• Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz

Slintačka a krívačka (SLAK) na Slovensku 2025

Soňa Peková - video na YouTube. Není třeba vybijet celá stáda. Je třeba otestovat každé jednotlivé zvíře a oddělit. I nakažene zvíře se dá vyléčit, pokud je jinak v dobré kondici. Na člověka neprenosne.
 
A kde až do zvolania krízového štábu bola štátna veterinárna správa, ktorá má tiež povinnosť v takýchto prípadoch konať ex offo?
Nuž spala. Nepoznám ich popis práce, ale zrejme neexistuje typ všeobecnej "smernice", ako postupovať, respektíve reagovať na typ akejkoľvek hrozby, ktorá by mohla viesť ku kritickej situácii. Je aj možné, že chovatelia dotazovali ŠVS po prvých potvrdeniach nákazy v Maďarsku a nedostali žiadne odpovede. Rýchlosť reakcie, respektíve nereakcie potom hovorí aj o neschopnosti úradov promptne reagovať a samostatne konať. Príčiny, prečo tomu tak je, sa dajú ďalej vetviť. Tiež sa mi nechce veriť, že neexistuje ani jeden záznam alebo popis postupu z obdobia posledného SLAK-u. Nerobím síce v poľnohospodárstve, ale vychádzam z toho, že pokiaľ by sa vyskytla situácia, ktorá má vysoké riziko, že bude mať dopad na moju činnosť, je v mojom záujme sa nespoliehať len na úrady. Ak to takto vyhodnotím, môžem spraviť za seba aspoň čosi, v rámci vlastných možností.
 
Nuž spala. Nepoznám ich popis práce, ale zrejme neexistuje typ všeobecnej "smernice", ako postupovať, respektíve reagovať na typ akejkoľvek hrozby, ktorá by mohla viesť ku kritickej situácii. Je aj možné, že chovatelia dotazovali ŠVS po prvých potvrdeniach nákazy v Maďarsku a nedostali žiadne odpovede. Rýchlosť reakcie, respektíve nereakcie potom hovorí aj o neschopnosti úradov promptne reagovať a samostatne konať. Príčiny, prečo tomu tak je, sa dajú ďalej vetviť. Tiež sa mi nechce veriť, že neexistuje ani jeden záznam alebo popis postupu z obdobia posledného SLAK-u. Nerobím síce v poľnohospodárstve, ale vychádzam z toho, že pokiaľ by sa vyskytla situácia, ktorá má vysoké riziko, že bude mať dopad na moju činnosť, je v mojom záujme sa nespoliehať len na úrady. Ak to takto vyhodnotím, môžem spraviť za seba aspoň čosi, v rámci vlastných možností.
Poslední Šlak byl v R. 1973. Neexistovaly žádné laboratorní testy. Jako dezinfekce se používalo vápno.
 
@SLAV_jan_in už je to naozaj únavná "polemika" - tvoje 'povolenie' na to čo alebo koho 'kritizujem' skutočne nepotrebujem - celú dobu hovorím o konkrétnych krokoch daného kompetentného rezortu, sú to kroky metodologické nie ideologické /v zmysle 'zdravotnej paradigmy' o ktorej píšeš/, ktoré urobené byť mohli a neboli.

@Popolvár súhlas, čas ukáže.
Moje povolenie naozaj nepotrebuješ. Ale neviem, prečo mi to píšeš, keď ja ti nič nepovoľujem. Reagujem na koho chcem. A taktiež na to nepotrebujem povolenie, ale nikomu to nepíšem. Ak je táto polemika pre teba únavná, je jednoduché prestať polemizovať. Nie? Prečo by som mal byť ja ten, kto prestane reagovať lebo ty si to želáš? A k ostatnému ... robiť konkrétne kroky závisí predsa od mravnosti každého človeka zvlášť. Keď si v aparáte, nerobíš tie kroky len sama za seba. Súčasťou aparátu sú rôzne skupiny a ich záujmy. A tvoje metodologické kroky môžu byť tou ideológiou absolútne zablokované, pokiaľ jej podliehaš. A koľko ľudí dnes nepodlieha súčasnej vírusovej ideológii? Niekto vedľa teba zakašle a ty nevedome "zväčšíš vzdialenosť od neho, aby si to nechytila". Toto sa neprestalo po COVIDizme vôbec diať. Deje sa to ďalej, a je to dôkazom toho, že podstata ostala nezmenená a masovo nepochopená. Takže počet tak silných jedincov, ktorí si "robia čo chcú" bez ohľadu na to, aké ciele sleduje niekto iný v aparáte, je dosť malý, povedal by som. Pretože drvivá väčšina z nich je podchytená. Často bezštruktúrne. Ako chceš, aby niekto robil metodologicky správne kroky SVOJVOĽNE, keď je podchytený? Ak ťa to unavuje, nemusíš reagovať. Len mi nie je jasné, prečo si myslíš, že ľudia majú tak široký priestor slobody manévru, aký tu prezentuješ.
 
Naposledy upravené:
Nešlo mi o preukázanie testami, ale použitím karantény, uzavretie priestoru, obmedzenie pohybu atď.
aspoň tak, ako sa to plošne z nariadenia ŠVS dialo na Slovensku počas epidémie choroby šialených kráv a a SLaK vo VB. A to bolo vo VB za morom, nie v susednom Maďarsku. Bol som v praxi.
 
Vďaka za článok. Rovnako ako Fero, mám duševný problém s hovoriacou hlavou Zora, napriek tomu, že návrhom prezentovaným vo videu niet velmi čo vytknúť. Aj keď by som mala sledovať procesy a nie osoby, stále mám kdesi v podvedomí, že kritika 30 ročného obdobia prichádza od človeka, ktorého profesionálna aktivita prekvitala práve v tom najhoršom období z konca '90 a začiatku '00, kde jeho právnická odbornosť s šikovnosť pomáhala k tej deštrukcii. V rámci nejakej symboliky ma zaujalo zverejnenie videa práve 1.aprila a zaujímavý výber hudby v pozadí - v prvej polovici Čajkovského Labutie jazero a v druhej Vangelisove Dobytie raja 1492.
 
