Odborníci ve sněmovně: Větrníky uhlí nenahradí. Druhou možností jsou „dva svetry“
České uhlí- strategická surovna. Téma semináře, který v Poslanecké sněmovně s odborníky pořádal Jindřich Rajchl. ParlamentníListy.cz po skončení akce s poslancem Rajchlem hovořily nejen o uhlí, ale o celkových vyhlídkách energetiky v časech, kdy Evropa usiluje o co nejzelenější úděl.
Pane poslanče, jak vnímáte možnosti energetické soběstačnosti ČR?
Československo bylo energeticky soběstačné už od svého vzniku v roce 1918 a od té doby tuto vlastnost nikdy neztratilo. Byli jsme soběstační v dobách nacistické okupace i za minulého režimu. Pro mě jako pro politika je to naprostá samozřejmost.
Varování odborníků, že bychom o tuto vlastnost mohli v průběhu několika let přijít, považuji za velmi alarmující. Dovoz zemního plynu pro výrobu elektřiny nebo elektřiny vyrobené ze zemního plynu kdesi na Ukrajině nebo v Německu považují odborníci za nejistý,kromě toho není ani dostatek výrobních kapacit na paroplynové elektrárny, které bychom mohli postavit nejdříve za pět let nebo později. Zavřít v této situaci předčasně doly nepřichází do úvahy, pokud nechceme našim obyvatelům udělat zejména v zimním období nedobrovolný nácvik na válečnou ekonomiku
. . .
Historicky je naše civilizace postavena právě na uhlí, parním stroji a průmyslové revoluci, Wattův parní stroj dokonce o devět let předcházel vyhlášení samostatnosti Spojených států amerických. Rozvíjející se ekonomiky, zejména Indie a Čína, otevírají uhelné elektrárny podobně, jak tomu bylo v počátku průmyslové revoluce, která u nich skutečně po osvobození se od kolonizace probíhá. Pokud s nimi chceme udržet tempo, je pro nás jediným řešením udržet to, co máme a co vzniklo již v předstihu před nimi.
Můžeme v dnešní době nahradit uhlí dováženým zemním plynem, tak jako na něj před několika lety vsadili naši němečtí sousedé?
Máme pouze dostatečnou kapacitu potrubí, ale nemáme dostatečné množství plynových nebo paroplynových elektráren a levnou surovinu srovnatelnou s cenou domácího uhlí s garantovaným dovozem, není to technický problém. Tranzitní plynárenské soustavy byly ve druhé polovině minulého století budovány v Evropě i v Severní Americe právě jako konkurence globálnímu ropnému průmyslu.
Problém je právě v nejisté dostupnosti této suroviny i její nejisté ceně, což jsme zažili už v roce 2022 s pověstnými „dvěma svetry“. V současné geopoliticky nejisté době si můžeme symbolicky vybrat mezi těmi „dvěma svetry“ a lopatkou uhlí někde v teplárně.
Na dnešním semináři zazněla od energetických odborníků řada doporučení. . Můžete je pro naše čtenáře shrnout?
Nebudu zbytečně zdržovat detaily čísel, ta ponechme odborníkům. Ale jejich závěry pro naše národní hospodářství i pro udržení sociální úrovně nebo chcete-li, tedy prevenci energetické chudoby, jsou neoddiskutovatelné. Podobně i pro bezpečnost státu, kdy si v dnešní době nemůžeme dovolit dovážet energii ani energetické suroviny, protože nevíme, jestli vůbec budou dostupné, a už vůbec nevíme, jestli budou k dispozici za přijatelné ceny.
Pokud je v něčem Česká republika pozadu, nejsou to zcela jistě větrné a solární průmyslové parky, na které
u nás ani nemáme vhodné podmínky, ale je to především pozastavený rozvoj jaderné energetiky.
Máme vhodná místa pro tři další jaderné bloky, dva v Temelíně, jeden v Dukovanech, a zde je nutno usměrnit prostředky a napnout i úsilí politiků, kteří to s budoucností nové generace myslí vážně. Česká republika má dnes už velmi nízké emise, když pomineme export elektřiny především do Německa, a po dostavbě alespoň jednoho jaderného bloku si můžeme domácí uhlí ponechat víceméně do rezervy. Zavírat tuto domácí surovinu předčasně by bylo podobně neuvážené, jako jet autem bez rezervy na dovolenou k moři.
Náhrada domácího uhlí obnovitelnými zdroji energie není podle našich odborníků možná a politici by jim měli důvěřovat více než umělému nátlaku bruselských úředníků a domácích ekologických aktivistů. Náhrada zemním plynem je pouze náhradou domácí fosilní suroviny jinou fosilní surovinou z dovozu, planetě toto příliš neuleví a Českou republiku to dostane do dovozní závislosti, která v mnoha situacích z hlediska strategické bezpečnosti státu není řešitelná.
www.parlamentnilisty.cz