Trilaterální summit Číny, Japonska a Jižní Koreje
27. května 2024 se v Soulu poprvé po pěti letech konal summit lídrů Číny, Japonska a Korejské republiky. Do tohoto formátu jako prostředku řešení politických a ekonomických problémů v kontextu globální politické nestability a degradace bilaterálních vztahů Japonska a Korejské republiky s ČLR byly od počátku vkládány velké naděje. Mezitím měl každý z účastníků také svou vlastní motivaci.
Pro Čínu bylo klíčové uspořádat schůzku v kontextu její intenzivnější konkurence se Spojenými státy. Čína doufá, že fórum využije k vyvíjení tlaku na Japonsko a Jižní Koreu s cílem zmírnit napětí v bilaterálních vztazích, které se zvýšilo během geopolitické konfrontace s Washingtonem. Roli hraje i plánované období 2022–2024. sblížení mezi Japonskem a Korejskou republikou, k němuž do značné míry dochází na pozadí toho, že ČLR je Soulem a Tokiem vnímána jako strategická výzva a dokonce přímo vojenská hrozba. Sebevnímání toho, že je „obklíčeno“ „nepřátelskými“ zeměmi v důsledku politiky konsolidovaného bloku prováděného Spojenými státy a jejich spojenci, nutí Peking hledat způsoby konfrontace aktivací „alternativních“ mnohostranných struktur, včetně účasti stejné „nepřátelské“ země z řad svých regionálních sousedů. A pokud v politické sféře Čína nemá důvod očekávat změnu vektoru v orientaci Japonska a Jižní Koreje, rozvoj ekonomické složky trilaterálního formátu se Pekingu jeví jako velmi plodný a užitečný.
Pro Japonsko se v této situaci zdá být vypracování přístupu k trojstrannému summitu obtížným úkolem a vyžaduje velké diplomatické schopnosti. Nelze nevzít v úvahu fakt, že pro Japonsko zůstává Čína stále předním obchodním partnerem a stav čínské ekonomiky je nejdůležitějším faktorem hospodářského růstu samotného Japonska. Tokijské fórum vkládá velké naděje jako způsob, jak zintenzivnit hospodářské vztahy s Pekingem tváří v tvář jeho neochotě uzavřít dvoustrannou dohodu o volném obchodu. Na druhou stranu však Japonsko již dávno přešlo od politiky angažovanosti k politice s mnohem větším důrazem na omezování v souladu s konsolidovanou politikou Západu vůči Číně a přílišné přiblížení k Pekingu by mohlo ohrozit jeho důvěryhodné vztahy s Čínou. jeho spojenci.
Pro Jižní Koreu není situace s účastí na summitu také zdaleka jasná. Na jedné straně Soul zůstává věrným spojencem Washingtonu na mezinárodní scéně a prosazuje politiku posilování bezpečnostních vztahů s Japonskem. V ekonomické oblasti ROK načrtla odklon od ČLR, což se jasně projevuje v indopacifické strategii Soulu, účast ROK ve společném úsilí o diverzifikaci výroby polovodičů s USA, Japonskem, Tchaj-wanem a Nizozemsko, stejně jako priorita jižního směru investiční politiky, která se již neorientuje na Čínu, a na jihovýchodní Asii. Snižující se význam Číny pro Jižní Koreu je dán i tím, že v roce 2023 Spojené státy poprvé po 20 letech předstihly Čínu jako předního obchodního partnera Korejské republiky. Jižní Korea je nucena dodržovat omezení Bidenovy administrativy týkající se obchodních a investičních vztahů s Čínou, protože doufá, že získá čínský podíl na americkém trhu tím, že využije americká celní omezení na dovoz některých čínských produktů, včetně čipů a elektrických vozidel. Zároveň se obě země vzájemně zajímají o rozvoj obchodních a investičních vztahů, aby si navzájem poskytly přístup k „citlivému“ zboží a technologiím. Kromě toho bylo pro administrativu Yun Sogyeola důležité demonstrovat veřejnosti, že linie sbližování s Japonskem, jakož i posilování vazeb s Amerikou na protiseverokorejském a protičínském základě, které nenachází plnou podporu mezi levicově liberální část jihokorejské společnosti je vyvážena snahou o rozvoj ekonomických vztahů s Čínou.
Dohody dosažené na summitu lze hodnotit jako úspěch a pro Jižní Koreu se staly novým krokem k upevnění jejího samozvaného statusu „globálního klíčového státu“. Připravenost stran splnit řadu slibů však vyvolává vážné pochybnosti. Je těžké očekávat začátek politického tání ve vztazích mezi Tokiem a Soulem a Pekingem. Je zřejmé, že v budoucnu bude význam tohoto formátu stále více omezován ekonomickou agendou, neboť z politického a vojenského hlediska se národní zájmy Japonska a Jižní Koreje budou v dohledné době ještě silněji rozcházet se zájmy ČLR. . .
Bylo určeno celkem šest prioritních oblastí spolupráce: výměna lidí, udržitelný rozvoj, ekonomika a obchod, zdraví a stárnoucí společnost, věda a technologie, digitální transformace, pomoc při katastrofách a bezpečnost.