Naposledy upravené:

Slintavka a kulhavka​


Slintavka a kulhavka​


Slintavka a kulhavka je soubor příznaků, které byly údajně poprvé identifikovány jako specifická nemoc na konci 19. století. Podle Cornell College of Veterinary Medicine je slintavka a kulhavka charakterizována horečkou a puchýřovitými lézemi, po nichž následují eroze na jazyku a pyscích, v dutině ústní, na strucích a mezi paznehty. Většina zvířat se uzdraví, ale nemoc „vede k oslabení, ztrátě hmotnosti a snížení produkce mléka a masa“. Uvádí se, že postihuje především zvířata, jako jsou krávy, prasata, ovce, kozy, jelenovitá zvěř a další sudokopytníci, ale tvrdí se, že postihuje i lidi. Jelikož tato nemoc postihovala hospodářská zvířata a způsobovala hospodářské ztráty, pruská vláda vyvinula velkou snahu najít proti ní vakcínu. To nakonec vedlo ke jmenování Friedricha Loefflera, žáka Roberta Kocha, do čela komise zřízené v roce 1897, která se snažila vytvořit vakcínu proti této nemoci. Loeffler byl pod značným politickým a ekonomickým tlakem, aby co nejrychleji vytvořil vakcínu, a to i bez určení konkrétní příčiny.


Výsledky Loefflerovy komise byly zveřejněny ve čtyřech samostatných dokumentech v období od 17. dubna 1897 do 12. srpna 1898. V poslední ze čtyř zpráv Loeffler upozornil na skutečnost, že existuje několik bakteriálních a jiných amébovitých mikrobů, které různí badatelé pokládali za původce slintavky a kulhavky. Na začátku své zprávy věnoval značnou část času diskusi o práci dr. Siegela a Busseniuse, kteří tvrdili, že u smrtelných případů slintavky a kulhavky u člověka a zvířat objevili specifickou bakterii. Tito lékaři dokonce tvrdili, že slintavku a kulhavku experimentálně znovu vyvolali u zvířat pomocí čistých kultur své bakterie. Když se však Loefflerova komise pokusila vykultivovat stejnou bakterii z krve nemocných zvířat, byly výsledky považovány za negativní, přestože určité bakterie vykultivovány byly. Prý se jednalo buď o mikrokoky, nebo o pseudodifterické bacily, které byly údajně nečistotami způsobenými kontaminací.


Komise se také pokusila zopakovat experimenty dr. Siegelse a Busseniuse na zvířatech, i když měla připravenou výmluvu pro jakékoli výsledky experimentů, které by mohly zjištění potvrdit. Uvedli, že experimenty tohoto druhu „mohou snadno vést k chybným závěrům, protože nemoc by mohla být přenesena na inokulovaná zvířata ošetřovateli, nebo dokonce samotnými členy komise“. Jinými slovy, případné pozitivní výsledky nemusí být způsobeny bakterií, ale náhodným rozšířením „skutečného původce“ zúčastněnými osobami. Pokusy o „nakažení“ telat byly prováděny krmením 50 cm3 dvoudenního bujónu nebo inokulací prostřednictvím skarifikace (zahrnuje škrábání, leptání, pálení/značkování nebo povrchové řezání) na horních a dolních pyscích. Jednalo se prý o stejnou metodu používanou k „infikování“ zvířat lymfou slintavky a kulhavky. Sající telata onemocněla vysokou horečkou a příznaky střevního postižení, přičemž jedno bylo utraceno, zatímco druhé uhynulo „přirozeně“. Bacily byly nalezeny v krvi a slezině obou zvířat. Protože však žádné zvíře nemělo charakteristické léze na tlamě ani na paznehtech, byl experiment považován za negativní.


Vzhledem k obavám dr. Siegela a Busseniuse, že léze neměly dostatek času na rozvoj, byly provedeny experimenty na dalších třech telatech. Množství bujónu, které bylo u telat použito, však bylo sníženo z 50 cm3 na 2 cm3 u jednoho telete a 5 cm3 u zbývajících dvou telat. To přineslo podobné výsledky a pokusy byly opět považovány za negativní. Loeffler dospěl k závěru, že dr. Siegel a Bussenius měli k dispozici „zajímavý a pozoruhodný patogenní organismus“, který byl „schopen vyvolat těžké střevní onemocnění“. Bylo však rozhodnuto, že není příčinou slintavky a kulhavky. Tyto výsledky byly také nějakým způsobem použity k tomu, aby se nepřihlíželo k nálezům bakteriální příčiny, které učinili i četní další výzkumníci (Nosotti, Klein, Schotteluis, Kurth, Nissen, Starcovici, Furtuna a Stutzer). Dokonce i tvrzení, která předložili Piana, Fiorenti, Behla a Jurgens o malých protoplazmatických strukturách s výraznými améboidními pohyby jako o původcích, byla ignorována ve prospěch Loefflerova vlastního neidentifikovatelného a neviditelného původce:




Zpráva Komise pro vyšetřování slintavky a kulhavky při Institutu pro infekční choroby v Berlíně​

„Komise nicméně považovala za nezbytné podrobit zkoumání určitý druh bakterie, který byl nalezen dr. Siegelem a Busseniusem v údajných smrtelných případech slintavky a kulhavky u člověka a také v případech stejného onemocnění u zvířat, a to se jevilo jako nezbytné tím spíše, že tito autoři tvrdili, že byli schopni čistou kulturou svého bacilu vyvolat typickou slintavku a kulhavku u telat a prasat.“

„Vzhledem k tomu, že podle názorů jeho objevitelů se bacil vyskytuje především v krvi nedávno nakažených zvířat, i když často jen ve velmi malém množství, byla vždy věnována zvláštní pozornost vyšetření krve. V pěti případech byla krev odebrána z krční žíly nedávno nakažených zvířat pomocí sterilního trokaru a shromážděna do sterilních Erlenmeyerových baněk; krev byla odebrána také ze srdce dvou telat, která byla utracena na vrcholu onemocnění bezprostředně po vzniku puchýřků. Velké množství krve bylo použito k inokulaci bujónu, živného agaru a živného bujónu, baňky byly poté umístěny do inkubátoru. Ve velké většině případů zůstaly takto inokulované baňky trvale sterilní, ale v několika z nich se vyvinuly mikrokoky a v některých dalších bacily. Většina z nich patřila do skupiny pseudodifterických bacilů a neměla ani nejmenší podobnost s bacilem Siegela a Bussenia. Zjevně se jednalo o náhodné nečistoty, které byly získány z kůže zvířat při odběru krve.

