Jox13
Člen
@Irena Aneri co mienite v tomto smere podniknúť?
Benešove dekréty
- Thread starter jardob
- Start date
Pippi
Člen
Bude to mať dvax, písala a posielala som jej výzvu tiež. Obávam sa ale, že vo vedení Mikulova nie sú osobnosti s politickým názorom. Kandidovala za ANO, neviem, čí má zmysel písať ešte A. Babišovi https://www.arfa.cz/demonstrace-mil...vky-miliard-sudetsti-nemci-v-pozadi-protestu/
Pippi
Člen
Všetko so všetkým súvisí, ano, tendencia zrušiť krajské usporiadanie v prospech zemského tu už pár rokov je a iniciatívne sa do nej vkladá už zmienený Zdeněk Koudelka. https://antoninsevcik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=799717 Nie všetci ale sú toho názoru https://www.moravskynarod.cz/kraj-v...-a-moravy-neni-to-v-nasem-zajmu-rekl-hejtman/
Jox13
Člen
Baby veľká vďaka. Aj ostatným. Mám návrh. Čo som premýšľal, v Čechách prebehli protesty Za Mier. Mali podobný vizuál ako na Slovensku, no teraz, myšlienka zrušenia Benesovych dekrétov a tým pádom strata suverenity úplná, by mohla spojiť veľa ľudí....
Tu na fóre boli tie plagáty vo Februári, možno sa vám podarí nakontaktoval na niekoho z nich....
@tael @Irena Aneri @badatel @Jan @Boleslav a aj ďalší, aké akcie navrhujete podniknúť? Ako je možné vyriešiť tento priamy útok na Česku štátnosť?
Pippi
Člen
Výzva k občanom ad. Benešovy dekréty sa určite dostala z niekoľkých strán medzi českú "alternatívu", zatiaľ som ale nenarazila na informáciu, s akým výsledkom, či sa z tejto strany dostala von medzi ľudí, ako sa s ňou a s témou Benešových dekrétov pracuje. Je to spoločensky ťažšie téma, asi preto sa nešíri tak ako Pochody za mier. Tieto mali organizovať radnice miest sami, ale na popud organizátora, nenašla som, kto konkrétne za iniciatívou stojí, aj keď sa dá domnievať, že práve niekdo z "alternatívy", mám skor na mysli alternatívu zdola než opozíciu ako PRO. Dajú sa nájsť tieto odkazy: https://www.slovanskakultura.cz/pochody-za-mir-v-cesku https://pochodmiru.cz/
Možno aj tu sa nájdu ľudia, ktorí k tomu vedia viac...
Naposledy upravené:
Pippi
Člen
Vďaka, toto tu chýbalo, K téme mám malú knižku Komu sluší omluva Češi a sudetští Němci (Dokumenty, fakta, svědectví), nakl. Erika, Praha 1992, redakčná podoba agentura Petra Praha. Knižnica vyraďovala z fondu, tak skončila u mňa.
Jox13
Člen
a možno by sem mohol niekto z Českej stále bohužiaľ alternatívy (u nás sa už meníme na mainstream
), alebo nechať jednému z adminov kontakt... za pokus to stojí....Na chatu jsme dohodli nějaký další postup.
Zakládá se jednak na individuálních apelech na politiky - dopisy, maily, jednak na oslovení právníků, aby udělali rozbor B.D. a jednak na oslovení co nejširší alternativy.
Ve skupině jsou i lidi, kteří stáli za organizací mírových pochodů.
Pokud by měl někdo kontakt na právníky, který by byl schopný udělat rozbor B.D. a sepsal, jaké by byly konkrétní dopady při prolomení a jak to souvisí s Ústavou atd., tak dejte vědět.
Zakládá se jednak na individuálních apelech na politiky - dopisy, maily, jednak na oslovení právníků, aby udělali rozbor B.D. a jednak na oslovení co nejširší alternativy.
Ve skupině jsou i lidi, kteří stáli za organizací mírových pochodů.
Pokud by měl někdo kontakt na právníky, který by byl schopný udělat rozbor B.D. a sepsal, jaké by byly konkrétní dopady při prolomení a jak to souvisí s Ústavou atd., tak dejte vědět.
Naposledy upravené:
Anjuška
Člen
Popolvár
Člen
Nie je to primárne o konfiškácii (zoštátnení) ale o znárodnení majetku predmetných osôb a organizácií. Veľmi zaujímavé aj paragrafy o trestnoprávnej zodpovednosti správcov znárodneného majetku.
