Nešlo by ty bolševiky přesounout jinam, aby zde zůstal jen Blahynka a jeho Great reset X Lokální reset ????
Juro, ale ti bolševici s tím přímo souvisí. Blahynka také nevychází z jejich zkušeností a chyb a nepočítá s globálním řízením. Co se týče toho kanálu od Suka, tak ten posoudit nejsem schopná. Ale co se týče zrušení peněz, tak k tomu jsem stejně jako on absolutně skeptická. Je to totiž krevní oběh ekonomiky a je jen třeba z něj odstranit ten úrokový nános. Co se týče nepodmíněného příjmu, tak jsem zcela proti. Určitě nikdy nebude odpovídat dostatečně tomu, aby se z něj dalo vyžít, asi stejně jako minimální mzda. Okamžitě se začne čarovat s cenami všeho a budou jen neustálé boje o výši nepodmíněného příjmu. Jak tam byl zmíněn ten Chánov, tak to byla celkem trefa. Já bych to přirovnala od Makarenka ke Kurjaži, než to tam vzal do ruky, cituji:
V Kurjaži však nepřevládala ani „první jakost“, ba ani „druhá“, ale „třetí“. Ve světě bezprizorných –
zrovna jako ve světě vědců – je „první jakosti“ velmi málo, trochu víc je zastoupena „druhá“, avšak převážná většina je „jakost třetí“. Převážná většina nikam neutíká a nic nehledá, nýbrž něžné výhonky svých dětských duší prostoduše vystavuje působení sociální výchovy. V Kurjaži jsem narazil na důkladnou žílu právě této „třetí jakosti.“ Tyto děti ve svých krátkých životopisech rovněž uvádějí tři čtyři dětské domovy nebo kolonie, ale také mnohem víc, někdy i jedenáct. To však už není výsledek jejich úsilí o lepší budoucnost, ale tvořivých
snah orgánů lidové výchovy, snah často tak nejasných, že ani nejzkušenější ucho nerozezná, kde začíná nebo končí reorganizace, utužení, rozdělení na části, doplňování, uzavírání, rozvíjení, likvidace, obnova, rozviřování, typizace, standardizace, evakuace a reevakuace. A poněvadž i já jsem přijel do Kurjaže s reorganizačními úmysly, musel jsem se setkat s touže lhostejností, která je jedinou obrannou pozicí každého bezprizorného proti pedagogickým hrátkám orgánů lidového vzdělání.
Tupá lhostejnost byla produktem dlouhodobého výchovného procesu a do jisté míry dokazuje velkou sílu pedagogiky. Většina Kurjažanů byla ve věku třinácti až patnácti let, ale na jejich tvářích už zanechaly pevné stopy různé atavismy. Především byl u nich nápadný naprostý nedostatek jakýchkoliv sociálních prvků, přestože od narození vyrůstali ve znamení „sociální výchovy“. Prvotní vegetativní bezprostřednost byla zřejmá z každého jejich pohybu, to však nebyla bezprostřednost dítěte přímo reagujícího na všechny jevy života. Žádný život totiž neznali.
Jejich obzory byly ohraničeny seznamem potravin, za nimiž se mechanicky, ospale a zasmušile vlekli. Ke kotli se žrádlem bylo nutno se propracovat houfem stejných zvířátek – v tom byl celý úkol. Někdy ho bylo možno řešit příznivěji, jindy méně příznivě, kyvadlo jejich soukromého života jiných výkyvů neznalo. Kurjažané také bezprostředně kradli pouze ty předměty, které skutečně špatně ležely nebo na které se vrhla celá jejich tlupa.
Vůle těchto chlapců byla dávno potlačena násilím, herdami a nadávkami starších, takzvaných „žroutů“, kteří se velmi rozbujeli na půdě „sebekázně“ a neodporování, hlásaných sociální výchovou. (Nepřipomíná vám to něco?) Přitom tyto děti nebyly vůbec idioti. Byly to vlastně obyčejné děti,
osudem postavené do neuvěřitelně hloupých poměrů: jednak byly zbaveny veškerých vymožeností lidského vývoje, jednak byly zbaveny i spásných podmínek prostého boje o existenci tím, že jim byl podstrčen sice špatný, ale přece každodenní kotel.