Tyto negativní výsledky experimentu jsou v rozporu s pozitivním tvrzením jmenovaných autorů, že se jim pomocí jejich bacilu podařilo vyvolat typické onemocnění. Komise však považovala za vhodné poskytnout jim příležitost prokázat experimentální vyvolání onemocnění pomocí tohoto bacilu. Komise si byla vědoma skutečnosti, že podobné experimenty by mohly snadno vést k mylným závěrům, protože nemoc by mohla být na inokulovaná zvířata přenesena ošetřovateli, nebo dokonce samotnými členy komise, kteří téměř denně přicházeli do kontaktu se zvířaty trpícími slintavkou a kulhavkou.“

„Jelikož bylo možné, že bacil Seigela a Bussenia ztratil část své virulence dlouhou kultivací v živné želatině, byl na přání těchto dvou pánů učiněn pokus o infikování dvou sajících telat nalitím asi 50 cm3 dvoudenní bujónové kultury bacilu do tlamy každého zvířete. Současně však byla dvě roční telata inokulována skarifikací na horních a dolních pyscích stejným způsobem, jakým se postupuje při infikování zvířat lymfou slintavky a kulhavky. V případě ročních telat byla použita čerstvá agarová kultura a velké množství této kultury bylo natřeno také na tlamu těchto dvou zvířat, takže byla umožněna i infekce střeva.

Následujícího dne již byla sající telata nemocná, s vysokou horečkou a příznaky střevního postižení. Jedno z nich bylo třetího dne utraceno, když bylo velmi nemocné, a druhé uhynulo v průběhu následující noci. U obou těchto zvířat byly bacily nalezeny v krvi a ve slezině a zejména ve značně zduřelých mezenterických uzlinách a také v obsahu střev. Jejich přítomnost na těchto místech byla prokazatelná mikroskopickým a kultivačním vyšetřením. Ani jedno ze zvířat nemělo léze v tlamě nebo na nohou, které jsou pro danou chorobu charakteristické. Naopak byla postižena těžkou enteritidou.

Na popud dr. Seigela a Bussenia byla infikována tři nová zvířata dvoudenní bujónovou kulturou z krve ze srdce výše uvedeného telete, u kterého došlo k přirozenému úhynu, aby se vyvolala méně akutní forma onemocnění a tím se poskytl čas pro vznik charakteristických lézí. Jedno z nich bylo sající tele, kterému byly do tlamy podány 2 cm3 kultury. Druhým zvířetem bylo tříměsíční tele a třetím roční tele, a každému z nich bylo do tlamy podáno 5 cm3 kultury. Následující den již mělo sající tele vysokou horečku a silný průjem a čtvrtý den uhynulo. Pitva prokázala prakticky stejné nálezy jako u výše uvedených telat.“

„Tříměsíční tele onemocnělo druhý den a bylo rovněž postiženo vysokou horečkou a silným průjmem. Následně se však uzdravilo, i když jeho teplota zůstávala dlouho nad 41 °C. Obě roční telata a také to, které bylo infikováno prostřednictvím krmení, onemocněla čtvrtý den, a to poměrně vysokou horečkou a silným průjmem. Horečka trvala dva až čtyři dny a s jejím poklesem se zmírnil i průjem. Během čtrnáctidenního pozorování se u žádného ze zvířat neprojevily žádné příznaky slintavky a kulhavky.

Z těchto experimentů vyplývá, že bacil Seigela a Bussenia, i když je zajímavým a pozoruhodným patogenním organismem, který je schopen vyvolat závažné střevní onemocnění, není příčinou slintavky a kulhavky.

Z výsledků výše popsaných výzkumů lze rovněž vyvodit závěr, že bakterie, které v případech slintavky a kulhavky nalezli jiní pozorovatelé – Nosotti, Klein, Schotteluis, Kurth, Nissen, Starcovici, Furtuna a Stutzer, nepředstavovaly původce infekce.

Stále zůstávala k prozkoumání tvrzení některých pozorovatelů, kteří za příčinu nemoci označili nikoli bakterie, ale malé protoplazmatické struktury s výraznými améboidními pohyby. Tvrzení tohoto druhu předložili Piana, Fiorenti, Behla a Jurgens.“

foot-and-mouth-disease.jpg




Podle Loefflera jedinými zvířaty, která mohl s jistotou „nakazit“ svým „agens“, byla telata. Experimenty s 22 prasaty vedly pouze k 8 případům „infekce“. Přiznal, že při 8 pokusech s ovcemi nebyl zaznamenán žádný úspěch a z 8 koz se „nakazila“ pouze jedna. Inokulací na sliznici dutiny ústní nebo na končetiny, intraperitoneální injekcí nebo krmením čerstvým materiálem se rovněž pokusil „infikovat“ 30 králíků, 14 morčat, 3 psy, 4 kočky, 5 potkanů, 10 myší domácích, 10 polních myší, 6 slepic a 6 holubů, ale všechny tyto pokusy selhaly.

Loeffler uvedl, že způsob „infikování“ zvířat spočíval v potírání tlamy materiály navlhčenými v tekutinách uhynulých zvířat. Připustil však, že tento postup nevedl vždy k „nákaze“. V jednom případě se prý po třech dnech pokusů tímto způsobem „nakazilo“ pouze 9 ze 17 zvířat. Nemoc prý byla úspěšně experimentálně přenesena na dvě roční zvířata a 13 telat potřením kapky lymfy na mírně zjizvenou sliznici horních a dolních pysků. Jinými slovy, sliznici nějakým způsobem zdrsnili (řezáním, broušením, pálením atd.) a pak do rány vtírali lymfu. Pokud se po abrazivní skarifikaci a vtírání nečistých materiálů do ran vytvořily puchýře, bylo to považováno za úspěch. Tomu, že by příčinou vzniku puchýřů byly samotné úkony skarifikace a potírání, a nikoli nějaká neviditelná entita, nebyla věnována pozornost. V naprosté většině případů nemoc napadla pouze poraněná místa kolem tlamy, nikoliv nohy telat.