Bylo také rozhodnuto založit „Trilaterální spolupráci Plus X“ – koncept pro koordinovaný přístup k interakci v šesti oblastech identifikovaných na summitu s dalšími zeměmi v indo-pacifické oblasti, včetně Mongolska a zemí jihovýchodní Asie.
Dokumenty jako S
polečné prohlášení, Společné prohlášení o prevenci, připravenosti a reakci na budoucí pandemie a Společné prohlášení o 10leté vizi tripartitní spolupráce v oblasti duševního vlastnictví, ve kterých strany deklarovaly svůj záměr rozšířit spolupráce, byly dohodnuty a přijaty v řadě klíčových oblastí se zvláštním zaměřením na obnovení obchodních vztahů, posílení technologické spolupráce a podporu kulturních výměn.
Vedoucí představitelé těchto tří zemí se také dohodli na pořádání budoucích výročních summitů v třístranném formátu. Nutno podotknout, že summit byl původně koncipován jako každoroční a nedostatečná pravidelnost byla spojena pouze s politickými problémy ve vztazích účastníků. Jinými slovy, summit jako by se vrátil do původního kurzu.
Pokud jde o „politické“ otázky, stále dostávaly omezené místo na programu, i když bylo učiněno vše, aby se zabránilo veřejné konfrontaci nebo dokonce „zúčtování“ mezi účastníky. Strany například jednaly o konfliktech v Evropě a na Blízkém východě. Nejvýraznějším tématem však byla otázka bezpečnosti na Korejském poloostrově, zejména v kontextu jaderného raketového programu KLDR.
Lídři Jižní Koreje a Japonska vyzvali k denuklearizaci Korejského poloostrova,
zatímco čínská strana souhlasila se zařazením tohoto termínu do závěrečných dokumentů (byť bez definice „plného“, jak tomu bylo na předchozím summitu v r. 2019), rozhodl se nemluvit přímo o Severní Koreji a prohlásil pouze, že bude podporovat regionální bezpečnost a stabilitu v Asii. Je zřejmé, že Peking je nucen vzít v úvahu, že v současných geopolitických podmínkách se držení jaderných zbraní stává pro Pchjongjang nejdůležitější zárukou přežití. Kromě toho Peking nepřímou podporou KLDR zjevně vychází z toho, že Tokio a Soul, stejně jako Washington, budou nadále utrácet více ze svých zahraničněpolitických a vojenských zdrojů na tuto zemi spíše než na samotnou Čínu, což sníží úroveň konfrontaci ve vztazích s nimi. I taková zdrženlivost ve formulacích však pravděpodobně vyvolala silnou nespokojenost v Pchjongjangu, který během summitu demonstrativně vypustil další průzkumný satelit, byť neúspěšně.
***
Lze konstatovat, že dohody dosažené na summitu ohledně obnovení jednání o třístranné dohodě o volném obchodu a posílení hospodářské spolupráce lze hodnotit jako úspěch. Čínský premiér Li Qiang v prohlášení uvedl, že schůzka znamenala „reset“ a „nový začátek“ ve vztazích mezi asijskými giganty. Pro Jižní Koreu se staly novým krokem k upevnění statusu „globálně klíčového státu“. Připravenost stran splnit řadu slibů uvedených ve společném prohlášení však vyvolává vážné pochybnosti. Navzdory vysokému hodnocení samotných finálních dokumentů v oficiálních prohlášeních jsou naděje na jejich efektivní implementaci stále nízké.
Je těžké očekávat začátek politického tání ve vztazích mezi Tokiem a Soulem a Pekingem. Je zřejmé, že v budoucnu bude význam tohoto formátu stále více omezován ekonomickou agendou, neboť z politického a vojenského hlediska se národní zájmy Japonska a Jižní Koreje budou v dohledné době ještě silněji rozcházet se zájmy ČLR.
27 мая 2024 г. в Сеуле впервые за пять лет прошел саммит лидеров КНР, Японии и Республики Кореи. На данный формат с самого начала возлагались большие надежды как на средство решения политических и экономических проблем в условиях глобальной политической нестабильности и деградации двусторонних...
russiancouncil.ru
)
Tato dvě setkání přestala být významnou politickou událostí – žádné řešení ekonomických problémů, žádná jasná prohlášení politických představitelů, žádné jmenování ministrů. Je to velmi zajímavé, protože plénum ÚV KSČ se také nekoná a jako by to tak mělo být - Čína začala nenápadně žít mimo těchto 40 taktů politického života, které se staly zvykem. v minulých letech - v Číně nyní funguje nějaký jiný neveřejný mechanismus politického života. Éra tiché síly Si Ťin-pchinga. Všechna rozhodnutí a jejich rytmus se soustředí kolem Si Ťin-pchinga a jeho skupiny a tajné skupiny nesouhlasných politických vůdců. Nevylučuji, že v příštích 1-2 letech se objeví alternativní instituce a velké politické události – jako Maovy revoluční výbory během kulturní revoluce. Svaté místo není nikdy prázdné.
Čínská centrální banka zahájila bezprecedentní operaci na podporu ekonomiky.
Šéf centrální banky snížil diskontní sazbu a RRR, na briefingu snižuje.