Práve si poukázal na to, že sme novodobí otroci
-
Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz
Správy z Čiech 2026
- Thread starter kaťja
- Start date
Nejsme novodobí otroci. Máme neskonale více volnosti než nevolníci. Brát si hypotéku není žádná povinnost. Mnoho lidí se zadlužuje zbytečně. Berou si spotřebitelské úvěry na věci bez kterých se dá žít. Viz. třeba úvěry na dovolenou či na drahé telefony, drahá auta apod. Nikdo nám neurčuje jestli se smíme přestěhovat či si někoho vzít, nikdo nám zatím nezakazuje studovat.
Vše toto je druhé nevolnictví - oficiálně to souviselo s Obnoveným zřízením zemským, neoficiálně to začalo s Ferdinandem (po šlechtickém povstání). Do té doby nic takového nebylo. Opravdu, podívejte se na toho Čechuru.
Tehdy bylo něco jiného: obročí - to byla vlastně nekonečná hypotéka, která se projevila s nástupem nominalizmu. V husitské době s potlačením nominalizmu obročí zaniklo.
Nevylučuji. Já zase naopak znám nemálo lidí, kteří pomocí hypotéky zajišťují svoje bydlení.
....ale nezobrať úver nie je zmyslom spravodlivejšej spoločnosti. Zmyslom je neexistencia úverov a úplne iný život.
Monarchistické snahy souvisí s šlechtickými restitucemi. K majetkům se snaží dostat tímto způsobem. Když by vznikla monarchie, tak dílo by bylo dokonáno. Zkrátka hledají různé cesty jak se k majetkům dostat. No a pak by následovali další kroky. Tyto snahy odpovídají také tomu o čem kdysi mluvil Chazin. Ten v souvislosti se vznikem těch různých měnových zón zmínil, že některé části světa půjdou civilizačně dopředu a jiné budou stagnovat, případně půjdou ve vývoji zpět. Snaha prosadit monarchii je krokem zpět.
Naposledy upravené:
Jaký jiný svět a jaký jiný život, bez peněz ?
žil si v socializme?
Samozřejmě že žil, ale i tehdy byli úvěry. Na půjčení peněz nemusí být nic špatného. Jde o ty ostatní podmínky okolo. Za socialismu byla banka jen pouhou součástí národního hospodářství. Jakýsi administrátor. Finančník nebyl pánem jako v kapitalismu a neurčoval pravidla hry, pravidla rozvoje hospodářství. Taky bankovní úředníci měli srovnatelné platy s ostatními. Ne jako dnes. Například v 80. letech byla průměrná mzda v zemědělství o trochu vyšší než v bankovnictví. Kdeže loňské sněhy jsou ?
Myslím, že sa nerozumieme. Ja vravím, že tento systém je zlý a v socíku bolo veľa vecí nastavených správne. Najlepšie platení boli baníci, po zásluhe.
Souhlasím. V tomto jsme ve shodě. Kapitalismus je zvěrský systém a postupně bude degradovat až k feudalismu. Tedy snaha bude. Od oligarchizaci k feudalizaci. Nepochybuji o tom, že většina dnešních oligarchů sní o tom že se z nich či z jejich potomků stanou feudálové a tím si zabetonují vliv a majetky na generace dopředu. Takovým předstupněm jsou svěřenecké fondy.
Naposledy upravené:
Jik se vyjádřil neobratně o poddaných v českých zemích 14. až 16. století, kteří s nevolnictvím opravdu neměli nic společného. Sedláci v Čechách měli jako držitelé gruntu zpravidla 3 až 7 dní robotní povinnosti v roce, která zajistila majiteli panství provedení žní. Na robotu nemusel jít sedlák osobně, ale musel dodat člověka a vybavení. Na rozdíl od druhého nevolnictví 17. a 18. století, kde byla robota 3 až 4 dny v týdnu!, ale pořád bylo jejich postavení podstatně lepší než u nevolníků v Haliči, a posléze i v poukrajinštělém Rusku té doby (jak ho popisuje např. Pyžikov).