„Přenos nemoci na různé druhy zvířat – Jedinými zvířaty, která se nám podařilo s jistotou experimentálně nakazit, byly dospělý skot (2) nebo telata (13). Z 22 pokusů o nakažení prasat bylo úspěšných pouze osm. Osm pokusů s ovcemi bylo neúspěšných a ze stejného počtu pokusů s kozami byl úspěšný pouze jeden. Byly také provedeny pokusy o infikování 30 králíků, 14 morčat, 3 psů, 4 koček, 5 potkanů, 10 myší domácích, 10 polních myší, 6 slepic a 6 holubů, ale pokusy byly neúspěšné, ať už měly formu inokulace na sliznici dutiny ústní nebo na končetiny, intraperitoneální injekce nebo krmení čerstvým materiálem.

Způsob infekce – Podle zkušeností dochází u dospělého skotu a telat k nákaze, když se k potírání tlamy použijí materiály, jako jsou ručníky, houby nebo chomáče slámy, navlhčené čerstvými slinami nemocných zvířat; ale ani při tomto způsobu nedochází vždy s jistotou k nákaze. Například v jednom případě onemocnělo pouze 9 ze 17 zvířat, která jsme se tímto způsobem snažili nakazit v každém ze tří po sobě jdoucích dnů ve stejné budově. Nemoc byla experimentálně přenesena na dvě roční zvířata a 13 telat potřením kapky lymfy na mírně skarifikovanou sliznici horních a dolních pysků. Puchýřky se objevily nejen na skarifikovaných místech, ale i v jejich okolí, na patře a jazyku. U ročních mláďat se puchýřky objevily na nohou, ale v naprosté většině případů nemoc nohy u telat nenapadla. Bylo zjištěno, že puchýřky se na nohou vytvořily jeden nebo dva dny poté, co se nemoc projevila v dutině ústní. Druhý nebo třetí den po experimentálním nakažení stoupla teplota o 1° nebo o 1,5° a v průběhu dalších tří dnů klesla na normální hodnotu. Tvorba puchýřků nastala od prvního do třetího dne, obvykle druhý den po inokulaci. U deseti volů, kteří byli inokulováni do kůže na hřbetě nebo na zadní straně stehna, se nevytvořily žádné lokální léze a až do pátého dne po inokulaci se u žádného ze zvířat onemocnění neprojevilo. Tento experiment byl bohužel zmařen skutečností, že tři dny po inokulaci do kůže se majitel pokusil zvířata také infikovat, aby se nákazy co nejrychleji zbavil. Poté se u zvířat objevily příznaky slintavky a kulhavky, ale nebylo možné určit, zda to byl důsledek prvního, nebo druhého pokusu o nakažení.“

Materiál považovaný za „infekční“ byl materiál odebraný z puchýřků. Pokusy „infikovat“ krevním sérem od nemocných zvířat onemocnění nevyvolaly. Za nejjistější způsob „infikování“ bylo považováno vnesení neviditelného „viru“, který se skrýval v obsahu puchýřků, do krevního oběhu. Loeffler také tvrdil, že úspěch měla injekční aplikace „viru“ do peritoneální dutiny a do svalů, stejně jako vtírání materiálů do sliznice dutiny ústní po poranění vpichem/bodnutím. Inokulace do kůže a pod kůži se ukázala jako nejistá:




„Infekční materiál – Bylo zjištěno, že nejúčinnějším materiálem pro infikování je obsah čerstvě vytvořených puchýřků. Sérum z krve odebrané z krční žíly nemocných zvířat během období tvorby puchýřků a aplikované podkožní injekcí v množství 10 až 14 cm3 třem telatům onemocnění nevyvolalo. Experimenty týkající se infekčnosti moči a výkalů nemocných zvířat nebyly dosud provedeny.“

„Způsob nákazy – Četnými srovnávacími experimenty bylo zjištěno, že nejjistějším způsobem nakažení je vnesení viru, který se nachází v obsahu puchýřků, do krevního oběhu. Úspěch mělo také vpravení viru do peritoneální dutiny, injekce do svalů a vtírání viru do sliznice dutiny ústní po poranění vpichem/bodnutím. Naopak inokulace do kůže a pod kůži se ukázala jako nejistá. Obě tyto metody se zdají být účinné pouze tehdy, když je virus současně zaveden do krevní cévy. Od okamžiku, kdy začne stoupat teplota, až do rozvoje lokálních příznaků onemocnění virus cirkuluje v krevním oběhu, ale po rozvoji lokálních lézí z krve mizí. Onemocnění lze přenést na zdravá zvířata prostřednictvím 50 až 100 cm3 krve odebrané z krční žíly zvířete dvacet až dvacet osm hodin po jeho inokulaci.“

Při pokusech o prokázání mikroba pomocí injekcí filtrované a nefiltrované lymfy vykazovala typické příznaky onemocnění jak zvířata, kterým byl podán filtrát, tak zvířata kontrolní, kterým byla podána lymfa nefiltrovaná. Při použití „čerstvé lymfatické tekutiny“ byla zvířata, kterým byla podána filtrovaná lymfa, vždy postižena stejným způsobem jako kontrolní zvířata, kterým byla podána lymfa nefiltrovaná. To přivedlo Loefflera ke dvěma možnostem: buď filtrovaná lymfa „bez choroboplodných zárodků“ obsahovala „mimořádně účinný jed“, nebo v ní byl dosud neobjevitelný původce, který byl tak malý, že mohl projít póry filtru, jimiž bakterie neprošly:




„Výsledek těchto injekcí byl poněkud překvapivý. Zvířata, která dostala filtrát, onemocněla ve stejné době jako kontrolní zvířata, která dostala odpovídající množství nefiltrované lymfy, a všechna vykazovala typické příznaky onemocnění s vysokou horečkou a vznikem puchýřků v tlamě a na nohou. Zdálo se, že aktivita lymfy nebyla filtrací ovlivněna. Abychom si byli v tomto ohledu zcela jisti, experimenty byly několikrát zopakovány na velkém počtu telat a prasat. Při použití čerstvé lymfy byly výsledky vždy stejné, zvířata, kterým byla podána filtrovaná lymfa, byla vždy postižena zcela typickým způsobem, stejně jako kontrolní zvířata, kterým byla podána lymfa nefiltrovaná.

