Další zdroj, který píše, že Tiso věděl, co se děje s židy v Polsku:
....
Vatikán pracoval na zničení „husitské republiky“, ve které mezi roky 1918 a 1930 vystoupil z církve více než jeden milion katolíků, už před Hitlerem
tím, že podporoval separatistické hnutí slovenských katolíků, zejména Slovenskou ľudovou stranu. Rok po Hlinkově smrti se stal jejím předsedou kněz a bývalý profesor teologie Jozef Tiso, který ještě v březnu 1939 učinil ve svazku s Hitlerem a Vatikánem ze Slovenska „samostatný“ vazalský stát Říše. Zpočátku ministerský předseda se v říjnu stal jeho prezidentem. Jako jeden z prvních uznal nový stát Svatý stolec.
Uvnitř Slovenské lidové strany existovala konkurence mezi klerikálním křídlem pod Tisovým vedením a radikálním křídlem Vojtěcha Tuky a Alexandera Macha. Na schůzce s nacistickým vedením v Salcburku, „Salcburský diktát“ koncem července 1940, se jako klerik vůči radikálům prosadil, musel však na Hitlerův pokyn jmenovat Macha ministrem vnitra, Tuku ministerským předsedou. Tuka byl fanatickým Hitlerovým ctitelem, ve straně a u obyvatelstva však neměl dostatečnou podporu, aby mohl být číslem 1. Bývalý druhý muž Hlinkovy strany, Ferdinand Ďurčanský, upadl u Němců v nemilost. Trval na více samostatnosti země a nesouhlasil se slovenskou anexí Javoriny a Oravy, které si zajistil Tiso účastí na polském tažení......
Slovenský holokaust
A na podzim 1941 se Tiso spolu s Machem a Tukou sešel s Hitlerem v jeho hlavním stanu na Ukrajině. Byla zde projednávána především židovská otázka. Nacisté věděli, že vláda a velká část obyvatelstva, i část katolické hierarchie, se chtějí židů zbavit a nabídli jejich „přesídlení“ do Polska, návrh, který slovenská delegace přijala s nadšením. Nacisté nemuseli na Slovensko vyvíjet žádný tlak, aby dosáhli souhlasu. Naopak,
konkurenční tábory – klerikové a radikálové – využívaly židovskou otázku, aby se nacistům podbízely a byly jimi ve vedení státu favorizovány. Podrobnosti takzvaného přesídlení byly později projednány mezi důstojníkem SS a nacistickým poradcem pro záležitosti slovenského konečného řešení, Dieterem Wisliczeným, a 14. oddělením slovenského ministerstva vnitra. Ministerský předseda Tuka se zde pravidelně setkával s německými hosty a projednával další postup proti židovskému obyvatelstvu.
3. března 1942 oznámil radě ministrů deportaci židů, Štátna rada – jejím členem byl přední slovenský biskup Ján Vojtaššák – tento postup o něco později schválila. Deportace měly začít koncem března. Několik pramenů hovoří o plánované kvótě 60 000. Skončily pak – dočasně – v říjnu poté, co bylo odsunuto celkem 58 500 židů a pokračovaly teprve o dva roky později po německé okupaci. Existovalo také rozhodnutí, že Slovensko za každého odsunutého žida zaplatí nacistickému Německu 500 říšských marek.
Bylo jim odňato slovenské státní občanství, aby bylo znemožněno pozdější pátrání po jejich osudech.
Tiso samozřejmě už v roce 1941 od slovenských vojáků na východní frontě věděl, jaký osud čekal židovské obyvatelstvo, které padlo do německých rukou. V ukrajinském Žitomíru uspořádaly v srpnu 1941 jednotky SS a wehrmachtu pogrom, při němž bylo zastřeleno více než 400 židů. Toto město se o dva měsíce později stalo hlavním stanem, který navštívil i Tiso. Už 14. března, dva týdny před zahájením deportací, předal papežský nuncius Giuseppe Burzio slovenské vládě protestní nótu Vatikánu, s konstatováním, že židé nebyli umístěni do pracovních táborů, ale byli zlikvidováni.
