychlé skupiny vydal ministr obrany generál F. Čatloš 22. června 1941. Doslova o dva dny později (24. 6. 1941) vyhlásila ministerská rada pod vedením V. Tuky 22. červen za počátek bojové pohotovosti státu a ministr vnitra Alexander Mach přečetl v rozhlase oznámení o vstupu Slovenské republiky do války proti SSSR.
Informoval obyvatelstvo Slovenska:
"V plné solidaritě s Velkoněmeckou říší zaujímá slovenský lid své místo při obraně evropské kultury, části naší armády překročily hranice, aby se připojily k bojujícím německým vojskům."
Prohlášení podepsali prezident Dr. J. Tiso a ministr národní obrany generál F. Čatloš. [10, s. 5].
O rozhodnutí slovenské vlády připojit se k ofenzívě proti SSSR byla německá vláda okamžitě informována telegramy, které zaslal prezident J. Tiso A. Hitlerovi a předseda vlády V. Tuka ministru zahraničí J. Ribbentropovi. Tiso ujišťoval Hitlera "v loajalitě a spojenectví slovenského lidu a jeho vlády, jakož i v neochvějné víře ve vítězství " a Tuka v telegramu Ribbentropovi zopakoval, že "slovenský lid se rozhodl aktivně a ze všech sil postavit na stranu velkého německého národa".
Tiso:
"Při příležitosti, kdy se Slovensko se zbraní v ruce připojuje k osudovému boji evropského národa za zachování spravedlnosti a civilizace, dovolte Vaší Excelenci, aby znovu ujistila o věrnosti a spojenectví slovenského lidu a jeho vlády, jakož i o nezlomné víře ve vítězství. Kéž Bůh požehná našemu rozhodnutí." [11, s. 74]
Informaci o vstupu do války proti SSSR obsahoval také telegram velvyslance Ludina diplomatickému úřadu v Berlíně 24. června ve 13:15. 15 min:
"Právě mě přijal Dr. Tuka a informoval mě, že Slovenská republika od této chvíle oficiálně vstupuje do války proti SSSR." [9, s. 540].
Vstup Slovenska do války proti Sovětskému svazu ospravedlňovala oficiální propaganda [12, s. 36-37; 13, s. s. 33-51] tehdejší doby tím, že šlo údajně o "zachování nejcennějších hodnot našeho národního života: víry, křesťanské katolické církve a nezávislosti, zkrátka odkazu našich otců svatého Cyrila a Metoděje
v boji proti bolševismu, zachování řádu, spravedlnosti a sociálního pokroku a naší povinnosti jít do boje, protože chceme žít jako kulturní lidé, kulturní národ, věřící v Boha a naplňující svůj národní osud" [14, s. 1].
Vojenský vikář biskup Dr. Michal Buzalka: "I když jsme my Slováci neměli se Sověty společné hranice, připojili jsme se k německému národu v tomto boji, protože nám šlo o zachování nejcennějších hodnot našeho národního života: víry, křesťanské katolické církve a nezávislosti, zkrátka dědictví našich otců svatých Cyrila a Metoděje [2. I, s. 57].
Prezident J. Tiso v Michalovcích 7. 7. 1942: "
Nenechte se oklamat, to není válka proti Rusku, to je boj za Rusko, aby se ruský národ zbavil starého prokletí. Ne, my nebojujeme proti našim ruským bratrům, my bojujeme proti satanovi, který vyšel z pece, a budeme bojovat, dokud nezničíme bolševismus. Tímto způsobem zachováme řád, civilizaci, spravedlnost a sociální pokrok" [2. I, s. 56].
S podobným postojem jako zdůvodnění vstupu Slovenské republiky do války proti SSSR se můžeme setkat i v současnosti. V nejlepším případě se opakuje tehdejší propaganda bez kritického postoje k jejímu obsahu.
Slovenská politická elita považovala válku proti SSSR za obranu křesťanství proti ateistickému bolševismu na jedné straně a zároveň za obranu národních a státních zájmů Slovenské republiky na straně druhé" [2. I, s. 57-58]. K tomu pak dále dodává: "Slovensko na východě jednoznačně nesledovalo žádné vojensko-politické cíle. Cílem Slovenska bylo získat zpět území obsazené Maďarskem v letech 1938-1939" [2. I. s. 58-58]. [2. I, s. 58-59]....