Jak tuto pozoruhodnou skutečnost vysvětlit? Nabízela se dvě alternativní vysvětlení – buď filtrovaná lymfa bez choroboplodných zárodků obsahovala v roztoku nějaký mimořádně účinný jed, nebo byl dosud neobjevitelný původce nemoci tak malý, že mohl projít póry filtru, který jistě zadrží i ty nejmenší známé bakterie. Pokud je první vysvětlení správné, musí být rozpustný jed úžasně aktivní.“

https://www.google.com/url?sa=t&sou...AQFnoECA8QAQ&usg=AOvVaw2kHvqm754IJKdR_nZRclPZ

loeffler.jpg
Loeffler ve své laboratoři.






Podle Grafeho vedly Loefflerovy zprávy o slintavce a kulhavce k „patogenu“, který „nebyl identifikovatelný pod mikroskopem“ a patřil „k novému typu původce“. Komise rozhodla, že pro vývoj vakcíny je žádoucí – ale ne nezbytně nutné – identifikovat původce. Loeffler a jeho kolegové dospěli k závěru, že „původce“ slintavky a kulhavky patří do skupiny nejmenších organismů, ale Grafe upozornil, že tak učinili „bez jasného vymezení vůči bakteriím“. Grafe uvedl, že kritérium „filtrovatelného viru“ považoval Loeffler za významné jako „laboratorní ukazatel, ale ne pro charakterizaci nového původce“. Jinými slovy, Loeffler jasně nerozlišoval mezi bakteriemi a svým „filtrovatelným agens“ a používal tento termín pouze ke klasifikaci svého neidentifikovatelného agens, nikoli k tvrzení o existenci nové entity.

Článek H. P. Schmiedebacha z roku 1999 poskytuje ještě více podrobností o Loefflerově komisi a její práci a zdůrazňuje mnoho dalších důvodů, proč lze jejich výsledky nebrat v úvahu. Hlavním cílem komise bylo najít vakcínu. Identifikace „původce“ byla považována za vedlejší efekt těchto snah. Vzhledem k tomu, že nebylo možné „virus“ skutečně vizualizovat, Kochovy postuláty nebylo možné zcela použít. Schmiedebach poznamenal, že Loefflerova práce nekladla důraz na teoretické a vědecké požadavky, zatímco politický, praktický a veřejný kontext nakonec určil experimentální strategii i stěžejní body jeho výzkumu. Pro existenci svého neidentifikovatelného agens proto Loeffler nemohl předložit vědecky odvozené důkazy.

Loeffler omlouval svou neschopnost přímo identifikovat své agens domněnkou, že musí být menší než 0,1 μm, a tudíž by ho nebyly schopny zviditelnit ani nejlepší mikroskopy té doby. Neexistovaly žádné mikroskopické ani jiné metody, které by komise mohla k identifikaci neviditelného mikroba použít. Je zvláštní, že v roce 1903 Loeffler prohlásil Kochovy postuláty za rozhodující cíl, který je třeba splnit, aby bylo možné prokázat, že mikroorganismus způsobuje nemoc. Je ironií, že tím, že Loeffler nebyl schopen entitu vizualizovat nebo vypěstovat v čisté kultuře, nedokázal tento „rozhodující cíl“ splnit, pokud jde o identifikaci mikroba slintavky a kulhavky:




Pruský stát a mikrobiologický výzkum – Friedrich Loeffler a jeho přístup k „neviditelnému“ viru​

„Výzkumný program týkající se slintavky a kulhavky, který byl iniciován politickými orgány, byl primárně zaměřen na vývoj účinné vakcíny, ale jako vedlejší efekt vedl k samotnému viru. Nicméně nebylo možné najít způsob, jak domnělý virus vizualizovat, a Kochovy postuláty tak nemohly být zcela použity. Loeffler kladl důraz na praktickou stránku své výzkumné činnosti, která do jisté míry upozadila požadavky teoretické a vědecké. Politický, praktický a veřejný kontext určoval experimentální strategii a stěžejní body jeho výzkumu.“

„Tyto úvahy, založené na mechanickém pohledu bez zohlednění možných metabolických aktivit, ho přivedly k přesvědčení, že existuje choroboplodný zárodek velmi malé velikosti, který může projít běžnými filtry. Vědecky odvozené důkazy o existenci tohoto malého choroboplodného zárodku nicméně předložit nemohl. Loeffler si byl tohoto epistemologického dilematu plně vědom. Ve své zprávě přidal vysvětlení, proč nebylo možné tento velmi malý zárodek spatřit. Odvolával se na korespondenci s profesorem Abbem v Jeně, který byl v oblasti mikroskopických technik autoritou nejvyššího renomé. Loeffler s ním diskutoval o omezeních výkonu mikroskopu. Pokud měl předpokládaný choroboplodný zárodek slintavky a kulhavky velikost jen asi 0,1 μm, nemohly tento virus zviditelnit ani nejlepší imerzní techniky té doby. Podle Loefflera by to bylo nejlepší vysvětlení marných pokusů o objevení zárodku mikroskopickým zkoumáním. Ačkoli to byl velmi pesimistický pohled, pokusil se situaci obrátit a nabídl perspektivu týkající se možného objevu velkého množství dalších choroboplodných zárodků, které v té době nebylo možné identifikovat. V souvislosti s nutností budoucího studia tohoto problému požádala komise také o poskytnutí nové finanční podpory ze strany vlády.“

„Komise nemohla předpokládaného mikroba identifikovat mikroskopem ani jej nebylo možné zviditelnit žádnými jinými metodami. Existovaly však určité vědecké požadavky, které bylo třeba splnit, aby bylo možné údajný choroboplodný zárodek uznat za původce nemoci. Sám Loeffler v roce 1903 u příležitosti Kochových 60. narozenin psal o vědeckých základech nově vzniklé disciplíny bakteriologie a za rozhodující úspěch prohlásil vypracování ‚Kochových postulátů‘. Zatímco Koch v roce 1890 uvedl čtyři postuláty, Loeffler odkazoval pouze na tři:

  1. Konstantní výskyt dotyčného organismu ve všech případech onemocnění;
  2. Izolace patogenu v čisté kultuře, která musela být očištěna od všech korpuskulárních elementů od nemocného jedince;
  3. Opětovné vyvolání nemoci pomocí spolehlivých čistých kultur.
Nebudu rozebírat rozdíly oproti původní Kochově formulaci, ale musíme posoudit, zda Loeffler sám podnikl nějaké kroky k použití těchto tří postulátů v případě slintavky a kulhavky a které z nich případně použil. Jak jsme již viděli, dvě velmi úspěšné metody, mikroskopie a kultivace, pokud jde o identifikaci mikroba, selhaly.“