Dále sedlák musel platit za grunt poddanský poplatek, census, něco jako nájemné, které bylo několik staletí prakticky neměnné, a hlavně podstatně nižší než za druhého nevolnictví 17. a 18. století.
Ostatní členové sedlákovy rodiny neměli žádné povinnosti vůči vrchnosti, proto se říká "sedlák je pán" a sedláci byli označováni jako poddaní, ne jako nevolníci. To až nevolníkům v 17. a 18. století vrchnost vydávala povolení k opuštění panství, k svatbě, studiu atd.
Tak to z pramenů vyčetli Čechura a další. V 16. století vrchnosti musely na polní práce najímat dělníky za mzdu, protože jejich hospodářské dvory měly minimum dvořáků (pracovní síly, která byla součástí dvora, tady lze mluvit o nevolnících) a poddané nemohli nijak donutit k více než stanoveným dnům roboty. Ten pravý rekatolizovaný davoelitární ráj začal až v pobělohorské době, kdy jezuiti stejně jako dneska taky všechny přesvědčovali, že se mají nejlíp v dějinách a že spravedlivější společnost neexistuje.
Naposledy upravené:
Irena Aneri
Známy člen
Dobrý a informativní článek.
Takže to byli kulaci. Kulakem byl ten, kdo nemohl vlastními silami případně silami rodiny či příbuzenstva zajistit chod hospodářství a proto si najímal lidi za mzdu. ta neustálá snaha přikrášlovat nevolnictví a poddanství a rozlišovat na jakési lepší a horší. A případně se k tomu lepšímu vrátit, že ? Taky takové Overtonovo okno.
Jde o to, jak pojem otrok definujeme.
Za otrokářského řádu byl otrok majetkem svého pána a mohl s ním nakládat podle svého uvážení, třeba ho i zabít. Otrok neměl vůbec žádný majetek, ani osobní, veškeré výsledky jeho práce patřily jeho majiteli. Nepatrnou část dával otrokovi, aby mohl přežít a pracovat pro něj. Otroci zpravidla neměli rodiny a děti (když ano, tak rodinu založili ještě před tím, než upadli do otroctví), museli se stále doplňovat. Takže měli horší postavení než dobytek, protože ten alespoň množili, otroky ne, asi to považovali otrokáři za zbytečně nákladné . Už jen z toho důvodu musely starověké říše vést výboje. Ke konci existence západořímské říše byl nedostatek otroků (nebyly výboje, naopak se museli Římané bránit, nebylo jak otroky doplňovat), proto otroci dostávali částečnou "svobodu", přidělenou půdu od latifundisty, na které pracovali. Ti se nazývali kolonové a byli vlastně přechodnou formou mezi otrokem a nevolníkem.
Oproti otroku nevolný rolník měl svůj majetek: zvířata, nástroje. Musel platit rentu pozemkovému vlastníkovi - feudálovi. Tato renta byla buď naturální, peněžní nebo pracovní (robota). Byl zpravidla upoután k půdě. Nevolníci se neprodávali jako otroci a feudál ho už nemohl jen tak zabít. Vykořisťování rolnictva bylo oproti dnešní době transparentní - bylo zjevné, kdy pracuje na sebe a kdy na pozemkového vlastníka.
Dělník nevlastnil výrobní prostředky, pouze svoji pracovní sílu, kterou byl nucen prodávat kapitalistovi, aby se uživil. "Svoboda" spočívala v tom, že si mohl vybrat, u koho bude pracovat. Nebo i nepracovat, ale to by byla jeho smrt. Ať si vybral to či ono, podmínky byly podobné. Ale také byl (a stále je) ohrožen tím, že nebude mít komu pracovní sílu prodávat a nebude mít střechu nad hlavou (zpravidla platil nájemné jinému kapitalistovi - panu domácímu) ani co do úst.