Takže neznárodňovalo sa až po roku 1948 s príchodom komunistov k plnej moci, ale už za Beneša.
Pippi
Člen
"Politická linie, kterou v sudetoněmecké otázce vypracoval v době války domácí a zahraniční odboj, byla v prvním poválečném roce obnoveného Československa vyjádřena v Košickém vládním programu (KVP) vyhlášeném vládou v čele se Zdeňkem Fierlingerem v Košicích 5. dubna 1945 a poté v osvobozené Praze řadou politických dekretů" Napr. 8. kapitola KVP "Strašné zkušenosti, jichž se Češi a Slováci dožili s německou a maďarskou menšinou, které se z velké části staly povolným nástrojem dobyvačné politiky proti republice zvenčí a z nichž se zejména českoslovenští Němci propůjčili přímo k vyhlazovacímu tažení proti českému a slovenskému národu, nutí obnovené Československo k hlubokému a trvalému zásahu. Republika nechce a nebude postihovat své loajální německé a maďarské občany, a zejména ne ty, kteří i v dobách nejtěžších zachovali k ní věrnost, s viníky však bude postupovat přísně a neúprosně, jak to vyžaduje svědomí našich národů, svatá památka nesčetných našich mučedníků, klid a bezpečnost budoucích pokolení. Vláda se proto bude přidržovat těchto pravidel: Z občanů Československé republiky německé a maďarské národnosti, kteří měli československé státní občanství před Mnichovem 1938, bude státní občanství potvrzeno a event. návrat do republiky zajištěn u antinacistů a antifašistů, u těch, kteří vedli už před Mnichovem aktivní boj proti Henleinovi a proti maďarským iredentistickým stranám a za Československou republiku, kteří po Mnichově a po 15. březnu byli německou a maďarskou státní mocí pro svůj odpor a boj proti tamnímu režimu a za věrnost k Československé republice pronásledováni a uvrženi do žalářů a koncentračních táborů anebo kteří museli před německým a maďarským terorem uprchnout za hranice a tam se účastnili aktivních bojů za obnovení Československa.
U ostatních československých občanů německé a maďarské národnosti bude československé státní občanství zrušeno. Tito občané mohou znovu optovat pro Československo, přičemž si úřady republiky ponechávají právo individuálního rozhodnutí o každé žádosti. Ti Němci a Maďaři, kteří budou souzeni a odsouzeni pro zločin proti republice a proti českému a slovenskému národu, budou zbaveni československého občanství a vypovězeni z republiky navždy, pokud je nestihne trest hrdelní.
Němci a Maďaři, kteří se přistěhovali na území Československé republiky po Mnichovu 1938, budou z republiky vykázáni ihned, pokud nepodléhají trestnímu stíhání. Výjimku činí osoby, které pracovaly ve prospěch Československa."
...z úvodu knihy: "Máme na mysli i odkaz prezidenta Edvarda Beneše, který je nejen spoluzakladatelem našeho státu ale po strašlivé válce i jeho obnovitelem. Odkaz, který ve Sborníku také připomínáme a který žádá ve jménu "práva a svobody, práva a pravdy, ve jménu lidskosti, živoucí opravdové a správné lidskosti" být připraven na každou eventualitu budoucího vývoje - v zájmu obrany svobody národní a lidské."
Naposledy upravené:
Jox13
Člen
Na tomto linku nájdete reláciu Radiožurnálu z roku 2002, ktorá rieši zaujimavosti a dobové reálie ku téme dekréty prezidenta republiky, alebo nazvané ako aj táto téma Benešove dekréty.
Český rozhlas si dal námahu a urobil o nich niekoľko relácii.
Ďalej sú tu linky aj na ďalšie dekréty okrem toho prvého, čo som dal hore.
Odporúčam, zaujímavé čítanie aj počúvanie...
radiozurnal.rozhlas.cz
A ešte raz skúsim výzvu kolegom diskutujúci
@tael @Irena Aneri @badatel @Jan @Boleslav a ďalší, pripojite sa svojimi znalosťami a pomôžete aj cez toto fórum udať smer, čo je možné urobiť? Čo by rozhýbalo Český národ ku aktívnej ochrane štátnosti napriek Fialovi a PávKovi?
a jedno P.S. Odpoveď je v transkripte pred poslednou reláciou, s čím sa dá nádherné dôvodiť.