V červnu téhož roku obdržel od jedné židovské podzemní organizace svědectví o vyhlazovacích táborech v naivní víře, že „obměkčí jeho tvrdé srdce“....
....Mnohem informativnější jsou několikrát zdokumentované kontakty pracovní skupiny s československou exilovou vládou v Londýně. Obdržela dokumenty, které byly ukradeny německým úřadům v Bratislavě (Preßburg), rovněž
zprávy o vyhlazovacích táborech v Polsku od židů, kteří mohli uprchnout a odhalili skutečný charakter „přesídlení“. Československá exilová vláda předala katolickému biskupovi v Londýně, Edwardu Myersovi, 6. července 1942 memorandum o strašlivém osudu deportovaných slovenských židů s prosbou, aby bylo předáno britskému kardinálovi Arthurovi Hinsleymu, který se v březnu 1939 zúčastnil volby papeže. Podobné memorandum z roku 1944 – bylo projednáváno obnovení deportací po téměř dvouleté přestávce – potvrzuje, že intervence u Vatikánu tehdy nesla ovoce, že pronásledování židovského obyvatelstva bylo omezeno a deportace dočasně pozastaveny, lze přečíst v jednom zdroji z roku 1944 v archivu českého ministerstva vnitra. Také dopis ministra zahraničí londýnské exilové vlády, Jana Masaryka, československému generálnímu konzulovi v Jeruzalémě z 8. července 1942 potvrzuje intervenci Vatikánu, stejně jako dopis exislového státního tajemníka Huberta Ripky biskupu Myersovi z 4. února 1944, který poukazuje na to, že jeho tehdejší snahy v této záležitosti u Svatého stolce byly užitečné.....
...
Proč intervenoval Vatikán proti deportacím na Slovensku?
Válečné štěstí mocností Osy se během roku 1942 otočilo. Už z nezdařeného zimního tažení nacistického Německa na Východě v roce 1941 se nakrátko zdálo, že definitivním vítězem bude Rudá armáda. Nejpozději se vstupem USA do války se stala situace pro Třetí říši bezvýchodnou. Po Pearl Harboru vyhlásil Hitler v prosinci 1941 Americe válku. Krátce nato se k vyhlášení války přidali Tiso a Slovensko. Poměr sil se pomalu ale jistě měnil v neprospěch Osy a v zimě 1942/43 po porážce hitlerovské armády u Stalingradu byl výsledek války rozhodnut ve prospěch Spojenců.
Situace na Slovensku byla jedinečná proto, že v osobě Tisa byl prezidentem prelát, který byl odpovědný také za politiku.
Kardinál státní podsekretář Domenico Tardini to formuloval trefně: „Každý chápe, že Svatý stolec nemůže Hitlera zastavit. Ale kdo pochopí, že není schopen zkrotit kněze?“ Katolickému, chorvatskému fašistickému vůdci Pavelićovi hrozila exkomunikace už jenom kvůli tomu, že nechtěl vyplácet plat dvěma biskupům, protože byli jmenováni Římem bez jeho osobního souhlasu.
Proč se Svatý stolec postaral v létě 1942 o pozastavení deportací židů do Osvětimi?
Protože byl československou exilovou vládou vystaven tlaku. Protože
ve Vatikánu už známé hrůzy pomalu ale jistě prosakovaly na veřejnost. V britských Timesech vyšel začátkem srpna 1942 krátký článek o milonu židů bestiálně zavražděných nacisty ve východní Evropě. Protože porážka mocností Osy byla zjevná. Protože pokus Vatikánu vybudovat pomocí separátního míru společnou frontu západních Spojenců proti Rudé armádě narazil v USA na odmítavé stanovisko. Osobní vyslanec amerického prezidenta Roosevelta ve Vatikánu, Myron Tayler, Pacellimu nejpozději na sklonku léta během audience definitivně vysvětlil, že západní Spojenci budou společně se Sovětským svazem bojovat až do bezpodmínečné kapitulace. Protože svým permisivním postojem vůči Tisovi se stal přímým spoluviníkem slovenského holokaustu....
sk.wikipedia.org