Takže každá forma vykořisťování a útlaku má svá specifika. Místo pojmu "otrok" v tom širším smyslu by se mělo spíše užívat termínu vykořisťovaný nebo utlačovaný, to zahrnuje i nevolníka nebo dnešního zaměstnance. Otrok v úzkém slova smyslu je ten starověký - ale toto otroctví bylo popsáno cestovateli např. ještě před 100 lety v Tibetu.
Protože zde stále řešíme Vládu, PP a ÚS dám moji úvahu sem, snad nevadí.
Celá situace s ÚS dostává další rozměr a dle mého začíná potvrzovat teorii,
kterou ve vedlejším vlákně zmínil(a) @PEGA
zde:https://ksb-csr.net/threads/funkcni-obdobi-prezidenta-petra-pavla.558/reply?quote=75278
Pokud se zaměříme kromě nás na ostatní země "východního" bloku vidíme toto:
- Polsko - přes deset let je tam ústavní krize ( viz. včera přiložený článek Angeliky Bazalové)
zde: https://ksb-csr.net/threads/spravy-z-ciech-2026.4117/reply?quote=75315
- Rumunsko - od roku 2024 kdy ÚS soud zrušil prezidentské volby se tím zapojil do aktivistické
politiky, kdy změny prosazované vládou ( reforma justice) jsou povážovány za nebezpečné a jejich prosazení ohrožuje vládu zákona.
- Maďarsko - nově zvolený Mayar také řeší problémy s ÚS ( neřeším zda oprávněně, jen že jsou tyto problémy ozvučovány)
- Srbsko - na začátku roku schválilo sadu zákonů o určení působnosti, pravomocích a fungování soudů, státních zastupitelstvích a dalších orgánů činných v trestním řízení - ( a to jim tam samozřejmě vyvolalo velké demonstrace na ochranu nezávislosti srbské justice
) Jak jinak.
- Slovensko ?? - zde nevím, prosím kolegy ze Slovenska ať doplní, pokud již nějaká ta
ústavní "tahanice" u nich již proběhla...
- Bulharsko - zde se také řeši(la) justice ( údajně dochází k politickému zasahování a krytí korupce)
+ ČR - spor Vláda, PP a ÚS
+ další ??
*
Pokud si to shrneme, dochází opravdu k velké transformaci justice v celém tomto "bloku".
Jak to tedy dopadne u nás? Těžko říci, změny v justici mohou vyvolat obě varianty.
**
Země jako Rumunsko, Srbsko jsem připojila protože se vedou dlouhodobá jednání o vzájemné spolupráci s V4 a dle mého časem dojde k jejich připojení.
Celá situace s ÚS dostává další rozměr a dle mého začíná potvrzovat teorii,
kterou ve vedlejším vlákně zmínil(a) @PEGA
zde:https://ksb-csr.net/threads/funkcni-obdobi-prezidenta-petra-pavla.558/reply?quote=75278
Pokud se zaměříme kromě nás na ostatní země "východního" bloku vidíme toto:
- Polsko - přes deset let je tam ústavní krize ( viz. včera přiložený článek Angeliky Bazalové)
zde: https://ksb-csr.net/threads/spravy-z-ciech-2026.4117/reply?quote=75315
- Rumunsko - od roku 2024 kdy ÚS soud zrušil prezidentské volby se tím zapojil do aktivistické
politiky, kdy změny prosazované vládou ( reforma justice) jsou povážovány za nebezpečné a jejich prosazení ohrožuje vládu zákona.
- Maďarsko - nově zvolený Mayar také řeší problémy s ÚS ( neřeším zda oprávněně, jen že jsou tyto problémy ozvučovány)
- Srbsko - na začátku roku schválilo sadu zákonů o určení působnosti, pravomocích a fungování soudů, státních zastupitelstvích a dalších orgánů činných v trestním řízení - ( a to jim tam samozřejmě vyvolalo velké demonstrace na ochranu nezávislosti srbské justice
) Jak jinak.- Slovensko ?? - zde nevím, prosím kolegy ze Slovenska ať doplní, pokud již nějaká ta
ústavní "tahanice" u nich již proběhla...