Buďte zdraví a Blaho želám.
Český rozhlas si dal námahu a urobil o nich niekoľko relácii.
Ďalej sú tu linky aj na ďalšie dekréty okrem toho prvého, čo som dal hore.
Odporúčam, zaujímavé čítanie aj počúvanie...
Dekrety prezidenta republiky - tzv. Benešovy dekrety
Lidová tvořivost dala vzniknout termínu "Benešovy dekrety", i když prezident Edvard Beneš byl jen jedním z těch, kteří dekrety podepisovali, a už vůbec nebyl jejich autorem. Tyto dokumenty připravovala jednotlivá ministerstva exilové vlády, a ta je po projednání předložila prezidentovi k...
@tael @Irena Aneri @badatel @Jan @Boleslav a ďalší, pripojite sa svojimi znalosťami a pomôžete aj cez toto fórum udať smer, čo je možné urobiť? Čo by rozhýbalo Český národ ku aktívnej ochrane štátnosti napriek Fialovi a PávKovi?
a jedno P.S. Odpoveď je v transkripte pred poslednou reláciou, s čím sa dá nádherné dôvodiť.
Buďte zdraví a Blaho želám.
Naposledy upravené:
Našla jsem v jedné diplomové práci právní aspekty B.D.
Poválečná konfiskace majetku souvisela zejména s vyřešením národnostní otázky osob německé a maďarské národnosti. Nicméně opatření prováděná na základě konfiskačních dekretů se neomezovala pouze na osoby německé a maďarské národnosti, ale vztahovala se i na další skupiny osob, a to zrádce, kolaboranty, jiné nepřátele českého a slovenského národa a tzv. státně nespolehlivé osoby. Zároveň byly stanoveny výjimky pro některé osoby německé a maďarské národnosti, které lze souhrnně označit jako antifašisty a na které se tak konfiskační opatření nevztahovala.
Z mezinárodněprávního hlediska byly konfiskační dekrety v souladu s rozhodnutími a ujednáními vítězných spojeneckých mocností protihitlerovské koalice. Navazovaly zejména na Postupimskou dohodu z 2. srpna 1945 (část týkající se německých reparací) a s ní související Pařížskou reparační dohodu, sjednanou 21. prosince 1945 .
(Dohoda o reparacích od Německa, o založení Mezispojeneckého reparačního úřadu a o vrácení měnového zlata, publikována pod č. 150/1947 Sb.). Tato dohoda stanovila: „Každá signatární vláda si ponechá formou, již si sama zvolí, německý nepřátelský majetek v její pravomoci, nebo bude jím disponovati takovým způsobem, aby se nemohl vrátiti do německého vlastnictví neb pod německou kontrolu, a odečte tento majetek od svého podílu na reparacích.“ (Část I, čl. 6, odst. A). Toto ustanovení se vztahovalo na majetek bývalé Německé říše a jejích státních příslušníků.
Na majetek osob německé národnosti, které nebyly státními příslušníky Německé říše, se pak vztahovalo následující ustanovení:„Při provádění ustanovení odstavce A shora nebude se majetek, který byl vlastnictvím země, jež jest členem Spojených národů, nebo jejích příslušníků, kteří nebyli příslušníky Německa v době anexe této země nebo její okupace Německem neb jejího vstupu do války, odpočítávati od jejích reparací.“ (Část I,čl. 6, odst. D). Toto ustanovení Pařížské reparační dohody bylo přijato na návrh Československa a vztahovalo se především na majetek sudetských Němců.