Zajímavé je, že Schmiedebach poznamenal, že v roce 1907 pruská vláda obvinila Loefflera, že svými experimenty šíří slintavku a kulhavku. Loeffler se na nějakou dobu stáhl do pozadí, nepublikoval žádné práce popisující povahu jeho „viru“ a neprováděl žádné experimenty, které by jeho teorie v této oblasti dokazovaly. Loeffler byl svázán s bakteriologií a učením jeho mentora Kocha a neviděl žádné přesvědčivé důvody, proč tento koncept odmítnout:




„V roce 1907 se Loeffler potýkal s četnými obtížemi. Od roku 1902 využíval ke svým experimentům statek v Greifswaldu. V roce 1907 pruský ministr zemědělství obvinil Loefflera z odpovědnosti za šíření slintavky a kulhavky v oblasti Greifswaldu. Loefflerovy experimenty na této farmě byly považovány za hlavní příčinu šíření nemoci.“

„V návaznosti na to a vzhledem k silnému tlaku není divu, že Loeffler nebyl v kontemplativní náladě, která byla nutná k publikování sofistikovaných článků o povaze viru a k provádění experimentů, které měly prokázat tu či onu teorii v této oblasti. Navíc se držel bakteriologického paradigmatu, které do té doby přineslo mnoho úspěšných objevů, a neviděl žádný přesvědčivý důvod, proč by měl tento koncept odmítnout. Uvážíme-li všechny důsledky jeho práce, stává se jeho výzkumná strategie navzdory všem zbývajícím otázkám a epistemologické nejistotě pochopitelnější.“

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/10470267/

three-stooges-1024x435.jpg

První tři loutky.






Pozn.:
Pokračovanie o jeden príspevok nižšie (nechcelo mi to sem už prilepiť). Zároveň ide o druhú časť toho istého článku z vlákna NEMOC X.
 
Naposledy upravené:

Koncept „viru“ - pokračovanie​



Podle kapitoly 3 Grafeho knihy „A History of Experimental Virology“ byly Loefflerovy metody vzorem pro ostatní, kteří v té době zkoumali „filtrovatelné viry“. Přestože termín obsahoval slovo „virus“, po více než tři desetiletí od jeho zavedení převládal názor, že „filtrovatelný virus“ je pouze velmi malá bakterie. Nebylo podniknuto nic, co by experimentálně zkoumalo jiné hypotézy, které by odlišovaly „filtrovatelné viry“ od čehokoli jiného než malých bakterií.

Je tedy naprosto jasné, že Loeffler, stejně jako před ním Ivanovski a Beijerinck, neobjevil žádného nového původce onemocnění. Přestože považoval Kochova logická kritéria za rozhodující pro prokázání mikroorganismu jako příčiny nemoci, Loeffler nebyl schopen Kochovy postuláty pro svůj „filtrovatelný virus“ splnit. Nebyl schopen žádný mikroorganismus kultivovat ani vizualizovat. Jeho experimentální „infekce“ vedly k rozporuplným výsledkům v závislosti na druhu zvířat a způsobu „infikování“. Podobně jako u metod Ivanovského a Beijerincka, žádná pozornost nebyla věnována skutečnosti, že nejlepší výsledky přinesly nepřirozené způsoby expozice, které vyžadovaly poranění hostitele. V případě Ivanovského a Beijerincka to znamenalo, že zkoumaný materiál byl vpraven do rány vzniklé po naříznutí rostliny nebo injekčně pomocí injekční stříkačky. U Loefflera to znamenalo skarifikaci pysků, tlamy a sliznic zvířat a vtírání materiálu od nemocných zvířat do takto vzniklých ran. Tyto metody nejsou v žádném případě přirozené.

Bez ohledu na to žádný ze tří výzkumníků, kterým je připisována první identifikace „filtrovatelných virů“, nepředložil platné vědecké důkazy na podporu tvrzení o objevu nové entity. Metody Dmitrije Ivanovského byly špatně definované a nedodržoval zavedená pravidla etiologických experimentů, což vedlo k chybným závěrům. Neposkytl žádné důkazy o povaze svého „původce“ ani žádný důkaz ve svých experimentech nebo na svých ilustracích, že tímto „agens“ byla bakterie nebo cokoli jiného. Přesto se domníval, že jeho „agens“ není nic jiného než malá bakterie.

Matrinus Beijerinck se ani teoreticky, ani experimentálně nepokusil prokázat nebo obhájit svou hypotézu, že jeho „infekční agens“ je nakažlivá živá tekutina. Jeho experimentální „infekce“ vedly k onemocnění, které nebylo stejné jako v přírodě, a jeho práce nezahrnovala řádné vědecké kontrolní experimenty. Jeho myšlenka, že původcem infekce je tekutý toxin, a nikoli „infekční částice“, jak jsou dnes „viry“ označovány, byla přehlížena, odmítána a v té době se o ní již nediskutovalo.


Friedrich Loeffler upustil od teoretických a vědeckých požadavků na svou práci a nechal politický, praktický a veřejný kontext, aby určoval experimentální strategii i stěžejní body jeho výzkumu. Pro své „agens“ nemohl poskytnout žádné vědecky podložené důkazy, a přesto stále věřil, že to, co objevil, je malá neviditelná bakterie, protože se nikdy nepokusil své poznatky klasifikovat s ohledem na objev nové entity.

Je zřejmé, že „filtrovatelný virus“ není nic jiného než imaginární koncept, který zavedli bakteriologové, jimž se nepodařilo přiřadit žádnou bakterii jako původce onemocnění splněním Kochových postulátů. Tito výzkumníci vytvořili umělé a experimentální onemocnění nevědeckými a nepřirozenými metodami, což je vedlo k přesvědčení, že existuje neviditelné agens, které je za ně odpovědné, a nikoliv že onemocnění je přímým důsledkem použitých destruktivních metod. Kdyby byly provedeny řádné kontrolní experimenty s použitím tekutin odebraných zdravým jedincům nebo nemocným jedincům s jinými chorobami, které by byly zpracovány stejným způsobem, tito výzkumníci by si uvědomili, stejně jako pruská vláda v případě Loefflera, že nemoci byly vyvolány samotnými experimenty, a nikoliv „filtrovatelnými viry“. K vysvětlení rozporuplných výsledků a zamaskování pseudovědeckých zjištění byl místo toho vymyšlen neviditelný obětní beránek, což teorii choroboplodných zárodků udrželo při životě.