- Bulharsko - zde se také řeši(la) justice ( údajně dochází k politickému zasahování a krytí korupce)
+ ČR - spor Vláda, PP a ÚS
+ další ??
*
Pokud si to shrneme, dochází opravdu k velké transformaci justice v celém tomto "bloku".
Jak to tedy dopadne u nás? Těžko říci, změny v justici mohou vyvolat obě varianty.
**
Země jako Rumunsko, Srbsko jsem připojila protože se vedou dlouhodobá jednání o vzájemné spolupráci s V4 a dle mého časem dojde k jejich připojení.
Naposledy upravené:
Kulaci jsou záležitostí až liberální doby. V občinové společnosti nebyli - tam to jistil kon. V té době zde byl feudalizmus, což byl pouze způsob organizace mocenské vertikály. Normálně fungovaly společenské výtahy a ti nahoře - to bylo panstvo - jako společenská vrstva vybavená určitými povinnostmi, jako podmínky nabytí práv. Přitom postavení panstva nebylo dědičné - schopné děti šly do služby a mohly dosáhnout vysokých funkcí. Takže třeba Smiřičtí byli panstvem ze Smiřic (a okolí), ale nebyl to rod.
To nešlo - práce ještě nebyla zbožím.
Zase - rozlišujte společnost liberální a občinovou tradiční. V občinové společnosti také bylo otrokářství, ale jako způsob vypořádávání závazků - potom otrokář měl vůči otrokům nejen práva, ale i povinnosti (na nich se zakládala práva).
Kupodivu v jižních státech SSA byly rodiny otroků běžné - a otroci byli i slušně placeni - ve skutečnosti lépe, než bílí nájemní dělníci (viz Kara-Murza: Sovětská civilizace 1). To je právě o tradiční společnosti. (A tím vůbec nezpochybňuji lovy otroků a strašnou cestu přes oceán.)
Tam bych to viděl jinak: vznik římské republiky znamenal zánik občin (12 bronzových desek) a vznik nejprve kulaků a z nich aristokratů - kteří pokradli půdu občin (trochu podobně jako "ohrazování" v Británii). Moc aristokratů závisela na množství ovládané půdy - ale s tím se šířila městská chudina. Takže čas od času nějaký rozumnější aristokrat (bratři Grachové, César, Augustus ad.) chudině přidělili nějakou půdu - ale nebylo možné vzít ji aristokratům - takže byly potřeba nové zábory - a právě tato půda přinášela užitek. Postupem času ji však sebrali aristokraté - a muselo se to opakovat znovu a dál od metropole.
Tady je třeba rozlišit naturální a peněžní rentu: ta naturální měla původ v čistě tradiční společnosti, zatímco peněžní přišla s nominalizmem - tedy nastupující liberalizací. Mj. naturální renta měla povahu společenského pojištění.
To už je liberální společnost, jejímž ústředním znakem je proměna půdy, práce a peněz na zboží.
Atom
Známy člen
Vypadalo to tak, když na Macinku hned podávají trestní oznámení. Ale je nějak ticho po pěšině, dokonce byl spíše pozitvní článek o Macinkovi jakou má krásnou mladou ženu a dvě děti. Totiž vyostření klanových bojů vede k odkrytí řízení. A čeho se nejvíce bojí paraziti (a také psychopati) ? Odhalení! Takže to občas vybublá a pak rychle starší kluci vysvětlí mladým uchům, že takhle by to nešlo.
Manévry elit lze přesně identifikovat až po nějaké době (ani samotné elity kolikrát nedvědí, jak to dopadne). GP pracuje na posílení V4 a podobných formátů a statní (j)elita na válce proti Rusku. Rozeznat to lze snadno, pokud je to trapné neumětelství protlačované silou jsou to státní (j)elita a podpindosníci navazaní na ně.
Naposledy upravené:
Něco se opravdu posouvá - na FB režisér David Martínek vyvěsil projev Andreje Babiše v Gdaňsku. Zde přikládám odkaz na YT a překlad jeho překlad do češtiny ( D.Martínka)
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=jzw70Ex8htc
a zde překlad:
Dobré ráno, dámy a pánové.