Stvrzení znění Pařížské dohody jsem našla i na stránce vlády a k tomu ještě:
Odstavec D, který byl v Dohodě přijat mj. na návrh Československa, se týká i mezinárodně právního stvrzení konfiskace majetku sudetských Němců. V této souvislosti nutno upozornit, že soudní praxe v SRN pod pojem „německý majetek“ explicitně podřadila i „majetek sudetských Němců“, neboť německým majetkem byl majetek německých státních příslušníků a sudetští Němci byli německými státními příslušníky na základě Smlouvy mezi Německou říší a Československou republikou o otázkách opce a státního občanství z 20. listopadu 1938; toto občanství měli i po kapitulaci Německa. Přitom například Vrchní zemský soud v Mnichově označil za nepřípustnou žalobu na vydání majetku, který byl zkonfiskován nacistovi a přidělen Němci - antifašistovi, jenž se dobrovolně s tímto majetkem odstěhoval do US - zóny Německa; soud zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že podle zákona č. 63 Spojenecké kontrolní rady z 31. srpna 1951 je žaloba týkající se objasnění právního stavu německého zahraničního majetku a jiných majetkových titulů konfiskovaných za účelem reparací nepřípustná. Také Nejvyšší rakouský soud v celé řadě svých rozhodnutí označil československá poválečná konfiskační opatření za právoplatná, například rozsudek z 19. listopadu 1958 č. 27 Cg 407/57 (publikovaný v rakouské Sbírce soudních rozhodnutí AWD 1959, str. 128). Jednalo se o případ, kdy sudetský Němec - bývalý majitel dřevařského podniku v ČSR zažaloval rakouskou firmu, která jeho bývalé dřevo v ČSR nakoupila a vyvezla do Rakouska.
Ke stanovení škod vyzvaly Československo USA, Velká Británie a Francie po zahájení pařížské reparační konference. V Československu byl na základě toho vydán dekret prezidenta republiky č. 54 ze dne 31. srpna 1945 o přihlašování a zjišťování válečných škod a škod způsobených mimořádnými poměry (č. 54/1945 Sb.). Tento dekret poskytl z hlediska československého práva právní základ pro stanovení soupisů válečných škod pro účely nároků na reparace a zároveň i pro jejich budoucí odškodnění.
Mezispojenecká reparační komise, která byla zřízena na základě pařížské reparační konference, započítala na reparační účet každé signatářské vlády německé majetky, které se nacházely pod jurisdikcí příslušné vlády a vedla detailní účty disponibilního majetku a majetku skutečně rozděleného z titulu německých reparací. Československá vláda a prezident E. Beneš nepostupovali tedy svévolně a protiprávně, ale naopak v souladu s mezinárodním právem. Československo stejně jako ostatní smluvní státy mělo právo na část německých reparací a tento nárok měl být uspokojen právě z německého majetku zanechaného a zabaveného na území republiky (tj. včetně majetku sudetských Němců).
Československou republikou vyčíslené válečné škody v celkové výši 19 471,6 mil. $ byly nahrazeny v nepatrné výši 91,3 mil. $, zůstalo nekryto 19 380,3 mil. $. Uhrazeno tedy bylo asi 0,4 %. Na závěrečném jednání Mezispojeneckého reparačního úřadu v roce 1959 v Bruselu československá delegace učinila závěrečné prohlášení, jímž si vláda Československa vyhradila uplatnění všech práv na odčinění všech válkou způsobených škod.
V roce 1952 byly Francií, USA, Velkou Británií a SRN podepsány tzv. Bonské úmluvy, k nimž patří i Úmluva o vyřešení záležitostí vzešlých z války a okupace (tzv. Převodní úmluva). Tyto úmluvy se v modifikované formě staly součástí tzv. Pařížských dohod z roku 1954, na základě kterých získala SRN zpět státní suverenitu. V kapitole 6 čl. 3 tzv. Převodní úmluvy se SRN zavázala, že nevznese v budoucnu žádných námitek proti opatřením, která byla nebo budou provedena proti německým majetkovým hodnotám v zahraniční nebo jinému majetku, který byl zabaven pro účely reparací nebo restitucí nebo v důsledku válečného stavu anebo na základě dohod, které uzavřely nebo uzavřou mocnosti s jinými státy (např. Pařížská dohoda o reparacích); v tzv. Převodní úmluvě je obsažen i závazek SRN nepřipustit, aby němečtí občané podléhající pravomoci SRN vznesli jakékoliv nároky vyplývající z opatření provedených z důvodu existence válečného stavu v Evropě vládami států, které podepsaly Deklaraci spojených národů z 1. ledna 1942 nebo k ní přistoupily anebo které byly ve válečném stavu s Německem nebo jsou uvedeny jmenovitě v tzv. Převodní smlouvě (např. Československo), a to ani proti těmto státům, ani proti jejich občanům. Platnost tohoto ustanovení tzv. Převodní úmluvy byla potvrzena i pro podmínky sjednoceného Německa Dohodnou mezi vládami Francouzské republiky, Velké Británie a Severního Irska, Spojených států amerických a Spolkové republiky Německo o konečném uspořádání ve vztahu k Německu, podepsanou 12. září 1990 (tzv. Smlouva 4+2).