Další informace k viru tabákové mozaiky:


„Virus“ tabákové mozaiky – začátek a konec virologie


Jaké důkazy o viru tabákové mozaiky má rostlinný virolog z Biologického centra Akademie věd ČR?
 
Dovolím si pripojiť sem jednu peknú správu, ktorú som dnes ráno zachytila na FB. Eko farma Važec sa pochválila neobvyklou šťastnou udalosťou. Jedna kravka ich potešila, v dobe SLAK-u raritným prírastkom - 3 čerstvo narodenými teliatkami. Tak im želám šťastný a zdravý život. IMG_20250402_073108.webp
 
Naposledy upravené:
zaujímavý výber hudby v pozadí - v prvej polovici Čajkovského Labutie jazero a v druhej Vangelisove Dobytie raja 1492
RF a USA - dve budúce CKR a zastrešenie pre ľudí a zmeny, ktoré ZK ohlasuje. On je len hovoriaca hlava. Zatiaľ do politiky vstupovať neplánuje. Či to v budúcnosti prehodnotí - neviem.
 

Zdroj: https://t.me/miroheredos/2413

INFORMÁCIE K SLINTAČKE

Priatelia, som rád že naše OZ VOĽNÁ ZÓNA sa teší podpore a dôvere. Kontaktujete ma mnohí s informáciami k zverejňovaniu a pomáhate. Nemám šancu každému na FB alebo TG odpovedať, ale snažím sa.

Včera som prepracoval k jednému dobrému stretnutiu; stretol so zamestnancom jedného regionálneho veterinárneho úradu; na žiadosť dotyčného, všetko pod dohodou, že nezverejním jeho meno, ani miesto pracoviska.

Chcel priniesť informácie, pretože sami úradníci a pracovníci vidia, že diskusia k slintačke a krívačke sa blokuje a prijímajú sa jednostranné rozhodnutia, ktoré nevrhajú pozitívne svetlo na celý úrad.

Ako povedal tento zamestnec študovaný v obore s 30r praxou, reakcia na objavenie problému bola z jeho pohľadu pomalá - medzi 7. - 20. marcom 2025 sa stratilo veľa času; bola potrebná prísna biologická ochrana hneď od 7. marca, kedy prišla informácia na ŠVPS že v Maďarsku pri našich hraniciach sa objavil vírus slintačky.

1] Hermeticky sa mali zatvoriť chovy regióne pri maďarských hraniciach, kde sa 7. marca 2025 objavila choroba a hneď brať vzorky / odbery krvi / laboratória (zistiť vírus 21. marca bolo neskoro)
2] Malo sa hneď zamedziť hneď pohybom zvierat
3] Pracovníci fariem mali prejsť na prísny osobný režim

4] Pohyb techniky na farmách, von z fariem a dodávky krmiva pod prísny režim
5] Pohyb na hraniciach mal byť okamžite pod prísnym režimom počnúc 7. marcom 2025


Toto sa v zásade neudialo 7. marca 2025 a situácia dnes kvitne. Nákaza v Plaveckom Štvrtku je podľa tohto človeka skutočne dielom laxnosti a nedodržiavania základných karanténnych postupov, bolo možné jej zabrániť pokiaľ by úrady a ministerstvo nariadilo hneď krízový režim a dalo jasné usmernenia k fungovaniu fariem.

V zásade tu zlyhal ľudský faktor a krízový management a tento človek so svojou praxou vyhodnotil prístup štátu ako taký, ktorý zaspal v rozhodujúcej chvíli.

Ku zdravým zvieratám ktorých zdravie bolo aj potvrdené laboratórnymi testami u súkromných chovateľov / občanov - tie sa nemali nikdy zavraždiť, nič také sa nemalo nikdy stať, ani v pásme 3km.

Keby sa nariadili riadne opatrenia a pracovalo sa poriadne od začiatku, nikdy by sa k niečomu takému nemuselo pristúpiť; zabíjanie zdravých zvierat je signál nezvládnutého managementu.

Súkromným chovateľom / občanom v ochranných pásmach 3km odporúča, aby svoje stáda, či dobytok testovali v akreditovanom zariadení (z krvi, PCR test je pochybný) a pokiaľ sú zdravé, tak nesmú dovoliť nikomu, aby ich zabil. Je to ich majetok a chovajú ho na svojom súkromnom pozemku aj keď je vyhlásená mimoriadna situácia vládou.

Farmári majú svoje zvieratá proste chrániť pred nákazou karanténnymi opatreniami a keď ešte aj laboratórium potvrdí, že sú zvieratá zdravé, nik na ne nesmie siahnuť.

Národný pohotovostný plán podľa neho síce prikazuje realizovať trojkilometrové ochranné pásmo a desaťkilometrové pásmo dohľadu, ale nikde vyslovene neprikazuje zabíjať v ochrannom pásme zdravé zvieratá.

Rozhovor trval zhruba hodinu, osobne ma obohatil a cenil som, že človek prišiel za mnou do Bratislavy a chcel hovoriť, pretože s vedením ŠPVS, resp. ministerstvom sa nedá normálne rozprávať a situácia sa nápadne podobá na stav 2020-2022, kedy sa "verilo odborníkom" a autoritám a dobre vieme ako to dopadlo.

P. S. V čase písania statusu sa potvrdila nákaza slintačkou aj v Dunakiliti a ďalšej farme pri našich hraniciach s Maďarskom , čo znamená že budeme svedkami nových opatrení vlády, ktoré však dnes prichádzajú neskoro.
 

V Maďarsku prepukli nové ohniská slintačky a krívačky, vláda povolá armádu​



Pozn.:
Bolo by zaujímavé vedieť, ako to robia v Maďarsku a či taktiež vybíjajú svoje chovy.
Správa je z 13. 3.
Takže, toto nie je len o neschopnosti súčasného riadenia u nás. Maďari to robia rovnako. Zdá sa.
T. j. identický priebeh = chybná paradigma. Ako som písal, pokiaľ nedôjde k zmene vírusovej paradigmy čo sa týka vzniku chorôb, výsledky/dopady budú prakticky rovnaké a odlišovať sa budú len mierne. Z toho plynie, ak slovenská vláda nasiera Slovákov, maďarská nasiera Maďarov. Pýtať sa "Cui bono?" je asi zbytočné s ohľadom na to, kto to má na svedomí (nie šírenie "vírusu", ale oragnizované zneužívanie vedomosti a šírenie poplašnej správy, keďže rovnako im to fungovalo za COVIDizmu), ale uvedomiť si naplno, čo všetko to znamená/môže znamenať je potrebné. Neustále rovnaké pokusy vyhodiť do luftu akú-takú stabilitu zvnútra. Recidívami nabudiť v spoločnosti čo najviac sociálneho napätia a pokiaľ sa nepodarí vlády zvrhnúť ihneď, zabezpečiť aby nedokázali využiť svoj "plný" (s ohľadom na to, čo je im dovolené z vyšších priečok pyramídy) potenciál na to, na čo bol pozbieraný/určený. Samozrejme, pri tom napáchať čo najviac kolaterálnych škôd.
Nerád to hovorím, no "keď sa rúbe hora, lietajú triesky". Ak si niekto myslel, že jeho účasť v minulých voľbách je veľa, tak sa kruto mýlil. To hlavné je totiž nie iba si vybrať, ale aj ustáť svoju voľbu - potvrdiť v praxi jej správnosť. Hlavne, že sa pravidelne objavovali/objavujú hlasy, ako málo suverénne vláda koná. A ako by mala konať ... Keď som sa spýtal oných tvrdých patriotkritikov otázku typu: "Si pripravený sa za dôsledky vočí nám potom biť/niesť ich?" odpoveď bola buď ticho, alebo ďalší príval siláckych patriotických výkrikov, ktoré nezdieľa tak minimálne 80 % Slovákov, pretože vedia, že na to nemajú. A teraz tu máme horšiu bitku. Nevidíme svojho nepriateľa, ktorý nám brnká na nervy. Nemožno ho trafiť guľkou, zabiť nožom ani sekerou, ktorú nám tak ľstivo núka, aby sme si ňou podťali sami ten konár, na ktorom sedíme. Inými slovami, tí, čo často tak plamenne rečnia o tom, ako by sme mali byť samostatní a suverénni a nedokážu si pri tom ani predstaviť, že by mali sedieť v zákope a odolávať nepriateľovi (tak ako napríklad Srbi, Rusi) a bojovať za svoje slová - nasadiť vlastný život, keby na to prišlo, dnes nedokážu rovnako tak ani ustáť psychologickú vojnu, kde nie sú telesné útrapy a nehrozí okamžité utrpenie/smrť.
A to všetko "len" preto, že na úrovni veci so zdravím vládne tma. Tak jednoduché je dnes pre niekoho upratať dav. A už to tu máme za posledné obdobie druhýkrát v krátkom slede. Často slýchať, že by sme mali nasledovať Božie riadenie. A tu ... príležitosť opäť pred nami. Prečítať si Jeho JŽO a porozumieť čo hovorí.
 
Naposledy upravené:
1] Hermeticky sa mali zatvoriť chovy regióne pri maďarských hraniciach, kde sa 7. marca 2025 objavila choroba a hneď brať vzorky / odbery krvi / laboratória (zistiť vírus 21. marca bolo neskoro)
2] Malo sa hneď zamedziť hneď pohybom zvierat
3] Pracovníci fariem mali prejsť na prísny osobný režim
4] Pohyb techniky na farmách, von z fariem a dodávky krmiva pod prísny režim
5] Pohyb na hraniciach mal byť okamžite pod prísnym režimom počnúc 7. marcom 2025
Povojnový generál Heredoš sa ozval. Ako vždy. Škoda, že sa neozval 7. marca 2025.
Akurát vo svojich krokoch nevysvetľuje, ako by teda chcel riešiť neexistujúci prenos neexistujúceho vírusu "vetrom" (čo je doslova nasmiech, ochvíľu nám začnú tvrdiť, že vírus sa prenáša len tým južným a s teplotou nie nižšou ako 25 ˚C a vyslovene v noci, pretože vtedy je nízka hladina UV žiarenia, ktoré vraj malo vírusy likvidovať ... kedysi).
 
Madarsko do vyspelej baterkarne dovezie kadre z Filipin
A tady může vězet příčina zavlečení SLAK do Maďarska. Mohl to přinést ošetřovatel, který přišel ze zahraničí, třeba z Pákistánu (sekvenací bylo zjištěno, že ten virus je prý nejvíce podobný kmeni, který koluje právě z Pákistánu). Majitel farmy to pochopitelně nepřizná, pokud někoho takového zaměstnával načerno. (A to je prý Orbán proti imigraci.)
 
Celé je to podvod podle nedávno celosvětově osvědčeného scénáře. Chtějí zlikvidovat i ty zbytky potravinové soběstačnosti a málokomu z ušatců ve vedení státu, kteří to podporují, dochází, jak moc se zrychlilo řezání té z vrchních větví, na které sedí.
 
Celé je to podvod podle nedávno celosvětově osvědčeného scénáře. Chtějí zlikvidovat i ty zbytky potravinové soběstačnosti a málokomu z ušatců ve vedení státu, kteří to podporují, dochází, jak moc se zrychlilo řezání té z vrchních větví, na které sedí.
Na druhej strane to môže vytvoriť potrebu aktívnejšieho prístupu bežných ľudí. Vyčleniť časť trávnika okolo domu na úžitkovú záhradu, zaobstarať si drobnú zver, víkendový chatári porozmýšľať o spolupráci s miestnymi, ktorí by záhradníčili, prípadne chovali, s tým, že s nákladmi aj výnosmi sa spravodlivo podelia, v mestách využiť balkóny, hľadať ďalšie možnosti komunitných záhrad, preferovať drobných predajcov pred korporátmi, vytvoriť si samozásobovacie skupiny, kde skupina spoločne hľadá možnosti nákupu a zcentralizujú si dovoz. Možno budeme konzumovať menej, vzhľadom k cenám, ale kvalitnejšie, zatočíme s obezitou. Nápadov a možností je veľa, len ich treba skúšať zaviesť, aj keď spočiatku možno kostrbato, do reality.
 
Naspäť
Top Bottom