Dnešní den, 26. červen 2026, označuje 1 583 dní od chvíle, kdy Rusko zahájilo svou invazi na Ukrajinu. 1 583 dní zabíjení. 1 583 dní ničení, 1 583 dní strachu, ztrát a nejistoty. Více než čtyři hrozné roky, během nichž se rodiče báli o své děti, manželky o své manžele a o své rodiče. A přesto se navzdory všemu tomuto utrpení konec stále zdá být v nedohlednu. Zdá se, že chybí vůle, chybí skutečné úsilí zastavit to zabíjení, ničení a neštěstí.
Zdá se mi, že po čtyřech letech si mnoho lidí napříč Evropou na tuto válku zvyklo. Pro miliony přihlížejících se válka stala něčím téměř virtuálním. Objevuje se na televizních obrazovkách, na sociálních sítích, v každodenních titulcích a politických debatách. Diskutuje se o ní prostřednictvím statistik, map, vojenských analýz a online komentářů. Mnoho dnešních politických lídrů zná válku pouze z učebnic dějepisu, dokumentárních filmů a strategických studií.
Když se válka stane abstrakcí, snáze se o ní mluví. Je pak snazší diskutovat o vojenských scénářích než o lidském utrpení. Snazší debatovat o zbraňových systémech než o rozvrácených rodinách a snazší mluvit o vítězství než o tisících pohřbů, které se konají každý měsíc.
Válka ale není virtuální. Válka je děsivě skutečná a odehrává se právě v tuto chvíli, kdy zde mluvíme. Válka znamená prázdné vesnice a zničená města. Válka znamená hřbitovy, které se každým měsícem zvětšují. Válka znamená děti vyrůstající bez otců. Válka znamená mladé muže, kteří se už nikdy nevrátí domů. Znamená to více vdov, více sirotků, více zmrzačených veteránů a více nenávisti, kterou zdědí budoucí generace.
Ukrajina již zaplatila strašlivou cenu. Celé komunity byly vysídleny. Miliony lidí uprchly ze svých domovů. Porodnost zkolabovala. Rodiny byly rozděleny přes hranice. Jsme svědky nejen ničení infrastruktury, ale také oslabování samotných lidských základů, na nichž závisí každý národ.
Přesto ve veřejné debatě v Evropě až příliš často dominuje jediné poselství: více zbraní, více eskalace, více konfrontace, více války. Dámy a pánové, někdy si říkám, zda Evropa nezačíná zapomínat na lekci, která nás formovala. Největším úspěchem poválečné Evropy nebyla vojenská síla. Byla to proměna kontinentu poznamenaného staletími konfliktů v nejúspěšnější mírový projekt v moderní historii.
Evropa byla vybudována na prosté, ale hluboké myšlence, že spolupráce je silnější než konfrontace, že dialog je produktivnější než nenávist a že trvalá prosperita není možná bez trvalého míru.
Neměli bychom na toto dědictví zapomínat. Neměli bychom ho opouštět. Měli bychom na něm stavět nyní více než kdy jindy.
Každý suverénní národ má samozřejmě právo se bránit. Evropa musí chránit svou bezpečnost a reagovat na hrozby s odhodláním a odpovědností. Skutečnou výzvou, které dnes čelíme, je však to, jak tuto hroznou válku ukončit. Jak vytvořit podmínky, v nichž se diplomacie může opět stát možnou. Jak otevřít cestu ke spravedlivému, stabilnímu a udržitelnému míru.
Dámy a pánové, tématem této konference je obnova Ukrajiny. Je to důležitý a ušlechtilý cíl. Ukrajina bude potřebovat nové silnice, mosty, školy a nemocnice. Zničená města a obce budou muset být znovu vybudovány. Domovy bude třeba obnovit, podniky oživit a veřejné služby posílit. Toto úsilí bude vyžadovat obrovské množství zdrojů, odhodlání a mezinárodní spolupráce.