Více zde:
Lichtenštejni se hlásili k německé národnosti.
Poválečná konfiskace majetku souvisela zejména s vyřešením národnostní otázky osob německé a maďarské národnosti. Nicméně opatření prováděná na základě konfiskačních dekretů se neomezovala pouze na osoby německé a maďarské národnosti, ale vztahovala se i na další skupiny osob, a to zrádce, kolaboranty, jiné nepřátele českého a slovenského národa a tzv. státně nespolehlivé osoby. Zároveň byly stanoveny výjimky pro některé osoby německé a maďarské národnosti, které lze souhrnně označit jako antifašisty a na které se tak konfiskační opatření nevztahovala.
Z mezinárodněprávního hlediska byly konfiskační dekrety v souladu s rozhodnutími a ujednáními vítězných spojeneckých mocností protihitlerovské koalice. Navazovaly zejména na Postupimskou dohodu z 2. srpna 1945 (část týkající se německých reparací) a s ní související Pařížskou reparační dohodu, sjednanou 21. prosince 1945 .
(Dohoda o reparacích od Německa, o založení Mezispojeneckého reparačního úřadu a o vrácení měnového zlata, publikována pod č. 150/1947 Sb.). Tato dohoda stanovila: „Každá signatární vláda si ponechá formou, již si sama zvolí, německý nepřátelský majetek v její pravomoci, nebo bude jím disponovati takovým způsobem, aby se nemohl vrátiti do německého vlastnictví neb pod německou kontrolu, a odečte tento majetek od svého podílu na reparacích.“ (Část I, čl. 6, odst. A). Toto ustanovení se vztahovalo na majetek bývalé Německé říše a jejích státních příslušníků.
Na majetek osob německé národnosti, které nebyly státními příslušníky Německé říše, se pak vztahovalo následující ustanovení:„Při provádění ustanovení odstavce A shora nebude se majetek, který byl vlastnictvím země, jež jest členem Spojených národů, nebo jejích příslušníků, kteří nebyli příslušníky Německa v době anexe této země nebo její okupace Německem neb jejího vstupu do války, odpočítávati od jejích reparací.“ (Část I,čl. 6, odst. D). Toto ustanovení Pařížské reparační dohody bylo přijato na návrh Československa a vztahovalo se především na majetek sudetských Němců.
Stvrzení znění Pařížské dohody jsem našla i na stránce vlády a k tomu ještě:
Odstavec D, který byl v Dohodě přijat mj. na návrh Československa, se týká i mezinárodně právního stvrzení konfiskace majetku sudetských Němců. V této souvislosti nutno upozornit, že soudní praxe v SRN pod pojem „německý majetek“ explicitně podřadila i „majetek sudetských Němců“, neboť německým majetkem byl majetek německých státních příslušníků a sudetští Němci byli německými státními příslušníky na základě Smlouvy mezi Německou říší a Československou republikou o otázkách opce a státního občanství z 20. listopadu 1938; toto občanství měli i po kapitulaci Německa. Přitom například Vrchní zemský soud v Mnichově označil za nepřípustnou žalobu na vydání majetku, který byl zkonfiskován nacistovi a přidělen Němci - antifašistovi, jenž se dobrovolně s tímto majetkem odstěhoval do US - zóny Německa; soud zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že podle zákona č. 63 Spojenecké kontrolní rady z 31. srpna 1951 je žaloba týkající se objasnění právního stavu německého zahraničního majetku a jiných majetkových titulů konfiskovaných za účelem reparací nepřípustná. Také Nejvyšší rakouský soud v celé řadě svých rozhodnutí označil československá poválečná konfiskační opatření za právoplatná, například rozsudek z 19. listopadu 1958 č. 27 Cg 407/57 (publikovaný v rakouské Sbírce soudních rozhodnutí AWD 1959, str. 128). Jednalo se o případ, kdy sudetský Němec - bývalý majitel dřevařského podniku v ČSR zažaloval rakouskou firmu, která jeho bývalé dřevo v ČSR nakoupila a vyvezla do Rakouska.
Ke stanovení škod vyzvaly Československo USA, Velká Británie a Francie po zahájení pařížské reparační konference. V Československu byl na základě toho vydán dekret prezidenta republiky č. 54 ze dne 31. srpna 1945 o přihlašování a zjišťování válečných škod a škod způsobených mimořádnými poměry (č. 54/1945 Sb.). Tento dekret poskytl z hlediska československého práva právní základ pro stanovení soupisů válečných škod pro účely nároků na reparace a zároveň i pro jejich budoucí odškodnění.