Avšak předtím, než začneme mluvit o rekonstrukci, musíme si promluvit o základním předpokladu pro tuto rekonstrukci. Předtím, než budeme diskutovat o investicích, rozvojových plánech a fondech na obnovu, si musíme položit jednoduchou otázku. Jak se může země skutečně obnovovat, dokud válka pokračuje? Realita je taková, že obnova nemůže začít betonem, ocelí nebo finančními balíčky.
Žádný most nelze znovu postavit, dokud na něj dál padají rakety a drony. Žádný investor se nezaváže k dlouhodobým investicím, dokud přetrvává nejistota a násilí. Žádná rodina nemůže plně obnovit svůj život, pokud žije ve strachu o bezpečnost svých dětí. Rekonstrukce není jen o opravě budov. Je o obnovení normálního života, důvěry a naděje. Je o tom, aby lidé měli důvod vrátit se domů, zakládat rodiny, podnikat a znovu věřit v budoucnost. A to se může stát jedině tehdy, když se vrátí mír.
Mír není pasivita. Mír není rezignace. Mír není opuštění principů nebo spravedlnosti. Mír je odhodlání zastavit zabíjení, zmírnit lidské utrpení a vytvořit podmínky pro stabilní budoucnost. Evropa kdysi našla moudrost a odvahu povstat z popela války a vybudovat kontinent založený na spolupráci a usmíření. Stejnou moudrost potřebujeme i dnes, protože pouze mír může zajistit budoucnost Ukrajiny.
Děkuji vám.
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=jzw70Ex8htc
a zde překlad:
Dobré ráno, dámy a pánové.
Dnešní den, 26. červen 2026, označuje 1 583 dní od chvíle, kdy Rusko zahájilo svou invazi na Ukrajinu. 1 583 dní zabíjení. 1 583 dní ničení, 1 583 dní strachu, ztrát a nejistoty. Více než čtyři hrozné roky, během nichž se rodiče báli o své děti, manželky o své manžele a o své rodiče. A přesto se navzdory všemu tomuto utrpení konec stále zdá být v nedohlednu. Zdá se, že chybí vůle, chybí skutečné úsilí zastavit to zabíjení, ničení a neštěstí.
Zdá se mi, že po čtyřech letech si mnoho lidí napříč Evropou na tuto válku zvyklo. Pro miliony přihlížejících se válka stala něčím téměř virtuálním. Objevuje se na televizních obrazovkách, na sociálních sítích, v každodenních titulcích a politických debatách. Diskutuje se o ní prostřednictvím statistik, map, vojenských analýz a online komentářů. Mnoho dnešních politických lídrů zná válku pouze z učebnic dějepisu, dokumentárních filmů a strategických studií.
Když se válka stane abstrakcí, snáze se o ní mluví. Je pak snazší diskutovat o vojenských scénářích než o lidském utrpení. Snazší debatovat o zbraňových systémech než o rozvrácených rodinách a snazší mluvit o vítězství než o tisících pohřbů, které se konají každý měsíc.
Válka ale není virtuální. Válka je děsivě skutečná a odehrává se právě v tuto chvíli, kdy zde mluvíme. Válka znamená prázdné vesnice a zničená města. Válka znamená hřbitovy, které se každým měsícem zvětšují. Válka znamená děti vyrůstající bez otců. Válka znamená mladé muže, kteří se už nikdy nevrátí domů. Znamená to více vdov, více sirotků, více zmrzačených veteránů a více nenávisti, kterou zdědí budoucí generace.
Ukrajina již zaplatila strašlivou cenu. Celé komunity byly vysídleny. Miliony lidí uprchly ze svých domovů. Porodnost zkolabovala. Rodiny byly rozděleny přes hranice. Jsme svědky nejen ničení infrastruktury, ale také oslabování samotných lidských základů, na nichž závisí každý národ.