Mezispojenecká reparační komise, která byla zřízena na základě pařížské reparační konference, započítala na reparační účet každé signatářské vlády německé majetky, které se nacházely pod jurisdikcí příslušné vlády a vedla detailní účty disponibilního majetku a majetku skutečně rozděleného z titulu německých reparací. Československá vláda a prezident E. Beneš nepostupovali tedy svévolně a protiprávně, ale naopak v souladu s mezinárodním právem. Československo stejně jako ostatní smluvní státy mělo právo na část německých reparací a tento nárok měl být uspokojen právě z německého majetku zanechaného a zabaveného na území republiky (tj. včetně majetku sudetských Němců).
Československou republikou vyčíslené válečné škody v celkové výši 19 471,6 mil. $ byly nahrazeny v nepatrné výši 91,3 mil. $, zůstalo nekryto 19 380,3 mil. $. Uhrazeno tedy bylo asi 0,4 %. Na závěrečném jednání Mezispojeneckého reparačního úřadu v roce 1959 v Bruselu československá delegace učinila závěrečné prohlášení, jímž si vláda Československa vyhradila uplatnění všech práv na odčinění všech válkou způsobených škod.
V roce 1952 byly Francií, USA, Velkou Británií a SRN podepsány tzv. Bonské úmluvy, k nimž patří i Úmluva o vyřešení záležitostí vzešlých z války a okupace (tzv. Převodní úmluva). Tyto úmluvy se v modifikované formě staly součástí tzv. Pařížských dohod z roku 1954, na základě kterých získala SRN zpět státní suverenitu. V kapitole 6 čl. 3 tzv. Převodní úmluvy se SRN zavázala, že nevznese v budoucnu žádných námitek proti opatřením, která byla nebo budou provedena proti německým majetkovým hodnotám v zahraniční nebo jinému majetku, který byl zabaven pro účely reparací nebo restitucí nebo v důsledku válečného stavu anebo na základě dohod, které uzavřely nebo uzavřou mocnosti s jinými státy (např. Pařížská dohoda o reparacích); v tzv. Převodní úmluvě je obsažen i závazek SRN nepřipustit, aby němečtí občané podléhající pravomoci SRN vznesli jakékoliv nároky vyplývající z opatření provedených z důvodu existence válečného stavu v Evropě vládami států, které podepsaly Deklaraci spojených národů z 1. ledna 1942 nebo k ní přistoupily anebo které byly ve válečném stavu s Německem nebo jsou uvedeny jmenovitě v tzv. Převodní smlouvě (např. Československo), a to ani proti těmto státům, ani proti jejich občanům. Platnost tohoto ustanovení tzv. Převodní úmluvy byla potvrzena i pro podmínky sjednoceného Německa Dohodnou mezi vládami Francouzské republiky, Velké Británie a Severního Irska, Spojených států amerických a Spolkové republiky Německo o konečném uspořádání ve vztahu k Německu, podepsanou 12. září 1990 (tzv. Smlouva 4+2).
Více zde:
Lichtenštejni se hlásili k německé národnosti.
Boleslav
Člen
Co dělat? Tady je každá rada drahá.
Kolaboranti se západem mají v ČR pod palcem všechny ústavní instituce: Senát, Sněmovnu, vládu, prezidenta, na ruku jim jde i Ústavní soud.
Tlak zdola je v tuto dobu nereálný. Je jen málo lidí, které toto téma pálí. Stejně jako málokomu dnes vadí, že většina ekonomiky v ČR a SR je v rukou zahraničního kapitálu. Včetně německého, a tomu ani Benešovy dekrety nezabraňují. Byl tu nějaký odpor zdola proti církevním restitucím, ale řekl bych, že ti, kteří byli proti, se s nimi časem smířili. O vyložených rozkrádačkách v devadesátkách ani nemluvím.
Je tu jen jedna věc, kterou nelze nazývat trumfem, spíše stéblem, kterého se chytá tonoucí. Ta část Benešových dekretů, která se týká vypořádání s nacisty a kolaboranty, není žádným pouhým výmyslem prezidenta Beneše a jeho úřednického aparátu, ale odrazem dohod vítězných mocností sjednaných na Postupimské konferenci, které vlastně stanovily poválečné uspořádání v Evropě (kromě odsunu Němců z ČR také z území, které byly přiřknuty Polsku). Tyto dohody jsou stále platné. Proto ani Benešovy dekrety nelze zrušit jen tak. Na druhou stranu: Které z těch mocností, které ty dohody podepsaly, mají zájem na tom, aby nadále trvaly? Možná jedna, ale vůči té je ČR v nepřátelském postavení. Stejně jako Polsko, které by mělo mít zájem na jejich trvání.
I v případě zachování platnosti Benešových dekretů nebude vyhráno. Při stavu současného soudnictví nebude problém je obejít s využitím všelijakých právních kliček, které soudní instituce posvětí, nebude-li možné ty dekrety přímo zrušit.
Co tedy dělat? Začnu s tím, co nedělat. Nesnažit se hasit ten a ten požár, když nemáme čím. Neplýtvat energií na boj, který nelze vyhrát, a začít pracovat na vítězství ve střednědobém až dlouhodobém výhledu. Potom si vezmeme vše zpátky.
Kolaboranti se západem mají v ČR pod palcem všechny ústavní instituce: Senát, Sněmovnu, vládu, prezidenta, na ruku jim jde i Ústavní soud.
Tlak zdola je v tuto dobu nereálný. Je jen málo lidí, které toto téma pálí. Stejně jako málokomu dnes vadí, že většina ekonomiky v ČR a SR je v rukou zahraničního kapitálu. Včetně německého, a tomu ani Benešovy dekrety nezabraňují. Byl tu nějaký odpor zdola proti církevním restitucím, ale řekl bych, že ti, kteří byli proti, se s nimi časem smířili. O vyložených rozkrádačkách v devadesátkách ani nemluvím.
Je tu jen jedna věc, kterou nelze nazývat trumfem, spíše stéblem, kterého se chytá tonoucí. Ta část Benešových dekretů, která se týká vypořádání s nacisty a kolaboranty, není žádným pouhým výmyslem prezidenta Beneše a jeho úřednického aparátu, ale odrazem dohod vítězných mocností sjednaných na Postupimské konferenci, které vlastně stanovily poválečné uspořádání v Evropě (kromě odsunu Němců z ČR také z území, které byly přiřknuty Polsku). Tyto dohody jsou stále platné. Proto ani Benešovy dekrety nelze zrušit jen tak. Na druhou stranu: Které z těch mocností, které ty dohody podepsaly, mají zájem na tom, aby nadále trvaly? Možná jedna, ale vůči té je ČR v nepřátelském postavení. Stejně jako Polsko, které by mělo mít zájem na jejich trvání.
I v případě zachování platnosti Benešových dekretů nebude vyhráno. Při stavu současného soudnictví nebude problém je obejít s využitím všelijakých právních kliček, které soudní instituce posvětí, nebude-li možné ty dekrety přímo zrušit.
Co tedy dělat? Začnu s tím, co nedělat. Nesnažit se hasit ten a ten požár, když nemáme čím. Neplýtvat energií na boj, který nelze vyhrát, a začít pracovat na vítězství ve střednědobém až dlouhodobém výhledu. Potom si vezmeme vše zpátky.
V článku se ještě píše:
Opatření, která Československo v době 2. světové války a po jejím skončení činilo proti nepříteli, byla srovnatelná nebo zcela shodná s akty ostatních států spojenecké koalice. Všechny ty evropské státy, které byly ve válečném stavu s Německem nebo s jeho spojenci, uskutečňovaly v době války a po ní různá konfiskační opatření vůči nepřátelskému majetku, například exilové vlády Belgie, Nizozemska a Lucemburska vydaly právní předpisy obstavující nepřátelský majetek již v roce 1944.
V článku jsou podrobnosti, jak probíhaly konfiskace v různých zemích.
Jox13
Člen
my sme tlačili, keď bola doba kovidová a fašisti zatýkali, koho chceli. A vyhrali sme bitku. Oni nemôžu robiť to, čo im ľudia nedovolia.
pri tomto prístupe ale hovorite Boleslav, že sa nedá robiť, následne si budi môcť robiť, čo chcú....
Jox13
Člen
zadefinujete ako má vitazstvo vyzerať? Ako si chcete všetko vziat späť?
Jox13
Člen
Jano, trefa do čierneho! A s týmto sa môže teraz plniť informačné pole.... Lebo to sú fakty a Lichtenštajni utrú naprazdno