Přesto ve veřejné debatě v Evropě až příliš často dominuje jediné poselství: více zbraní, více eskalace, více konfrontace, více války. Dámy a pánové, někdy si říkám, zda Evropa nezačíná zapomínat na lekci, která nás formovala. Největším úspěchem poválečné Evropy nebyla vojenská síla. Byla to proměna kontinentu poznamenaného staletími konfliktů v nejúspěšnější mírový projekt v moderní historii.
Evropa byla vybudována na prosté, ale hluboké myšlence, že spolupráce je silnější než konfrontace, že dialog je produktivnější než nenávist a že trvalá prosperita není možná bez trvalého míru.
Neměli bychom na toto dědictví zapomínat. Neměli bychom ho opouštět. Měli bychom na něm stavět nyní více než kdy jindy.
Každý suverénní národ má samozřejmě právo se bránit. Evropa musí chránit svou bezpečnost a reagovat na hrozby s odhodláním a odpovědností. Skutečnou výzvou, které dnes čelíme, je však to, jak tuto hroznou válku ukončit. Jak vytvořit podmínky, v nichž se diplomacie může opět stát možnou. Jak otevřít cestu ke spravedlivému, stabilnímu a udržitelnému míru.
Dámy a pánové, tématem této konference je obnova Ukrajiny. Je to důležitý a ušlechtilý cíl. Ukrajina bude potřebovat nové silnice, mosty, školy a nemocnice. Zničená města a obce budou muset být znovu vybudovány. Domovy bude třeba obnovit, podniky oživit a veřejné služby posílit. Toto úsilí bude vyžadovat obrovské množství zdrojů, odhodlání a mezinárodní spolupráce.
Avšak předtím, než začneme mluvit o rekonstrukci, musíme si promluvit o základním předpokladu pro tuto rekonstrukci. Předtím, než budeme diskutovat o investicích, rozvojových plánech a fondech na obnovu, si musíme položit jednoduchou otázku. Jak se může země skutečně obnovovat, dokud válka pokračuje? Realita je taková, že obnova nemůže začít betonem, ocelí nebo finančními balíčky.
Žádný most nelze znovu postavit, dokud na něj dál padají rakety a drony. Žádný investor se nezaváže k dlouhodobým investicím, dokud přetrvává nejistota a násilí. Žádná rodina nemůže plně obnovit svůj život, pokud žije ve strachu o bezpečnost svých dětí. Rekonstrukce není jen o opravě budov. Je o obnovení normálního života, důvěry a naděje. Je o tom, aby lidé měli důvod vrátit se domů, zakládat rodiny, podnikat a znovu věřit v budoucnost. A to se může stát jedině tehdy, když se vrátí mír.
Mír není pasivita. Mír není rezignace. Mír není opuštění principů nebo spravedlnosti. Mír je odhodlání zastavit zabíjení, zmírnit lidské utrpení a vytvořit podmínky pro stabilní budoucnost. Evropa kdysi našla moudrost a odvahu povstat z popela války a vybudovat kontinent založený na spolupráci a usmíření. Stejnou moudrost potřebujeme i dnes, protože pouze mír může zajistit budoucnost Ukrajiny.
Děkuji vám.
Naposledy upravené:
Atom
Známy člen
Škoda, že neodkryl pravdu (ale to při současného stavu info-pole nelze), že je to dědictví bolševického Ruska (Rusko války nezačíná, ale ukončuje) a autor toho projektu byl Stalin (který nám zajistil půl století míru). Tohle je točení se v kruhu, dokud se neodkryje skutečný agresor (kolektivní západ) a příčina rozkouskování Ruska, vybití jeho obyvatel a vydrancování jeho zdrojů, pak se mír bude těžko tvořit (bude to jenom dočasná přestavka - agresoři budou dále beztrestně hledat způsoby jak likvidovat ostatní kolem sebe - celé národy a státy).
Míru se dosáhné spravedlností (to tam na konci Babiš naznačil) a spravedlnost (spravedlivá rozhodnutí) lze učinit pouze na základě pravdy (pravdivých informací, kdo co a proč způsobil), bez toho se nehneme.
Ale v rámci možného, to je od Babiše správné vyhlášení. Jen tak dále.
Naposledy upravené: